Muzeum Centrale Montemartini najdeme v jedné z nejoriginálnějších výstavních prostor v Římě, v bývalé elektrárně ve čtvrti Ostiense. Jedinečné sbírky klasických bílých mramorových soch jsou vystaveny pod jednou střechou v kontrastu spolu se šedými průmyslovými stroji.
Historie muzea Centrale Montemartini
Historie muzea Centrale Montemartini se začala psát v roce 1997, kdy byly prostory bývalé elektrárny vybrány jako dočasné místo pro výstavu části sbírek Kapitolských muzeí. Elektrárna, která dostala své jméno po radním Giovanni Montemartini, byla provozu mezi lety 1912 – 1969 a poté již jen chátrala. Na konci 90. let se vlastník elektrárny nakonec rozhodl pro rekonstrukci a tak se z bývalé kotelny či strojovny elektrárny staly výstavní prostory. Když v roce 1995 procházela Kapitolská muzea rekonstrukcí, bylo rozhodnuto, že se některá díla dočasně vystaví právě v rekonstruovaných prostorách elektrárny Centrale Montemartini. V roce 1997 byla slavnostně otevřena výstava Stroje a bohové (Le Macchine e gli Dei), která měla za cíl konfrontovat historii antického umění s uměním průmyslovým. Výstava u návštěvníků slavila velký úspěch, ten byl dokonce tak velký, že se rozhodlo udělat z dočasné výstavy stálou expozici Kapitolských muzeí.
Muzeum Centrale Montemartini se po svém otevření dále rozrůstalo. V roce 2016 byl v bývalé kotelně č. 2 otevřen nový výstavní sál, kde jsou vystaveny vagóny vlaku papeže Pia IX. V roce 2017 se muzeum pak rozrostlo o výstavní sál věnovaný sarkofágům císařského období.
Expozice muzea Centrale Montemartini
Sbírky muzea Centrale Montemartini tvoří asi 400 soch, bust, reliéfů, mozaik a sarkofágů z období od Římské republiky až po období Římského císařství. Většina vystavených děl pochází z vykopávek, které byly na území Říma provedeny na konci 19. století a počátku 20. století.
Prohlídková trasa muzea se skládá z několika sálů, ve kterých jsou jednotlivá díla vystavena v chronologickém pořadí.
Atrium
Vaší první zastávkou při prohlídce muzea Centrale Montemartini bude atrium, kde se prostřednictvím informačních panelů seznámíte s historií elektrárny.
Sál sloupů
Dalším sálem v přízemí je Sál sloupů (Sala Colonne) pojmenovaný podle železobetonových sloupů, které dříve podpíraly první patro elektrárny. Zde si můžete prohlédnout busty a sochy z 1. století př. n. l., pohřební památky, peperinové sochy z 2. století př. n. l. z kostela San Lorenzo, pestrobarevné mozaiky i vzácné římské sarkofágy.
Mezi mistrovská díla v tomto sále patří:
- Římská mramorová socha Togato Barberini z 1. století př. n. l. Socha zobrazuje patricije v tóze, který ve svých rukou drží busty svých předků.
- Mramorové busty císaře Augusta a Julia Caesara z 1. století př. n. l.
- Vzácná pohřební výbava mladé dívky Crepereia Tryphaena, která byla nalezena při vykopávkách v 2. polovině 19. století v oblasti kolem Justičního paláce. Kromě neporušených ostatků byly v sarkofágu nalezeny drahé kameny, zlaté šperky, toaletní potřeby i nádherná slonovinová panenka s ohebnými klouby.
Vlaková místnost Pia IX.
V bývalé kotelně č. 2 je od 4. listopadu 2016 vystavena vlaková souprava papeže Pia IX., která se dříve nacházela v Palazzo Braschi. Vlak jako dar pro papeže nechaly v roce 1858 vyrobit společnosti Pio Centrale a Pio Latina ve Francii za neuvěřitelných 140 000 franků. Vlaková souprava se skládala s mohutné lokomotivy a tří vagónů, které se nyní můžete prohlédnout v Centrale Montemartini. Prvním vagonem, tzv. Balconata, lodžie pro papežské požehnání na kolejích. Jedná se o otevřený vagón bohatě zdobený vlysy, brokáty a sametem. Ve druhém vagónu se nachází trůnní sál a malý soukromý papežský apartmán. Ve třetím vagónu se pak nachází kaple, ve které během svých cest sloužil papež mše.
Na svou první cestu vlak vyrazil s papežem dne 3. července 1859 z Porta Maggiore do stanice Cecchina (město asi 30 km od Říma). Po roce 1870 se již nepoužíval.
Strojovna
V prvním patře se nachází jedna z nejpůsobivějších místností v elektrárně – strojovna (Sala Machine). Kolem dvou obrovských dieselových motorů a parní turbíny je umístěna sbírka mramorových soch a vzácných řeckých originálů.
K mistrovským dílům ve strojovně patří:
- Socha Agrippiny (1. století n. l.) a bezhlavá ženská socha “Vítězství Symmachů” byly nalezeny během vykopávek na pahorku Celio na konci 19. století.
- Portrét Kleopatry – socha pochází z helénistického období a byla nalezena v roce 1886 na Via Labicana.
- Socha Athény Pallas Velletri je kopií originálu z 5. století př. n. l. a byla nalezena na Piazza Sciarra v roce 1887.
- Fragmenty štítu chrámu Apollóna Sosiana – vzácné řecké originály byly přivezeny do Říma v období vlády císaře Augusta, aby zdobily chrám zasvěcený Apollónovy v oblasti Campo Marzio (pozůstatky chrámu si můžete prohlédnout vedle Marcellova divadla).
- Fragmenty kolosální ženské akrolitní sochy vysoké 8 metrů pochází z roku 101 př. n. l. a byly nalezeny v oblasti Largo Argentina v roce 1925.
Kotelna
Poslední místností muzea Centrale Montemartini je kotelna (Sala Caldaie) pojmenovaná po parním kotli, který se jako jediný ze tří původních dochoval. V sále si můžete prohlédnout sochy a mozaiky, které kdysi zdobily domy a vily bohatých římských rodin. Většina z vystavených exponátů pochází z vykopávek na pahorku Esquilin.
K nejvýznamnějším vystaveným dílům patří:
- Dvě mramorové sochy úředníků zahajující hry, které pochází z monumentálního nymfea chrámu Minervy Medica, jehož pozůstatky se nachází poblíž vlakového nádraží Termini.
- Fragmenty mozaiky s loveckými výjevy pochází ze 4. století n. l. a byly nalezeny v roce 1904 poblíž kostela Santa Bibiana.
Socha řeckého satyra Marsya byla nalezena v roce 2009 v archeologickém parku akvaduktů (Parco degli Acquedotti) v blízkosti pozůstatků tzv. Villa delle Vignacce.