Vatikánská pinakotéka

Vatikánská pinakotéka (Pinacoteca Vaticana) je jednou z nejvýznamnějších uměleckých galerií v Evropě a nejdůležitější část Vatikánských muzeí. Její sbírka zahrnuje téměř 500 obrazů z období 12. – 19. století a najdete zde díla takových umělců jako je: Giotto, Fra Angelico, Perugino, Rafael Santi, Leonardo da Vinci, Caravaggio, Tiziano či Veronese.

Historie Vatikánské pinakotéky

Vatikánská pinakotéka byla slavnostně otevřena 27. října 1932 ve zcela nové budově Apoštolského paláce, kterou nechal postavit papež Pius XI. podle projektu Luca Beltrami speciálně pro umístění umělecké galerie. I když byla pinakotéka otevřena teprve ve 20. století, její příběh se datuje až do pontifikátu papeže Pia VI., který v roce 1790 shromáždil mimořádnou sbírku 118 obrazů. Radost z této výjimečné sbírky však netrvala dlouho, na základě Toletinské smlouvy (1797) uzavřené mezi Francií a papežskými státy, byla významná mistrovská díla převezena do Paříže. Zpět do Říma se část sbírky vrátila až po pádu Napoleona a především díky iniciativě architekta Antonia Canovy. Právě Antonio Canova stojí za myšlenkou pinakotéky v moderním pojetí, která by umožnila umělecká díla zpřístupnit veřejnosti. Současný rozsah sbírky Vatikánské pinakotéky díky akvizicím a darům čítá asi 460 mistrovských děl 12. – 19. století.

Sbírka Vatikánské pinakotéky je umístěna v 18 sálech, ve kterých jsou díla vystavena v chronologické pořadí a podle malířských škol.

Sály Vatikánské pinakotéky

Sál I (12. – 15. století)

V prvním sále jsou vystavena díla tzv. italských primitivů, jedná se především o malby na dřevě. Ze všech vystavených děl vyniká především:

• Obraz Poslední soud italských sochařů a malířů Nicoly a Giovanniho Pisano z druhé poloviny 12. století, který pochází z oratoře sv. Řehoře Naziánského v Římě.
• Osm panelů Umučení sv. Šebestiána od Bernarda Daddiho z roku 1345, které tvořily predelu polyptychu.

Sál II (13. – 15. století)

Druhý sál je věnován sienským malířům 14. století a Giottovi, největšímu italskému umělci středověku. Mezi nejpozoruhodnější díla v tomto sále patří:

• Stefaneschiho triptych od Giotta asi z roku 1320, který nechal zhotovit kardinál Jacopo Caetani degli Stefaneschi pro původní baziliku sv. Petra. Triptych ma malbu z obou stran, aby ji mohli vidět kněz i věřící.
• Čtyři desky (z pěti) predely polyptychu Příběhy sv. Mikuláše z Bari od Gentila da Fabriano z roku 1425, který nechala zhotovit rodina Quaratesi pro hlavní oltář kostela San Niccolò Oltrarno ve Florencii.
• Menší deska ze ztraceného polyptychu Žehnající vykupitel od sienského malíře Simona Martini z roku 1315 – 1320.

Sál III (15. století)

Ve třetím sále jsou vystavena díla převážně Filippa Lippiho, Beata Angelica a Benozza Gozzoliho. Nejvýznamnějšími obrazy jsou:

• Tempera na desce Madona s dítětem, sv. Dominikem a sv. Kateřinou Alexandrijskou od Fra Angelica z roku 1435.
• Dvě desky (ze tří) predely triptychu Příběhy sv. Mikuláše z Bari od Fra Angelica z roku 1437, který se nacházel v kapli sv. Mikuláše kostela sv. Dominika v Perugii. Ostatní části triptychu jsou uloženy v Národní galerii Umbrie v Perugii.
• Tempera na desce Madona s páskem od Benozza Gozzoli, oblíbeného žáka Fra Angelica, z roku 1450 – 1452. Obraz pochází z kostela San Fortunato v městečku Montefalco (Perugia) a v roce 1848 byl darován papeži Piovi IX.

  

Sál IV (15. – 16. století)

Čtvrtý sál je vyhrazen dílům raně renesančního malíře Melozza da Forlì a jeho žáka Marca Palmezzana. K mistrovským dílům Melozza da Forlì v sále patří:

• Freska Sixtus IV. jmenuje Bartolomea Platina prefektem Vatikánské knihovny z roku 1477, která pochází z jedné z místností starobylé Vatikánské knihovny založené v roce 1475 Sixtem IV.
• Freska Anděl hrající na loutnu z roku 1480. Jedná se o jeden ze 14 fragmentů fresky zobrazující Nanebevzetí Krista, která až do roku 1711 nacházela v apsidě baziliky Svatých apoštolů v Římě. Fragmenty zobrazují anděle hudebníky a apoštoly.

Sál V (15. století)

I další sál je věnován dílům umělců 15. století. Mezi všemi vystavenými díly vynikají:

• Tempera na desce Zázraky sv. Vincence Ferrarského z roku 1473 od Ercola de’ Roberti. Jedná se predelu oltářního obrazu Francesca del Cossa Griffoniho kaple baziliky San Petronio v Bologni.
• Obraz Pieta od Lucase Cranacha staršího z kláštera řeholních kanovníků sv. Augustina v Kreuzlingenu.

Sál VI (15. století)

V dalším sále najdete polyptychy z 2. poloviny 15. století. K vidění je velké množství obrazů, významné jsou zejména:

• Polyptych Korunovace Panny Marie se svatými a Sejmutí Krista se svatými z roku 1466 od italského malíře Niccolò di Liberatore (známého jako l’Alunno). Polyptych je známý jako polyptych Montelparo, podle městečka v jehož kostele se až do roku 1844 nacházel.
• Horní část polyptychu Pieta od Carla Crivelli, kterou zakoupil papež Pius IX. v roce 1831.

Sál VII (15. – 16. století)

V sedmém sále jsou vystavena díla umbrijské školy 15. a 16. století. Najdete zde díla významných umělců, jako je Pinturicchio, Perugino či španělský malíř Lo Spagna (uměleckým jménem Giovanni di Pietro). Mezi mistrovskými díly v tomto sále vynikají dvě díla Perugina:

• Oltářní obraz Madona s dítětem, sv. Vavřincem, sv. Ludvíkem z Touluse. sv. Herkulánem a sv. Konstantinem z přelomu let 1495 a 1496 byl vytvořen pro kapli Palazzo Pubblico v Perugii.
• Tři obrazy sv. Benedikta, sv. Flávie a sv. Placida z let 1496 – 1499, které byly součástí predely polyptychu oltáře baziliky San Pietro v Perugii.

Sál VIII (16. století)

Osmý sál Vatikánské pinakotéky je věnován Rafaelu Santi a patří k nejvýznamnějším sálům Vatikánské pinakotéky. Sálu dominují tři obrazy:

• Oltářní obraz Korunovace Panny Marie byl vytvořen mezi lety 1502 – 1504 pro oltář kaple Oddi kostela San Francesco al Prato v Perugii. K oltářnímu obrazu patří predela znázorňující tři příběhy z Kristova života: Zvěstování, Klanění tří králů a Uvedení do chrámu.
• Oltářní obraz Madona z Foglina nechal v roce 1511 u Rafaela Santiho zhotovit italský mecenáš a historik Sigismondo dei Conti pro hlavní oltář baziliky Santa Maria in Aracoeli v Římě jako poděkování Panně Marii, že ochránila jeho dům ve Folignu po zasažení bleskem.
• Oltářní obraz Proměnění páně pochází z let 1516 – 1520 a zobrazuje dvě epizody z Matoušova evangelia: Proměnění Páně ve slávě s proroky (horní část) a ve spodní části apoštoly s posedlým chlapcem, kterého Kristus zázračně uzdraví při návratu z hory Tábor.

Dále jsou zde k vidění tři panely Predely Baglioni (znázorňující víru, naději a lásku), které tvořily oltářní obraz pro rodinnou kapli kostela San Francesco al Prato v Perugii. Obraz byl zhotoven v roce 1507 na objednávku Atalanty Baglioni k uctění památky jejího syna Grifoneho, který byl zavražděn v roce 1500 v rodinném sporu. Samotný oltářní obraz je součástí sbírek Galerie Borghese v Římě.

Sál IX (15. – 16. století)

V devátém sále jsou vystavena díla Leonarda da Vinciho a některých umělců 16. století. K nejvýznamnějším dílům patří:

• Nedokončený obraz Svatý Jeroným na poušti asi z roku 1482 od Leonarda da Vinciho o jehož původu a objednateli se dodnes ví velmi málo. Z některých dostupných pramenů lze dopátrat alespoň částečně některé poslední majitele: italská malířka Angelica Kaufmannová, kardinál Joseph Fesch (ten jej objevil rozřezaný na dva kusy), obchodník se starožitnostmi Alessandro Aducci a poté jej v roce 1856 pro sbírky Vatikánských muzeí zakoupil papež Pius IX.
• Obraz Nářek nad mrtvým Kristem z let 1473 – 1476 od Giovanniho Bellini tvořil vrchní část oltářního obrazu v kostele San Francesco v Pesaru (nyní uložen v muzeu v Pesaru).

Sál X (16. století)

Desátý sál Vatikánské pinakotéky uchovává díla některých z největších benátských malířů 16. století. K vidění jsou zde obrazy:

• Korunovace Panny Marie od Giulia Romana a Giovanna Francesca Penni (známý jako il Fattore) z let 1505 – 1525. Obraz si objednal řád klarisek z kláštera Monteluce u Perugie (proto je obraz také znám jako Madonna di Monteluce) u Rafaela Santi už v roce 1503, v době jeho smrti v roce 1520 však nebyl dokončen a existovaly pouze náčrty. V roce 1523 uzavřely sestry smlouvu s Rafaelovými žáky, kteří obraz v roce 1525 dokončili.
• Panna Maria s dítětem ve slávě a svatými namaloval v letech 1522 – 1526  Tizian pro hlavní oltář kostela San Nicolò della Lattuga na Campo dei Frari v Benátkách.
• Vidění sv. Heleny je dílem velkého benátského malíře Paola Veronese a datuje se do roku 1580.

Sál XI (16. století)

V jedenáctém sále jsou vystavena díla umělců druhé poloviny 16. století, k nimž patří:

• Oltářní obraz Ukamenování svatého Štěpána od Giorgia Vasariho byl namalován v roce 1571 pro kapli Santo Stefano Vatikánského paláce.
• Obraz Vzkříšení Lazara od Girolama Muziana z roku 1555.
• Obraz Zvěstování namaloval Barocci v letech 1582 – 1584 pro kapli baziliky Santa Casa v Římě.

Sál XII (17. století)

Osmiboký sál uchovává významné olejomalby raného baroka. Najdete zde díla Caravaggia, Domenichina, Guercina, Poussina či Guida Reniho. Zvláště zajímavé jsou zejména obrazy:

• Obraz Snímání z kříže z let 1600 – 1604 patří k mistrovským dílům Caravaggia. Obraz si objednal Girolamo Vittrice pro rodinnou kapli v kostele Santa Maria in Vallicella (Chiesa Nuova) v Římě.
• Obraz Přijímání sv. Jeronýma namaloval Domenichino v letech 1611 – 1614 pro kostel San Girolamo della Carità v Římě. Při malování obrazu se Domenichino inspiroval orazem se stejným námětem, který o deset let dříve namalo Agostino Carracci.
• Obraz Umučení sv. Erasma namaloval francouzský malíř Nicolas Poussin v roce 1624 pro oltář v pravém transeptu baziliky sv. Petra, pod nímž byly uloženy ostatky sv. Erasma. Obraz je nyní nahrazen mozaikovou kopií.
• Obraz Ukřižování sv. Petra (1604 – 1605) si u Guida Reniho objednal kardinál Pietro Aldobrandini pro kostel San Paolo alle Tre Fontane v Římě.

  

Sál XIII  a Sál XIV (17. století)

Následující dva sály představují mistrovská díla baroka, určitě si nenechte ujít zejména:

• Obraz Vidění sv. Františka od Pietra da Cortony z roku 1641 byl zhotoven pro kapli kostela Santissima Annunziata v městečku Arezzo. Obraz najdete v sále XIII.
• Obraz Madona s dítětem z roku 1650 od Giovanniho Battisty Salvi (známý jako Sassoferrato) se nachází v sále XIV.
• Obraz Vidění sv. Františka Xaverského z roku 1675 Giovanniho Battisty Gaulli (známý jako Bacicci) najdete v sále XIV. Jedná se o skicu k oltářnímu obrazu pro kostel Sant’Andrea al Quirinale.

Sál XV (18. století)

18. století je pravděpodobně nejméně zastoupeným obdobím ve Vatikánské pinakotéce. Nicméně i tak můžete obdivovat několik vyjímečných obrazů malířů, jako jsou: Pier Leone Ghezzi, Giuseppe Maria Crespi, Carlo Maratta, Pompeo Batoni či Corrado Giaquinto.

• Portrét Klementa IX. od Carla Maratta z roku 1669.
• Portrét Pia VI. od Pompea Batoni z roku 1775.
• Portrét Benedikta XIV. od Giuseppa Maria Crespi z roku 1740.

Sál XVI (19. století)

V 16. sále jsou vystavena díla česko – rakouského malíře Johanna Wenzela Petera (narozen v Karlových Varech), který je znám především svými malbami zvířat. Díla, která zde můžete vidět, zakoupil papež Řehoř XVI. pro výzdobu konzistorního sálu svého papežského bytu v roce 1831. Ze všech vystavených obrazů vyniká především:

• Obraz Adam a Eva v pozemském ráji, na kterém najdete více než 200 druhů zvířat z celého světa. Zpracování zvířat je natolik perfektní, že vypadají jako vyfotografovaná.

  

Sál XVII (17. století)

17. sál je věnován hliněným modelům soch Gian Lorenza Berniniho, které byly zhotoveny při návrhu Petrova stolce v apsidě Baziliky svatého Petra. Velkolepý pomník z mramoru, štuku a pozlaceného bronzu, který zdobí apsidu Baziliky svatého Petra, vytvořil Bernini a jeho spolupracovníci v letech 1658 – 1666 za pontifikátu papeže Alexandra VII.

Sál XVIII (15. – 19. století)

Poslední sál Vatikánské pinakotéky uchovává sbírku  byzantských ikon slovanského a řeckého původu z 15. – 19. století. K pozoruhodným patří:

• Ikona sv. Mikuláše z Bari ( přelom 15. a 16. století) pochází z oblasti ruského Novgorodu a patří k nejstarším dílům Vatikánské pinakotétky.
• Inconostasis (přelom 18. a 19. století) pochází z řeckého ostrova Kefalonie.