Bazilika Santa Maria in Aracoeli se nachází poblíž náměstí Piazza del Campidoglio, v těsné blízkosti Národního památníku Viktora Emmanuela II. a patří k nejcennějším kostelům v Římě. Bazilika je také známá díky dřevěné sošce jezulátka, o které se říká, že je zázračná.
Historie baziliky Santa Maria in Aracoeli
Bazilika byla postavena v 6. století na troskách chrámu Juna, na nejvyšším vrcholku pahorku Kapitol. Jméno baziliky pochází z legendy, ve které se vypráví, že Sibyla Tiburtinská předpověděla císaři Augustovi příchod Krista. Na místě, kde byla mladá žena spatřena s dítětem v náručí (Madonna s dítětem) pak nechal císař postavit oltář Ara Coeli (“Nebeský oltář”). Bazilika se původně jmenovala Sancta Maria in Capitolio a svůj dnešní název dostala až ve 14. století. V doslovném překladu znamená Svatá Maria na Oltáři nebes.
Kostel byl krátce v držení benediktinů a následně přešel v roce 1249 na františkány, kteří kostel nechali zrekonstruovat do jeho současné románsko-gotické podoby. Práce na nové podobě kostela probíhaly až do konce 13. století, i když byl kostel již v roce 1268 vysvěcen. Během této přestavby byl přestavěn i transept a vznikly nové kaple.
Během středověku byl kostel centrem společenského i náboženského života. Právě zde byl v roce 1341 udělen Petrarcovi titul Poeta laureatus (básník pověřený reprezentačními úkoly, který za rentu skládal verše ke slavnostním příležitostem). Ve 14. století bylo také dokončeno podle projektu Simona Andreozzi monumentální schodiště o 124 schodech, které bylo poděkováním Panně Marii za zastavení epidemie dýmějového moru.
K výrazným změnám interiéru baziliky Santa Maria in Aracoeli došlo v 16. století. Byla zbořena původní apsida a nahrazena současným presbytářem, byla odstraněna původní gotická okna a také byl postavel velkolepý strop.
V 18. století, když byla v roce 1798 Francouzi vyhlášena Římská republika, byla bazilika využívána jako stáje a několik uměleckých památek ukradeno francouzskými vojsky. Navzdory tomu všemu je však stále bazilika Santa Maria in Aracoeli kostelem lidu a její krásu můžeme obdivovat dodnes.
Exteriéry Baziliky Santa Maria in Aracoeli
Fasáda baziliky je původní z 13. století a nikdy nebyla dokončena. Troje dveře jsou z pozdějšího období. Freska v tympanonu nad hlavními dveřmi pochází z roku 1465. Dvoje boční dveře zdobí mramorové reliéfy se sv. Matoušem (vpravo) a sv. Janem (vlevo) ze 16. století. Gotická okna jsou jediné autentické gotické prvky baziliky.
Schodiště bylo postaveno z materiálu starověkých budov a ve středověku bývalo jevištěm, kde obyvatelé Říma pořádali politické debaty a vedli projevy. Ze všech lidí však vyniká jeden – demagog Cola di Renzo, který se během Avignonského papežství prohlásil tribunem římského lidu a nastolil v Římě vlastní autoritářský režim. Právě z těchto schodů pronášel své vášnivé projevy, kterými se snažil přesvědčit lid k nastolení republiky. Jeho vláda však trvala pouze několik měsíců, získal si pověst tyrana a nakonec byl lynčován davem nespokojených Římanů. Byl probodnut kopím na schodech, kde předtím mimo jiné také pořádal popravy šlechticů.
Z náměstí Piazza del Campidoglio (za Palazzo Nuovo) vede do baziliky boční vchod, nad kterým jsou patrné zbytky původní středověké románské zvonice. Nad dveřmi je mozaika zobrazující Madonu s dítětem a dva anděly, která je připisována škole Pietra Cavalliniho. Mozaika sem byla přemístěna z původního bočního vchodu v roce 1564, aby uvolnila místo kapli sv. Matouše.
Interiéry Baziliky Santa Maria in Aracoeli
Bazilika Santa Maria in Aracoeli je uvnitř snad ještě krásnější než bazilika sv. Petra a Lateránská bazilika, což ještě víc umocňuje to, že nebyla postavena jako oslava a moci papežů, ale jedná se o jediný kostel římského lidu.
Bazilika má klasický bazilikální půdorys s centrální lodí a dvěma bočními loděmi, které jsou odděleny dvaadvaceti sloupy. Sloupy jsou pozůstatek původního kostela a pochází z různých starověkých staveb, proto je také každý jiný. Jsou zde sloupy dórské, korintské i iónské. Každý je navíc jinak vysoký, proto mají některé podstavce, jiné mají podstavce na podstavcích či nemají podstavce vůbec. Některé také zdobí fresky a nápisy.
V bazilice se nachází celkem 30 oltářů, přes 20 kaplí a je osvětlen 52 lustry z Murana.
První věc, která vás při vstupu do baziliky Santa Maria in Aracoeli upoutá, je nádherný kazetový strop. Dřevěný pozlacený strop byl zhotoven na oslavu vítězství v námořní bitvě u Lepanta v roce 1571. Podlaha baziliky pochází ze 13. století a je jedním z nejkrásnějších děl Cosmati mozaiky v Římě, která si dodnes dochovala svou původní krásu. V podlaze se nachází také velké množství náhrobních desek, které představují různé příklady uměleckého zpracování v průběhu staletí. Mezi okny v centrální lodi můžete obdivovat fresky s výjevy ze života Panny Marie, krále Davida a proroka Izaiáše. Autory fresek ze 17. století jsou františkánský mnich Fra Umile da Foligno, Giovanni Odazzi a Giuseppe Passeri. Fra Umile da Foligno je také autorem portrétů františkánských světců, které se nachází mezi jednotlivými sloupy.
Dřevěná kazatelna umístěná v hlavní lodi nalevo byla pravděpodobně vyřezána podle návrhu Gian Lorenza Berniniho.
U čtvrtého sloupu v hlavní lodi nalevo je umístěn oltář Panny Marie. Barokní oltář zde nechal postavit u příležitosti jubilejního roku 1600 šlechtic Girolamo Fabi kolem uctívané fresky Panny Marie s dítětem z 15. století namalované na sloupu.
Naproti se nachází oltář sv. Jakuba z Marky, který v 17. století nechal postavit Alessandro Mausonio.
Stěně nad vchodem dominuje štuková výzdoba v podobě svitku, který drží dva andělé. Epigraf na svitku z roku 1634 velebí papeže Urbana VIII. Tři monumentální desky oslavují synovce papeže Urbana VIII. – kardinála Carla Barberiniho. Po stranách vchodu se nachází několik náhrobků. Nalevo (při pohledu čelně ke zdi) je to menší náhrobek arcijáhna Giovanniho Crivelli z let 1432 – 1433, který je pravděpodobně dílem Donatella. Značné opotřebení náhrobku je z toho důvodu, že původně se nacházel zasazený do podlahy a na stěnu byl umístěn až v roce 1881. Na stejné straně se nachází i pomník kardinála Louise d’Albreta. Pomníku dominuje ležící postava kardinála a je dílem Andrea Bregna. Na druhé straně vchodu najdete renesanční pomník astronoma Ludovica Gratiho Margani a pomníky Giacoma Gratiho, Giulia da Castrovetere, Mattea Gherarda a Pietra Allio di Allis.
Pravá loď
Kaple Bufalini/Kaple sv. Bernardina
První kaplí v pravé uličce (směrem od vchodu) je kaple sv. Bernardina (Capella San Bernardino), která je známá také jako kaple Bufalini (Capella Bufalini) pod jménem svých prvních patronů. Kapli nechal postavit v roce 1450 (krátce po svatořečení Bernardina) Niccolò dei Bufalini jako poděkování sv. Bernardinovi za to, že urovnal spor mezi rodem Bufalini a rodem Baglioni. Interiér kaple zdobí fresky s výjevy ze života sv. Bernardina Sienského asi z roku 1485 a jsou dílem Pintrucchia.
Kaple Piety
Kaple Piety (Capella della Pieta) je zasvěcena Panně Marii Bolestné. Výzdoba kaple pochází z 16. století a podíleli se na ní Marco de Pina (oltářní obraz) a Cristoforo Roncalli (známý jako Pomarancio), jehož dílem jsou fresky na stěnách a v klenbě kaple.
Před kaplí se nachází několik náhrobků z 15. století a také hrob Pietra Della Valle.
Mezi druhou a třetí kaplí je umístěna kolosální socha papeže Řehoře XIII. z konce 16. století od Pietra Paola Olivieri. Socha se původně nacházela v Palazzo Conservatori a sem byla přesunuta v roce 1872.
Kaple sv. Jeronýma/Kaple sv. Bonaventury
Třetí kaplí vpravo je kaple sv. Jeronýma (Capella di San Girolamo), která je známá i pod názvem kaple Delfini (Capella Delfini). Kapli nechal postavit v druhé polovině 16. století Mario Delfini. Oltářní obraz zobrazující sv. Jeronýma je dílem Giovanniho de’ Vecchi. Kaple byla v 18. století vysvěcena sv. Bonaventurovi. Po stranách oltáře se nachází hrobky Maria Delfini a Gentila Delfini.
Kaple Ukřižování
Největší kaplí v pravé uličce je kaple Ukřižování (Cappella Crocefisso). Kapli nechal v 15. století postavit kardinál Gabriel Rangoni a zasvětit sv. Bonaventurovi. V 17. století byla kaple zasvěcena ukřižování Ježíše Krista a byl sem umístěn dřevěný kříž vyřezaný františkánským mnichem Vincenzem da Bassiano.
Kaple sv. Matouše
Kapli sv. Matouše (Capella di San Matteo) nechala postavit rodina Mattei v druhé polovině 16. století a zasvětit svému patronovi sv. Matoušovi. Výzdoba interiéru kaple pochází z let 1568 – 1589 a je od Girolama Muziana. Výzdoba kaple je považována za zdroj inspirace pro Caravaggiovu výzdobu kaple Contarelli v kostele San Luigi dei Francesi.
Kaple sv. Petra z Alcantary
Kaple sv. Petra z Alcantary (Cappella di san Pietro d’Alcantara) je zasvěcena španělskému františkánskému mnichovi a nechala ji postavit rodina de Angelis. Kaple byla přestavěna mezi lety 1675 – 1684 podle projektu Giovanniho Battisty Contini. Oltářní socha zobrazující sv. Petra v extázi je od francouzského sochaře Michela Maille. Dílem stejného sochaře jsou i dva andělé držící portréty sv. Štěpána a sv. Rainera z Pisy. Výzdoba klenby z roku 1682 je dílem malíře Marcantonia Napoletana a sochaře Francesca Cavalliniho.
Kaple sv. Diega
Sedmou kaplí v pravé uličce baziliky Santa Maria in Aracoeli je kaple sv. Diega (Capella di San Diego). Kaple je zasvěceny sv. Diegovi, španělskému františkánskému laickému bratrovi, který se proslavil v Římě tím, že pomáhal nemocným. Po sv. Diegovi je pojmenováno město San Diego v Kalifornii. Kaple patřila od roku 1411 rodu Cenci a původně byla zasvěcena sv. Vavřincovi. V roce 1597 ji odkoupili františkáni a nechali ji celou zrekonstruovat. Z původní výzdoby z 15. století se dochovala pouze část. Oltářní obraz Svatý Diego léčí slepého muže (1597 – 1610) je od Giovanniho de Vecchi, fresky na stěnách jsou od Vespasiana Strady a a freska v lunetě zobrazující sv. Diega s bratry je od Avanzina Nucci.
Na pilíři vedle kaple se nachází pomník markýze Michela Antonia del Vasto, který byl generálem ve francouzské armádě krále Františka I. Generál byl zabit při dobývání Aversy v roce 1528, když byl na cestě pomoci papežovi Klementovi VII., který byl obléhán v Andělském hradu. Autorem busty je Giovanni Antonio Dosia.
Vedle kaple se nachází boční vchod do baziliky, kde najdete pomník biskupa Pietra Manzi dei Vicentini od Andrea Sansovino a hrobku Cecchina Bracci. Cechino Bracci byl žákem Michelangela, který zemřel v 15 letech. Hrobku vytvořil Urbano podle Michelangelova návrhu.
Kaple sv. Paschala
Poslední kaplí v pravé lodi je Kaple sv. Paschala (Cappella di San Pasquale), která je zasvěcena sv. Vavřincovi z Brindisi a sv. Paschalovi Baylonovi. Kaple byla původně zasvěcena sv. Janu Evangelistovi, mezi lety 1679 – 1686 byla však přestavěna podle návrhu Antonia Stanghelliniho a zasvěcena novým světcům. Během renovace kaple na konci 20. století byla pod oltářním obrazem od Vincenza Vittoria odhalena původní freska, která byla zakryta během přestavby v 17. století. Jednalo se o skutečný objev. Autorem fresky zobrazující Pannu Marii se sv. Jan Křtitelem a sv. Janem Evangelistou je totiž slavný Pietro Cavallini.
Pravý transept
Po vystoupání třech mramorových schodů se nyní ocitáme v transeptu. Zcela vpravo najdete Kapli sv. Františka z Assisi, hrobku papeže Honoria IV. a hrobku Lucy Savelli.
Kaple sv. Františka
Kaple sv. Františka (Capella di Francesco), která je známá také jako kaple Savelli (Capella di Savelli), je zasvěcena sv. Františku z Assisi a bývala zádušní kaplí rodiny Savelli. Kaple byla postavena ve 13. století, její současný vzhled je však výsledkem přestavby provedené Filippem Raguzzinim na počátku 18. století. V kapli se nachází hrobka Lucy Savelliho asi z roku 1287, která je připisovaná Arnolfovi di Cambio, a hrobka papeže Honoria IV. a jeho matky Giovanny Aldobrandeschi, která je připisována rodině Cosmati. Oltářní obraz Extáze sv. Františka z Assisi (1729) je od Francesca Trevisaniho.
Kaple Nejsvětější svátosti
Napravo od presbytáře se nachází kaple Nejsvětější svátosti (Cappella del Santissimo Sacramento) od architekta Antonia Gherardi. Kaple je bohatě zdobená alabastrem, mramorem a bronzovými svícny s anděly. Oltář je obložen složitou mozaikou pietra dura, v jejímž středu je zobrazen mnich hrající na kytaru. Oltářním obrazem je socha Neposkvrněného početí Panny Marie. Nalevo v lunetě je freska od Antonia Gherardiho s vyobrazením smrti sv. Františka Solana, světci byla kaple původně zasvěcena. Gherardi je také autorem fresek s výjevy ze života sv. Františka Solana v klenbě a veškerých štukatérských prací. Ostatní fresková výzdoba je od Giuseppa Ghezzi.
Kaple sv. Růženy
Napravo od vstupu do kaple Nejsvětější svátosti je malá kaple sv. Růženy (Cappella di Santa Rosa), ve které se nachází vzácná mozaika z konce 13. století. Kaple je zasvěcena sv. Růženě z Viterba, dívce, kterou Bůh obdařil mystickými milostmi.
Mezi kaplí Nejsvětější svátosti a presbytářem je oltář sv. Karla Boromejského od Antonia Pietra.
Presbytář
Současná podoba presbytáře je výsledkem přestavby provedené v 16. století. Původně se zde nacházela apsida s mozaikovou výzdobou od Pietra Cavalliniho, ta však byla v roce 1565 zbořena. Hlavní oltář pochází z roku 1723 a jedná se o pozdně barokní edikulu s ikonou Panny Marie provedenou v byzantském stylu, která se datuje do 10. století. Klenba presbytáře je zdobena freskami malíře Niccola Martinelli da Pesaro (známý jako
Trometta). Prostor presbytáře za oltářem je od přední části oddělen dřevěnou zástěnou, kterou zdobí sochy sv. Bernardina a sv. Antonína a busty sv. Petra a sv. Pavla. V zadní části jsou umístěny varhany z roku 1926 a najdete zde také hrobku kardinála Giovanniho Battisty Savelli, mramorový pomník pochází z roku 1498 a je dílem Andrea Bregno.
Mezi presbytářem a kaplí sv. Řehoře Velikého je oltář sv. Josefa.
Levý transept
Kaple sv. Řehoře Velikého
Nalevo od presbytáře se nachází kaple sv. Řehoře Velikého (Capella di San Gregorio), kterou nechala postavit v 15. století rodina Orsini. Později kapli zakoupila rodina Cavalieri, proto je zde také pohřbeno několik členů této rodiny, např.: kardinálové Giacomo Cavalieri a Gasparo Cavalieri, Tommaso dei Cavalieri (dobrý přítel Michelangela) nebo jeho syn hudební skladatel Emilio dei Cavalieri.
Oltářní obraz pochází z roku 1771 a je od Vincenza Milione.
Pod oltářem jsou umístěny ostatky sv. Jana z Triory, který zemřel mučednickou smrtí v Číně v roce 1816. Ostatky sem byly přeneseny v roce 1924. Ze stejného roku pochází i malby v lunetách zobrazující světcův život a štuková výzdoba stropu.
Kaple Svatého dítěte
Vedle kaple sv. Řehoře Velikého je kaple Svatého dítěte (Cappella del Santo Bambino). Kaple byla postavena v 19. století na místě původní sakristie a původně se zde nacházela soška Svatého dítěte ( jezulátka) z 15. století vyřezaná z olivového dřeva z Getsemanské zahrady. Ta však byla v roce 1994 spolu se šperky, které ji zdobily, ukradena a už se nikdy nenašla. Nyní je nahrazena věrohodnou kopií. Soška má zázračné léčivé vlastnosti a je uctívána po celém světě.
Sakristie
Sakristie se nachází za kaplí Svatého dítěte a uchovává kopii obrazu Giulia Romana zobrazující Svatou rodinu. Originál najdete v Národní muzeu Capodimonte v Neapoli a je znám jako Madonna della Gatta.
Kaple sv. Heleny
Konci levého transeptu dominuje kaple sv. Heleny (Capella di San Ellena), která má podobu tempietta. Malý chrám byl postaven v roce 1602 kolem původní oltáře středověké baziliky postavené císařem Augustem. Mramorový oltář s kosmatskými motivy, který je známý také jako Augustův oltář, pochází z 2. poloviny 12. století a je možné si jej prohlédnout malým otvorem. Z důvodu zvýšení podlahy se totiž nachází pod její úrovní.
V tempiettu jsou ve vzácné schránce ze santalového dřeva uloženy ostatky sv. Heleny, matky císaře Konstantina. Ostatky sv. Heleny byly do baziliky Santa Maria in Aracoeli přeneseny ve 12. století z mauzolea kostela Santi Marcellino e Pietro ad Duas Lauros. Původní sarkofág je nyní součástí sbírek Vatikánských muzeí.
Tempietto bylo v 18. století rozebráno Francouzi a znovu obnoveno v 19. století podle projektu Pietra Holla.
Socha sv. Heleny na oltáři pochází z 16. století a je dílem Ambita Romana.
Hrobka kardinála Mattea d’Acquasparty
Za kaplí sv. Heleny se nachází hrobka kardinála Mattea d’Acquasparty z počátku 14. století od Giovanniho di Cosma. Freska v lunetě zobrazující Pannu Marii s dítětem sv. Matoušem a sv. Františkem je od Pietra Cavalliniho.
Vlevo se nachází pomník kardinála Alessandra Crivelliho od Giacoma del Ducy.
V levém transeptu najdeme také kolosální sochu papeže Lva X. z roku 1514 od Domenica Aima.
V transeptu se nachází dvě kosmatské kazatelny pro čtení epištoly ( levý transpet) a čtení evangelia (pravý transept). Obě kazatelny byly zhotoveny Lorenzem Cosmati a jeho synem Giacomem kolem roku 1200.
Levá loď
Po vstupu do levé lodi si nezapomeňte prohlédnout náhrobek římského aristokrata Felice de Fredis po levé straně. Byl to totiž právě Felice de Fredis, který v roce 1506 objevil velkou sochu trojského pohanského kněze Láokoóna a jeho dvou synů, jedno z nejslavnějších děl Vatikánských muzeí.
Na pilíři triumfálního oblouku je mramorový pozdně barokní oltář zasvěcený sv. Janu Kapistránovi.
Kaple Madony Loretánské
První kaplí v levé lodi od transeptu je kaple Madony Loretánské (Cappella della Madonna di Loreto), která byla postavena v roce 1613 podle návrhu Onoria Longiho. Kapli dominuje oltářní obraz od Marzia Ganassiniho zobrazující přenesení Svaté chýše z Nazaretu do Loreta. Fresky na stěnách zobrazují výjevy ze života Panny Marie a jsou dílem Marzia di Colantonio.
Před kaplí je v podlaze náhrobní deska senátora Pietra Lante di Pisa z roku 1403.
Na pilíři mezi kaplí Madony Loretánské a následující kaplí je umístěna hrobka prince Eugenia Ruspoli, italského cestovalele a přírodovědce.
Kaple svatého Markéty z Cortony
Další kaplí v levé lodi je kaple svaté Markéty z Cortony (Cappella di Santa Margherita), jejíž současná podoba pochází ze začátku 18. století. Oltářní obraz zobrazující extázi sv. Markéty pochází z roku 1229 je dílem Giuseppa de Sales. Fresky na stěnách s výjevy ze života sv. Markéty jsou od Marca Benefiala.
Kaple svatého Michaela
Současná podoba kaple zasvěcené sv. Michaelovi archandělovi (Cappella di San Michele) pochází z druhé poloviny 17. století a je dílem Carla Rainaldiho a Giovanniho Battisty Buonocore. Oltářní obraz je od anonymního umělce, pochází z 19. století a zobrazuje sv. Michaela vítězícího nad ďáblem. Bočním stěnám kaple dominují dva neoklasicistní pomníky. Vpravo se nachází pomník Barbary Clarelli Marini a Faustiny Mancini Attavanti od Ambita Romana; vpravo je to pomník Luigiho Marini a Settimie Maffei Marini od Francesca Laboureura.
Kaple Nanebevstoupení Páně
Kaple Nanebevstoupení Páně (Cappella dell’Ascensione) byla postavena v roce 1582 podle návrhu Onoria Longhi pro rodinu Orsini. Oltářní obraz je kopií obrazu Girolama Munziana, který najde v kostele Santa Maria in Vallicella (známý také jako Chiesa Nuova). Fresky na stěnách jsou od Niccola Martinelliho (známý jako Trometta). Na stěnách jsou umístěny dva pomníky patronů kaple – Camilla Pardo Orsini (vlevo) a jeho ženy Vittorie Orsini Frangipani (vpravo).
Kaple svatého Pavla
Další kaplí v levé boční lodi je kaple svatého Pavla (Cappella di San Paolo), rodinná hrobka rodu Della Valle. Oltářní obraz je připisován Girolamovi Munzianovi, ostatní fresky jsou od Cristofora Roncalli (známý jako Pomarancio). V kapli se nachází hrobka Filippa della Valle († 1494) od Andrea Briosco a hrobky Paola della Valle a jeho rodiny.
Na pilastru před kaplí se nachází památník Anny Luisy Montoyové, dcery mexického velvyslance, která zemřela v Římě v roce 1856 ve věku 26 let.
Kaple svaté Anny
Kaple svaté Anny (Capella di Santa Anna) je zasvěcena matce Panny Marie. Oltářní obraz Svatá rodina se zjevuje blahoslavené Serafině Sforzové pochází z poloviny 18. století a je od Francesca Trevisianiho. Obraz na levé straně je od Francesca Betosiho (žák Trevisaniho) a zobrazuje blahoslaveného Ondřeje Contiho uzdravujícího démona.
Kaple svatého Antonína
Kaple svatého Antonína (Capella di San Antonio) je zasvěcena svatému Antonínovi z Padovy a bývala rodinnou kaplí rodu Paluzzi. Oltářní obraz zobrazující sv. Antonína s donátory je fragment fresky od Benozza Gozzoli z poloviny 15. století. Ostatní výzdoba pochází ze 16. století, fresky na stropě jsou od Nicola Martinelliho (známý jako Trometta) a fresky zobrazující výjevy ze života světce jsou od Girolama Muziana a jeho žáků. Na pravé straně se nachází hrobka Antonia Albertoniho Patrizi z počátku 16. století a na levé straně je nástěnná malba od francouzského malíře Charlese Mellina z roku 1626.
Mezi kaplí sv. Antonína a následující kaplí je umístěna socha papeže Pavla III. z roku 1537, která se původně nacházela v Palazzo Conservatori a do baziliky Santa Maria in Aracoeli byla přesunuta, stejně jako socha papeže Řehoře XIII. v pravé lodi, v roce 1872.
Betlémská kaple/Kaple Narození Páně
Předposlední kaplí je kaple Narození Páně (Cappella del Presepio) či Betlémská kaple, která byla postavena jako místo posledního odpočinku Tommasa Armentieriho, majordoma Markéty Rakouské. V průběhu 19. století prošla kaple velkými změnami. Od roku 1833 je zde vystaven betlém, který tvoří postavy v životní velikosti. Nejstarší jsou sochy Panny Marie a Josefa, které pocházejí z roku 1696. V roce 1851 byla kaple přestavěna tak, aby vypadala jako jeskyně. Fresky na stropě a oltářní obraz jsou dílem Girolama Siciolante da Sermoneta.
Kaple svatého Františka Solana
Kaple sv. Františka Solana (Cappella di San Francisco Solano), až do 19. století Kaple Neposkvrněného početí, byla postavena v 16. století a patřila rodu Serlupi, o čemž svědčí náhrobní desky patřící členům tohoto rodu. Oltářní obraz od Marzia Ganassiniho pochází z období po znovuzasvěcení kaple a zobrazuje sv. Františka Solana a sv. Bonaventuru, jak uctívají Pannu Marii. Fresková výzdoba o Neposkvrněném početí je dílem Francesca Pichi z let 1551 – 1554. Jedná se o jediné známé dílo tohoto malíře.