V zahradách Piazza Vittorio Emanuele II najdete pozůstatky impozantního nymfea Alexandra Severa (Ninfeo di Alessandro), které je již od středověku více známé jako Trofei di Mario (Mariovy trofeje).
Název nymfea Trofei di Mario se poprvé objevil v poutním průvodci Mirabilia Urbis Romae v roce 1140 a je odvozen od dvou velkých mramorových soch, které zdobily památku až do roku 1590, kdy je papež Sixtus V. nechal přemístit na balustrádu náměstí Piazza di Campidoglio. Ve středověku se věřilo, že sochy byly vytesány na počest římského vojevůdce Gaia Maria. Ve skutečnosti pocházejí z doby císaře Domitiana a pravděpodobně odkazují na Domitianova vítězství nad Dáky.
Monumentální nymfeum nechal postavit římský císař Alexandr Severus během své vlády mezi lety 222 – 235 n. l. Předpokládá se, že nymfeum stálo již v roce 226 n. l., protože bylo vyobrazeno na mincích ražených v tomto roce. Právě z rytiny na těchto mincích a dochovaných částí si můžeme udělat také představu, jak nymfeum v této době asi vypadalo.
Nymfeum sloužilo spíše jako castellum acquae, což byla budova, která uchovávala a rozváděla vodu z akvaduktu.
Monumentální stavba měla 25 metrů na šířku a minimálně 20 metrů na výšku a byla rozdělena na tři patra. Její fasáda byla původně pokryta mramorem, což dokazují nálezy otvorů na uchycení mramorových částí, a zdobena sochami. Uprostřed horní části fontány byl výklenek, kde se pravděpodobně nacházely sochy císaře Alexandra Severuse a jeho matky. Po obou stranách centrálního výklenku byly otevřené oblouky, kde byly umístěny “Mariovy trofeje”.
Na rytině mince lze také rozeznat, že nymfeum bylo korunováno atikou zdobenou kvadrigou a sochami a pod centrálním výklenkem se nacházela nádrž na vodu korunována sochou ležícího Ókeana.
Ve spodní části stavby se nacházelo několik výklenků se sochami a velká nádrž na vodu.