Bazilika San Crisogono (Basilica di San Crisogono) je jednou z nejstarších bazilik v Římě, najdete ji v samém srdci čtvrti Trastevere a určitě ji nezapomeňte navštívit při prohlídce této čtvrti. Za strohou fasádou se totiž ukrývají umělecké a historické poklady, jako je např. mozaika od Pietra Cavalliniho.
Svatý Chrysogon
Svatý Chrysogon (San Crisogono) je římský mučedník, křesťan, původně legionář, podle legendy učitel svaté Anastázie, který zemřel při pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána na počátku 4. století. Chrysogon byl sťat a tělo vhozeno do moře, odkud byly vytaženo a jeho ostatky pohřbeny v Zadaru.
Historie baziliky San Crisogono
Historie baziliky San Crisogono pravděpodobně sahá až do 4. století, kdy na místě soukromého domu mučedníka Chrysogona vznikl Titulus Crysogoni, tedy místo uctívání prvních křesťanů. První písemná zmínka o kostele Titulus Crysogoni však pochází až z roku 499. Předpokládá se, že kostel byl založen k uctívání mučedníka Chrysogona, je však také možné, že kostel založil jiný Chrysogon. Jisté je, že popularita svatého Chrysogona byla v Římě velká již od 4. století. Archeologické průzkumy pod bazilikou prokázaly přítomnost svatyně, ale stále nám tu zůstává legenda o ostatcích Chrysogona, které byly pohřbeny v Zadaru.
Původní kostel z 4. století se dnes nachází více než 5 metrů pod současnou stavbou a byl objeven během rekonstrukce baziliky. Kostel měl bazilikální půdorys s jednou lodí zakončenou presbytářem s apsidou a monumentální arkádový vchod. V 5. století sem byly pravděpodobně také přemístěny ostatky svatého Chrysogona.
Kostel byl v následujících staletích několikrát renovován, k nejvýznamnější přestavbě došlo během pontifikátu papeže Řehoře III. asi kolem roku 731. V té době dostal kostel novou střechu, interiér byl vyzdoben freskami, bylo vykopáno confessio a založen klášter.
Současná bazilika San Crisogono pochází z počátku 12. stoleti, kdy se kardinál Giovanni da Crema rozhodl po častých záplavách díky blízkosti řeky Tibery (raně křesťanská bazilika nacházela téměř pod zemí) k radikálnímu kroku. Její pozůstatky byly zbourány a zasypány a byla zahájena nová výstavba. Nová stavba baziliky probíhala mezi lety 1123 – 1129 a byla postavena přibližně 6 metrů nad původní stavbou. Vysvěcena byla již v roce 1127.
V následujících staletích prošla již jen jednou významnou rekonstrukcí, a to do barokní podoby. Kompletní rekonstrukce probíhala mezi lety 1620 -1626 podle návrhu architekta Giovanniho Battisty Soria na objednávku kardinála Scipione Caffarelli-Borghese (synovec papeže Pavla V.). Přestavba se týkala především interiéru, původní středověký půdorys ale byl zachován.
Do poloviny 19. století spravovali baziliku karmelitáni. V roce 1847 však papež Pius IX. rozhodl o jejich přemístění. Měl za to, že rozrůstající se dělnické čtvrti v Trastevere lépe poslouží trinitáři (Řád Nejsvětější Trojice). Noví správci potřebovali prostor uzpůsobit svým liturgickým potřebám a rozhodli se pro rozsáhlé opravy. Ty proběhly v 60. letech 19. století a týkaly se především obnovy výzdoby kostela. V 19. století byla postaveny také kaple v levé lodi, kam byly uloženy ostatky Anny Marie Taigi.
Na počátku 20. století byly pod bazilikou San Crisogono provedeny pod vedením pátera Federica Manfredini archeologické vykopávky, při kterých byly objeveny rozsáhlé pozůstatky původní baziliky ze 4. století. Díky tomuto objevu se z baziliky stalo také jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v Římě.
Exteriér baziliky San Crisogono
Fasáda baziliky je výsledkem rekonstrukce provedené v roce 1620. Průčelí předchází monumentální portikus se čtyřmi dórskými sloupy z červeného mramoru. Nápis na vlysu připomíná přestavbu baziliky kardinálem Scipionem Caffarelli-Borghese. Portikus korunují heraldické symboly rodu Borghese, tedy drak a orel. Zvonice pochází z 12. století.
Napravo (přibližně v polovině pravé boční lodi) se nachází impozantní boční vchod lemovaný korintskými sloupy a s erbem řádu trinitářů.
V interiéru portiku je umístěno několik starověkých epigrafů, najdeme zde však i modernější epigrafy připomínající návštěvu papeže Klementa XI. v roce 1707 či papeže Jana Pavla II. v roce 1990.
Interiér baziliky San Crisogono
Interiér baziliky má klasický bazilikální půdorys s hlavní lodí a dvěma bočními loděmi, které jsou od hlavní lodi odděleny dvaadvaceti ionskými sloupy (jedenáct na každé straně) se štukovými hlavicemi, které byly přidány při rekonstrukci v 17. století. Sloupy jsou starobylé a pravděpodobně pochází z některé starověké římské budovy. Sloupy jsou ze žuly přivezené z lomů v Egyptě: šedé z lomu Mons Claudianus a červené z lomu v Asuánu.
Z egyptské žuly (Mons Porphyrites) jsou i dva porfyrové sloupy, které podpírají triumfální oblouk vedoucí do svatyně baziliky. Tyto dva porfyrové sloupy jsou největší, které se v Římě dochovaly v neporušeném stavu. Z většiny porfyrových sloupů se totiž dochovaly jen fragmenty.
Mozaiková podlaha ve stylu cosmatesco byla položena ve 12. století, a i když byla dvakrát restaurována (v 17. a 19. století), je považována za jednu z nejlepších původních cosmatesco podlah.
Dřevěný zlacený strop v hlavní lodi pochází z roku 1622. Uprostřed se nachází obraz Sláva svatého Chrysogona. Bohužel se jedná o kopii originálu. Originál od Guercina byl v roce 1808 ukraden francouzskými vojáky a dnes je v Lancaster House v Londýně. Po stranách jsou erby rodu Borghese.
Nápis nad hlavním vchodem připomíná přestavbu baziliky v roce 1623.
Napravo od hlavního vchodu je ve výklenku pomník kardinála Giovanniho Giacoma Milla z roku 1757, který podle návrhu Carla Marchionni zhotovil sochař Pietro Bracci. Vlevo ve výklenku je křtitelnice. Dřevěné víko křtitelnice je zdobeno malbami z 19. století.
Levá loď
V levé lodi najdeme několik uměleckých děl a jedinou boční kapli. V bazilice San Crisogono totiž nejsou v bočních lodích kaple.
Ve směru od vchodu se v levé lodi nachází:
- dřevěná socha svatého Angela, patrona Sicílie;
- obraz svatého Alberta Jeruzalémského od Paola Guidotti (nebo jeho školy);
- obraz svaté Marie Magdalény de Pazzi se dvěma karmelitánskými světci, je připisován Giovannimu Coli a Filippovi Gherardi;
- obraz s vyobrazením Svaté pozemské trojice od neznámého umělce z 19. století a pozlacený dřevěný velikonoční svícen z roku 1865;
- obraz se svatým Dominikem, svatým Františkem a svatým Angelem od Paola Guidotti;
- freska s vyobrazením svatého Karla Boromejského Giovanniho Battisty Mercati z roku 1624;
- obraz svatého Jana z Mathy, zakladatele Řádu trinitářů, od neznámého umělce z 18. století.
Kaple blahoslavené Anny Marie Taigi
Na konci levé lodi se nachází kaple zasvěcená blahoslavené Anně Marii Taigi, italské mystičce a terciářce Řádu trinitářů. Anna Marie Taigi žila na přelomu 18. a 19. století v Trastevere se svým manželem a dětmi. Ke konci 18. století vstoupila jako terciářka do Řáda trinitářů a po dobu svého duchovního života mívala stavy extáze. Byla také dobrým rádcem církevních hodnostářů. Po své smrti v roce 1837 byla pohřbena v bazilice San Crisogono. V roce 1920 byla papežem Benediktem XV. blahořečena.
Oltářní obraz Madona s dítětem pochází z 19. století a je zasazen do zlaté mozaiky. Pod oltářem jsou v prosklené rakvi uloženy ostatky blahoslavené Anny Marie Taigi.
Výzdoba kaple pochází z 19. století je dílem Giovanniho Liveruzzi. Fresky na stěnách kaple zobrazují z zjevení Panny Marie svatému Felixovi z Valois (vlevo) a zjevení Panny Marie svatému Janu z Maraty (vpravo).
Vpravo od vchodu do kaple je dřevěná socha svatého Josefa.
Levý transept
Po několika schodech se dostáváme do prostoru levého transeptu, kde se nachází vchod do sakristie a kaple Ježíše Nazaretského.
Příčná loď má vlastní kazetový strop ve stejném stylu jako hlavní loď. Centrální panel zobrazuje Ježíška spícího na klíně Panny Marie a je od Giuseppa Cesari (zvaným jako Cavalier d’Arpino).
Kaple Ježíše Nazaretského
Interiér kaple Ježíše Nazaretského pochází z roku 1855 a je v novobarokním slohu. Místo oltářního obrazu je zde socha Ježíše Krista, který je vyobrazen svázaný po zatčení v Getsemanských zahradách. V lunetách po stranách je vyobrazeno vykoupení zajatců svatými Řádu trinitářů a pod lunetami jsou výjevy ze života svatého Jana z Mathy.
Sakristie
Dveře v transeptu nalevo vedou sakristie, kde se nachází oltářní obraz Svatá pozemská trojice, kopie slavné mozaiky s prvního kláštera Trinitářského řádu v Římě San Tommaso in Formis a malba Aronne Del Vecchio z 20. století, která vyobrazuje svatého Chrysogona jako vojáka. V sakristii jsou uloženy také relikvie.
Vlevo od vchodu do sakristie je nádherný cosmatesco nástěnný svatostánek a vpravo od vchodu původní epigraf připomínají přestavbu baziliky ve 12. století.
Hlavní oltář a apsida
Hlavní oltář z 12. století zůstal během barokní přestavby nedotčen. Stejně tak i krypta pod oltářem z 8. století, kde jsou v prosklené schránce uloženy ostatky svatého Chrysogona (lebka a paže). Nejvýraznějším prvkem hlavního oltáře je impozantní barokní ciborium, které ve 20. letech 17. století navrh Giovanni Battista Soria v rámci velké přestavby kostela. Ciborium podporují čtyři vzácné alabastrové sloupy s korintskými hlavicemi, které pocházejí z původního ciboria z 12. století. Sloupy podpírají elegantní kupoli zdobenou štuky a heraldickými symboly rodu Borghese.
Za oltářem v apsidě se nachází pozoruhodná mozaika z roku 1290, které je připisována Pietru Cavallinimu nebo jeho škole. Zajímavé na ní je, že ačkoliv je apsida půlkruhová, mozaika je rovná. Odborníci se domnívají, že se mozaika původně nacházela na středověkého náhrobku uvnitř kostela a po barokní přestavbě v 17. století byla usazena do čela apsidy přímo za hlavní oltář. Na mozaice je vyobrazena Panna Marie s Ježíškem na trůnu, po jejichž stranách stojí svatý Chrysogon (v rytířské zbroji) a svatý Jakub Starší.
V apsidě si můžete prohlédnout dřevěný chór, který sem byl přidán během rekonstrukce v 19. století. Byl zhotoven podle návrhu barokního architekta Francesca Fontany (syna slavného stavitele Carla Fontany) a je zdoben reliéfy Pietra Galli.
Klenba apsidy je bohatě zdobena poozlaceným štukem, tři reliéfní panely zobrazující scény ze života svatého Chrysogona.
Pravý transpet
Kaple Nejsvětější Svátosti
Napravo od apsidy se nachází kaple Nejsvětější svátosti (Cappella del SS. Sacramento), která byla upravena v 17. století na náklady kardinála Fausta Poli podle návrhu Gian Lorenza Berniniho (někdy proto také známá jako kaple Poli).
Původní oltářní obraz pro kapli namaloval Ludovico Gimignani a zobrazoval anděla strážného, kterému byla kaple původně zasvěcena. Během 19. století však původní plátno za záhadných okolností zmizelo. Dnes se proto na oltáři nachází mladší malba z 18. století zobrazující korunovaci Panny Marie za přítomnosti svatého Jana z Mathy a svatého Felixe z Valois (zakladatelů řádu trinitářů) od neznámého umělce. V roce 1847 svěřil papež Pius IX. baziliku San Crisogono řádu Nejsvětější Trojice, který se také podílel na pozdějších úpravách kaple.
Klenba kaple je zdobena freskou od Giacinta Gimignani zobrazující Svatou trojici s Pannou Marií a anděly (cca 1630).
Na bočních stěnách kaple se nacházejí hrobky členů rodiny Poli. Vlevo je hrobka kardinála Fausta Poli a vpravo hrobka jeho synovce monsignora Gaudenzia Poli. Mramorové pomníky jsou připisovány Giuseppemu Mazzuoli, žákovi Giana Lorenza Bernini.
Pravá loď
V pravé lodi najdeme několik uměleckých děl. Ve směru od transeptu se v pravé lodi nachází:
- dřevěná socha Nejsvětější Srdce z 19. století v mramorové edikule;
- obraz Ukřižování z roku 1624 od Paola Guidotti (známý také jako Cavalier Borghese);
- obraz svatého Michaela de Sanctis z 19. století od neznámého umělce (kněz a mystik řádu trinitářů);
- obraz svaté svaté Františky Římské z let 1620 – 1627 od Paola Guidotti;
- obraz zobrazující tři archanděly (Michael, Gabriel, Rafael) v ženské podobě z roku 1623 je od Giovanniho Mannozzi (známý jako Giovanni Da San Giovanni);
- pod obrazem Giovanniho Mannozzi je pomník Pasquina Corsa a jeho dcery Lucrezie z 16. století;
- obraz Svatá Kateřina, svatá Barbora a svatí z let 1620 – 1627 od Paola Guidotti;
- pod obrazem Paola Guidotti je umístěna mramorová pamětní deska věnovaná otci Agostinu Rosatimu, který byl dlouholetým farářem této baziliky a v polovině 20. století nechal restaurovat kapli Nejsvětější svátosti.
- oltář zasvěcený Matce dobré rady (Mater Boni Remedii), patronce a hlavní ochránkyni řádu trinitářů. Oltář byl zhotoven ke konci 2. světové války jako poděkování, že nebyl zcela zničen Řím během bombardování. Oltářní obraz pochází z roku 1944 a je dílem Giovanniho Battisty Conti.
Dveře vpravo od oltáře Matky dobré rady vedou do místnosti v přízemí zvonice, kde byla u příležitosti 150. výročí přítomnosti řádu trinitářů v bazilice San Crisogono zřízena Kaple relikvií.
Kaple relikvií
Kaple relikvií (Cappella delle Reliquie) byla v bazilice zřízena v roce 1997 a uchovává nekolik relikvií svatých a mučedníků uložených v nejrůznějších relikviářích. Uprostřed je dřevěný trůn, ve kterém je uchována relikvie Svatého kříže.
Podzemí baziliky San Crisogono
Během archeologických vykopávek na počátku 20. století byly odhaleny pozůstatky původního kostela z 4. století. Původní kostel se nachází asi 6 metrů pod úrovní silnice a podlahou současné baziliky a jedná se o jeden z nejstarších kostelů v Římě.
Původní kostel je přístupný ze sakristie po moderním schodišti, které vede přímo do půlkruhové apsidy původního kostela. Původní kostel byl jednolodní, zakončený apsidou a po stranách apsidy dvě místnosti – secretarium (obdoba dnešní sakristie) a battistero (baptisterium). V baptisteriu se dochovala zděná nádrž, která byla pravděpodobně křtitelnicí pro křest ponořením. Secretarium (či diakonikon) je dlážděno mramorovými dlaždicemi s květinovými motivy a v pozdější době místnost pravděpodobně sloužila jako pohřebiště, protože zde byly nalezeny sarkofágy. Ty si můžete v podzemí prohlédnout.
V apsidě, která byla vybudována v 8. století, je také stále patrné okno, skrz které mohli poutníci zhlédnout ostatky svatého Chrysogona.
V podzemí baziliky najdete i pozůstky velmi vzácných fresek z 8. – 11. století. V prostorách apsidy se dochovala část fresky z 8. století, která zobrazuje svatého Chrysogona, svatou Anastázii a svatého Rufuse. Další pozůstatky fresek původního kostela zobrazují výjevy: Papež Silvestr přemáhá draka, Svatý Pantaleon uzdravuje slepého, Svatý Benedikt uzdravuje malomocného a Záchrana svatého Placida.
Specifický tvar kostela, s jednou lodí místo tří, a přítomnost několika nádrží vede některé badatale k domněnce, že se zde možná původně fullonica (starověká římská prádelna, valchovna a čistírna), která byla přeměněna na kostel.