Bazilika Santa Maria in Trastevere se nachází v římské čtvrti Trastevere, je považována za vůbec nejstarší kostel v Římě a také první kostel, kde byla sloužena bohoslužba. Baziliku si při návštěvě římské čtvrti určitě nenechte ujít, najdete zde mnoho vyjímečných uměleckých děl a to včetně mozaik Pietra Cavallini.
Historie baziliky Santa Maria in Trastevere
Věří se, že historie baziliky Santa Maria in Trastevere sahá až do 3. století. Podle legendy nechal kostel postavit papež Kalixt I. na místě, kde vytrysk ze země proud olejovité kapaliny (pravděpodobně ropy), který byl v pozdějších dobách křesťany považován za předzvěst příchodu spasitele. Tento pramen dodnes připomíná nápis na mramorové přepážce před oltářem (FONS OLEI).
Pravděpodobnější je však, že skutečný kostel zde nechal postavit až papež Julius I. ve 4 .století nazývaný titulus Iulii, jedna z 25 původních farností v Římě. Přibližně od 6. století označován Iulii et Callisti, tedy i po zakládajícím papeži.
V průběhu 8. a 9. století byla bazilika několikrát restaurována a prošla několika stavebními úpravami. Za papeže Hadriána I. byly přistaveny boční lodě a kostel byl zasvěcen Panně Marii; patrně proto, že se zde nacházela uctívaná ikona Panny Marie z 6. století.
Nejvýznamnější úpravou prošla bazilika za pontifikátu papeže Řehoře IV. V tomto období čelil Řím nájezdům muslimům a katakomby na okraji Říma se staly pro poutníky uctívající mučedníky nebezpečnými. Proto bylo v tomto období mnoho těl mučedníků z katakomb vyzvednuto a přemístěno do římských kostelů. To byl i případ ostatků svatého Kalixta, svatého Kornelia a svatého Kalepodia, které měly být přesunuty do baziliky Santa Maria v Trastevere. Proto došlo také k několika stavebním úpravám. Podlaha presbytáře byla zvýšena o více než jeden metr, byl přemístěn oltář, nad oltářem postaveno ciborium a pod oltářem vyhloubena krypta k uložení ostatků. Papež nechal také postavit schola cantorum, kapli Narození Páně a přilehlý klášter.
Dnešní podoba baziliky Santa Maria in Trastevere pochází z 12. století, kdy byla přestavěna na popud papeže Inocence II. a zahrnovala především renovaci apsidy a její výzdobu mozaikami, výstavbu zvonice a úpravu fasády. Na přestavbu byl využit i stavební materiál z Caracallových lázní jako byly např. žulové sloupy, které oddělují hlavní loď od bočních lodí. Nová bazilika byla dokončena až po smrti papeže Inocence II. a nově vysvěcena až papežem Alexandrem III.
Bazilika byla v průběhu následujících staletí několikrát restaurována. K těm nejvýznamnějším můžeme zařadit nový strop transeptu z konce 16. století, nový strop hlavní lodi z počátku 17. století, portikus Carla Fontany z roku 1702 nebo freskovou výzdobu od Vespignaniho z druhé poloviny 19. století.
Exteriéry baziliky Santa Maria in Trastevere
Bazilika Santa Maria in Trastevere stojí stejnojmeném náměstí obklopena několika budovami a dodnes si uchovává některé z rysů z 12. století.
Fasáda
Dnešní podoba fasády je výsledkem rekonstrukce provedené na popud papeže Klement XI. na počátku 18. století podle návrhu Carla Fontany.
Fasádě předchází portikus s pěti oblouky, který podpírá na každé straně dvojice iónských pilastrů a uprostřed čtyři iónské sloupy z modrošedého mramoru. Balustrádová atika je ozdobena čtyřmi barokními sochami svatého Kalixta, svatého Kornelia, svatého Kalepodia a svatého Julia I., které pocházejí také z počátku 18. století.
Mozaiky na fasádě pochází z různých období. Ta zcela nahoře v tympanonu, značně vybledlá, zobrazuje Krista ve slávě a pochází z 19. století. Pod tympanonem se nachází freska zobrazující podobenství o pannách moudrých a pošetilých, která pravděpodobně pochází z 12. století, i když se předpokládá že byla upravena a restaurována ve 13. století Pietrem Cavallini. Obraz Panny Marie uprostřed je jedním z nejstarších ikonografických vyobrazení Panny Marie kojící Ježíška. Fresky ve spodní částí pocházejí z 19. století, mezi okny jsou vyobrazeny palmy a po stranách města Jeruzalém a Betlém.
Zvonice
Zvonice vpravo byla postavena ve 12. století, je cihlová a má čtyři patra oddělená zdobenými římsami. Nahoře se nachází mozaika zobrazující Pannu Marii s dítětem, hodiny pocházejí z 19. století.
Předsíň
V předsíni baziliky najdeme několik pohanských a raně křesťanských nápisů, renesančních epigrafů, sarkofágy i mramorové desky s geometrickými, zvířecími a rostlinnými vzory – tzv. plutei.
Většina z těchto nápisů sem byla přenesena v průběhu 18. a 19. století z hrobek na Via Appia Antica, najdou se zde však i epigrafy nalezené během restaurování baziliky.
Vlevo si můžete prohlédnout dva sarkofágy: sarkofág s reliéfem lva pochází pravděpodobně z 12. století a patřil některému z členů rodu Papareschi (z tohoto rodu pocházel Inocenc II.); druhý sarkofág pochází ze 4. století. Dveře mezi sarkofágy vedou do přilehlého kláštera. Uprostřed zdi je freska Zvěstování z 15. století.
Uprostřed pravé zdi je umístěn nápis připomínající papeže Klementa XI., kterému vděčíme za výstavbu portiku.
Mezi dveřmi najdeme dvě fresky: freska mezi levými a centrálními dveřmi zobrazuje Zvěstování a druhá freska zobrazuje Narození Páně – jedná se o kopii, původní freska byla přemalována v 19. století.
Dveře
V předsíni se nachází troje dveře. Dvoje dveře po stranách vedou do bočních lodí baziliky: levé boční dveře vedou přímo do lodi, ale pravé vedou do malé místnosti, takové vstupní haly, která je vlastně prvním patrem zvonice. Tady si před vstupem do baziliky prohlédnete dřevěný kříž a pamětní desky připomínající jubilejní roky 1900 a 2000.
Centrální dveře posloužily v letech 1625, 1700, 1825 a 1900 jako Svatá brána. Právě v těchto letech totiž byla bazilika svatého Pavla za hradbami postižena katastrofami.
Nad centrálními dveřmi je tondo se čtyřmi řeckými znaky MPΘY, které znamenají Mητηρ Θεου neboli Matka Boží.
Interiéry baziliky Santa Maria in Trastevere
Bazilika Santa Maria in Trastevere má klasický bazilikální půdorys s hlavní lodí, dvěma bočními loděmi a postranními kaplemi.
Hlavní loď
Hlavní loď je od bočních lodí oddělena 21 starobylými žulovými sloupy různých výšek i tlouštěk s korintskými i ionskými hlavicemi, které pravděpodobně pocházejí z různých starověkých památek. Osm iónských sloupů se datuje do 3. století a byly přivezeny z Caracallových lázní.
Stěny hlavní lodi zdobí šestnáct fresek světců, které byly zhotoveny na objednávku papeže Pia IX. mezi lety 1865 – 1866.
Pozlacený kazetový dřevěný strop hlavní lodi i malba Nanebevzetí Panny Marie uprostřed je dílem Domenichina. Velkolepý strop byl zhotoven v roce 1617 na objednávku kardinála Pietra Aldobrandiniho.
Podlaha byla citlivě restaurovaná Vespignanim v 19. století a měla by odpovídat původní kosmatské podlaze zhotovené ve 13. století.
Triumfální oblouk oddělující hlavní loď o presbytáře zdobí fresky z roku 1870, jsou dílem Luigiho Cochetti a zobrazují Pannu Marii s ježíškem a anděly, po stranách Mojžíš a Noe.
Protifasáda
Nad vchodem je umístěna pamětní deska připomínající obnovu baziliky mezi lety 1866 -1877 Virginiem Vespignanim na objednávku papeže Pia IX. Tři vitrážová okna pocházejí z 19. století a zobrazují zleva doprava tři papeže: svatého Julia, svatého Kalixta a svatého Kornelia.
Při vstupu do hlavní lodi si vpravo na zdi nezapomeňte prohlédnout mramorovou skříňku na svaté oleje (Tabernacolo per oli santi). Skříňka s basreliéfem Krista, proroků, andělů a holubice (Ducha svatého) pochází z 15. století a je dílem Mina da Fiesole.
Levá loď
Baptisterium
První kaple v levé lodi je malé baptisterium, dříve kaple zasvěcená archandělu Michaelovi, které bylo postaveno na konci 16. století na popud kardinála Marca Sittica Altemps. Místnost byla v 19. století přestavěna na příkaz kardinála Francesca Antonia Fini podle návrhu Filippa Ragazzini, jehož dílem je i osmiboký půdorys. V roce 1920 byla kaple opět renovována a během této renovace byly pod baptisteriem nalezeny pozůstatky římského domu a nástěnných maleb. V baptisteriu se nachází křtitelnice z 19. století od Filippa Ragazzini a basreliéf zobrazující Křest Krista.
Mezi baptistériem a další kaplí je socha svatého Františka.
Kaple Panny Marie Boží Lásky
Druhá kaple pochází z počátku 17. století a původně byla zasvěcena svatému Mariovi a Kalixtovi, což připomíná oltářní obraz s vyobrazením obou svatých.
Dnes je zasvěcena Panně Marii Boží Lásky, jejíž svatyně se nachází v oblasti Castel di Leva, asi 12 km od Říma. Kopie uctívané ikony Panny Marie se nachází v kapli vlevo.
Kaple svatého Františka
Třetí kaple, která je známá i jako kaple Ardize (Cappella Ardize), byla postavena na konci 16. století a zasvěcena svatému Františkovi z Assisi. Fresky a obrazy na stěnách kaple pocházejí z konce 16. století a jsou dílem Paola Guidotti (známý i jako Cavalier Borghese). Ze stejného období pochází i malby italského manýristického malíře Fenzoni Ferraù v klenbě kupole, v pendetivech a lunetách i oltářní obraz zobrazující svatého Františka. Kaple byla restaurovaná podle návrhu Pietra Camporese.
Hrobka papeže Inocence II.
Mezi třetí a čtvrtou kaplí se nachází hrobka papeže Inocence II. († 1143). Mramorový pomník byl zhotoven v roce 1869 Vespignanim na objednávku papeže Pia IX. Papež Inocenc II. byl původně pohřben v bazilice San Giovanni in Laterano, jeho ostatky sem byly přesunuty poté, co byla bazilika San Giovanni in Laterano poškozena v roce 1308 požárem. Důstojnou hrobku tedy dostal až po více než 500 letech. Luneta nad hrobkou zobrazuje výjev ze života papeže Inocence II.
Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Čtvrtou kaplí je kaple zasvěcená Nejsvětěšímu Srdci Ježíšovu. Kaple byla původně zasvěcena svatému Janu Křtitelovi, což připomíná původní oltářní obraz s vyobrazením svatého Jana Křtitele. Oltářní obraz, který byl nad oltář umístěn po vysvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu dnes visí na stěně vlevo a je od Antonia Gherardi. V kopuli je freska od Nicola Trometta.
Kaple svatého Jeronýma
Pátou kapli v pravé lodi nechala na konci 16. století postavit rodina Avila, proto je také známá i jako kaple Avila (Capella Avila). Její dnešní podoba pochází přibližně z roku 1686, kdy byla přestavěna podle návrhu Antonia Gherardi. Kapli dominuje neobvyklý oltář s iluzí, že oltářní obraz je na konci chodby. Oltářní obraz zobrazuje svatého Jeronýma a je stejně jako celá kaple dílem Gherardiho. Kaple je zaklenuta kupolí se čtyřmi anděly nesoucími lucernu.
Napravo od kaple svatého Jeronýma jsou dva mramorové pomníky. Levý patří kardinálovi Giovannimu Gaetano Bottari (18. století) a pravý Alessandrovi Lazzarini (19. století).
Sakristie
Dveře na konci levé uličky vedou do předsíně sakristie. Předsíň bývá na rozdíl od sakristie většinou otevřena a máte tedy možnost prohlédnout si dva poklady baziliky. Jedná se o malé mozaikové panely z 1. století pocházející z Palestriny, na jednom jsou vyobrazeni ptáci a na druhém lodě s delfíny. V předsíni se nachází i terakotový model Vzkříšení mrtvých od francouzského sochaře Niccolò Sale pro reliéf Raymondiho pomníku v San Pietro in Montorio a sarkofág, který dříve sloužil jako nádoba na svěcenou vodu.
Z levé lodi budeme pokračovat do transeptu (příčné lodi). Transept je od hlavní lodi oddělen mramorovou přepážkou (tzv. transennae) a je přístupný po několika schodech. Kazetový dřevěný strop transeptu byl zhotoven na objednávku kardinála Giulia Santorio v roce 1596.
Levý transept
Na konci levého transeptu se nachází menší edikulový oltář zasvěcený sv. Filipovi a svatému Jakubovi, který byl postaven na objednávku kardinála Marca Sittico Altemps v 16. století při obnově baziliky. Oltář byl postaven z částí pomníku kardinála Filippa d’Alencona ze 14. století, který se nachází vlevo od oltáře. Původní pomník kardinála měl i ciborium, to se však nedochovalo. Oltářní obraz zobrazující umučení svatého Filipa a svatého Jakuba pochází z konce 16. století a je dílem Jacopa Palmy mladšího. Reliéf v tympanonu s vyobrazením Nanebevzetí Panny Marie pochází z konce 14. století.
Jak již bylo zmíněno, vlevo od oltáře se nachází pomník francouzského kardinála Filippa d’Alencona ze 14. století. Mramorovému pomníku dominuje socha kardinála a reliéf Dormitio Virginis (Zesnutí Panny Marie), za autora pomníku je považován Giovanni d’Ambrogio.
Vpravo je umístěn pomník kardinála Pietra Stefaneschi z 15. století od sochaře Paola da Gualdo Cattaneo.
Kaple Panny Marie Milosrdné
Z levého transeptu se vchází do kaple Panny Marie Milosrdné (Cappella della Madonna della Clemenza), která je známá také jako kaple Altemps (Capella Altemps). Kaple byla postavena na konci 16. století podle návrhu Martina Longhiho staršího na objednávku kardinála Marca Sittico Altemps jako rodinná kaple i jako připomínka Tridentského koncilu, jemuž předsedal papež Pius IV., strýc kardinála Altemps.
Kaple je bohatě zdobena štukem, freskami, má pozoruhodnou podlahu a najdete zde také nejcennější umělecké dílo baziliky – ikonu Panny Marie, o které se někteří historikové domnívají, že pochází ze 6. století. Ikona je vyhotovena starodávnou malířskou technikou enkaustika a zobrazuje Pannu Marii sedící na trůnu s Ježíškem na klíně. Po obrazu, který se nazývá Panna Marie Milosrdná, je pojmenována kaple.
Fresková výzdoba kaple je dílem manýristického malíře Pasquala Cati a pochází z roku 1588. Dvě fresky na stěnách kaple připomínající Tridentský koncil. Vpravo je vyobrazeno vyhlášení papežské buly Benedictus Deus Piem IV. v roce 1564 a vlevo zasedání Tridentského koncilu. Od stejného malíře jsou i fresky v klenbě kaple, které zobrazují Nanebevzetí Panny Marie a výjevy ze života Panny Marie a evangelistů.
Ve výklenku nad oltářem jsou vyobrazeni kardinál Altemps a papež Pius IV.
Kardinál Marco Sittico Altemps je v kapli pohřben.
Pomník Roberta Altemps
Mezi kaplí Panny Marie Milosrdné a apsidou je mramorový pomník Roberta Altemps, nemanželského syna kardinála Marca Altemps. Když bylo Robertovi pouhých 20 let unesl mladou dívku a byl obviněn z cizoložství. Ve speciálně vykonstruovaném procesu byl nakonec jako výstraha pro všechny mladé šlechtice na příkaz papeže Sixta IV. odsouzen za tento zločin k smrti stětím a v listopadu roku 1586 popraven.
Hlavní oltář a ciborium
Uprostřed transeptu se nachází původní mramorový oltář z 12. století, nad kterým je ciborium z 19. století od Virginia Vespignaniho. Před oltářem je umístěna moderní ikona s vyobrazením Kristovy tváře (tzv. mandylion).
Vpravo od oltáře (při pohledu do apsidy) je velikonoční svícen z 12. nebo 13. století zhotovený dílnou Vassalletto či Cosmati.
Pod oltářem se je confessio (či spíše podzemní krypta), kde jsou uloženy ostatky svatého Kalixta, svatého Kornélia, svatého Kalopedia a svatého Julia.
Apsida
Překrásná výzdoba apsidy pochází ze tří různých období.
Moziaky konchy apsidy (polokupolovitá klenba) a v hordní části triumfálního oblouku jsou nejstarší a pocházejí přibližně z poloviny 12. století, kdy byla dokončena přestavba baziliky na popud papeže Inocence II. Na triumfálním oblouku je vpravo vyobrazen prorok Jeremiáš, který drží svitek s nápisem Christus Dominus captus est in peccatis nostris (“Kristus byl chycen v našich hříších”) a vlevo je vyobrazen prorok Izaiáš se svitkem a nápisem Ecce virgo concipiet, et pariet Filium (“Hle Panna počne a porodí Syna”). V horní části oblouku jsou pak vyobrazeni čtyři evangelisté a uprostřed pak první (A) a poslední (Ω) písmeno řecké abecedy mezi sedmi svícny z Knihy Zjevení, které představují sedm církví. Mozaiky v klenbě zobrazují Krista na trůnu s Pannou Marií, po Kristově levici je svatý Petr, svatý Kornelius, svatý Julius a svatý Kalepodius a po pravici svatý Kalixt, svatý Vavřinec a papež Inocenc II., který drží v rukou model baziliky. Na vlyse je vyobrazeno dvanáct ovcí (symbolizují dvanáct apoštolů), které se sbíhají k beránkovi Božímu z města Jeruzaléma a města Betléma.
Mozaiky ve střední části apsidy (mezi okny) pocházejí ze 13. století (kolem roku 1290), jsou dílem Pietra Cavallini a zobrazují výjevy ze života Panny Marie. Mozaikový cyklus má 7 panelů a začíná vlevo na triumfálním oblouku příběhem Narození Panny Marie, následuje Zvěstování, Narození Páně, Klanění tří králů, Uvedení Ježíše do chrámu a Zesnutí Panny Marie (Dormitio Virginis) vpravo na triumfálním oblouku. Poslední panel je umístěn uprostřed pod oknem ve spodní části a zobrazuje Pannu Marii s Ježíškem, u které klečí kardinál Bertoldo Stefaneschi (na jeho objednávku byly mozaiky zhotoveny), po stranách stojí svatý Petr a svatý Pavel.
Spodní část je zdobena freskami Agostina Ciampelliho ze 16. století, které zobrazují anděly se symboly Loretánské litanie (litanie k Blahoslavené Panně Marii), např. růže tajemná, zrcadlo spravedlnosti, brána nebeská nebo archa úmluvy. Fresky byly zhotoveny na objednávku kardinála Alessandra Ottaviana de’ Medici (budoucího papeže Lva XI.).
Po obvodu apsidy jsou chórové lavice z 19. století a uprostřed biskupský mramorový trůn z 12. nebo 13. století
Pravý transept
Konci pravého transeptu dominuje monumentální pomník kardinála Francesca Armellini Pantalassi de’ Medici a jeho otce Benvenuta. Pomník nechal zhotovit kardinál Armellini pro svého otce i pro sebe v roce 1524 a je dílem Michelangela Senese. Vlevo je hrobka kardinála Francesca a vlevo hrobka jeho otce. Oba jsou vyobrazeni ležící na sarkofázích a nad oběma je v medailonu vyobrazena Panna Marie s Ježíškem. Uprostřed jsou sochy svatého Františka a svatého Vavřince a Bůh Otec nad nimi.
Kaple Panny Marie z cesty
Z pravého transeptu se vchází do kaple Panny Marie z cesty (Cappella della Madonna di Strada Cupa). Kaple je pojmenována po oblíbeném obrazu Panny Marie, který se nacházel na bráně vinice římské rodiny Nobili na pahorku Janiculum. Ikona Panny Marie si brzy u lidu získal pověst zázračného a tak nařídil papež Urban VIII. její přemístění do baziliky Santa Maria in Trastevere. K jejímu uložení vznikla přestavbou jedné místnosti sakristie podle návrhu Domenichina nová kaple, kam byla ikona v roce 1624 uložena. Kvůli nedostatku finančních prostředků na dokončení stavby kaple ale byla nakonec kaple v roce 1627 prodána do soukromého vlastnictví římské rodiny Cecchini, která ji měla dokončit. V kapli je dokonce pohřben Benedetto Cecchini († 1629), jehož náhrobek byl objeven pod podlahou v roce 1762.
V roce 1759 byla kaple renovována kardinálem Jindřichem Benediktem Stuartem (znám také jako vévoda z Yorku) u příležitosti jeho jmenování kardinálem baziliky Santa Maria in Trastevere. Proto je také nad vchod umístěn královský erb Stuartovců. Z tohoto období pochází oltář, do kterého je zasazena ikona Panny Marie. Mramorový oltářem je dílem architekta Zanobi del Rossa, štukoví andělé jsou od Gaspare Sibilla. Vlevo je obraz Odpočinek na útěku do Egypta od Carla Maratty.
Kaple je někdy nazývána také kaplí zimního sboru, protože se zde v zimních měsících, kdy bylo v lodi kostela příliš chladno, konaly společné modlitby.
Nalevo od kaple je pomník polského kardinála Stanislava Hosia (Stanisław Hozjusz), významné osobnosti protireformace v Polsku a Německu a velkého odpůrce protestantismu, což připomínají nápisy na jeho pomníku (“Není katolíkem ten, kdo nesouhlasí s naukou víry římské církve.”). Pomník byl zhotoven v 16. století.
Pravá loď
Po několika schodech se z pravého transeptu dostanete do pravé lodi. Hned na začátku je malý výklenek uzavřený mříží, za kterým jsou uchovávány nástroje mučednictví, jako jsou řetězy, závaží či kameny. Věří se, že kámen ve výklenku by přivázán svatému Kallixtovi na krk, když byl vhozen do studny.
Dveře vedle výklenku vedou na již nepoužívaný hřbitov.
Napravo od dveří je pomník kardinála Piera Marcella Corradini. Barokní pomník z poloviny 18. století je dílem Filippa Della Valle a nechal ho zhotovit kardinálův přítel kardinál Marcello Crescenzi.
Kaple svatého Petra
První kaplí v pravé uličce od transeptu je kaple zasvěcená svatému Petrovi a byla postavena kolem roku 1583 podle návrhu Martina Longhi na objednávku Muzia Velli. Oltářní obraz Kristus předává klíče svatému Petrovi je od Giuseppe Vasconia (cca 1647).
Kaple Panny Marie Bolestné
Druhá kaple byla postavena v roce 1652 na objednávku kardinála Francesca Corsaro a původně byla zasvěcena svatému Bedřichovi. Dnes je kaple zasvěcena Panně Marii Bolestné a místo původního oltářního obrazu zachycující napadení Bedřicha vrahy je zde umístěn dřevěný kříž z 15. století a ikona Panny Marie. Kříž se původně nacházel v hlavní lodi a sem byl přenesen v 19. století, kdy byla kaple přestavěna a zasvěcena Panně Marii Bolestné. Kaple byla naposledy renovována v roce 2015.
Kaple Narození Páně
Kaple Narození Páně byla postavena již v 9. století papežem Řehořem IV. a jedná se tedy o nejstarší kapli v bazilice. Její dnešní podoba je výsledkem představby v roce 1739 architektem Filippem Raguzzini na objednávku kardinála Francesca Antonia Finy. Oltářní obraz Narození Ježíše je od francouzského malíře Étienna Parrocela (1739).
Kaple svaté Františky Římské
Poslední kaple v pravé lodi je zasvěcena svaté Františce Římské a byla dokončena v roce 1727 jako soukromá kaple rodu Bussa, ze kterého Františka pocházela. Stavba kaple byla zahájena v roce 1721 pod dohledem architekta Giacoma Onorato Recalcati, po jeho smrti stavbu převzal Filippo Ferruzzi a celá stavba byla dokončena architektem Francesco Ferrari. Francesco Ferrari navrhl i pomník Giovanniho Battisty Bussiho (vpravo) a pomník kardinála Pietra Francesca Bussiho (vlevo). Oltářní obraz pochází z roku 1724, je dílem Giacoma Zoboliho a zobrazuje svaté přijímání svaté Františky.
Na konci pravé lodi se nachází obchod s upomínkovými předměty. Nad vchodem do obchodu je ikona Panny Marie z 15. století.