Villa Farnesina se nachází na Via della Lungara v samotném srdci čtvrti Trastevere a díky bohatě zdobenému interiéru od významných italských umělcům (Rafael Santi, Giovanni Antonio Bazzi, Sebastiano del Piombo, Giovanni da Udine nebo Giovan Francesco Penni) je považována za perlu italské vrcholné renesance.
Historie Villa Farnesina
Historie tohoto nádherné renesanční vily sahá do počátku 16. století, kdy se vlivný a bohatý sienský bankéř Agostino Chigi rozhodl postavit si vilu v klidnější čtvrti Říma. Jako architekta si vybral mladého Baldassara Peruzzi, kterého povolal ze Sieny. Stavba probíhala mezi lety 1506 – 1512, další dokončovací práce až do roku 1520, kdy bohužel Agostino Chigi náhle zemřel.
Po smrti Agostina Chigi vila začala chátrat a nebyla ušetřena ani při plenění Říma v roce 1527.
Kolem roku 1580 vilu zakoupil kardinál Alessandro Farnese a od té doby nese název Villa Farnesina. Budova v následujících letech sloužila jako dočasné ubytování pro významné návštěvníky Říma. Pobýval zde např. kardinál Richelieu, kardinál Fridrich Hesensko-Darmstadtský, švédská královna Kristýna i několik velvyslanců Ludvíka XIV.
V roce 1735 přešla vila díky dědictví po Alžbětě Farnese (manželka španělského krále Filipa V.) na jejího syna, neapolského krále Karla IV. Vila poté sloužila jako rezidence neapolských diplomatů či sídlo diplomata Salvadora Bermudeze de Castro, když se spolu s Františkem II. Neapolským uchýlil do exilu v Římě.
Od roku 1927 vila patří státu a dnes zde sídlí jedna z nejstarších vědeckých institucí v Evropě Accademia Nazionale dei Lincei.
Exteriér Villa Farnesina
Villa Farnesina již na první pohled zaujme svou čistou architekturou a naprostou harmonií budovy s okolním prostředím. Symetrická a elegantní budova má tvar písmene U se dvěma podlažími a dvěma lodžiemi, z nichž první má výhled do zahrady a druhá výhled na řeku Tiberu. Fasáda je členěna dórskými pilastry a zakončena římsou zdobenou putti a girlandami. Původně byla zdobena také freskami, které imitovaly reliéfy z římského mramoru a dodávaly budově nádech starověké památky.
Zahrada Villa Farnesina
Vilu dříve obklopovala nádherná rozlehlá zahrada, který byla v té době naprostým unikátem. Rostly zde stovky druhů citrusových stromů (pomerančovníky, citronovníky, cedráty), vzácné byliny, jasmíny, myrty a granátová jablka. Mnohé z těchto plodin byly do Evropy přivezeny teprve nedávno z Ameriky a Asie ( např. fazole, dýně). V mezerách mezi živými ploty a podél cest byly rozmístěny vzácné mramorové busty a římské sochy z bankéřovy soukromé sbírky. Na samém okraji pozemku u řeky stála elegantní stavba (Loggia sul Tevere), kde Agostino Chigi pořádal slavné hostiny. Vypráví se, že na závěr luxusních hostin nechával Agostino Chigi služebnictvo házet použité stříbrné nádobí do řeky na znamení nesmírného bohatství. V řece pod hladinou ale byly tajně natažené sítě, ze kterých se drahé nádobí po odchodu hostů vytáhlo zpět. V zahradě se nacházela umělá jeskyně zdobená mozaikami a fontánami, která sloužila k ochlazení v horkých letních dnech.
Z této zahrady se dnes bohužel dochovala pouze část. Na konci 19. století musela ustoupit stavbě nábřeží kolem řeky Tibery. Zničena nebyla jen část zahrady, ale také stáje a lodžie na břehu Tibery. I přesto zde však najdete řadu zajímavostí i uměleckých děl.
Fontana – Sarcofago strigilato
Jedním z nejzajímavějších památek je unikátní fontána, která byla postavena ze dvou různých archeologických nálezů. Vana fontány je tvořena římským mramorovým sarkofágem ze 3. až 4. století n. l. (nazývaným Sarcofago Strigilato). Své jméno (strigilato) má podle zvlněného kanálkového vzoru, který připomíná strigil, škrabátko, jimiž si antičtí zápasníci po cvičení stírali z těla olej a prach. Voda pak vytéká z obří mramorové hlavy, která znázorňuje boha Tritona.
Tajná zahrada (Giardino Segreto)
Na jižní straně je jedna ze dvou „tajných zahrad“, které kdysi obklopovaly vilu. Nachází se poblíž dnešního vstupu do areálu a je oddělena od reprezentačního parku vysokým živým plotem. Byla koncipována podle vzoru renesančního hortus conclusus, tedy jako uzavřený, chráněný prostor, kde bylo možné v tichosti meditovat i vést soukromé rozhovory mimo uši a oči veřejnosti. Dnešní vzhled tajné zahrady je výsledkem renovace na počátku 21. století, najdete zde vzorstlé stromy a záhony s růžemi, myrtami a vavříny. Součástí tajné zahrady byla původně také umělá jeskyně (nymfaeum) osazená fontánami a mramorovou lavicí. Vytvářela chladné mikroklima, kde mohl bankéř relaxovat během horkých římských dní. Dnes se z nymfea dochovaly už jen fragmenty.
Sbírka citrusů
Zahrada navazuje na tradici Agostina Chigi, proto zde podél cest můžete vidět historické i tradiční odrůdy citrusů: např. Buddhova ruka (plody připomínající ruku s prsty), Adamovo jablko nebo Mellarosa.
Pozůstatky Aurelianových hradeb
Na jižní straně pozemku zahrada přímo hraničí s dochovaným úsekem Aurelianových hradeb ze 3. století n. l. Jedná se o jeden z mála dochovaných kamenných úseků tohoto městského opevnění na pravém břehu Tibery.
Lapidárium pod širým nebem
V zahradě vily Farnesina najdeme také mramorové busty filozofů, básníků i císařů či korintské hlavice sloupů. Podél obvodových zdí se nachází antický mramorový sarkofág zdobený reliéfními figurami křídlatých bohyň vítězství, který byl součástí sbírek Agostina Chigi již v 16. století.
Interiér Villa Farnesina
Vnitřní výzdoba je pravděpodobně největším lákadlem návštěvníků. Agostino Chigi měl pověst velkého mecenáše umění a to se samozřejmě promítlo také na množství významných renesančních umělců, kteří pracovali na výzdobě interiérů vily. Početný tým umělců tvořil nejen Baldassare Peruzzi, ale také Sebastiano del Piombo, Giovanni da Udine, Giulio Romano, Giovanni Antonio Bazzi (známý jako Il Sodoma) a také Raffael Santi.
Přízemí Villa Farnesina
Lodžie Galatei
Fresková výzdoba Lodžie Galatei (Loggia del Galatea) byla zhotovena mezi lety 1511 – 1512 a je dílem několika umělců. Kolem roku 1511 Baldassare Peruzzi vyzdobil strop freskami s námětem osobního horoskopu Agostina Chigi při jeho narození. Ve spodní části stěn najdeme fresku Raffaela Santi Triumf Galatei z roku 1512 a hned vedle fresku s vyobrazením Polyféma (kyklopa, který se zamiloval do Galatei) od Sebastiana del Piombo. Obě fresky pravděpodobně měly být součástí většího cyklu s výjevy ze života nymfy Galatei, ale nikdy nebyly realizovány. Proto jsou dnes obklopeny freskami krajiny, které sem byly přidány kolem roku 1650 a jsou připisovány Gaspardu Dughetovi.
Fresky v lunetách zobrazují příběhy z Ovidiových Proměn a jsou od Sebastiana del Piombo. Jedna malba v lunetě se od ostatních významně však liší. Jedná se o malbu hlavy mladého muže černým uhlíkem. K ní se váže jedna legenda. Když Raffael Santi pracoval na freskách v této vile, byl již díky zakázce ve Vatikánském paláci v Římě známý a dalo by se říci, že i slavný. Známý však nebyl jen pro svůj talent, ale také pro jednu zvláštnost. Když tvořil fresky, vždy je zakrýval a odhaloval až po dokončení. O zakázce v nové vile bankéře Chigiho se samozřejmě doslechl i slavnější Michelangelo, který na Raffaela Santiho velmi žárlil. Přemožen zvědavostí se vydal v přestrojení obchodníka prozkoumat dílo konkurenta. Během přestávky se mu podařilo obelstít dohlížející správce a nahlednout za plachty. Ohromen dílem mladšího kolegy vylezl na lešení a v jedné z lunet jen tak bez přípravy v rychlosti několika tahy nakreslil dokonalou hlavu mladíka. Když se pak Raffael Santi vrátil z přestávky ihned poznal dokonalé tahy génia Michelangela a i přesto, že se velmi zlobil, rozhodl se malbu v lodžii ponechat.
Lodžie Amora a Psyché
Přes lodžii Amora a Psyché (Loggia di Amore e Psiche) se původně nacházel hlavní vstup do vily. Oblouky byl původně otevřené, takže bylo možné kdykoli vyjít do zahrady bez jakehokoliv otevírání dveří. Otevřený prostor ale měl za následek, že vlivem povětrnostních vlivů docházelo k velkému poškození fresek (zejména v obloucích). Proto byly oblouky v 17. století zaskleny a fresky pečlivě restaurovány Carlem Marattou.
Fresková výzdoba této lodžie pocházejí přibližně z roku 1518 a je celá dílem Raffaela Santi a jeho dílny. Námětem výzdoby je láska pozemské ženy Psyché a boha lásky Amora a jejich dramatický životní příběh.
Legenda vypráví, že Psyché byla tak neobyčejně krásná žena, že na ní začala žárlit i bohyně Afrodita. Poslal proto svého syna Amora, aby ji zasáhl šípem a ona se zamilovala do nejošklivějšího muže. Amor, okouzlen její krásou, se ale sám do Psyché zamilovaluje a odnese si ji do svého paláce. Všechno má však jeden háček. Psyché nesmí nikdy vidět tvář svého milého, jinak ho navždy ztratí. Její zvědavost a ponoukání sester ji nakonec ale přemůže a v noci zapálí olejovou lampu, aby si svého milence prohlédla. Kapka horkého oleje ale ukápne na Amora, ten se probudí a rozhněvaný uletí. Opuštěná a zoufalá Psyché se rozhodne spáchat sebevraždu, je však zastavena Bohy. Nakonec požádá o pomoc samotnou Afroditu, která ji podrobí několika těžkým úkolům. Poslední zkouška ale uvrhne Psyché do hlubokého spánku, zachrání již Amor, který si ji odnese na Olymp a se souhlasem Dia a Afrodity se nakonec koná svatba. Psyché dostane jako dar nesmrtelnost a z jejich lásky se nakonec zdrodí bohyně smyslnosti a rozkoše Volupta.
Vzhledem k velkému množství zakázek, které Raffael Santi kolem roku 1518 měl, je většina fresek zhotovena podle Raffaelova návrhu jeho učedníky jako je Giulio Romano, Giovanni Francesco Penni a Giovanni da Udine. Giovanni da Udine je autorem bohatých girland květů, ovoce a zeleniny, které nejsou výjimečné nejen z uměleckého hlediska, ale také z důvodu mimořádné přesnosti vyobrazení nejrůznějších rostlinných druhů. Vyobrazen jsou zde i druhy, které byly v Evropě naprostou novinkou – dýně, cuketa, fazole či kukuřice.
Když v roce 1927 vilu získal Italský stát, byla v tomto sále nově položena mramorová podlaha a také byly na míru zhotoveny dvě lampy ze sineského mramoru.
Sál Vlysu
Posledním sálem, který si je možné v přízemí prohlédnou je sál Vlysu (Sala del Fregio), který svůj název dostal po vlysu, který se táhne po celém obvodu místnosti. Místnost je mnohem menší než ostatní pokoje a pravděpodobně sloužila jako pracovna Agostina Chigi. Zde se také četla poslední vůle Agostina Chigiho v roce 1520.
Právě tento sál byl vyzdoben jako první (1508) a je dílem Baldassara Peruzziho. Na vlysu jsou vyobrazeny hrdinské činy Hercula i některé příběhy z Ovidiových Proměn. Na celém vlysu je zobrazeno více než 150 postav a celý cyklus se stal inspirací po obdobné vlysy pro některé z římských vil.
Saletta Pompeiana
Ze sálu Vlysu se dostanete do malé úzké místnosti, která bývala v 16. století podestou schodiště, po kterém se chodilo do kuchyně v suterénu. V 19. století však Salvador Bermúdez de Castro proměnil tuto nevýznamnou místnost na úpatí schodiště na nádhernou předsíň vyzdobenou malbami inspirovanými freskami, které byly odhaleny během vykopávek v Pompejích a Herculaneu.
Když se Villa Farnesina stala sídlem Italské královské akademie (nyní Accademia Nazionale dei Lincei) byla místnost přeměna na soukromou toaletu prezidenta akademie, což významně poškodilo malby. Dnes si však díky restaurátorským zásahům můžete opět nahlédnout do krásného malého salonku, kde se pnou výhonky vinné révy a tančí menády na zdech vymalovaných pompejskou červenou.
První patro Villa Farnesina
Sál Perspektiv
Rozlehlý sál Perspektiv (Sala delle Prospettive) najdeme v prvním patře vily a jeho název je odvozen o výzdoby freskami na způsob „trompe l’oeil“. Fresky na stěnách sálu nabízejí falešné výhledy do okolí vily a jedná se o vůbec první příklad použití efektu „trompe l’oeil“ v malířství. Fresky jsou dílem Baldassara Peruzzi a byly zhotoveny kolem roku 1519. V roce 1519 se právě v tomto sále konala svatební hostina Agostina Chigiho a Francescy Ordeaschi.
V sále jsou také stále patrné stopy vandalismu – grafity, které zde zanechali žoldáci v roce 1527 při plenění Říma.
Svatební sál Alexandra a Roxany
Hned vedle sálu Perspektiv je Svatební sál Alexandra a Roxany (Sala delle Nozze di Alessandro e Rossane), ložnice Agostina Chigi a jeho manželky Francesky Ordeaschi. Výzdoba tohoto sálu byla v roce 1519 svěřena Giovannimu Antoniovi Bazzi (zvanému Il Sodoma), který ho vyzdobil výjevy z krátkého života Alexandra Velikého: svatba Alexandra Velikého a Roxany, krocení koně Bukefala, scéna z bitvy s Peršany a schovívavost Alexandra Velikého s manželkou a dcerami mrtvého perského krále Dareiose.
V sále zaujme také strop zdobený mytologickými výjevy z Ovidiových Proměn, který podle návrhu Baldassara Peruzzi zhotovil Maturino da Firenze.
Galerie grotesek
Galerie grotesek je vlastně chodba propojující Sál perspektiv se soukromým pokojem Francesky Ordeaschi. Má klenutý dřevěný strop a vyzdobena malbami, které jsou inspirovány groteskami z Neronova Domus Aurea. Chodba pravděpodobně měla napodobit kryptoportikus – dlouhou chodbu postavenou za císaře Nera, která propojovala nejen Domus Aurea, ale i palácové komplexy na postavené na Palatinu v pozdějších letech.