Domus Aurea (“Zlatý dům”) býval nejvelkolepějším a největším císařským palácem v Římě. Palác si po velkém požáru v roce 64 n. l. nechal postavit císař Nero, kterého většina zná jako krutovládce, jehož vládu provázely intriky i vraždy.
Z velkolepého paláce jsou dnes již ruiny a dochovalo se jen velmi málo. Po smrti císaře Nera nechali jeho nástupci palác zbořit a na jeho pozůstatcích postavit nové stavby.
Historie Domus Aurea
Když v roce 64 n. l. velký Řím téměř celý lehl popelem, rozhodl se císař Nero nejen k velké rekonstrukci města, ale také k výstavbě zcela nového císařského paláce. Jeho palác Domus Transitoria totiž velký požár také úplně zničil. K výstavbě nového paláce si vybral rozlehlou oblast mezi pahorky Palatin, Esquilin, Celio a Oppio a stavbou pověřil dva římské architekty Severuse a Celera.
Celý palác byl postaven během 4 let, což bylo důkazem císařovi moci a slávy. Do smrti císaře Nera však nebyl nikdy úplně dokončen. Palác se skládal z několika pavilonů, lázní, hodovních sálů, měl stovky pokojů, obklopovaly ho zahrady a měl také velké umělé jezero.
Po smrti Nera se během 18 měsíců u moci vystřídali celkem tři císaři a teprve až Vespasianus přinesl římskému lidu období relativního klidu a míru. Vespasianus se také rozhodl navrátit římskému lidu pozemky, které byly uzurpovány císařem Nerem. Během několika let byl Domus Aurea zbořen a na místě jezera postaveno slavné Koloseum.
V pozdějších letech nechal císař Titus na troskách postavit lázně a císař Trajan termální komplex.
Pozůstatky Neronova paláce byly objeveny až v 15. století, kdy jeden Říman náhodou spadl trhlinou v zemi na pahorku Oppio (jižní výběžek pahorku Esquilin) do díry a ocitl se v prostoru vyzdobeném nádhernými freskami. Nález nádherných maleb se velmi rychle rozšířil mezi umělci, kteří je toužili spatřit. Podzemní prostory navštívili např. Pinturicchio, Ghirlandaio, Raphael nebo Giulio Romano. Otevření prostoru ale mělo za následek, že k freskám začala pronikat vlhkost a začaly tak degradovat.
Teprve až v 18. století zde byly zahájeny první archeologické průzkumy a první pokus fresky zachránit před úplným zničením. Archeologické vykopávky v oblasti probíhaly až do 20. století. První oficiální vykopávky zde byly zahájeny pod záštitou papeže Klementa XIII. Bylo objeveno a odkryto 16 místností a několik desítek dalších maleb.
V první polovině 19. století byly provedeny vykopávky pod vedením architekta Antonia De Romanis, kterému se podařilo odhalit asi 50 místností.
Archeologické průzkumy dále probíhaly během 20. století, podařilo se také prozkoumat horní patro a provést hydroizolaci klenby.
Archeologický areál se podařilo vždy na nějakou dobu otevřít veřejnosti, z důvodu nebezpečí zřícení však byl obvykle záhy uzavřen. Nyní již je opět přístupný a vy tak máte možnost navštívit pozůstatky této výjimečné památky Říma.
Uvnitř komplexu Domus Aurea
Palácový komplex císaře Nerona měl rozlohu asi 80 hektarů a rozhodně to nebyl obyčejný palác. Rozlehlá oblast zahrnovala zahrady, jezera, vinice, lesy, pole, fontány, lázně, byla vyzdobena obrovským množstvím soch, nacházela se zde řada budov a chovala se zde domácí i divoká zvířata.
Stovky místností bylo pokryto zlatem, mramorem, perlami, mušlemi, drahokamy a vyjímečnou freskovou výzdobou od starověkého umělce Fabulluse a jeho spolupracovníků.
V Domus Aurea se nacházelo velké množství soch, které Nero přivezl z Řecka a Asie, dokonce vlastnil i několik soch starověkého řeckého umělce Praxitela.
Během vykopávek bylo nalezeno několik mimořádných sochařských děl. jsou to např.:
- Venuše Kallipygos – římská kopie originálu z 1. století n. l., nyní součástí sbírek Národního archeologického muzea v Neapoli;
- sousoší Láokoón – mistrovské dílo řeckých sochařů z 1. století př. n. l. bylo nalezeno v roce 1506 a nyní je součástí sbírek Vatikánských muzeí;
- Labrum – velká okrouhlá nádoba o průměru 13 metrů z červeného porfyru, nyní je součástí sbírek Vatikánských muzeí.
Komplex byla rozdělen na část veřejnou a část soukromou.
Veřejná část Domus Aurea
Veřejná část se nacházela přibližně tam, kde dnes stojí Koloseum. Návštěvník paláce se při vstupu ocitl v obrovském vestibulu, v jehož středu se nacházela kolosální socha císaře Nerona. Byla vysoká asi 35 metrů a zobrazovala císaře Nerona jako boha slunce Héliose. Za vestibulem se otevíral výhled na velký park a na jezero obklopené budovami. V rozlehlém parku se pak nacházelo několik menších budov.
Soukromá část Domus Aurea
Hlavní palác se nacházel více na východ a zabíral plochu výběžku Oppio. Měl obdélníkový tvar o rozměrech přibližně 400 x 200 metrů a sloužil především k pořádání večírků.
Dochovaná část paláce na pahorku Esquilin
Díky tomu, že císař Trajan část paláce, kde nechal postavit lázeňský komplex, pouze zasypal a nezboural, dochovala seb podstatná část paláce zabírající výběžek Oppio pahorku Esquilin. Téměř vše z velmi bohaté výzdoby interiéru bylo bohužel odstraněno v době výstavby Trajánových lázní, s výjimkou nástěnných maleb. Z dobových materiálů však víme, že místnostnosti byly vyzdobeny drahými mramory a kameny, mušlemi, štuky a malbami.
Tato část paláce měla asi 150 místností ve dvou patrech, které se rozprostíraly v délce přibližně 400 metrů. Místnosti byly postaveny z cihel a většina z nich byla zaklenuta valenými klenbami o výšce 10 – 11 metrů. Během archeologického průzkumu nebyly v této části nalezeny žádné pozůstatky topného systému a servisních místností, proto se předpokládá, že se nejednalo obytnou část, ale o prostory k trávení volného času.
Dochovanou část paláce na pahorku Esquilin můžeme rozdělit na západní sektor a východní sektor.
Západní sektor
V západním sektoru stojí za zmínku pět místností, které byly objeveny již v období renesance:
- Sala della volta delle civette: Sala della volta delle civette byla pravděpodobně reprezentativní místností a sloužila jako hodovní síň. Svůj název dostala podle fresek na vlysu, kde jsou vyobrazeny sovy (civette). Klenba této místnosti byla původně zdoběna květinovými motivy, obrazy Minervy a krajinomalbou.
- Sala della volta nera: Sala della volta nera (místnost černé klenby) měla původně černou klenbu, na které byly vyobrazeny květiny, palmety a medailony s různými motivy. Z původní vyzdoby se dochovala pouze část.
- Sala della volta gialla (místnost se žlutým stropem)
- Sala della volta rossa (místnost s červeným stropem)
- Ninfeo di Polifemo (Polyfémovo nymfeum): Nymfeum dostalo své jméno podle jediného dochovaného medailonu z původní výzdoby této místnosti, na kterém je vyobrazen výjev setkání Odyssea a Polyféma.
Východní sektor
Východní sektor této části paláce byl oproti západnímu mnohem členitější, v jeho středu se nachází Osmiboký sál a po obou stranách byla pětiúhelníková nádvoří.
Mezi východním a západním křídlem této části se nacházelo pětiúhelníkové nádvoří, ke kterému přiléhalo několik sálů. Nejzajímavějším sálem v této části, který si můžete prohlédnout při prohlídce, je Salla della volta dorata.
Sala della volta dorata
Sál zlaté klenby je největším z místností, které se nacházely podél pětiúhelníkového nádvoří. Svůj název dostala po bohaté štukové výzdobě, která zdobí klenbu.
Sala Ottagonale
Asi nejzajímavějším sálem ve východním křídle je Osmiboký sál (Sala Ottagonale). Sál má osmiboký půdorys s pěti menšími místnostmi po stranách a je zakončen kopulí s oculusem uprostřed, kterým dovnitř proniká světlo. Původně byl sál zdobené přepychovou výzdobou. Menší místnosti po stranách byly zdobeny štuky a freskami a kopule pokryta mozaikami. Úlomky skleněné mozaiky byly nalezeny na podlaze sálu.
K Osmibokému sálu přiléhají dva sály:
- Sala di Achille a Sciro (na západě): Sál Achilla na Skyru (Sala di Achille a Sciro) je pojmenován po malbě na stropě, která zobrazuje Achillea se štítem a kopím obklopeného dcerami krále Lykoméda (vládce Skyru).
- Sala di Ettore e Andromaca (na východě): Sál Hektora a Andromaché byl pojmenován po malbách, nyní částečně zrekonstruovaných, inspirovaných Homérovou Iliadou.
Sala delle maschere
Sál masek (Sala delle maschere) dostal své jméno po pozůstatcích fresek, na kterých jsou vyobrazeny divadelní masky.
Sala della Sfinge
Během vykopávek v roce 2018 byla ve východním sektoru objevena tajemná místnost zdobená freskami se sfingami, kentaury, květinami, ovocem a květinovými girlandami. Právě po výzdobě dostala místnost název Sala della Sfinge – Sál sfing. Místnost je z velké části zasypána a bohužel pravděpodobně z důvodu stability nebude nikdy úplně vykopána.
Domus Aurea Experience
Prostřednictví virtuální reality můžete spatřit místnosti v jejich původní kráse a dozvíte se něco o historii komplexu i o životě a životním stylu císaře Nerona.
Prohlídková trasa Domus Aurea trvá 75 minut a je rozdělena do patnácti etap. Od prosince 2024 je navíc možné nově navštívit místnosti západního sektoru, které byly několik let uzavřeny.