Představte si palác, jehož sály byly pokryté čistým zlatem, drahokamy a vzácnou slonovinou, uvnitř se lesklo umělé jezero a parky křižovala exotická zvířata. Domus Aurea neboli „Zlatý dům“ byl splněným snem císaře Nerona a zároveň noční můrou pro římskou státní kasu. Když Nero zemřel, jeho nástupci udělali vše pro to, aby toto monumentální dílo vymazali z povrchu zemského. Dnes nám proto z něj zbyly jen tiché, freskami vyzdobené katakomby pod římskými pahorky.
Historie Domus Aurea
Když v roce 64 n. l. velký Řím téměř celý lehl popelem, rozhodl se císař Nero nejen k rozsáhlé rekonstrukci města, ale také k výstavbě zcela nového císařského sídla. Jeho předchozí palác Domus Transitoria totiž požár zcela zničil. Pro stavbu nového komplexu si vybral obrovskou oblast mezi pahorky Palatin, Esquilin, Celio a Oppio a pověřil jí dva vynikající architekty Severa a Celera.
Přestože na stavbě pracovaly tisíce lidí a celý palác vyrostl během pouhých čtyř let, což mělo být důkazem císařovy moci, do Neronovy smrti nebyl nikdy zcela dokončen. Skládal se z několika pavilonů, lázní a hodovních sálů, měl stovky pokojů, obklopovaly ho rozlehlé zahrady a chloubou komplexu bylo i velké umělé jezero.
Neronova éra však skončila tragicky a po jeho smrti se v průběhu osmnácti měsíců u moci vystřídali tři císaři. Období klidu a stability přinesl až Vespasián, který se rozhodl vrátit římskému lidu pozemky neoprávněně zabrané Nerem. Osud velkolepého paláce byl tak zpečetěn. Domus Aurea byl z větší části zbořen a na místě jeho umělého jezera vyrostlo slavné Koloseum.
Následovníci navíc na troskách Neronova díla stavěli dál. Císař Titus zde nechal vybudovat vlastní lázně a později na něj navázal císař Traján stavbou obřího termálního komplexu. Tím byl palác na dlouhá staletí pohřben pod zemí.
Zapomenuté pozůstatky byly znovuobjeveny zcela náhodou až v 15. století. Jeden Říman tehdy propadl trhlinou v zemi na pahorku Oppio a ocitl se v temném, dokonale zachovalém prostoru plném nádherných fresek. Zpráva o tomto skvostu se okamžitě roznesla a podzemní sály začali hromadně navštěvovat renesanční umělci jako Pinturicchio, Ghirlandaio, Raphael nebo Giulio Romano. Otevřením prostoru do podzemí ale začala pronikat vlhkost, což bohužel odstartovalo rychlou degradaci vzácných maleb.
Záchrana přišla až v 18. století, kdy byly pod záštitou papeže Klementa XIII. zahájeny první systematické archeologické průzkumy a pokusy fresky zakonzervovat. V pracích se pokračovalo i v první polovině 19. století pod vedením architekta Antonia De Romanis, jemuž se podařilo odhalit zhruba padesát místností.
Archeologický výzkum pokračoval také během celého 20. století, odborníci prozkoumali horní patro a zajistili náročnou hydroizolaci kleneb. Areál se sice v průběhu let opakovaně otevíral veřejnosti, kvůli nebezpečí statického zřícení však byl vždy brzy opět uzavřen. Nyní je však po rozsáhlých úpravách opět zpřístupněný, a vy tak máte jedinečnou možnost navštívit pozůstatky této bájné římské památky na vlastní oči.
Uvnitř komplexu Domus Aurea
Palácový komplex císaře Nerona měl rozlohu asi 80 hektarů a rozhodně to nebyl obyčejný palác. Rozlehlá oblast zahrnovala zahrady, jezera, vinice, lesy, pole, fontány i lázně, byla vyzdobena obrovským množstvím soch, nacházela se v ní řada budov a volně se zde chovala domácí i divoká zvířata. Stovky místností byly pokryty zlatem, mramorem, perlami, mušlemi, drahokamy a výjimečnou freskovou výzdobou od starověkého umělce Fabulla a jeho spolupracovníků. V Domus Aurea se navíc nacházelo obrovské množství soch, které Nero přivezl z Řecka a Asie, a dokonce vlastnil i několik vzácných děl starověkého řeckého sochaře Praxitela.
Během pozdějších vykopávek bylo v komplexu objeveno několik mimořádných sochařských děl světového významu. Mezi ty nejznámější patří:
- Venuše Kallipygos – římská kopie originálu z 1. století n. l., nyní je součástí sbírek Národního archeologického muzea v Neapoli;
- sousoší Láokoón – mistrovské dílo řeckých sochařů z 1. století př. n. l. bylo nalezeno v roce 1506 a nyní je součástí sbírek Vatikánských muzeí;
- Labrum – velká okrouhlá nádoba o průměru 13 metrů z červeného porfyru, nyní je součástí sbírek Vatikánských muzeí.
Celý tento gigantický komplex byl přitom rozdělen na dvě hlavní části, a to na část veřejnou a část soukromou.
Veřejná část Domus Aurea
Veřejná část se nacházela přibližně v místech, kde dnes stojí Koloseum. Návštěvník paláce se při vstupu ocitl v obrovském vestibulu, v jehož středu se tyčila kolosální socha císaře Nerona. Byla vysoká asi 35 metrů a zobrazovala ho jako boha slunce Héliose. Za vestibulem se otevíral velkolepý výhled na park a na jezero obklopené budovami, přičemž v samotném rozlehlém parku se nacházelo ještě několik menších staveb.
Soukromá část Domus Aurea
Hlavní soukromý palác se naopak nacházel více na východ a zabíral plochu celého výběžku Oppio. Měl obdélníkový tvar o rozměrech přibližně 400 x 200 metrů a sloužil především k pořádání velkolepých večírků a k soukromému životu císaře.
Dochovaná část paláce na pahorku Esquilin
Díky tomu, že císař Traján část paláce, kde nechal postavit lázeňský komplex, pouze zasypal a nezboural, dochovala se podstatná část paláce zabírající výběžek Oppio na pahorku Esquilin. Téměř vše z velmi bohaté výzdoby interiéru bylo bohužel odstraněno v době výstavby Trajánových lázní, s výjimkou nástěnných maleb. Z dobových materiálů však víme, že místnosti byly vyzdobeny drahými mramory a kameny, mušlemi, štuky a malbami.
Tato část paláce měla asi 150 místností ve dvou patrech, které se rozprostíraly v délce přibližně 400 metrů. Místnosti byly postaveny z cihel a většina z nich byla zaklenuta valenými klenbami o výšce 10 až 11 metrů. Během archeologického průzkumu nebyly v této části nalezeny žádné pozůstatky topného systému a servisních místností, proto se předpokládá, že se nejednalo o obytnou část, ale o prostory k trávení volného času.
Dochovanou část paláce na pahorku Esquilin můžeme rozdělit na západní sektor a východní sektor.
Západní sektor
V západním sektoru stojí za zmínku 5 místností, které byly objeveny již v období renesance:
- Sala della volta delle civette byla pravděpodobně reprezentativní místností a sloužila jako hodovní síň. Svůj název dostala podle fresek na vlysu, kde jsou vyobrazeny sovy (civette). Klenba této místnosti byla původně zdobena květinovými motivy, obrazy Minervy a krajinomalbou.
- Sala della volta nera (místnost černé klenby) měla původně černou klenbu, na které byly vyobrazeny květiny, palmety a medailony s různými motivy. Z původní výzdoby se dochovala pouze část.
- Sala della volta gialla (místnost se žlutým stropem).
- Sala della volta rossa (místnost s červeným stropem).
- Ninfeo di Polifemo (Polyfémovo nymfeum) dostalo své jméno podle jediného dochovaného medailonu z původní výzdoby této místnosti, na kterém je vyobrazen výjev setkání Odyssea a Polyféma.
Východní sektor
Východní sektor této části paláce byl oproti západnímu mnohem členitější. V jeho středu se nachází Osmiboký sál a po obou stranách ležela pětiúhelníková nádvoří.
Mezi východním a západním křídlem této části se nacházelo pětiúhelníkové nádvoří, ke kterému přiléhalo několik sálů. Nejzajímavějším sálem v této části, který si můžete prohlédnout při prohlídce, je Sala della volta dorata (Sál zlaté klenby). Ten je největší z místností, které se nacházely podél pětiúhelníkového nádvoří, a svůj název dostal po bohaté štukové výzdobě zdobící klenbu.
Asi nejzajímavějším sálem v celém východním křídle je Sala Ottagonale neboli Osmiboký sál. Sál má osmiboký půdorys s 5 menšími místnostmi po stranách a je zakončen kopulí s oknem uprostřed, kterým dovnitř proniká světlo. Původně disponoval přepychovou výzdobou. Menší místnosti po stranách byly zdobeny štuky a freskami a kopule byla pokryta mozaikami, jejichž úlomky se našly na podlaze sálu.
K Osmibokému sálu přiléhají dva sály:
- Sala di Achille a Sciro (Sál Achilla na Skyru) na západě je pojmenován podle malby na stropě, která zobrazuje Achillea se štítem a kopím obklopeného dcerami krále Lykoméda, vládce Skyru.
- Sala di Ettore e Andromaca (Sál Hektora a Andromaché) na východě dostal jméno po malbách, dnes částečně zrekonstruovaných, které jsou inspirované Homérovou Iliadou.
Další pozoruhodné sály:
- Sala delle maschere (Sál masek) získal své jméno po pozůstatcích fresek, na kterých jsou vyobrazeny divadelní masky.
- Sala della Sfinge (Sál sfing) – během vykopávek v roce 2018 byla ve východním sektoru objevena tajemná místnost zdobená freskami se sfingami, kentaury, květinami, ovocem a květinovými girlandami. Právě po této výzdobě dostala svůj název. Místnost je však z velké části zasypána a bohužel pravděpodobně kvůli statice nebude nikdy úplně vykopána.
Domus Aurea Experience: zážitek s virtuální realitou
Prohlídka Domus Aurea dnes zdaleka není jen obyčejnou procházkou tajemným podzemím. Díky moderní virtuální realitě se můžete na vlastní oči podívat, jak tyto prostory vypadaly v době své největší slávy, kdy zářily zlatem a freskami, a blíže poznat život i životní styl kontroverzního císaře Nerona. Samotná prohlídková trasa trvá 75 minut, je rozdělena do 15 fascinujících etap a navíc od prosince 2024 nabízí i exkluzivní vstup do nově zpřístupněných místností západního sektoru, které byly řadu let uzavřeny.