Když se řekne Ostia, většině lidí se vybaví rozlehlý archeologický park starověkého římského přístavu Ostia Antica. Málokdo ale ví, že kousek odtud, v poklidné čtvrti Borgo, se tyčí fascinující renesanční pevnost – Castello di Giulio II. Hrad, který pamatuje papeže, pirátské nájezdy, krvavé bitvy i chvíle, kdy jej obklopovala divoká příroda a řeka měnila své koryto. Dnes se v jeho historických zdech ukrývá fascinující muzeum plné vzácné keramiky. Pojďte s námi odhalit příběh místa, které dýchá historií na každém kroku.
Zrození opevněné osady Gregoriopolis
Hrad Castello di Giulio II se tyčí v historickém středu malebného městečka Ostia Antica. Původně se na tomto místě nacházela osada Gregoriopolis, kterou nechal založit už v 9. století papež Řehoř IV. Jejím účelem bylo chránit obyvatele před nájezdy Saracénů. Osada byla obehnána obrannou zdí a příkopem a stala se důležitým bodem pro kontrolu a vybírání cla na řece Tibeře.
V letech 1423–1424 byla papežem Martinem V. k opevnění přistavěna věž s vodním příkopem, která sloužila jako bašta. O další rozvoj osady se zasloužil kardinál Guillaume d’Estouteville, biskup v Ostii v letech 1461–1483. Ten nechal opravit hradby, vybudoval několik řadových domů a výrazně zlepšil životní podmínky obyvatel, kterým do té doby neustále hrozila epidemie malárie.
Proměna středověkého opevnění na hrad Castello di Giulio II
Samotný hrad Castello di Giulio II vyrostl na tomto místě v letech 1483–1487 a jeho stavbu financoval tehdejší ostijský biskup, ambiciózní kardinál Giuliano della Rovere – pozdější slavný papež Julius II. Hrad měl podobu pevnosti se třemi věžemi a kardinálovi sloužil jako strategická základna pro kontrolu i ochranu důležité lodní dopravy a výběr cla na Tibeře.
Když se pak v roce 1503 kardinál Giuliano della Rovere stal papežem, nechal pevnost velkoryse přestavět a vybudoval zde honosné papežské pokoje odpovídající jeho nejvyššímu postavení. Právě z tohoto období (1503–1513) pochází i nádherné monumentální schodiště propojující tři patra budovy, které dodnes uchvacuje freskovou výzdobou z umělecké školy Baldassara Peruzziho.
Úpadek hradu Castello di Giulio II a jeho přeměna na muzeum
Během italské války, v níž stálo Francouzské království proti Španělsku a Svaté říši římské, byl hrad v roce 1556 obléhán španělskými vojsky a značně poškozen. Následující rok postihla oblast ničivá povodeň a řeka Tibera změnila své koryto do podoby, jakou známe dnes. Hrad tím zcela ztratil svůj původní strategický význam – obchodní lodě již kolem něj nepluly, a přestalo se zde tedy vybírat clo.
Stavba postupně chátrala a zůstala opuštěná. V 18. století sloužila jako sklad a v 19. století se proměnila ve věznici pro odsouzené, kteří pracovali na vykopávkách v Ostii.
V roce 2003 zde bylo otevřeno nové muzeum, které se nachází v historických prostorách papežských pokojů a ve věži. Nabízí jedinečný pohled do každodenního života i umění pozdního středověku a renesance. V muzeu je vystavena nejvýznamnější část sbírky pozdně středověké a renesanční keramiky, která byla nalezena při archeologických vykopávkách v oblasti hradu a přilehlé vesnice. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout vzácně zachovalé nádobí, stolní náčiní i dekorativní předměty, které používali tehdejší obyvatelé a šlechtici. Celkový dojem z expozice navíc umocňuje autentické prostředí dochovaných interiérů včele s unikátním freskovým schodištěm.