Bazilika svaté Sabiny (Basilica di Santa Sabina) patří k nejstarším kostelům v Římě. Byla postavena v 5. století a i přes několik změn, které byly provedeny v pozdějších letech, si stále zachovává svou starobylou atmosféru. Baziliku svaté Sabiny najdete na pahorku Aventin a je zasvěcena svaté Sabině, křesťanské mučednici z 2. století, která je uctívána i jako patronka Říma.
Historie baziliky svaté Sabiny
Bazilika svaté Sabiny byla postavena v 5. století na místě, kde pravděpodobně stával dům svaté Sabiny (Titulus Sabinae). Za vznik kostela na tomto místě se zasloužil Petr z Illyrie (dalmatský kněz) s podporou papeže Celestýna I. Stavba byla zahájena kolem roku 425 a dokončena v roce 432 za pontifikátu papeže Sixta III.
Podle Liber Pontificalis byla bazilika koncem 8. století (za pontifikátu papeže Lva III.) a poté na počátku 9. století (za pontifikátu papeže Evžena II.) restaurována. Významné byly především restaurátorské práce provedené na popud papeže Evžena II., které významně změnily zejména liturgický prostor. Vznikl prostor pro pěvecký sbor (schola cantorum), byl postaven ikonostas a stříbrný baldachýn (ten byl ukraden v roce 1527 při rabování Lancknechtů), umístěny dva ambony a stěny vyzdobeny malbami. Pod hlavní oltář byly také uloženy ostatky tří mučedníků – Eventius, Alexander a Theodolus.
V roce 1219 papež Honorius III. kostel a část svého rodného paláce daroval knězi Dominikovi (sv. Dominik) pro nový řád kazatelů (dnes známý jako dominikáni), jehož sídlem je dodnes.
Během 13. století prošla Bazilika svaté Sabiny několika změnami. Byla postavena křížová chodba, zvonice, vstupní lodžie nad vchodem do pravé lodi a položena kosmatská podlaha.
Za pontifikátu Pia II. (v roce 1460) byl postavena krytá předsíň před hlavním vchodem.
Asi nejvýznamnější přestavbou prošla bazilika za pontifikátu papeže Sixta V. V roce 1586 pověřil papež Domenica Fontanu modernizací interiéru. Odstraněny byly především středověké prvky jako schola cantorum, antické ciborium a ikonostas. V bočních lodích byly postaveny kaple a přestavěn hlavní oltář. V polovině 17. století pak v modernizaci pokračoval Francesco Borromini. Některé barokní prvky pak byly doplněny v 18. století.
V roce 1837 byl kostel zkonfiskován italským státem a dominikáni museli odejít. Dominikánům se však podařilo na počátku 20. století získat část kláštera zpět a mohli se sem vrátit.
V první polovině 20. století získala bazilika také svou původní středověkou podobu. Radikální přestavba proběhla pod dohledem architekta Antonia Muñoze a dnes je vynikajícím příkladem křesťanského kostela z 5. století.
Exteriér baziliky svaté Sabiny
Bazilika svaté Sabiny vypadá zvenku stejně jako, když byla v 5. století postavena. Nemá žádnou monumentální fasádu, pro římské kostely neobvyklé, vnější stěny jsou z cihel a pokrývá ji šikmá tašková střecha.
Narthex a hlavní vchod
Hlavní vstup do baziliky vede přes krytou předsíň (narthex), kterou podpírá osm starověkých sloupů, čtyři mramorové korintské kanelované sloupy a čtyři žulové sloupy.
Do zdí v předsíni jsou vsazeny fragmenty křesťanských a pohanských nápisů, které byly nalezeny během archeologických vykopávek, a prohlédnout si zde můžete také pozůstatky freskové výzdoby z 8. a 9. století.
Hlavní vchod do baziliky svaté Sabiny je uzavřen dřevěnými dveřmi z 5. století, které jsou nejstarším příkladem rané křesťanské dřevěné plastiky. Jsou vyrobeny z cypřišového dřeva a zasazeny do mramorového rámu a jejich rozměr je 5,5 x 3,12 m. Původně byly dveře tvořeny 28 panely, dochovalo se však pouze 18. Panely zobrazují, až na jeden, biblické výjevy ze Starého a Nového zákona.
Naproti dveřím si oválným otvorem prohlédněte pomerančovník, který podle legendy přivezl do Říma svatý Dominik ze Španělska a pravděpodobně byl úplně prvním citrusem, který byl v Římě zasazen. Je považován za symbol plodnosti dominikánského řádu a možná z něj pocházejí plody kandovaných pomerančů, které svatá Kateřina Sienská v roce 1379 darovala Urbanovi VI. Strom samozřejmě nemůže být ten původní, ale legenda praví, že se tento strom zázračně zrodil ze starověkého, proto je také stále velmi uctíván.
Na levém konci předsíně se nachází dvě rovnoběžná schodiště do kláštera. Mezi schodišti je umístěna socha svaté Růženy Limské (1668) a nahoře erb papeže Klementa IX.
Boční vchod
Boční vchod do pravé lodi baziliky je kryt arkádovou lodžií, kterou podpírají dva korintské žulové sloupy.
Vlevo se nachází vstup do nartexu a nad ním je umístěna malba zobrazující scénu ze života svatého Dominika. Jedná se o scénu, kdy se jednou pozdě v noci vrací svatý Dominik do kláštera v doprovodu anděla, který mu otevře dveře, aby nemusel budit bratra, který střežil vchod do kláštera.
Vpravo se nachází socha svatého Dominika.
Zvonice
Současná zvonice baziliky pochází ze 17. století, kdy nahradila původní zvonici z 13. století. Tři zvony pocházejí z let 1596, 1843 a 1946.
Interiér baziliky svaté Sabiny
Interiér baziliky svaté Sabiny je trojlodní bez transeptu a jednotlivé lodě jsou od sebe odděleny 24 korintskými kanelovanými sloupy z prokoneckého mramoru, které mohou pocházet z chrámu Juno Regina. Nevypadají však opotřebovaně a pravděpodobně se tedy jedná o nevyužitý stavební materiál. Na jednom ze sloupů se nachází nápis “RUFENO”, pravděpodobně jméno toho, kdo materiálně zajišťoval stavbu. Stejný nápis byl nalezen i na jednom ze sloupů v bazilice Santa Maria Maggiore.
Na raně křesťanský kostel každého návštěvníka jistě překvapí záplava denního světla, které proniká velkými okny. U starověkých a raně středověkých kostelů se s takovým množstvím světla totiž setkáváme jen zřídka. Je to z důvodu, že většina kostelů z tohoto období měla okna velmi malá, aby nehrozilo zřícení zdí. Tady byly pravděpodobně stavitelé zruční a i s velkými okny zůstala stavba stabilní. Zasklení oken je moderní a dílem Antonia Muñoze. Překvapivé je, že výplně nejsou ze skla, ale selenitu (průsvitný sádrovec). Geometrické dekorativní mříže (Transennae) v oknech Muñoz zhotovil z fragmentů nalezených při vykopávkách.
Jednoduchý kazetový dřevěný strop je zdobený hvězdami a pochází z roku 1938.
Centrální loď
Ve centrální lodi (před apsidou) se nachází Schola Cantorum postavené Antoniem Muñozem ve 20. století. Původní Schola Cantorum z 9. století bylo zbouráno Domenicem Fontanou v 16. století.
Před Schola Cantorum se pod podlahou nachází hrobka 7. generála (hlavy) dominikánského řádu Munia de Zamory. Náhrobek pochází z konce 13. století a tvoří ho podobizna zesnulého v mozaice. Jedná se o jediný náhrobek v Římě, kdy je podobizna v mozaice. Za autora mozaiky je považován Jacopo Torriti, jehož nejslavnějším dílem je zcela jistě mozaika v apsidě baziliky Santa Maria Maggiore.
V centrální lodi je kromě náhrobku Munia de Zamory několik dalších náhrobků – např. náhrobek Bartolomea Odescalchi (16. století).
Protifasáda
Na zdi nad hlavním vchodem najdete původní dedikační nápis z 5. století připomínající stavbu kostela Petrem z Illyrie a papežem Celestýnem I. Dvě ženské postavy po stranách nápisu představují Církev z židů (ecclesia ex circumcisione) a Církev z pohanů (ecclesia ex gentibus).
Vlevo od vchodu se nachází dvě pamětní desky: kardinála Simona Pasqua di Negro (kardinála v San Pancrazio), jehož ostatky se nacházejí v kostele Santa Maria della Pace; druhá pamětní deska připomíná přestavbu provedenou ve 20. století Antoniem Muñozem.
Vpravo od vchodu je pomník kardinála Arcangelo de’Bianchi, který je v bazilice svaté Sabiny pohřben.
Na podlaze se nachází dva nejstarší náhrobky v bazilice: Ocilenny De Manganelly ze 14. století (vlevo) a Perny Savelli, manželky římského senátora (14. století).
Vpravo v rohu je nízký spirálový kamenný sloup s černým lesklým kamenem – tzv. lapis diaboli (ďáblův kámen). Podle legendy tento kámen hodil ďábel na svatého Dominika, když se v kostele modlil, a rozbil jím dlažbu, na které svatý Dominik klečel.
V pravém rohu baziliky se ve spodní části zvonice nachází kaple svatého Dominika. Oltářní obraz je orámován kosmatskou mozaikou a zobrazuje svatého Dominika na zlatém pozadí.
Levá loď
V levé lodi si můžete prohlédnout pozůstatky fresek z 5. století, které byly objeveny v roce 1961. Fresky jsou značně vybledlé, ale lze na nich rozeznat brokátové závěsy a úponky vinné révy.
Podél stěny levé boční lodi se nachází řada pohřebních památek a uprostřed kaple zasvěcená svaté Kateřině Sienské.
Od vchodu jsou v levé lodi tyto náhrobky:
- náhrobek Umberta Locati, biskupa z Bagnoregio na stěně (16. století);
- náhrobek biskupa Egidia de Varnsperch v podlaze (14. století);
- náhrobek arcibiskupa Domenica Maria Salvini v podlaze (18. století);
- náhrobek Pietra Passerina na stěně (17. století);
- náhrobek Stefanie De Isula v podlaze (14. století);
- náhrobek Cesara Delfina, lékaře a teologa z Parmy, na stěně (16. století);
- náhrobek kardinála Filippa Spinoly na stěně (16. století);
- náhrobek kardinála Pietra Bertani na stěně (16. století).
Kaple svaté Kateřiny Sienské
Kaple svaté Kateřiny Sienské, která je známá také jako Cappella d’Elci, se nachází uprostřed levé boční lodi. Kateřina Sienská, zasvěcená panna a mystička dominikánského bratrstva, byla také patronkou toskánského rodu Elci.
Honosná a přepychová kaple byla postavena mezi lety 1671 – 1688 podle návrhu italského barokního architekta Giovanniho Battisty Contini jako pohřební kaple pro kardinála Scipione Pannocchieschi d’Elci.
Oltářní obraz Panna Marie Růžencová je dílem Giovanniho Battisty Salvi (známý jako Sassoferrato) z roku 1643. Panna Marie je vyobrazena spolu se svatým Dominikem a svatou Kateřinou.
Fresky, které zdobí kopuli kaple, jsou dílem Giovanniho Odazzi a byly namalovány mezi lety 1709 – 1714. Ústřední freska Panna Marie představuje svatou Kateřinu Kristu, je známá také jako Sláva svaté Kateřiny. Čtyři fresky v pendativech zobrazují příběhy svaté Kateřiny: sv. Kateřina přijímá svaté přijímání od Ježíše Krista, svatá Kateřina si vyměňuje srdce se srdcem Ježíše Krista, svatá Kateřina přijímá stigmata, svatá Kateřina volí trnovou korunu.
Hrobka kardinála Scipione Pannocchieschi d’Elci je na stěně vlevo, vpravo na stěně je hrobka kardinála Rainera d’Elci.
V mozaikové podlaze (opus sectile) je vyobrazen erb rodu Elci a náhrobek kardinála Francesca d’Elci.
Náhrobky od Kaple svaté Kateřiny směrem k apsidě:
- náhrobek biskupa Ignazia Ciantes a jeho bratra biskupa Giuseppa Ciantes (17. století);
- náhrobek diplomata Gurona Bertana a jeho manželky, boloňské básnířky, Lucie dall’Oro ze 16. století. Gurone Bertano byl vyslancem papeže Pavla III. při vyjednávání podmínek usmíření krále Jindřicha VIII. s Římem.
Presbytář
Apsida baziliky svaté Sabiny je nezvykle u raně křesťanského kostela zdobena freskou. Freska Kristus ve slávě nahradila původní mozaiku, typickou pro kostely z tohoto období, v roce 1560. Je dílem italského manýristického malíře Taddeo Zuccari a údajně vychází z kreseb původní mozaiky. Freska byla restaurována Vincenzem Camuccinim v roce 1836.
Po obvodu triumfálního oblouku se nachází v tondi portréty světců. Portréty byly namalovány Eugeniem Cisternou v roce 1920 a jsou vytvořeny na základě popisu původní mozaiky. Dvě budovy po stranách představují Betlém a Jeruzalém. Devět holubic symbolizuje věřící.
Oltář a biskupský trůn jsou moderní, pocházejí z 20. století.
Pod oltářem jsou uloženy ostatky svaté Sabiny a tří mučedníků (Eventius, Alexander a Theodolus). Relikvie jsou uloženy ve zlacené urně.
Pravá loď
I podél stěny pravé lodi se nachází několik pohřebních památek a pozůstatky původních maleb z 5. a 9. století. Uprostřed se nachází kaple zasvěcená svatému Jackovi Odřivousovi a v právě lodi je také boční vchod do baziliky.
Na konci levé lodi (blíže k presbytáři) se za mříží nachází varhany a malý oltář s oltářním obrazem zobrazující Narození Páně. Jedná se o moderní plastiku.
Od presbytáře jsou na stěně tyto náhrobky:
- hrobka kardinála a španělského arcibiskupa Ausiase Despuiga (15. století)
Hrobka je dílem dílny Andrey Bregno a zobrazuje Pannu Marii s Ježíškem, svatou Kateřinu Sienskou, svatou Kateřinu Alexandrijskou a čtyři kardinálské ctnosti. Nápis na náhrobku zní: VT MORIENS VIVERET VIXIT VT MORITVRVS (Aby žil po smrti, žil jako ten, kdo zemře.).
- náhrobek kněze a teologa Michaela Arcangela Nannia (konec 17. století);
- pamětní deska papeže Inocence IV., který je pohřben v Neapoli (13. století);
- dvě pamětní desky nad sebou jsou: nahoře deska oznamující odpustky Řehoře IX. (1238) a dole pamětní deska připomíná vysvěcení oltáře papežem Řehořem IX. (1238).
Kaple svatého Jacka Odřivouse
Kaple uprostřed je zasvěcena svatému Jackovi Odřivousovi (nazývaný také svatým Hyacintem), polskému knězi a řeholníkovi dominikánského řádu, který se zasloušil o založení dominikánských klášterů v Polsku a Slezsku. Kaple je známá také jako Capella Bernerio a nechal ji mezi lety 1599 – 1600 postavit kardinál Girolamo Bernieri da Correggio na památku svatořečení Jacka Odřivouse. Jacek Odřivous byl svatořečen papežem Klementem VIII. v roce 1594.
Oltářní obraz z roku 1599 zobrazuje svatého Hyacinta uctívajícího Pannu Marii a je dílem italské malířky Lavinie Fontany.
Fresky na stěnách jsou od Federica Zuccariho a zobrazují výjevy ze života svatého Hyacinta. Na levé straně je freska svatého Dominika oblékajícího svatého Hyacintu do hábitu a vpravo svatořečení svatého Hyacinta. Od Federica Zuccariho je i freska Triumf svatého Hyacinta v klenbě kaple.
Ve výklenku napravo od kaple je starověký sloup ze 4. století, pravděpodobně pozůstatek domu svaté Sabiny, na kterém byla bazilika postavena.
Náhrobky od kaple svatého Hyacinta směrem k hlavnímu vchodu:
- náhrobek Antonia Ferracuti, doktora práv z ostrova Mallorca (konec 15. století), byl zhotoven z architrávu dveří domu Theodory, který se původně nacházel vedle baziliky;
- hrobka kardinála Alessandra Bichiho a Celia Bichiho (auditor ˇˇRímské roty) pochází ze 17. století;
- náhrobek Fabia Basiolo (konec 16. století);
- pamětní deska biskupa Giovanniho Battisty Colonna d’Istria.
V bazilice svaté Sabiny od dob papeže Jana XXIII. slouží na Popeleční středu Svatý otec odpolední mši, při které uděluje popelec.
V prostorách kláštera je možné navštívit muzeum, kde se seznámíte s historií Řádu kazatelů (dominikánů), kláštera a baziliky svaté Sabiny. Prohlédnout si zde můžete také několik uměleckých děl a artefaktů nalezených při archeologických vykopávkách.