Bazilika svatých Bonifáce a Alexeje (Basilica dei Santi Bonifacio e Alessio) patří k méně známým a navštěvovaným kostelům v Římě. Tento fascinující klenot byl postaven mezi 3. a 4 . stoletím a najdete ho na pahorku Aventin.
Bazilika je známá také pod názvem Sant’Alessio all’Aventino.
Historie Baziliky svatých Bonifáce a Alexeje
Založení baziliky svatých Bonifáce a Alexeje není bohužel písemně doloženo a zakládá se na legendách. Nicméně historikové se shodují, že její historie sahá až do 4. století. Původně byl kostel zasvěcen pouze svatému Bonifácovi a až v 10. století, kdy byl kostel povýšen na baziliku, zasvěcen také svatému Alexejovi.
Podle legendy byl Bonifác pohan nevalné pověsti, který žil ve 3. století a pracoval jako správce u bohaté římské křesťanské ženy Aglaidy, která rovněž vedla zhýralý život. Aby odčinila svůj život v hříchu, vyslala Bonifáce do Tarsu hledat křesťanské relikvie. Bonifác o křesťanství mnoho nevěděl a tak, když dorazil do Tarsu, čekal ho šok. Křesťané zde byli pronásledováni, mučeni a zabíjeni. Bonifác povzbuzoval křesťany, aby vytrvali ve své víře, sám se prohlásil za křesťana a nakonec byl stať. Do Říma tak byla přivezena jeho druhy pouze jedna relikvie, a to tělo Bonifáce. Podle jedné z mnoha legend, které se k bazilice vážou, byl snad kostel zasvěcený svatému Bonifácovi postaven na místě, kde Aglaida nechal postavit oratoř a do ní uložit ostatky Bonifáce.
První písemná zmínka o kostele na tomto místě pochází z Liber Pontificalis, ze životopisu papeže Lva III. (8. století).
V roce 937 získali řeholníci, kteří v kostele sloužili mše, od Albericha II. (místodržitele Říma) některé domy přiléhající ke kostelu a ty byly přeměny na jádro kláštera. Správa a založení kláštera bylo svěřeno benediktinskému opatovi z Cluny, svatému Odovi.
Významným milníkem v historii kostela byl rok 975, kdy byl povýšen na baziliku.
V roce 977 papež Benedikt VII. svěřil baziliku a klášter komunitě baziliánských mnichů, kteří do Říma uprchli před Saracény. Opatství se díky baziliánům stalo významným místem pro misionáře z východu. V klášteře pobýval kolem roku 900 i svatý Vojtěch, druhý pražský biskup.
V roce 986 byl kostel zasvěcen svatému Alexejovi. O životě svatého Alexeje existuje několik verzí. Podle té řecké byl Svatý Alexej syn římského senátora, který se již od mládí toužil zaslíbit Bohu. Jeho rodiče však měli jiné plány a nutili ho do sňatku. Alexej proto uprchl z Říma do Edessy (území dnešního Turecka), kde žil jako žebrák, pokorným životem a v modlitbách. Po návratu do Říma ho rodina nepoznala a tak byl nucen žít jako žebrák ve sklepení pod schody svého rodného paláce, kde v roce 412 zemřel. Podle legendy na místě jeho rodného paláce, kde dožil jako žebrák, byl postaven ve 4. století kostel zasvěcený svatému Bonifácovi.
Když v 11. století došlo k rozdělení církve na západní a východní, museli baziliáni z baziliky odejít. Klášter pak byl opět svěřen benediktinům z opatství Cluny. Během jejich pobytu byl klášter přestavěn na náklady rodu Crescenzi a poté i s bazilikou přestavěn v roce 1216 (za pontifikátu papeže Honoria III.). V klášteře se však zdržovalo velmi málo mnichů (v roce 1320 jich zde žilo dokonce pouhých 5) a tak byl klášter darován premonstrátům.
V roce 1426 daroval klášter papež Martin V. Řádu svatého Jeronýma (Řád řádových kleriků ze Somasca). Během jejich působení byla bazilika i s klášterem několikrát přestavěna.
Současná podoba baziliky pochází z 18. století, kdy ji Řád svatého Jeronýma nechal u příležitosti Svatého roku 1750 přestavět do barokní podoby. Na přestavbě se podílel architekt Giovanni Battista Nolli a Tommaso de Marchis.
Když v roce 1800 Francouzi zrušili kláštery, byl klášter při bazilice využíván jako letní sídlo španělský krále Karla IV. Řád svatého Jeronýma se do kláštera vrátil pak už jen na krátkou dobu (1814 – 1846). V roce 1846 byl přidělen Řádu řádných duchovních ze Somasky (Somaskové). Somaskové na bazilice provedly poslední významné úpravy, a to mezi lety 1852 – 1860.
Některé další restaurátorské práce byly provedeny ve 20. století. V roce 1908 byla restaurována podlaha. V roce 1912 provedl Antonio Muñoz restaurátorské práce v kryptě a kapli Nejsvětější svátosti. V 50. letech 20. století byly restaurovány dva oltáře, chór a podlaha. Některé restaurátorské práce pak byly provedeny ještě na konci 20. století.
Exteriér baziliky svatých Bonifáce a Alexeje
Fasáda a hlavní vstup do baziliky svatých Bonifáce a Alexeje se nachází z náměstí Piazza Sant’Alessio přes portál jižního křídla kláštera. Portálem vstoupíte na nádvoří, na jehož konci se nachází vstup do kostela.
Fasáda baziliky ze 17. století je dvoupatrová a zakončena trojúhelníkovým tympanonem.
Románská zvonice vpravo bylo postavena za pontifikátu papeže Honoria III. v roce 1216. Má pět pater a je postavena z cihel.
Hlavní vstup do baziliky vede přes krytou předsíň (narthex) otevřenou pěti oblouky, které jsou odděleny pilíři s dórskými polosloupy ze žlutého vápence.
V předsíni vpravo je socha papeže papeže Benedikta XIII., kterou nechal zhotovit kardinál Angelo Maria Querini v roce 1752 na oslavu dokončení barokní přestavby. Vlevo se nachází dveře, které vedou do kláštera.
Do baziliky vede pouze jeden vchod, a to vstupním portálem ze 13. století zdobeným mozaikou cosmatesco. Po stranách vchodu do baziliky jsou umístěny dva svícny, které jsou přisuzovány dílně Arnolfa di Cambio.
Interiér baziliky svatých Bonifáce a Alexeje
Interiér baziliky svatých Bonifáce a Alexeje je trojlolodní s vyvýšeným transeptem. Jednotlivé lodě jsou od sebe odděleny mohutnými pilíři zdobenými dvěma kanelovanými korintskými pilastry.
Centrální loď má strop s valenou klenbou z 19. století se čtyřmi zapuštěnými lunetovými okny na každé straně a výzdobou v bílé, modré a zlaté barvě od Michela Ottavianiho.
Podlaha baziliky je zdobena původní středověkou mozaikou cosmatesco.
Nápis nad vchodem připomíná restaurování a novou výzdobu baziliky kardinálem Angelem Maria Quirinim v roce 1750.
V podlaze vlevo před transeptem je hrobka Williama Curtoyse, velvyslance španělského krále Karla III, který zemřel v Římě v roce 1826. Vpravo v podlaze je hrobka Feliceho Maria Nerini, opata zdejšího kláštera, který zemřel v roce 1786.
Levá loď
Levá loď začíná kaplí zasvěcenou svatému Alexejovi a poté pokračujem podél mimořádných uměleckých děl.
Kaple svatého Alexeje (Cappella di S. Alessio)
Na konci levé lodi se nachází kaple zasvěcená svatému Alexejovi. Kapli nechal ve 13. století postavit Pandolfo Savelli jako rodovou kapli a původně zde měl být pohřben papež Honorius IV. (rodným jménem Giacomo Savelli). Kaple byla kompletně přestavěna v roce 1755.
Kaple uchovává relikviář s dřevěnými schody, kde svatý Alexej žil jako žebrák a kde také zemřel. Pod relikviářem je socha, která zobrazuje svatého Alexeje v poutnických šatech, jak svírá dokument, který odhaluje jeho identitu. Autorem sochy je Andrea Bergondi a pochází z 18. století.
V podlaze před kaplí je náhrobek neznámé osoby s datem 1639, na kterém se nachází nápis, že tato osoba byla velkým uctivatelem svatého Alexeje a toto bylo jediné místo, kde chtěla být pohřbena.
Napravo u zdi před kaplí je pomník Cesara Fanti z 19. století, který sem byl přesunut ze zbouraného kostela Santa Lucia dei Ginnasi. Cesari Fanti zemřel ve věku 33 let a pomník mu nechali postavit jeho rodiče.
Dalším pomníkem v levé uličce je pomník Domenica Savarè z 19. století, představeného kláštera baziliky svatého Bonifáce a Alexeje ze Řádu řádových kleriků ze Somasca. Obraz nad hrobem zobrazuje svatého Jeronýma Emiliani, jak představuje sirotky Panně Marii. Obraz je dílem francouzského malíře Françoise de Troy a je z roku 1740. Obraz pochází ze zbořeného kostela San Nicola dei Cesarini, který byl spravován Řádem řádových kleriků se Somasca.
Naproti pomníku Domenica Savarè (mezi druhým a třetím pilířem) je osmiboká studna, ze které podle legendy každý den svatý Alexej tahal vodu pro rodinu, která mu poskytla přístřeší pod schody po návratu do Říma.
Další zastávkou v levé lodi je oltář svatého Jeronýma. Oltářní obraz zobrazuje svatého Jeronýma a svatou Marcelu a je z 18. století.
Před oltářem svatého Jeronýma je v podlaze pomník významného italského architekta Paola Posi, který působil v Římě v 18. století. Jeho díla můžete najít v několika římských kostelích, je to např. pohřební památník Marie Flaminie Odescalchi v Kapli Chigi (Santa Maria del Popolo).
Na konci levé uličky je umístěn další obraz, který zobrazuje svatého Jeronýma Emiliani, jak představuje sirotky Panně Marii. Jedná se o kopii obrazu od Pietra Gagliardiho zhotovenou ve 20. století.
V podlaze je pomník Chiary Britti, která zemřela v roce 1860 ve věku 78 let.
V průchodu mezi levou boční lodí a transeptem je v podlaze pomník Giuseppa Brippia, autora básně Legenda o svatém Alexejovi z 15. století. Epigraf připomíná básníkovu lásku k poezii.
Transept, presbytář a apsida
Transept v bazilice svatého Bonifáce a Alexeje je vyvýšen a přístupný po třech schodech. Je to z důvodu, že pod transeptem se nachází krypta.
Výzdoba apsidy a transeptu pochází z 19. století a je dílem Carla Gavardini.
Krypta
Do krypty se vstupuje po schodištích, které jsou umístěny po stranách. Románská krypta pochází z 11. století a jediným příkladem toho stylu v Římě. Fresková výzdoba kaple pochází ze 17. století (jedná se portréty svatých a světic), nachází se zde však i mimořádné a vzácné fresky z 12. a 13. století: Agnus Dei (beránek Boží) se symboly evangelistů za oltářem a freska Panny Marie s Ježíškem a svatými v apsidě. V oltářní menze jsou uchovány relikvie sv. Tomáše Becketa, arcibiskupa z Canterbury, který zde v klášteře pobýval po svém útěku do Říma.
Hlavní oltář
Hlavní oltář je zasvěcen svatému Bonifácovi a stojí pod bohatě zdobeným baldachýnem ze 16. století. Baldachýn podpírají sloupy z řeckého mramoru a vnitřní výzdoba kopule je přepychově zdobena štukem a čtyřmi freskami evangelistů. Baldachýn byl zhotoven na objednávku Giovanni Vincenzo Gonzaga, což připomínají erby umístěné na patách sloupů. Samotný oltář je z 18. století a je vytvořil ho Tommaso De Marchis. V oltáři jsou za mřížkou uloženy ostatky svatého Bonifáce a svatého Alexeje.
Za oltářem v podlaze se nachází několik hrobek, zleva doprava jsou to:
- hrobka kardinála Ottavia Paravicini (17.století);
- hrobka Lupa de Olmedo, zakladatele reformovaného řádu Jeronymitů (15. století);
- hrobka kardinála Gian Vincenza Gonzagy (16. století);
- hrobka Pietra Savelli ze 13. století (v podlaze v transeptu vpravo).
Apsida a chór
V apsidě jsou umístěny chórové lavice řádu Jeronymitů. Nápis oslavující svatého Alexeje uprostřed chórových lavic pochází ze 13. stoletím. Lemují ho dva sloupy s vyjímečnou mozaikovou výzdobou cosmatesco. Nápis na jednom sloupu nám prozrazuje jméno autora, kterým je Jacopo di Lorenzo di Cosma.
Jedná se o dva z devatenácti sloupů ze 13. století, které původně zdobily baziliku San Bartolomeo all’Isola. Sem byli přeneseny v roce 1638. 17 ostatních sloupů bylo pravděpodobně ukradeno během francouzské okupace na začátku 19. století.
Nápis uprostřed apsidy oslavuje kardinála Angela Maria Quiriniho, který financoval obnovu a novou výzdobu baziliky.
Před chórovými lavice je umístěn drátěný model baziliky.
Kaple svatého Jeronýma Emiliani (Cappella di S. Girolamo Emiliani)
Na konci transeptu vlevo je kaple zasvěcená svatému Jeronýmovi Emiliani. Kaple byla postavena na počátku 17. století jako zádušní kaple rodu Guidi di Bagno, jehož erb se nachází nad vstupem do kaple. V 18. století byla kaple přestavěna podle návrhu architekta Carla Murena a v polovině 19. století zasvěcena svatému Jeronýmovi. Výzdoba kaple pochází z 19. století a je dílem Michela Ottaviani.
Oltářní obraz Svatý Jeroným představuje sirotka Panně Marii je fotografickou kopií obrazu od Carla Gavardini (1852 -1860), který byl ukraden v roce 2006.
V levém transeptu se nachází i sakristie a malá pohřební kaple kardinála Giovanniho Francesca Guidi di Bagno z roku 1640. Náhrobek hrobky zobrazuje ležícího kardinála při modlitbě a je dílem Domenica Guidi.
Kaple Panny Marie a Nejsvětější Svátosti (Altare della Madonna e S.S. Sacramento)
Na pravém konci transeptu je kaple Panny Marie a Nejsvětější Svátosti, kterou nechal postavit opat Angelo Angelo Porro v roce 1674. Současná podoba kaple pochází z 18. století, kdy byla i se zbytkem baziliky přestavěna.
V kapli je umístěna ikona Panny Marie, kterou podle legendy uctíval svatý Alexej v Edesse, do Říma ji přivezl arcibiskup Sergius. Podle odborníků se však jedná o dílo zhotovené mezi 12. a 13. století.
Na oltáři je umístěn malý a vzácný mramorový svatostánek ze 17. století. Svatostánek se původně nacházel na hlavním oltáři, ale během francouzské okupace byl v roce 1810 nabídnut k prodeji ve veřejné dražbě (stejně jako většina předmětů z baziliky a kláštera). Svatostánek v dražbě zakoupil opat Ippolito Monza a po skončení francouzské okupace byl vrácen zpět do baziliky a umístěn na nový oltář v kapli.
Reliéf nad ikonou Panny Marie zobrazuje poznání a požehnání těla svatého Alexeje.
U vstupu do kaple vpravo je umístěn erb španělského krále Karla IV., který nechal kapli vyzdobit v roce 1814.
V průchodu mezi transeptem a pravou lodí je na zdi umístěn náhrobek Luigiho Zambarelli, básníka a probošta řádu Somasků mezi lety 1926 – 1932, a v podlaze náhrobek kanovníka Uga D’Aveta.
Pravá loď
(ve směru od transeptu k východu)
Hrobka Eleonory Boncompagni Borghese
První zastávkou v pravé lodi je hrobka princezny Eleonory Boncompagni Borghese, která sem byla přesunuta z kostela Santa Lucia alle Botteghe Oscur zbořeného ve 40. letech 20. století při rozšiřování ulice Via delle Botteghe Oscure. Pomník byl zhotoven mezi lety 1702 -1705 podle návrhu architekta Giovanniho Battisty Contini (žák Berniniho) sochařem Andrea Fucigna. Při přemístění hrobky bylo také ověřeno, že ostatky jsou v pomníku stále uloženy.
Kaple Ukřižování
V kapli Ukřižování se nachází obraz zobrazující ukřižovaného Ježíše Krista z 18. století od neznámého malíře.
Hrobka Antonia Manciniho
V bazilice svatých Bonifáce a Alexeje je pohřben i vynikající impresionistický malíř Antonio Mancini. Pomník byl zhotoven podle návrhu Antonia Muñoze v roce 1935.
Hrobka Metella Bichi
Na konci pravé lodi se nachází hrobka kardinála Metella Bichi, který byl titulárním kardinálem baziliky v roce 1611. Hrobku mu nechali postavit jeho bratři Vincenzo a Bernardino.
Klášter
Starobylý klášter, jehož současná podoba je výsledkem rekonstrukce v 18. století, se rozprostírá kolem obdélníkového nádvoří a je přístupný z náměstí Piazza dei Cavalieri di Malta. Nádvoří obklopuje křížové chodba ze 16. století, kterou tvoří starodávné žulové a mramorové sloupy. V křížové chodbě je umístěno několik středověkých náhrobků a nápisů, které se původně nacházely v bazilice a byly odstraněny během přestavby v 18. století. Uprostřed nádvoří se nachází osmiboká studna z roku 1570.
Místnosti kláštera jsou zdobeny malbami z 18. století a v prvním patře se nachází bývalý apartmán španělské krále Karla IV., kde se dochovaly vzácné polychromované mramorové podlahy a malby pompejského stylu s mytologickými výjevy.
Od roku 1940 je klášter sídlem Národního institutu římských studií (Istituto Nazionale di Studi Romani).
Zahrada u Baziliky svatého Bonifáce a Alexeje
Malá kouzelná zahrada, odkud je překrásný výhled na Řím, se nachází mezi klášterem baziliky svatého Bonifáce a Alexeje a klášterem baziliky svaté Sabiny. Její současné uspořádání pochází z 19. století a odpovídá typickým veřejným zahradám z tohoto období. Najdete v ní borovice, pěstěné trávníky a cestičky, které obklopují středomořské rostliny.
Prohlédnout si zde můžete půvabnou kašnu ze 17. století, která sem byla přesunuta v roce 1937 z nádvoří renesančního paláce Palazzo Rusticucci, který byl zbořen, aby uvolnil místo Via della Conciliazione.
V zahradě najdete také sochu Johanky z Arku, kterou v roce 1935 daroval Římu francouzský sochař Maxime Real del Sarte.