Kostel svatého Anselma na Aventinu (Chiesa di Sant’Anselmo all’Aventino) je tak trochu pro většinu turistů skrytou a opomíjenou církevní památkou. Narozdíl od římských kostelů, které oslňují svou barokní krásou a dlouhou historií, kostel svatého Anselma se vyznačuje jednoduchým a střídmým vzhledem a také je, oproti většině památek v Římě relativně, mladý. Byl postaven až v 19. století a zasvěcen svatému Anselmovi z Cantebury.
Historie kostela svatého Anselma
Rozhodnutí postavit kostel na Aventinském pahorku se datuje do roku 1888, kdy papež Lev XIII. uložil mnichovi Giuseppovi Benedettu Dusmetovi znovu otevřít starobylou kolej Sant’Anselmo pro tzv. Benediktinskou konfederaci a vytvořit pro benediktini administrativní a studijní sídlo spravované opatem primasem.
Benediktinský řád od svého založení vždy fungoval jako nejednotný řád. Každý benediktinský klášter fungovat zcela samostatně, měl svého opata a mezi jednotlivými kláštery nebyly žádné oficiální vazby. A protože si papež Lev XIII. uvědomoval, že kláštery mohou přežít v moderní době pouze, když se sjednotí, založil v roce 1893 Benediktinskou konfederaci. Benediktinská konfederace sdružovala 19 kongregací a jejím cílem bylo především zefektivnit a sjednotit jednotlivé kongregace a benediktinské kláštery a také posílit jejich vzdělávání.
Jako sídlo pro opata primase byl vybrán pahorek Aventin.
A tak byly na Aventinu v roce 1890 koupeny od hraběte Alessandra Barbiellini Amidei pozemky. Samotná stavba byla zahájena v roce 1893 pod vedením architekta Francesca Vespignani podle návrhu belgického opata Hildebranda z Hemptinne. Slavnostní vysvěcení kostela se konalo 11. listopadu 1900 a celý areál dostal jméno na počest svatého Anselma z Canterbury (významného benediktinského mnicha, teologa a filozofa z 11. století).
V roce 1952 prošel interiér kostela rekonstrukcí pod vedením švýcarského architekta Fritze Metzgera. Ten nechal odstranit zbytečné dekorace a vtiskl mu současný střídmý a čistý vzhled.
Dnes je komplex srdcem benediktinského řádu, kde vedle sebe žijí, studují a v duchu hesla Ora et labora (Modli se a pracuj) meditují stovky mnichů z celého světa.
Exteriér kostela svatého Anselma
Kostel svatého Anselma je postaven v lombarském novorománském stylu s architektonickými prvky typickým pro raně křesťanské stavby, které kostelu dodávají starobylý vzhled.
Samotný vstup do kostela vede přes atrium, které bylo typické pro raně křesťanské kostel. V atriu se nachází socha svatého Anselma z roku 1960 od švýcarského sochaře Alberta Widera.
Interiér kostela svatého Anselma
Interiér kostela je jednoduchý, elegantní a má klasický bazilikální půdorys. Hlavní loď je zakončena apsidou a dvě boční lodě jsou od hlavní lodi odděleny žulovými sloupy s ionskými hlavicemi. Dva sloupy podpírající triumfální oblouk mají hlavice korintské. Všechny hlavice jsou sice novodobé, ale věrně kopírují raně křesťanský styl.
Při pohledu na strop nečekejte žádné monumentální fresky, strop hlavní lodi má otevřený dřevěný krov.
Podlaha je mramorová v kosmateském stylu.
Boční lodě jsou jednoduché bez zbytečných dekorací, na jejich koncích se nacházejí jednoduché oltáře (vlevo je zasvěcený Matce Bože a vpravo Nejsvětější svátosti). Moderní mozaiky nad bočními oláři pocházejí z 50. let 20. století a jsou dílem německého mnicha Radboda Commandeura z opatství Maria Laach.
Presbytáři kostela dominuje minimalistický mramorový oltář. Po stranách oltáře jsou uspořádány lavice pro mnichy a studenty. Sedadla jsou otočená tváří k sobě (tzv. antifonální uspořádání), což mnichům umožňuje střídavý zpěv žalmů a gregoriánského chorálu, který se tak dokonale nese celým prostorem. Kříž visící nad oltářem byl zhotoven v roce 2010 a je dílem belgického mnicha Marcuse Du Four.
Presbytář je zakončen apsidou zdobenou mozaikami, které jsou, stejně jako mozaiky nad bočními oltáři, dílem mnicha Radboda Commandeura. Mozaiky jsou inspirovány raně křesťanskými a byzantskými vzory, které lze vidět ve starších kostelích v Římě. Uprostřed mozaiky v apsidě je kříž zdobený drahokamy (Crux gemmata) nesený dvěma anděly k němuž natahuje Boží ruka korunu. Po stranách kříže je vyobrazen svatý Benedikt a svatý Anselm (vpravo).
Krypta a pozůstatky římského domu
Pod podlahou hlavní lodi se nachází krypta, která byla vybudována souběžně s kostelem v 19. století. Krypta je rozdělena do pěti lodí, které jsou odděleny 20 sloupy z červeného mramoru. Původně se zde nacházelo 16 bočních oltářů, které mniši využívali k soukromým mším. V pozdějších letech byl ale tento prostor kompletně přeměněn na moderní knihovnu pro benediktinskou univerzitu Pontificio Ateneo Sant’Anselmo, kde jsou mezi sloupy uloženy tisíce teologických; liturgických a filozofických svazků.
Pod kryptou (dnešní knihovnou) se nacházejí pozůstatky římského domu (tzv. domus) z 2. – 3. století n. l., kde byla během stavebních pracích na základech krypty objevena nádherná mozaika zobrazující Scény z mýtu o Orfeovi. Tu si dnes můžete prohlédnout při vstupu do klášterního komplexu.
K celému komplexu patří i rozlehlá zahrada olivovými háji, která sahá až k Via Marmorata a ke čtvrti Testaccio. V zahradách se mniši věnují mimo jiné včelařství. V areálu se nachází také malý klášterní obchod, kde si návštěvníci mohou zakoupit produkty vyrobené z darů těchto zahrad nebo z jiných benediktinských klášterů (olivový olej, džemy, přírodní kosmetiku i tradiční likér).