Bazilika San Giovanni in Laterano (Bazilika svatého Jana v Lateránu nebo zkráceně Lateránská bazilika), celým názvem Bazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, je první křesťanskou bazilikou v Římě a její historie sahá až do roku 314, kdy ji nechal postavit císař Konstantin.
Z původní baziliky ze 4. století toho moc dnes již neuvidíte. Po ničivých zemětřeseních, požárech a nájezdech Gótů a vandalů během let z baziliky zbyly jen ruiny a musela být zrekonstruována do dnešní barokní podoby.
Lateránská bazilika je považována za mateřský kostel katolického světa a je také sídlem papeže jako římského biskupa. Latinský nápis na přední fasádě baziliky říká, že je to „matka a hlava všech kostelů města i světa“. Baziliku najdeme na stejnojmenném náměstí Piazza di San Giovanni in Laterano.
Historie Baziliky San Giovanni in Laterano
První bazilika na tomto místě byla postavena již kolem roku 314 císařem Konstantinem. Pozemky byly původně ve vlastnictví rodu Lateránů (odtud pochází název), ale těm byly zabaveny císařem Neronem, protože konzul Plautius Lateranus zosnoval spiknutí proti císaři a za to byl nejen odsouzen k smrti, ale celé rodině byl také zabaven veškerý majetek ve prospěch císařství. Za císaře Septima Severa byla část těchto pozemků využita k výstavbě velkého vojenského komplexu Castra nova equitum singularium.
Když v roce 312 porazil císař Konstantin I. císaře Maxentia v bitvě u Milvijského mostu, ukončil spoluvládcovský systém tetrarchie a stal se jediným císařem Římské říše, uznal v roce 313 křesťanství a daroval pozemky papeži Melchiadovi k vybudování “Domus ecclesiae” (Domu chrámu).
Bazilika byla vysvěcena 9. listopadu 318, což znamená, že se jedná o nejstarší známý kostel v Římě. Bazilika byla v té době známa pod jednoduchým názvem Basilica Constantiniana a pravděpodobně byla od počátku zasvěcena Nejsvětějšímu spasiteli.
Od 4. století až do konce tzv. Avignonského zajetí (14. století) byla oblast Lateránu, která zahrnovala nejen baziliku, ale také přilehlý papežský palác, jediným sídlem a symbolem papežství a srdcem církve.
Původní bazilika půdorysem odpovídala té současné. Interiér byl rozdělen na pět lodí oddělených mramorovými kolonádami a hlavní loď byla zakončena velkou apsidou. Byla také pokladnicí vzácných uměleckých děl. Císař Konstantin např. věnoval bazilice nádherné ciborium pro hlavní oltář.
Její lesk však netrval věčně, veškeré události, které následovaly v následujících stoletích, poznamenaly baziliku v dobrém i ve zlém až do současnosti.
V roce 410 byla bazilika vyplněna Vizigóty a bylo ukradeno nádherné ciborium od Konstantina. Poté byla bazilika v roce 455 znovu vyplněna, tentokrát vandaly krále Gensericha. V následujících letech jednotliví papežové přispěli k obnově a přestavbě baziliky. V 9. století nechal papež Lev III. předělat strop a okna apsidy vyzdobit vitrážemi. Papež Bonifác VIII. nechal na konci 13. století postavit novou lodžii zdobenou freskami italskými malíři Giotto a Cimabue (bohužel se nedochovaly).
Poté pro baziliku začalo nejtemnější období v její historii. První požár zasáhl baziliku v roce 1308 a celý komplex začal upadat. Bylo to období tzv. Avignonského zajetí (1309–1378), kdy v Římě vládl chaos. V roce 1343 poškodila baziliku bouře a poté v roce 1347 zemětřesení. Nakonec bazilika v roce 1360 opět vyhořela. Čtyři roky se museli občané dívat na trosky kdysi tak krásné baziliky.
V roce 1346 pověřil papež Urban V. sienského architekta Giovanniho di Stefano přestavbou baziliky. Práce byly dokončeny v roce 1370. Dodnes viditelným důkazem této přestavby je dochovaný baldachýn od architekta Stefana.
Po skončení tzv. Avignonského zajetí se papežové do Lateránu již nevrátili a za své sídlo si zvolili Vatikán.
Po skončení tohoto období se veškeré restaurátorské práce v Lateránu soustředily výhradně na baziliku a palác byl ponechán svému osudu. Za pontifikátu papeže Martina V. byla v lech 1426 – 1431 provedena obnova podlahy a malby stěn, pověřeni byli malíři Gentile da Fabriano a Pisanello. Další architektonické úpravy nechal v letech 1431 – 1447 provést papež Evžen IV.
Po vyplenění Říma v 16. století rozhodl Pavel III. o zbourání části přilehlého paláce, aby získal stavební materiál pro další obnovu baziliky. Ke kompletnímu zboření bývalého papežského paláce došlo na konci 16. století, kdy papež Sixtus V. pověřil Domenica Fontanu výstavbou nového paláce (dnešní Lateránský palác) a průčelí severního transeptu.
V roce 1600 pak nechal papež Klement VIII. obnovit transpet a zhotovit oltář Nejsvětější svátosti podle návrhu Giacoma della Porta.
Když v roce 1650 hrozila, že se často “záplatovaná” bazilika zřítí, pověřil papež Inocenc X. Francesca Borrominiho provést důležité architektonické zásahy. Práce trvaly poměrně dlouho a dokončeny byly až v roce 1660 za pontifikátu papeže Alexandra VII. Papež Alexandr VII. také nechal zrestaurovat mozaiku apsidy a dovézt z Fora Romana velké starověké bronzové dveře, které jsou dnes hlavní bránou do baziliky. Výsledkem Borrominiho obnovy byla přeměna původní antické baziliky a na překrásný barokní interiér. Zachován byl pouze pozlacený strop a podlaha cosmatesco.
Obnova baziliky dále pokračovala v 18. století, kdy se veškeré práce soustředily na novou fasádu. Obnovou byl pověřen v té době neznámý architekt Alessandro Galilei (je také autorem kaple Corsini uvnitř baziliky).
Poslední velké obnovy baziliky proběhly v 19. století. Papež Pius IX. pověřil Filippa Martinucci obnovou hlavního oltáře a Confessio (hrob světce nebo mučedníka pod oltářem, předchůdce krypty). Poslední a nejokázalejší byla přestavba apsidy architektem Vespignani mezi lety 1876 – 1886 na popud papeže Lva XIII.
Při obnově podlahy ve 20. století byly nalezeny pozůstatky starověkých kasáren.
U příležitosti jubilejního roku 2000 byla slavnostně otevřena nová Svatá brána od sochaře Floriana Bodiniho.
Exteriér Baziliky San Giovanni in Laterano
Hlavní fasáda baziliky pochází z roku 1735 a je dílem Alessandro Galilei. Skládá se řady pilastrů, centrálním tympanonem a balustrádou (římsou) s 15 sochami Krista a svatých (sochy jsou vysoké 7m).
Sochy s uvedením autorů
- Ježíš Kristus (Paolo Benaglia)
- sv. Jan Křtitel (Bartolomeo Pincellotti)
- sv. Jan Evangelista (Domenico Scaramuccia)
- sv. Řehoř Veliký (Giovanni Battista de Rosii)
- sv. Jeroným (Agostino Corsini)
- sv. Ambrož (Paolo Benaglia)
- sv. Augustin (Bernardino Ludovisi)
- sv. Atanáš (Pierre de l’Estache)
- sv. Basil (Giuseppe Riccardi nebo Giuseppe Maria Frascari)
- sv. Jan Zlatoústý (Giuseppe Maria Frascari nebo Carlo Antonio Tantardini)
- sv. Řehoř Naziánský (Carlo Antonio Tantardini nebo Giuseppe Riccardi )
- sv. Bernard (Tommaso Brandini nebo Tommaso Tomassini)
- sv. Tomáš Akvinský (Pascal Latour)
- sv. Bonaventura (Baldassarre Casoni)
- sv. Eusebius z Vercelli (Gian Francesco Lazzaroni)
Do baziliky vede z portika o rozměrech 10 x 50 metrů pět dveří, kterými se dá dostat do každé z pěti lodí uvnitř. Do hlavní lodi vedou bronzové dveře pocházející z budovy na Foru Romanu. Na levé straně bronzových dveří stojí socha Konstantina Velikého, která byla nalezena při vykopávkách v Diokleciánových lázních a napravo je vchod do Vatikánského historického muzea (Museo Storico Vaticano), které se nachází v Lateránském paláci (Palazzo Laterano). Boční vchod do baziliky tvoří portikus s lodžií, kterou v roce 1586 navrhnul Domenico Fontana.
Úplně vpravo jsou dveře označované jako „Svatá brána“, které se mohou otevřít pouze ve Svatý rok, tedy jednou za 25 let.
Interiér Baziliky San Giovanni in Laterano
I přes řadu úprav si bazilika uvnitř zachovala původní návrh. Centrální loď je lemována dvěma bočními loděmi na každé straně a zakončena půlkruhovou apsidou. Toto uspořádání interiéru je typické pro starší baziliky a začalo se používat již ve 4. století.
Centrál loď
Centrální loď je vlastně takovým kontrastem: velkolepá pozdně středověká podlaha, monumentální barokní pilíře a neméně velkolepý renesanční strop.
Sochy dvanácti apoštolů (místo Jidáše Iškariotského je sv. Pavel) v centrální lodi sem byly do prázdných výklenků umístěny za pontifikátu papeže Klementa XI. a pravděpodobně je nechal vyrobit Borromini. Nad sochami apoštů jsou štukové reliéfy s vyobrazením výjevů za starého (vlevo) a nového (vpravo) zákona. Reliéfy pochází z roku 1650 a byly vytvořeny podle návrhu Alessandra Algardiho. Nad reliéfy jsou fresky v tondi z roku 1718 od neznámých umělců.
Strop
Dřevěný kazetový strop centrální lodi nechal vyhotovit papež Pius IV v roce 1562 podle návrhu, který je připisován italskému renesančnímu umělci Pirro Ligorio. Tesaři Vico di Raffaele di Lazzaro a Matteo Bartolini Castello, řezbáři Daniele da Volterra a Flaminio Boulanger, malíř Luzio Luzi a pozlacovač Leonardo Cungi na něm pracovali až do roku 1567. Dokončení se papež Pius IV. nedožil, proto je na stropě znak i papeže Pia V., za jehož pontifikátu byl strop dokončen. V roce 1775 byl strop restaurován na příkaz papeže Pia VI, který na strop nechal umístit svůj vlastní papežský znak.
Podlaha
Podla cosmatesco pochází ze 14. století a je tedy pozdním příkladem této dekorativní techniky. Zajímavostí této podlahy je pozoruhodně složitá mozaika a velmi světlé zbarvení. Při restaurování podlahy na konci 19. století se zjistilo, že některé kousky mozaiky jsou fragmenty epitafu svatého Hippolyta. Pochází pravděpodobně ze svatyně v katakombách sv. Hippolyta (Catacomba di Sant’Ippolito).
Triumfální oblouk
Triumfální oblouk od Borrominiho ohraničující hranici centrální lodi podpírají dva sloupy z růžové žuly vysoké 11 metrů, které pocházejí z kolonády centrální lodi postavené ve 4. století.
Pravá boční loď
(vpravo ve směru od vstupu do baziliky)
Ve spodní části uličky na pravé straně vedle Svatých dveří je hrobka římského občana Paola Mellini od Borrominiho.
První kaplí v pravé uličce je Kaple Orsini (Cappella Orsini), která je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Tato malá kaple byla údajně postavena podle návrhu Borrominiho, ale v roce 1729 byla přestavěna. Kaple má půdorys příčného obdélníku s malou apsidou na každém konci. Oltářní obraz vyobrazuje Neposkvrněné početí a je dílem Placida Constanziho. Pod podlahou kaple se nachází hrobka kardinála Domenica Orsini d’Aragona († 1789).
Naproti, na vnitřní straně první pilastru, je pomník papeže Bonifáce VIII. zdobený freskou připisovanou Giottovi. Freska byla převzata ze starobylé lodžie a byl přidán rám od Borrominiho. Papež Bonifác VIII. není pohřben v Lateránské bazilice, ale ve Vatikánské nekropoli.
Mezi Kaplí Orsini a Kaplí Torlonia je pomník kardinála Giulia Acquavivy. Původní pomník od Isaia da Pisa z roku 1574 přestavel Borromini, kterému je připisováno oválné okno a Trompe-l’oeil. Epitaf, bronzový erb a dvě alegorické sochy (střídmost a obezřetnost) pocházejí z původního pomníku.
Druhou kaplí v pravé lodi je ke Kaple Torlonia (Cappella Torlonia), která je zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Kapli nechal postavit princ Alexandr Torlonia v roce 1838, architektem byl Quintiliano Raimondi.
Kaple je postavena v puristickém stylu, má tvar řeckého kříže a je zdobena štuky a bílými mramorovými korintskými sloupy. Stěny kaple jsou obloženy barevným kamenem. Oltářní obraz je mramorový reliéf zobrazující Uložení Krista do hrobu od Pietra Teneraniho z roku 1844.
Krásné zdobené bronzové zábradlí u vchodu je dílem Giacoma Luswerga.
Kaple Torlonia jednou z poslední soukromých kaplí v Římě postavených pro šlechtickou rodinu.
Naproti Kaple Torlonia (na druhém pilíři) je památník papeže Silvestra II., který je darem Maďarů na památku uherské koruny, kterou papež Silvestr II. poslal králi Štěpánovi I. k příležitosti korunovace, která se konala 17. srpna 1001 v Ostřihomi. Památník z roku 1909 je dílem dvou maďarských umělců – Gzila Naldera a Josefa Damka.
Zajímavost: Papež Silvestr II. byl původně pohřben ve Vatikánské bazilice a později byla hrobka přenesena do Lateránské baziliky. Jeho hrob byl otevřen v roce 1648, když se pracovalo na zdi baziliky. Bylo nalezeno kompletní a dobře zachovalé tělo v pontifikálním rouchu, které příjemně vonělo, ale při kontaktu se vzduchem se proměnilo v prach.
Kaple Massimo (Cappella Massimo) byla postavena v letech 1564 – 1570 podle návrhu Giacoma della Porty pro Faustinu Massimo. Je zasvěcena Ukřižování stejně jako kaple v pravém transeptu. Kaple má čtvercový půdorys s malým obdélnám valeně klenutým sanktusníkem. Oltářní obraz zobrazuje Ukřižování, autorem této olejomalby je Siciolante de Sermoneta. Podlaha z 20. století se zajímavým vzorem v polychromovaných mramorových dlaždicích je od Ilda Ivetta. Dnes je kaple využívána pro některé mše.
Naproti přes loď (na třetím pilastru) je pomník papeže Alexandra III. Bandinelliho. Pomník se sloupy z onyxu a žlutého sienského mramoru je dílem Borrominiho, socha je od Domenica Guidiho. Pomník nechal postavit papež Alexandr VII., protože původní zničil požár v roce 1308 nebo 1361.
Fragment sochy sv. Jakuba před Kaplí Massimo je připisován italskému sochaři Andrea Bregno.
Vedle kaple (ve výklenku pod oknem) se nachází i pomník kardinála Cesare Rasponi, historika bazilika. Impozantní pomlychromovaný mramorový pomník je dílem Filippa Carcaniho.
Dále v prvé lodi najdeme dveře, které vedou do Lateránského paláce a také na balkon, ze kterého papež uděluje požehnání.
Hrobka papeže Sergia IV. na čtvrtém pilastru je od Borrominiho. Původní papežovu hrobku zničil požár v roce 1308 nebo 1361. Na epitafu je záznam o papežově rozvážnosti, zbožnosti a štědrosti vůči chudým.
Před vstupem do poslední kaple se nachází Hrobka kardinála Clusiano Casate s pozůstatky původní výzdoby cosmati, kterou nezničily požáry v bazilice. Basreliéf znázorňující představení kardinála Kristu sv. Janem Křtitelem z roku 1297 je dílem Deodata Cosmy.
Poslední kaplí v pravé lodi je Kaple svatého Jana Evangelisty. Kapli dominuje oltářní obraz Zjevení Panny Marie sv. Janu na ostrově Patmos od italského barokního malíře Lazzaro Baldi. V kapli je také hrobka renesančního humanisty Tommase Inghiramiho.
Na vnitřní straně pátého pilíře poblíže transeptu je památník kardinála Ranuccia Farnese, synovce papeže Pavla III., od Giacoma della Porty. Dvě alegorické sochy Víra a Opatrnost jsou od milánského sochaře Giovanniho Antonia Paracca.
Poslední památkou v pravé uličce je Památník Antónia Martinse de Chaves z 15. století od Isaia da Pisa, který do barokní podoby přestavěl Borromini. Sochy Víry, Naděje a Lásky jsou od Isaia da Pisa. Socha ležícího papeže na sarkofágu je pravděpodobně od florentského renesančního sochaře Antonia Averulina (známý jako Filarete).
Levá boční loď
(vlevo ve směru od vstupu do baziliky)
První kaplí v pravé boční lodi je Kaple Corsini (Cappella Corsini), kterou pro papeže Klementa XII. projektoval Alessandro Galilei. Kaple byla vysvěcena v roce 1735 a zasvěcena sv. Ondřejovi Corsini, předkovi papeže Klementa XII. (Lorenzo Corsini). Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromou kapli, bývá brána do kaple málokdy otevřená. Nahlédnout tak do ní můžete pouze přes krásnou pozlacenou bronzovou bránu, kterou navrh Alessandro Galilei. Papežský znak na vrcholu brány patří papeži Klementovi XII. Oltářní obraz s portrétem sv. Ondřeje Corsini je kopie originálu od Guido Reni, který je uložen ve sbírkách Palazzo Barberini. Dvě sochy (Nevinnost a Pokání) na štítu oltáře jsou od Bartolomea Pincellottiho. V levém výklenku je pomník papeže Klementa XII. od italských sochařů Giovanni Battista Maini a Carlo Monaldi (1740). Papež Klement XII. je pohřben v kryptě pod kaplí. Ve výklenku na pravé straně je památník kardinála Neri Corsini staršího, arcikněze Lateránské baziliky a synovce papeže Klementa XII. Památník je také od Giovanniho Battisty Maini.
Napravo od vchodu do Kaple Corsini (mezi oválným oknem a částečně zakrytá zpovědnicí) je hrobka Gerarda Bianchi da Parma, kardinála baziliky Santa Sabina.
Druhou kaplí v pravé lodi je Kaple Antonelli (Cappella Antonelli), která je zasvěcena buď Usnutí Matky Boží nebo Nanebevzetí Panny Marie (což jsou dvě zcela odlišné události). Chaos v nejednoznačnosti zasvěcení se odráží také v oltářním obraze. Oltářní obraz zobrazuje Nanebevzetí Panny Marie se sv. Dominikem a sv. Filipem Neri. Malbu fresky zahájil Giovanni Odazzi a dokončil ji Ignaz Stern. Do oltářního obrazu je zabudovaný prosklený výklenek, který obsahuje fragment fresky s Usnutím Matky Boží (škola Giotto, 14. století), který sem byl instalován pravděpodobně v roce 1648. Na levé straně kaple je hrobka kardinála Nicolò Maria Antonelli od Gaspare Sibilia. Na protější straně hrobka kardinála Leonarda Antonelliho z roku 1811.
Po levé straně od vchodu do Kaple Antonelli je hrobka kardinála Bernardina Caracciolo.
Následuje Kaple Santorio (Cappella Santorio) postavená mezi lety 1599 – 1610 architektem Onoriem Longhim na objednávku kardinála Giulia Antonia Santoria. Kaple je zasvěcena Panně Marii Milostivé, patronce městečka Santa Severina, kde byl kardinál arcibiskupem. Kaple má eliptický tvar s pravoúhlým svatostánkem, který lemují dvě malé sakristie po obou stranách. Kříž nad oltářem je buď dílem Stefana Moderny nebo Aurelia Cioli. Obraz Madony s dítětem mezi svatými Vavřincem a Šebestiánem z 15. století je připisován škole slavného umbrijského malíře Pietra Perugina. Na levé straně se nachází pomník kardinála Giulia Antonia Santoria s portrétní bustou od Giuliana Finelliho (Berniniho žák a spolupracovník). Památník na pravé straně připomíná bitvu u Mentany v roce 1867 a je od italského sochaře Pietra Teneraniho.
Čtvrtou kaplí je Kaple Lancellotti (Cappella Lancellotti) zasvěcená sv. Františkovi z Assisi. Kapli nechal postavit kardinál Scipione Lancellotti (pohřben zde v roce 1598) podle návrhu Francesca Caprianiho v 16. století. V roce 1674 byla přestavěna italským architektem Giovanni Antonio de’ Rossi. Oltářní obraz zobrazující svatého Františka přijímacího stigmata je od italského malíře Tommasa Lauretiho. Ozdobný panel pod oltářním obrazem (tzv. reredos) je zdoben reliéfy Kalvárie, apoštolů a nástroji Kristova utrpení. Na každé straně jsou pak dva létající pozlacení andělé. Vlevo se nachází neoklasicistní pomník Ottavia Lacellotti z roku 1858 s bustou v antickém stylu. Pomník Giuseppiny Lancellotti (Massimo) vpravo je z roku 1862 a v podobném stylu jako jejího manžela Ottavia. Štuková výzdoba kaple je dílem italského sochaře Filippo Carcani známého jako Filippone. Nad pomníkem Giuseppiny je obraz Vylovení těla sv. Jana Nepomuckého z Vltavy.
Poslední kaplí v levé boční lodi je Kaple sv. Hilaria (Cappella San Ilario) je zasvěcena sv. Hilariovi, biskupovi z Poitiers. Kapli nechal postavit v 17. století Hilarius Mauri z Parmy (zakladatel nadace, která poskytovala věna chudým dívkám). Oltářní freska od Jacquese Courtoise (zvaného il Borgognone) zobrazuje Vidění sv. Hilaria.
Vpravo před Kaplí sv. Hilaria je pomník kardinála Girolama Casanete, knihovníka Vatikánské knihovny, který patří k nejlepším dílům francouzského sochaře Pierra Le Gros mladšího.
Na protějším pilíři je památník kardinála Lucia Sassiho a v levé prostřední uličce památník Eleny Savelli z 16. století.
Transept
Původní transept z 8. století byl restaurován v 16. století na popud papeže Klementa VIII. janovským architektem Giacomo della Porta. Ten ve spolupráci s významnými manýristickými malíři té doby pod vedením Cavaliera d’Arpino vytvořili soubor nejreprezentativnější fresek, které jsou tou nejlepší ukázkou římského manýrismu. Transpet je rozdělen na pět částí, které odpovídají lodím baziliky, krajní části jsou o kousek širší než boční lodě.
Dřevěný pozlacený strop transeptu je vyroben v podobném stylu jako strop centrální lodi. Uprostřed je busta Krista, po stranách dvě menší busty sv. Petra a sv. Pavla, dvě celé postavy zobrazují sv. Jana Evangelistu a sv. Jana Křtitele a po stranách jsou erby papeže Klementa VIII. Strop byl vyroben v roce 1592 podle návrhu Taddea Landiniho týmem tesařů a řezbářů – Francesco Matalani, Niccolò Varisco, Valerio Valle a Giuseppe de’ Bianchi da Narni.
Podlaha transeptu byla renovována v roce 1858 architektem Andrea Busiri Vici pod patronátem papeže Pia IX, což připomíná papežský erb před hlavním oltářem.
Levý transept
Levému konci transeptu dominuje Oltář Nejsvětější svátosti, který nechal postavit papež Klement VIII. podle návrhu Pietra Paola Olivieri během restaurování transeptu v roce 1598. Oltářní edikula v kapli byla zhotovena kolem roku 1600 podle návrhu Pietra Paola Olivieri. Čtyři korintské sloupy verde antico nesoucí trojúhelníkový štít pocházejí z původní antické baziliky. Ve výklenku edikuly je pozlacený svatostánek v podobě osmibokého chrámu osázený drahokamy, barevnými kameny a malými sochami svatých. Autorem tohoto velkolepého díla je významný vojenský inženýr a zlatník Pompeo Targone. Nad edikulou se nachází stříbrný pozlacený relikviář s reliéfem Poslední večeře, který obsahuje kousek cedrového stolu, u kterého den před svým umučením Ježíš slavil se svými učedníky velikonoční slavnost Pesach. Samotná oltářní edikula je zastřešena bronzovým pozlaceným prothyrem, které tvoří trojúhelníkový štít čtyřmi pozlacenými kompozitními sloupy. Na štítu je epigraf připomínající papeže Klementa VIII.
Vpravo od Oltáře Nejsvětější svátosti se nachází vchod do Kaple Colonna (Cappella Colonna), kterou nechal postavit významný šlechtický rod Colonna. Kaple byla postavena v letech 1603 – 1611 podle návrhu Girolama Rainaldiho. Kaple je stejně jako Lateránská bazilika zasvěcena Kristu Spasiteli, což je patrné z velkolepé oltářní edikuly. Oltářní obraz od manýristického malíře Cavalièra d’Arpino zobrazuje Krista mezi sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou. Chórové lavice z ořechového dřeva podél obou bočních stěn kaple jsou vyřezány podle návrhu Rainaldiho.
Vpravo od Kaple Colonna (nad vchodem do sakristie) je pomník papeže Lva XIII. († 1903) z roku 1907 od Giulia Tadolini. Pomník je považován za mistrovské dílo. Hlavní socha zobrazuje papeže stojícího na sarkofágu v postoji jako by přijímal jásot davu. Dvě alegorické postavy po stranách zobrazují Smuteční kostel (vpravo) a Pracujícího muže (vlevo).
Freska nad hrobem papeže Lva XIII. Zjevení Svaté tváře a vysvěcení Lateránské baziliky od Baglioneho ilustruje starobylou tradici baziliky.
Sakristie
Současné uspořádání sakristie pochází z konce 19. století, kdy z důvodu nedostatku místa v sakristii navrhl Virginio Vespignani k té původní novou dvojici sakristií. Tyto tři sakristie jsou označovány jako:
- Sagrestia Antica (nebo Vecchia ) či Sagrestia dei Beneficiati,
- Sagrestia dei Canonici či Sala Clementina
- Sagrestia Nuova.
Do chodby, která vede k sakristiím, se vstupuje dveřmi pod hrobkou papeže Lva XIII. v levém transeptu. V této chodbě se nachází několik pohřebních památek a také dvě sochy sv. Petra a sv. Pavla ze 13. století, které sem byly umístěny v 19. století.
Sakristie není běžné přístupná, vstup do prostor je možný pouze na základě povolení Vatikánu, o které je nutné žádat předem.
Pravý transept
Na konci pravého transeptu najdeme nad bočním vchodem nejstarší varhany v Římě. Velkolepé varhany navrh v roce 1598 Luca Biagi, výzdoba s hudebními anděly je od Giovanni Battisty Montano. Busta krále Davida je od Francesca Aldiniho, prorok Ezechiáš od Ambrogia Buonvicina a dva andělé, kteří podepírají erb papeže Klementa VIII. jsou od Valsolda. Varhany byly dokončeny v roce 1601 a zahrály si na ně např. Girolamo Frescobaldi nebo Georg Friederich Händel.
Na levé straně pravého transeptu se nachází vchod do obchodu se suvenýry a muzea a také Kaple Ukřižování (Cappella del Crocifisso) někdy také nazývána Kaple Ceci (Cappella Ceci) po rodině, která její výstavbu sponzorovala. Tato malá kaple je primárně určena k modlitbě a rozjímání. V kapli najdeme zdobený barokní oltář s průčelím ve stylu verde antico.
Po stranách kaple jsou dvě fresky: vlevo je to Narození Páně (1887) od Luigiho Fontany a vpravo je to freska Představení Ježíše Krista v Jeruzalémském chrámu (1803) připisovaná Francescu Grandimu. Vpravo od oltáře je socha klečícího papeže. Usuzuje se, že by se mohlo jednat o papeže Urbana V., nicméně by se mohlo jednat také o papeže Bonifáce VIII. nebo Bonifáce IX. Nalevo je hrob Lorenza Vally, filologa a největšího humanisty 15. století, který prokázal, že tzv. Konstantinova donace je padělkem z 8. století.
Mezi vchodem do Kaple sv. Kříže a vchodem do obchodu se suvenýry je na stěně umístěna červená deska připomínající 25. výročí pontifikátu papeže Pia IX. v roce 1871.
Nad vchodem do obchodu se suvenýry a muzea je hrobka papeže Inocence III. z roku 1891 od Giuseppa Lucchetti. Inocenc III. byl pohřben původně v Perugii, ale papež Lev XIII. nechal jeho ostatky převézt do Říma. Papež je na pomníku vyobrazen jako ležící postava na sarkofágu. V oblouku je vyobrazen Kristus se sv. Františkem a sv. Dominikem.
Hlavní oltář, ciborium a confessio
Hlavní oltář
Hlavní “papežský” oltář je vyhrazen pouze Svatému otci, i když se běžně uděluje povolení ke sloužení mše u tohoto oltáře ostatním. Oltář je vyroben z bílého mramoru a je zdoben kosmatskými motivy. Čelo oltáře je rozděleno sloupy na tři pole, ve kterých jsou umístěny papežské erby. Zleva doprava jsou to erby papeže Urbana V., Pia IX. a Řehoře XI. Kruhový hvězdicový otvor ve středu je tam z důvodu, že pod mensou oltáře je uložena deska stolu, u kterého sv. Petr a jeho nástupci slavili eucharistii až do doby, kdy byla postavena bazilika. Na zadní straně oltáře jsou po stranách basreliéfy sv. Petra a sv. Pavla.
Ciborium
Hlavní oltář stojí uprostřed transeptu hned za vítězným obloukem a je zakončen monumentálním gotickým ciboriem od Giovanniho di Stefana. Ciborium bylo spolu s oltářem vysvěceno v roce 1370 papežem Urbanem V. Na stavbu ciboria přispěl francouzský král Karel V. a jistý Pietro Belliforte, jehož heraldický štít byl z vděčnosti zakomponován do výzdoby. Ciborium má celkem čtyři patra.
První patro podpírají čtyři sloupy se zlacenými hlavicemi, které nesou kladí s modrým vlysem. V přední části je umístěn epigraf připomínající restaurování za papeže Pia IX. v roce 1851.
Druhé patro má na každé straně tři freskové panely a v každém rohu nad sloupy jsou dvě sochy světců s miniaturními gotickými baldachýny. Původní fresky od Barna da Sieny z roku 1369 byly na konci 15. století přemalovány Antoniazzi Romanem a jeho školou.
Ve třetím patře jsou za pozlaceným nerezovým zábradlím uloženy dva relikviáře s hlavami sv. Petra a sv. Pavla. A celé ciborium je zakončeno baldachýnem.
Confessio
Před oltářem se nachází confessio, které zde bylo vytvořeno již za papeže Sergia II. (9. století). Tehdy se v Římě stavěly pod oltáři katakomby pro uložení ostatků svatých a mučedníků, protože katakomby na kraji města musely často čelit drancování nejrůznějších nájezdníků. Zvláštní je, že zde nikdy nebyly žádné ostatky ani relikvie uloženy. Ty se uchovávaly v Sancta Sanctorum.
Při přestavbě ve 14. století byla kaple zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Poté bylo confessio přestavěno do barokní podoby Borrominim. V roce 1851 byl prostor na příkaz papeže Pia IX. rozšířen a původní barokní zábradlí nahrazeno současnou mramorovou balustrádou.
Stěny confessia jsou obloženy mramorem a ve středu se nachází socha sv. Jana Křtitele stojící na starobylé hlavici korintského sloupu od Donata da Formella. Za sochou se nachází vchod do scavi (vykopávek), který se však dnes již nepoužívá.
Nachází se zde i hrobka papeže Martina V., jejíž autorem je renesanční sochař Simone Ghini (žák Donatella). Dnes se chráněna plexisklem, protože návštěvníci Lateránské baziliky do conffesia házejí mince.
Apsida a chór
Za hlavním oltářem se nachází chór a apsida z konce 19. století. Starobylá apsida ze 4. století přežila ve svém původním stavu až do 2. poloviny 19. století, kdy nechal papež Lev XIII. zvětšit prostor apsidy pro větší chór. Přestavbou apsidy, která proběhla mezi lety 1876 – 1886, byl pověřen architekt Vespignani. Nová apsida byla do hloubky rozšířena přibližně o 20 metrů.
Mozaiky ze 13. století, které apsidu do této doby zdobily, se nedochovaly. Ta současná mozaika je však její věrnou kopií. Původní mozaika byla dílem dvou františkánských mnichů (Jacopo da Camerino a Jacopo Torriti), jejichž autoportréty lze vidět pod hlavní mozaikou.
V zadní části apsidy se nachází papežský trůn zdobený ve stylu cosmatesco. Trůn stojí na vyvýšeném soklu z mramoru s reliéfní výzdobou mýtických zvířat (zmije, lev, drak a bazilišek).
Chór Vespignani sladil s výzdobou transeptu a i chórový triumfální oblouk je velmi podobný tomu v centrální lodi. Na pravé i levé straně jsou na balkonech uprostřed umístěny varhany a po obou stranách se nachází menší balkony pro hudebníky.
Dvě velké fresky mezi okny jsou od Francesca Grandiho.
Strop i podlaha jsou ve stejném stylu jako hlavní loď a transept. Na podlaze si všimněte kruhové bronzové mřížky, pod kterou se nachází vykopávky pod bazilikou, se kterými začal již Vespignani.
Hrobky v Bazilice San Giovanni in Laterano
V bazilice se nachází šest papežských hrobek – Alexandra III., Sargia IV., Klementa XII., Martina V., Inocence III. a papeže Lva XII., který je posledním papežem pohřbeným mimo Baziliku svatého Petra. Ostatky nejméně dvanácti papežů (od Jana X. až po Inocence V.) byly zničeny při požárech ve 14. století. Pro zajímavost: papež Jan X. byl prvním papežem, který nebyl pohřben v katakombách za hradbami města. Kromě papežů zde odpočívají i dva kardinálové.
Muzeum
V roce 1984 bylo v bazilice otevřeno muzeum (Museo di San Giovanni in Laterano) s liturgickými poklady baziliky. Muzeum se nachází ve dvou místnostech (Portico Leonino a Sala Pio IX.) a uchová vzácnou sbírku, nábytku, tapisérií, rouch a liturgických předmětů (monstrance, relikviáře, svícny, kalichy nebo číše).
Vykopávky
Pod bazilikou se nachází archeologické naleziště, kde jsou k vidění pozůstatky antických staveb na tomto místě stály před bazilikou, a to části domu rodu Lateránů nebo zbytky vojenského komplexu Castra nova equitum singularium.