Bazilika Santa Maria Sopra Minerva se nachází na náměstí Piazza della Minerva jen pár kroků od slavného Pantheonu. Bazilika je jediným kostelem v Římě, který neprošel barokními úpravami a zachoval si tak původní gotický vzhled. To je patrné zejména v interiéru, který se vyznačuje klenutými klenbami s modrým nátěrem a zlacenými hvězdami.
Historie Baziliky Santa Maria Sopra Minerva
Na místě dnešní baziliky bývaly v římských dobách tři chrámy zasvěcené Minervě, Isis a Serapide. V 8. století se s těchto chrámů stal kostelík, který papež Zachariáš nabídl jako útočiště baziliánským jeptiškám, které uprchly z východu.
Na krátkou dobu se stal kostel také útočištěm náboženského sesterstva, kdy papež Alexandr IV. v roce 1255 poskytl prostory kostela kajícím se prostitutkám. Poté, co se tyto ženy o deset let později přestěhovaly do kostela San Pancrazio, ujali se kostela dominikáni a založili zde klášter. Soubor budov, které vznikly kolem kostela a klášter vešel ve známost jako insula sapientiae či insula dominicana (v překladu ostrov moudrosti či dominikánský ostrov). Již na počátku 14. století se klášter stal nejdůležitějším v Římě.
Stavba současné Baziliky byla zahájena v roce 1280 podle vzoru kostela Santa Maria Novella ve Florencii. Architektonický návrh byl pravděpodobně vypracován dvěma dominikánskými mnichy a už ve 14. století, za finančního přispění papeže Bonifáce VIII., byly dokončeny dvě boční lodě. Interiér byl dokončen v roce 1453 a ve stejném roce byla z finančního daru hraběte Francesca Orsiniho byla započata i stavba fasády. Fasáda byla nakonec dokončena až v roce 1725 na příkaz papeže Benedikta XIII.
Během francouzské revoluce v letech 1797 – 1814 sloužil klášter jako kasárna pěchoty, což zanechalo rozsáhlé škody, protože byl kostel využíván jako stáje. Mniši klášter opustili v roce 1810 a vrátili se až v roce 1825. Důkladná obnova kláštera a kostela byla provedena dominikáni až v roce 1848. Na projekt dohlížel architekt Fra Girolamo Bianchedi. Během této obnovy byly odstraněny zejména barokní prvky a prázdné zdi uvnitř Baziliky pokryty novogotickými freskami, aby dodaly interiéru gotický vzhled.
Farnost zanikla v 19. století, kdy byly stavby v roce 1871 vyvlastněny italským státem. Mniši se do kláštera vrátili až v roce 1929, kdy získali zpět Baziliku a část kláštera. Zbytek komplexu patří od roku 1974 Poslanecké sněmovně.
Exteriér Baziliky Santa Maria Sopra Minerva
Fasáda Bazilika Santa Maria Sopra Minerva zvenku moc nezaujme. Jedinečná je však v tom, že má rozetová okna, jako jediný středověký kostel v Římě. Původní fasáda pochází z roku 1453 a je připisována italskému architektovi Meo del Caprino. V 16. století architekt Carlo Maderno vytvořil současnou fasádu s pilastrovým členěním v renesančním stylu. Z původní středověké fasády byla zachována rozetová okna a tvar dveří. Původní trojúhelníkové štíty nad bočními dveřmi změnil Maderno na půlkruhové tympány (fresky pocházejí z 19. století). Dekorativní prvky, které měly fasádu zdobit nebyly nikdy přidány.
Na fasádě jsou k vidění povodňové značky (boční stěna kaple napravo od hlavního průčelí). Nejstarší povodeň, která je zde zaznamenána je z roku 1422.
Ke kostelu je připojen velký klášterní komplex, ve kterém v současné době žije asi 20 mnichů. Scházejí se v bazilice, v dřevěném chóru za hlavním oltářem, aby se společně třikrát denně modlili liturgii hodin. Mniši také zajišťují duchovní oživení a opatrování baziliky. Klášter je součástí nádherného freskového kláštera, který lze navštívit pouze při některých příležitostech, protože je částečně domovem mnichů.
Slon – “Il Pulcino” před Bazilikou Santa Maria Sopra Minerva
Velmi kuriózní je socha slona nesoucí egyptský obelisk, která se nachází na náměstí před Bazilikou. Socha sem byla umístěna v roce 1667 na popud papeže Alexandra VII. a původně měla zdobit zahrady Palazzo Barberini. Autorem návrhu sochy je Bernini, sochu však vytesal jeden z jeho žáků – Ercole Ferrata. Egyptský obelisk pochází pravděpodobně z 6. století př. n. l. a do Říma ho údajně nechal přivézt císař Dioklecián ve 3. století n. l. Obelisk byl náhodou vykopán mnichy v polovině 17. století poblíž klášterní zahrady.
Na sokl sochy byl dle příkazu papeže Alexandra VII. vytesán text, který pochází z renesanční romance Hypnerotomachia Poliphili. Text zní: Sapientis Aegypti insculptas obelisco figuras ab elephanto, belluarum fortissima, gestari quisquis hic vides, documentum intellege robustae mentis esse solidam sapientiam sustinere. Lze přeložit takto: Ať jste kdokoli, kdo zde vidíte postavy egyptského mudrce vytesané na obelisku, který nese slon, nejsilnější z divokých zvířat, chápejte symboliku tak, že silná mysl podporuje pevnou moudrost.
Bronzová hlavice obelisku nese erb šlechtického rodu Chigi, ze kterého papež Alexandr VII. pocházel.
Interiér Baziliky Santa Maria Sopra Minerva
Jak již bylo zmíněno, interiér Baziliky je v gotickém slohu. Má trojlodní uspořádání s křížovou klenbou spočívající na pilířích. Působivá tmavě modrá klenba se zlatými hvězdami a postavami apoštolů nám dává představu, jak asi kdysi vypadaly středověké kostely nebo Sixtinská kaple předtím, než ji Michelangelo vyzdobil svými freskami. Žebra klenby jsou zdůrazněna figurální výzdobou v červené, modré a zlaté barvě včetně hexagramů a rozetových oken. Ve vnitřní straně obloukové klenby jsou umístěny malé portréty svatých v tondi, větší portréty jsou pak pod okny v centrální lodi (vždy dva pro každé okno).
Vitráže v oknech pocházejí k rozsáhle obnovy v 19. století. Mramorová podlaha je také z 19. století a není příliš zajímavá. Je z bílého a tmavě šedého mramoru a navrhl ji Giuseppe Cassetta.
Ve dvou bočních lodích je několik kaplí, které dříve patřily významným šlechtickým rodinám (např. Capranica, Aldobrandini nebo Grazioli) a doslova přetékají uměleckými díly. Díky nim si v Bazilice připadáte jako v umělecké galerii. Spatřit zde můžete díla takových umělců jako je: Lorenzo Bernini, Michelangelo Buonarroti, Filippino Lippi, Antoniazzo Romano, Maderno, Barocci nebo Melozzo da Forlì.
Kaple
Mezi nejvýznamnější kaple v Bazilice Santa Maria Sopra Minerva patří:
- Kaple Carafa
Kaple Carafa (Capella Carafa) se nachází na konci pravého transeptu a je asi největším pokladem v Bazilice. Kapli zdobí fresky z let 1489 – 1492 od italského renesančního malíře Filippina Lippi, kterého k výzdobě kaple pověřil neapolský kardinál Oliviero Carafa, velký ochránce dominikánského řádu. Kaple byla slavnostně otevřena v roce 1493 a je známá také jako Kaple sv. Tomáše Akvinského, jehož relikvie zde byly uchovávány až do roku 1511, kdy byly odvezeny do Neapole. Původně se zde nacházel i hrob kardinála Carafy, ale jeho ostatky byly později převezeny také do Neapole.
Oltářní obraz Zvěstování, freska Nanebevzetí Panny Marie na zadní straně, freska Triumf sv. Tomáše Akvinského na pravé straně a luneta Vidění sv. Tomáše u Ukřižovaného jsou dílem Filippina Lippi.
Klenbu kaple zdobí fresky od Raffaelina del Garbo se čtyřmi vyobrazeními věštkyně Sibyly, která je symbolem moudrosti a vědění. Jsou zobrazeny se svitky, na kterých jsou citáty sv. Tomáše Akvinského.
Levou stranu kaple původně zdobily fresky neřestí a ctností, ty však musely být odstraněny, aby zde mohla být hrobka papeže Pavla IV. (z rodiny Carafa) – náboženského fanatika, velkého inkvizitora protireformace, autora indexu zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) a iniciátora židovských ghett v Itálii. Socha papeže Pavla IV. ve výklenku ho zobrazuje s posměšnými ústy a zdviženým prstem. Autorem hrobky je Pirro Ligorio, socha je dílem Giacoma Cassignola.
- Kaple Zvěstování
Kapli Zvěstování (Cappella dell’Annunziata) nechal postavit kardinál Juan de Torquemada a je pátou kaplí v pravé uličce (od vchodu do Baziliky). Kardinál Juan de Torquemada založil v roce 1460 v klášteře Baziliky Santa Maria Sopra Minerva bratstvo Confraternita dell’Annunziata (bratrstvo Zvěstování Panny Marie), jehož hlavním cílem bylo finančně zajistit mladé chudé dívky, aby se vdaly a neskončily jako prostitutky. Tyto skutky připomíná oltářní obraz “Zvěstování” od Antoniazza Romana, na kterém je vyobrazena Panna Marie předávající věno třem dívkám v bílém, které přivádí kardinál Juan de Torquemada.
Současná barokní podoba kaple je dílem architekta Carla Maderny.
Na levé straně se nachází hrobka kardinála Juan de Torquemada a papeže Urbana VII., velkého mecenáše bratstva Confraternita dell’Annunziata, který je známý svým krátkým působením jako papež. Papežem byl zvolen 15. září 1590 a dne 27. září 1590 zemřel, a to ještě před biskupským svěcením. Autorem náhrobku papeže Urbana VII. je sochař Ambrogio Buonvicino.
Fresky v klenbě a lunetách jsou od Cesare Nebbia.
- Kaple Aldobrandini
Kaple Aldobrandini (Capella Aldobrandini) je šestou kaplí v pravé uličce (pokud jdete od vchodu do Baziliky) a také největší soukromou kaplí v Bazilice. Kapli nechal v roce 1340 postavit dominikánský kardinál Matteo Orsini a původně byla zasvěcena sv. Kateřině Alexandrijské. V roce 1587 byla však předána rodině Aldobrandini. Kardinál Ippolito Aldobrandini (od roku 1592 papež Klement VIII.) nebyl s kaplí zcela spokojen a tak se rozhodl pro rozsáhlou rekonstrukci. Najal Giacoma della Portu a Girolama Rainaldiho, aby kapli přepychově vyzdobili. Po smrti Giacoma della Porty pak byly práce dokončeny pod dohledem Carla Moderny.
Oltářní obraz zobrazující Instituci Největší Eucharistie je od Frederica Fioriho. Oltář je lemován sochami sv. Petra a Pavla od Camilla Marianiho.
Bočním stěnám kaple dominují hrobky rodičů papeže Klementa VIII. s mramorovou výzdobou a korintskými sloupy.
- Kaple sv. Dominika
Na levém konci transeptu najdeme Kapli sv. Dominika (Capella di S. Domenico), která je zasvěcena sv. Dominikovi, zakladateli dominikánského řádu. Kaple sv. Dominika je největší kaplí v Bazilice a dnes je místem, kde mniši slouží každý den mši a také místem k modlitbě a adoraci.
Původně se zde nacházela menší kaple postavená rodinou Arberini, tu však nechali v roce 1649 Dominikáni přestavět architektem Martinem Longhim, práce se však musely být v roce 1656 zastaveny pro nedostatek finančních prostředků. Z tohoto období pochází osm sloupů z černého mramoru. Zvětšení prostoru je dílem architekta Fra Giuseppe Paglia (dominikánského řeholníka). Kaple zůstala nedokončena až do konce století.
Již v roce 1725 nechal kapli přestavět papež Benedikt XIII. architektem Philipem Raguzzinim.
Oltářní obraz je kompozitní. Centrální obraz je kopií originálu od Fra Angelica zobrazuje sv. Dominika a za ním se nachází olejomalba od Paola de Matteise zobrazující pannu Marii se sv. Kateřinou Alexandrijskou a Marií Magdalénou.
V kapli se nachází hrobka papeže Benedikta XIII. zhotovená ještě za života papeže podle návrhu Carla Marchionni. Socha papeže je od Pietra Braccia, socha Pokory na jedné straně je od Bartolomea Pincellottiho a na druhé straně socha Náboženství také od Bracciho. Sarkofág je dílem Marchionneho.
Socha Panny Marie se třemi dětmi (Božským dítětem, Janem Křtitelem a Janem Evangelistou) pochází ze 17. století a je dílem Francesca Grassia.
Ve čtyřech výklencích se nachází sochy dominikánských biskupů z 18. století.
Klenba je zdobena freskami od Cristofora Roncalliho.
- Baptisterium
V první kapli na pravé straně (směrem od vchodu) najdeme baptisterium, které je připomínkou, že Bazilika bývala farním kostelem. Kaple byla kompletně přestavěna Filippem Raguzzinim v roce 1724. Původně se zde nacházel oltářní obraz se štukovým reliéfem Křest Krista o Paola Benaglia, v roce 2000 byla ale nahrazen olejomalbou od Marcella Venustiho.
Hlavní oltář
Hlavní oltář pochází z poloviny 19. století, kdy byla oltářní menza přepracována podle novogotického návrhu Giuseppa Fontany. Francescem Podesti byl pak oltář vyzdoben malbami čtyř kardinálních ctností (moudrost, spravedlnost, mírnost a statečnost), hlavami andělů a jedenácti amorkami (putti) v tondi.
Před hlavním oltářem se nachází hrobka s ostatky sv. Kateřiny Sienské, dominikánky a učitelky církve. Kovová schránka od Camilla Ceccariniho pochází také z 19. století. Mramorová socha sv. Kateřiny pochází z 15. století a v letech 1999 – 2000 byla restaurovaná. Ostatky světice jsou uloženy ve zlacené stříbrné urně uvnitř sochy (kromě její lebky, která byla v roce 1385 převezena do Sieny).
Chór
Původní gotický chór ze 13. století byla radikálně přeměněn mezi lety 1536 – 1540 Antoniem da Sangallo ml. na popud florentského vévody Alexandra Medicejského, který zde chtěl mít dvě hrobky papežů z rodu Medicejských.
V 17. století pak chór upravil Giovanni Fontana a následně ještě Carlo Maderno. Všechny tyto barokní přízdoby byly v 19. století odstraněny a chóru byl obnoven gotický vzhled.
Elegantní hrobky papežů Lva X. (levá strana) a Klementa VII. (pravá strana) z roku 1541 se nachází ve stěnách chóru, autorem návrhu je Antonio Sangallo ml..Obě hrobky jsou architektonicky shodné, jsou rozděleny na tři části, kdy v centrální části je socha sedícího papeže a po stranách jsou ve výklencích proroci. Sochařsky se na obou hrobkách podíleli: Giovanni Lippi (socha Klementa VII.), Raffaello da Montelupo (socha papeže Lva X.) a Baccio Bandinelli (autor basreliéfů proroků).
Na levé straně chóru se nachází socha Vzkříšeného Krista od Michelangela a na pravé socha Jana Křtitele od Giuseppa Obici.
Varhany
V transeptu nahoře se nachází dvoje varhany z roku 1628 od Ennia Bonifazio s nádhernými pozlacenými varhanními skříněmi od Paola Maruscelliho. Z původních varhan se však do dnešní doby dochovaly pouze varhanní skříně s předními píšťalami. Varhanní skříň na pravé straně je prázdná, píšťaly byly použity pro stavbu varhan v katedrále v Sutri. Varhany na levé straně byly restaurovány na začátku 20. století firmou Vegezzi Bossi a jsou plně funkční.
Ostatní zajímavosti
V Bazilice Santa Sopra Minerva se nachází také hrob mnicha Fra Angelica, významného renesančního malíře, jehož díla jsou dnes vystavena v mnoha světových muzeích. V roce 1928 byl papežem Janem Pavlem II. blahořečen a prohlášen univerzálním patronem umělců.
Na jednom ze sloupů v levé lodi je připevněn památník ctihodné sestry Marie Raggi z mramoru a bronzu od Berniniho z roku 1647. Marie Raggi byla nesmírně zbožná jeptiška, která žila nedaleko Baziliky Santa Maria Sopra Minerva a údajně vykonala mnoho zázraků. Památník nechal zhotovit její syn – kardinál Lorenzo Raggi, což připomíná latinský nápis na památníku. Spolu s jeho jménem jsou tam uvedena i jména jeho dvou bratrů – Ottaviana a Tommase.