Nedaleko náměstí Piazza Barberini se nachází kostel San Carlo alle Quattro Fontane, který byl postaven v 17. století podle návrhu Francesca Borrominiho. Kostel je zasvěcen sv. Karlu Boromejskému a svůj název dostal po čtyřech fontánách, které se nachází na rozích křižovatky dvou ulic v jeho blízkosti. Kostel San Carlo alle Quattro Fontane, kterému se někdy pro svou malou velikost říká San Carlino, je také posledním dílem Borrominiho, na kterém v Římě pracoval. Zemřel roce 1667, kdy zcela nebyla dokončena fasáda kostela.
Historie kostela San Carlo alle Quattro Fontane
Kostel, křížová chodba i klášter byly postaveny v letech 1634 – 1644 na místě, kde již stála malá provizorní kaple. Kaple byla zasvěcena Nejsvětější trojici a sv. Karlu Boromejskému a nechal ji postavit španělský řád trinitářů v roce 1612, jen dva roky poté, co byl Karel Boromejský papežem Pavlem V. svatořečen. Původní oltářní obraz z kaple je nyní uložen v sakristii. Po zakoupení okolních pozemků se trinitáři rozhodli pro stavbu kostela s klášterem. Projektem byl pověřen mladý architekt Francesco Borromini, pro kterého to byla první stavba, na které pracoval zcela sám. Stavbu komplexu financoval Francesco Barberini (synovec papeže Urbana VIII.), na jehož nedalekém paláci (Palazzo Barberini) spolupracoval i Borromini.
Práce na komplexu začaly rychle, ale trvaly velmi dlouho. Díky pečlivým záznamům trinitářů nalezených v archivu je k dispozici velmi dobrá dokumentace výstavby. Z celého komplexu byl postaven nejdříve konvent, který mohli členové řádu již v roce 1635 obývat. Rok poté byla dokončena křížová chodba a blok před Via del Quirinale. Na samotné stavbě kostela se začalo pracovat až v roce 1638 a práce pokračovaly až do roku 1641. V roce 1643 Borromini postavil provizorní zvonici a těsně před zahájením stavby fasády došly finanční prostředky a veškeré práce se zastavily. V roce 1646 byl nedokončený kostel vysvěcen. Práce na fasádě kostela byly obnoveny až v roce 1665. Fasádu však Borromini nedokončil, v roce 1667 spáchal sebevraždu. V práci na kostele pokračoval podle plánů svého strýce Bernardo Castelli Borromini. V roce 1670 byla postavena zvonice a od roku 1674 pokračoval v práci na fasádě. Fasáda byla dokončena v roce 1677 a poslední sochařská výzdoba v roce 1682.
Trinitáři byli se stavbou velmi spokojeni, dá se říci, že ze stavby byli přímo nadšeni. Kostel se stal v té době architektonickou senzací a sklízel obdiv u všech návštěvníků Říma.
V roce 1705 trinitáři zakoupili přilehlý dům a v roce 1710 se jim díky tomu podařilo rozšířit stísněné prostory kláštery. Autorem projektu byl Alessandro Sperone.
Na počátku 20. století začal kostel upadat a hrozilo, že skončí v havarijním stavu. Naštěstí v letech 1988 – 1999 prošel důkladnou rekonstrukcí a stal se oblíbeným místem návštěvníků Říma.
Exteriér kostela San Carlo alle Quattro Fontane
Kostel i klášterní komplex patří k největším dílům barokní architektury, Borrominimu se totiž podařilo všechno vměstnat na malý pozemek, s nízkými náklady a ještě vytvořit elegantní budovu.
Dvouřadá travertinová fasáda je ve spodní části členěna čtyřmi iónskými sloupy, které nesou kladí s nápisem: IN HONOREM SS TRINITATIS ET D CAROLI MDCLXVII (v překladu: Ke cti Nejsvětější trojice a sv. Karla 1667). Nad vstupním portálem je ve výklenku umístěna socha sv. Karla Boromejského od Antonia Raggioho, ve výklencích po stranách jsou sochy dvou zakladatelů řádu trinitářů – sv. Felix z Valois (vlevo) a Jan de Matha (vpravo). Dva výklenky v dolní části jsou prázdné, ale je pravděpodobné, že zde měly být také umístěny sochy.
Horní část fasády tvoří čtyři kompozitní sloupy nesoucí konkávní kladí s velkým tondo uprostřed, které podpírají dva andělé. V tondu bývala freska Nejsvětější trojice (1677) od Pietra Giarguzziho, ale nyní již není téměř patrná. Pod tondem se nachází edikula, ve které je vsazeno obdélníkové okno. Ve dvou menších tondo vpravo a vlevo je trinitářský kříž.
Interiér kostela San Carlo alle Quattro Fontane
Interiér je velkolepý a poměrně složitý. Půdorys kostela San Carlo alle Quattro Fontane lze popsat jako zakřivený kosočtverec se zaoblenými rohy. Ve skutečnosti však tvoří tvar půdorysu dva spojené rovnostranné trojúhelníky, jejichž základna je příčnou osou kostela. Ve čtyřech rozích “kosočtverce” je umístěn hlavní oltář, dva boční oltáře a vchod do kostele. Po obvodu je šestnáct kompozitních sloupů, částečně zapuštěných do zdi, které podpírají kladí.
Kupole
Kupole kostela má eliptický tvar zdobený složitými šestiúhelníkovými, osmiúhelníkovými a křížovými štuky od Giuseppa Bernasconiho a Domenica De Rossiho, které se se směrem k vrcholu zmenšují a tím vytváří optickou iluzi větší hloubky. Kopule je zakončena lucernou chránící oculus s tradičním vyobrazením Ducha svatého (holubice letící v paprscích slunce) uprostřed. Kolem oculu je nápis SANCTIS TRINITATI BEATOQ CAROLO BORROMEO D AN SAL MDCXI. V pendetivech kopule jsou polokoule s kazetovou výzdobou. V té nad vchodem se nachází okno, které je jediným přirozeným zdrojem světla v kostele. Mezi polokoulemi se nachází tondi se štuky od Giuseppa a Giulia Bernasconi, které zobrazují příběhy o založení řádu trinitářů.
Hlavní oltář
Hlavní oltář je umístěn v menší apsidě. Oltářní obraz je od francouzského malíře Pierra Mignarda, pochází ze 17. století a zobrazuje sv. Karla Boromejského, sv. Felixe z Valois a Jana de Matha uctívající Nejsvětější Trojici. Nad oltářním obrazem je symbol řádu trinitářů.
Po stranách apsidy se nachází vchod do Kaple Barberini (vlevo) a vchod do sakristie, krypty a kláštera (vpravo).
Kaple Barberini
Kaple Barberini (Capella Barberini) je zasvěcena blahoslavené Alžbětě Canori Mora, jejíž relikvie jsou uložené v malém sarkofágu pod oltářem. Oltářní obraz “Útěk do Egypta” z roku 1642 je od Giovanniho Francesca Romanelliho. Okno je zdobeno ikonou Panny Marie Růžencové od Giulia Cianchi, která byla zhotovena v roce 1642 podle návrhu Borrominiho. Kaple byla postavena na počest Francesca Barberini, který částečně financoval stavbu kostela a kláštera.
Krypta
Pokud budete chtít nahlédnout do krypty pod kostelem, projděte dveřmi napravo, poté zahněte dvakrát doleva, projdete původní sakristií a po spirálovém schodišti sejdete dolů. Krypta má stejný půdorys jako kostel a je vymalována bílou barvou. Oltářní freska zobrazuje “Ukřižování”, pochází z 18. století a je značně poškozena vlivem vlhkosti.
Sakristie
Sakristii kostela tvoří dvě průchozí místnosti, větší místnost dříve sloužila jako refektář. Nad dveřmi, které spojují obě místnosti sakristie, je obraz sv. Karla Boromejského z roku 1611 od Orazia Borgianni, který býval nad hlavním oltářem původního kostela.
Boční oltáře
Dava boční oltáře jsou zdobeny zlatým štukem a jsou téměř identické. Oltář vlevo (při pohledu od vchodu směrem k hlavnímu oltáři) je zasvěcen sv. Janu Křtitelovi. Oltářní obraz zobrazuje “extázi sv. Jana Křtitele” a je dílem Prospera Malleriniho z roku 1819. Oltář vpravo je zasvěcen sv. Michaeli de Sanctis. Oltářní obraz je od italské malířky Amálie de Angelis, pochází z roku 1847 a zobrazuje “vidění sv. Michaela de Sanctis”. Jedná se o jediné dílo této florentské umělkyně, které se nachází v Římě. Oba oltáře jsou vyrobeny ze sicilského jaspisu s trochou verde antico.
Kaple ukřižování
Napravo od vchodu se nachází malá Kaple ukřižování (Cappella del Crocifisso) zdobená třemi obrazy Giuseppa Milanese.
Klášter kostela San Carlo alle Quattro Fontane
Klášter kostela San Carlo alle Quattro Fontane se nachází vpravo od kostela. Portál je zdobené mramorovým serafem, který podpírá mozaiku zobrazující Krista se dvěma otroky. Autorem mozaiky je Fabio Cristofari a pochází ze 17. století. V horní části fasády kláštera je umístěn znak řádu trinitářů nesený dvěma anděly.
Vstupním portálem se dostanete do křížové chodby kláštera (je přístupná také přímo z kostela), mistrovského díla barokního iluzionismu. Křížová chodba má protáhlý osmiboký půdorys a ve středu se nachází osmiboká studna.