Mluvící sochy (Statue parlanti) je soubor šesti soch v Římě, na kterých obyvatelé od 16. století zveřejňovali (a zveřejňují) anonymní zesměšňující zprávy s kritikou vládnoucích představitelů. Zprávy byly psány formou satiristických veršů a umísťovány na sochy v noci, aby si je ráno mohli kolemjdoucí přečíst. Sochy byly takovými mluvčími lidové nespokojenosti obyvatel Říma, proto se jim také říká mluvící sochy.
Sochy pocházející z různých období a nachází se v různých částech města, jsou to: Pasquino, Abate Luigi, Madama Lucrezia, Marforio, Babuino a Facchino.
Pasquino
Pasquino patří k nejznámější mluvící soše. Podle této sochy byly také pojmenovány satirické verše připevněné na sochy – “pasquinate”. Socha byla objevena na náměstí Piazza Navona na konci 15. století a pravděpodobně se jedná o fragment sousoší z konce 1. století n. l. sochaře Antigona zobrazující Meneláa nesoucího umírajícího Patrokla. Lze tak usuzovat z četných replik a téměř dochované sochy ve Florencii. Mělo by se jednat o pozůstatek sochařské výzdoby Domitianova stadionu.
Na náměstí Piazza di Prione (nyní Piazza Pasquino) ji nechal umístit v roce 1501 kardinál Olivie Carafa. Původ jména sochy “Pasquino” není znám. Po někoho to byl hostinský známý jízlivými vtipy. Pro druhého učitel latiny, jehož studenti zanechali u sochy první satiristické verše.
U příležitosti dne sv. Marka (25. dubna) byla socha zdobena a oblékána jako božstvo.
Adresa: Piazza di Pasquino
Abate Luigi
Na náměstí Piazza Vidoni, vedle kostela Sant’Andrea della Valle, se nachází další z mluvících soch – Abate Luigi. Socha pochází z pozdní císařské éry a zobrazuje muže v tóze (asi soudce) v životní velikosti, je bez hlavy. Vzhledem k tomu, že není možné přesně zjistit, koho socha zobrazuje, dostala jméno po kostelníkovi nedalého kostela Santissimo Sudario, který se soše nápadně podobal.
Na podstavci je bizarní nápis “Fui dell’antica Roma un cittadino ora Abate Luigi ognun mi chiama conquistai con marforio e con pasquino nelle satira urbane eterna fama ebbi offese disgrazie e sepoltura ma qui vita novella e alfin sicura” od historika Giuseppa Tomassettiho, který sem nechal umístit princ Giustiniani Bandini, jeden z majitelů Palazzo Vidoni. Ve volném překladu text znamená: “Byl jsem občanem starověkého Říma, teď mi Abate Luigi všichni říkají. S Marforiem a Pasquinem jsem získal slávu díky městské satiře. Strpěl jsem urážky, hanbu i pohřeb, ale nakonec jsem zde našel nový a bezpečný domov.”
Adresa: Piazza Vidoni
Madama Lucrezia
Madama Lucrezia je jedinou ženskou představitelkou Statue Parlanti a najdeme ji na rohu náměstí Piazza Venezia a Baziliky San Marco. Tato kolosální mramorová busta měří 3 metry a pravděpodobně je portrétem egyptské bohyně Isis. Usuzuje se tak z charakteristického uzlu roucha na hrudi. Ani u této sochy však nemůžeme s jistotou říct, koho zobrazuje. Někdy se uvádí i císařovna Faustina (manželka římského císaře Antonina Pia).
Své jméno busta dostala po Lucrezii d’Alagno, milence neapolského krále Alfonse V. Aragonského, která se po smrti krále přestěhovala do Říma a žila poblíž místa, kde se teď socha nachází. Tuto hypotézu potvrzuje i to, že oslovení “Madama” se v 15. století používalo v Neapoli, nikoliv v Římě.
Madama Lucrezia, stejně jako ostatních pět soch Statue Parlanti, byla v Římě jednímz anonymních hlasů, které posměšně komentovali chování veřejných osobností. Jako příklad můžeme uvést rok 1799, kdy busta spadla z podstavce a na jejím krku se objevil zavěšený papír s nápisem “Už to nevydržím”.
Adresa: Piazza di San Marco
Marforio
Na náměstí Piazza del Campidoglio (nádvoří Palazzo Nuovo) stojí impozantní socha Marforia, druhá nejznámější mluvící socha. Socha pochází z římského fóra Comizio (Martis forum), pravděpodobně z druhé poloviny 1. století n. l., a představuje Ókeana nebo řeku Neru. Socha Marforia byla původně umístěna na náměstí sv. Marka a v roce 1594 přemístěna na náměstí Piazza del Campidoglio, kde ji architekt Giacomo della Porta použil pro stavbu fontány.
Původ jména Marforio lze interpretovat jako zkrácení názvu Martis forum, které odkazuje na původní umístění sochy, či zkomoleninu latinského nápisu “Mare in foro nebo Mart. in foro” na fontáně, která byla nalezena v San Pietro in Carcere v roce 1588.
Marforio je považován za “parťáka” Pasquina. V některých satirách spolu sochy komunikovaly prostřednictvím otázek a odpovědí.
Adresa: Piazza Campidoglio
Babuino
Najít mluvící sochu Babuino nebude těžké. Socha je tak slavná, že po ní byla pojmenována dokonce i ulice, na které se nachází – Via del Babuino. Socha zobrazuje ležícího satyra Siléna (vychovatele boha Dionýsa), kterému pro svůj ošklivý vzhled připomínající opici začali lidé říkat Babuino (v překladu pavián).
Socha Babuina je součástí fontány z roku 1576 (Fontana del Babuino).
Adresa: Via del Babuino
Facchino
Poslední sochou Statue Parlanti je Facchino. Facchino je narozdíl od ostatních mluvících soch relativně moderní, pochází ze 16. století a je dílem Jacopa del Conteho.
Facchino v překladu znamená nosič a socha představuje tzv. acquaiolo, což byl v Římě obchodník s vodou. V dobách, kdy ve městě nebyla zavedena voda, tito obchodníci plnili sudy vodou z řeky Tibery a za mírný poplatek ji roznášeli po městě. Znetvořený obličej Facchina nebyl záměrem umělce. Socha je poškozená od dlažebních kostek, které na ni házeli kolemjdoucí v domnění, že se jedná o sochu Martina Luthera.
Socha Facchina je součástí fontány – Fontana del Facchino.
Adresa: Via del Babuino