Římské národní muzeum (Museo Nazionale Romano) je soubor čtyř muzeí, které jsou rozmístěny po celém Římě. Původně muzeum sídlilo v Diokleciánových lázních, mnoho z významných děl však muselo být kvůli nedostatku prostoru ukryto ve sklepě a skladech, proto bylo rozhodnuto, že se muzeum rozdělí a sbírky vystaví ve čtyřech římských památkách – Diokleciánovy lázně, Palazzo Altemps, Krypta Balbi a Palazzo Massimo.
Historie Římského národního muzea
Římské národní muzeum bylo založeno 7. března 1889 za účelem představení jedinečného kulturního dědictví města Říma. Jako prostory pro nové muzeum byly vybrány Diokleciánovy lázně a část Michelangelova kláštera baziliky Santa Maria degli Angeli e dei Martiri postaveného v 16. století uvnitř Diokleciánových lázní. Hlavní část sbírek tvořily artefakty nalezené při stavbě nedalekého Ministerstva financí, již existující sbírky Kircheriánského muzea (Museo Kircheriano) a sbírky patřících významným šlechtickým rodům (např. slavná sbírka Ludovisi).
K významné reorganizaci Římského národního muzea došlo na počátku 80. let 20. století. Díky novému zákonu o starožitnostech byl v roce 1981 zakoupen Palazzo Altemps, Palazzo Massimo a celý blok kolem Krypty Balbi. Získáním nových budov pro muzeum bylo možné rozdělit sbírky tématicky na čtyři místa. Do Palazzo Altemps byly umístěny historické sbírky a příběh o sběratelství, v Palazzo Massimo byly umístěny umělecká díla nalezená v Římě a přilehlém okolí, v Diokleciánových lázních epigrafické muzeum se sbírkami řeckých a římských památek z období antiky a Krypta Balbi se po rozsáhlém archeologickém průzkumu stala místem pro objevování archeologických vykopávek na tomto území.
Rozdělení Římského národního muzea na čtyři části bylo definitivně potvrzeno italským Ministerstvem kultury v roce 2006.