Palazzo Massimo se nachází na náměstí Piazza dei Cinquecento, jen kousek od nádraží Termini. Navenek strohá budova v sobě ukrývá jednu z nejvýznamnějších archeologických sbírek na světě. Od roku 1998 je spolu s Palazzo Altemps, Diokleciánovými lázněmi a Kryptou Balbi jedním ze sídel Římského národního muzea
Historie Palazzo Massimo
Palazzo Massimo byl postaven v letech 1883 – 1887 podle návrhu Camilla Pistrucchiho jako sídlo jezuitské koleje jezuitou a pedagogem Massimiliano Massimo. V oblasti, kde dnes stojí palác, se dříve nacházela velkolepá Villa Peretti papeže Sixta V. ze 16. století postavená podle projektu Domenica Fontany. Vila vystřídala několik majitelů. V roce 1696 ji zakoupil kardinál Giovanni Francesco Negroni a stala se známou jako Villa Negroni. Poté vilu získal obchodník Giuseppe Stadereni, který rozprodal většinu uměleckých děl, aby získal zpět své investice. Dokonce pokácel stromy v zahradě, aby mohl prodat dřevo. V roce 1789 zakoupil vilu Camillo Francesco Massimo, který ji připojil ke své sousedící vile.
V druhé polovině 19. století byla většina vily vyvlastněna, zbourána, aby se uvolnilo místo pro nové náměstí a gigantické nádraží Roma Termini. Na zbývajících pozemcích pak Massimiliano Massimo nechal postavit dnešní budovu Palazzo Massimo. V roce 1981 byl palác zakoupen italským státem a po rozsáhlé rekonstrukci po vedením architekta Costantina Dardi byl v roce 1998 slavnostně otevřen.
Sbírky Palazzo Massimo
Ve čtyřech patrech Palazzo Massimo se nachází velké množství mistrovských děl (reliéfy, fresky, sochy, mozaiky, štuky i sarkofágy), které stejně jako všechny pokladů Římského národního muzea pocházejí z vykopávek na území Říma a okolí.
Piano Terra Palazzo Massimo (přízemí)
V přízemí paláce se nachází díla z období Římské republiky až po období Juliovsko-claudiovské dynastie. Najdete zde sochy, portréty i sarkofágy. V přízemí paláce si nenechte uniknout zejména tyto čtyři sochy.
Augustus z Via Labicana (sál V)
Mramorová socha zobrazuje císaře Augusta jako pontifika maxima. Socha byla nalezena při vykopávkách v oblasti nejstarší římské cesty Via Labicana v roce 1910 a datuje se do 1. století př. n. l.
Umírající Niobid (sál VI)
Socha zobrazuje umírající Niobid (jedna z dcer Niobé) po zasažení šípem do zad. Mramorová socha pochází z 5. století př. n.l. a byla nalezena během vykopávek v zahradách Horti Sallustiani v roce 1906. Do Říma byla přivezena jako válečná kořist z Řecka.
Socha sedícího boxera (Sál VII)
Bronzová socha boxera pochází z 2. poloviny 4. století př. n. l. a je připisována řeckému sochaři Lisippovi. Socha byla nalezena v roce 1885 na pahorku Quirinale v oblasti kostela San Silvestro. Sedící boxer je zachycen pravděpodobně ve chvíli odpočinku po zápase. Poranění boxera jsou zvýrazněny červenou mědí a jsou zde patrné i kapky krve stékající z rány.
Afrodita od Mentofanta (sál VIII)
Mramorová socha zobrazuje Venuši a jedná se typ sochy Aphrodite pudica (cudná Afrodita). Socha je přisuzována řeckému sochaři Menofantovi a pochází z 1. století př. n. l. Byla objevena na místě kláštera San Gregorio al Celio v roce 1760. Sochu vlastnil princ Chigi a nyní je součástí sbírek Římského národního muzea.
Piano Primo Palazzo Massimo (první patro)
První patro uchovává díla z období od dynastie Flavianů až po pozdní středověk. Najdete zde velké množství soch, busty i sarkofágy. Mezi všemi jedinečným díly jich vyniká hned několik.
Dívka z Anzia (sál V)
Mramorová socha dívky byla nalezena v roce 1878 po zřícení jedné ze zdí Neronovy vily v městečku Anziu. Socha je s největší pravděpodobností řecký originál ze 3. století př. n. l. a je vyrobena ze dvou druhů mramoru (z pentelského mramoru je vyrobeno roucho a z parského mramoru některé části těla).
Lancellotti diskobolos (sál VI)
Socha atleta zachyceného v okamžiku před hodem disku je jediný téměř zcela dochovaný příklad repliky slaveného bronzového Diskobola od řeckého sochaře Myróna. Socha byla nalezena v roce 1781 na pahorku Esquiline a dlouho dobu byla součástí sbírek rodu Lancelloti. V roce 1938 sochu koupil Adolf Hitler a až do roku 1953 byla součástí sbírek Muzea antického umění v Mnichově, poté byla přesunuta do Římského národního muzea. Socha pravděpodobně pochází z 2. století n. l.
Spící hermafrodit (sál VII)
Mramorová socha spícího hermafrodita byla nalezena poblíž Teatro dell’Opera v roce 1879. Jedná se o římskou kopii z 2. století n. l. bronového originálu z 2. století př. n. l .
Pozůstatky Caligulových lodí (sál X)
V desátém sále jsou vystaveny bronzové předměty, které zdobily dvě Caligulovy lodě. Lodě nechal císař postavit na jezeře Nemi pro pořádání různých okázalých večírků. Z dna jezera byly vyzvednuty v letech 1895 – 1932, ale během 2. světové války byly zničeny. Pozůstatky jsou dnes rozptýleny po světě v soukromých sbírkách a sbírkách muzeí.
Sarkofág Portonaccio (sál XII)
Velkolepý římský sarkofág zdobený bitevními scénami pochází z 2. století n. l. a pravděpodobně patřil římskému generálovi, který vedl tažení během Markomanských válek. Sarkofág byl nalezen v roce 1931 na Via delle Cave di Pietralata poblíž římské čtvrti Portonaccio.
Piano Secondo Palazzo Massimo (druhé patro)
Celé druhé patro je věnováno freskám a mozaikám, které zdobily římské vily. Zejména vyjímečná je sbírka mozaiky, která zahrnuje neuvěřitelné množství různých exemplářů z období od Římské republiky až po konec císařského věku. Nejvíce zajímavý je cyklus fresek nalezených při vykopávkách na území Říma, které byly zrekonstruovány a jsou vystaveny tak, jak byly nalezeny.
Největším pokladem jsou fresky z Villa Livia, které byly objeveny v roce 1863 na Via Flaminia. Vila patřila Livii Drusille, manželce císaře Augusta. Fresky pocházejí z 1. století př. n. l. a zobrazují zelenou zahradu s ptáky, granátovými hablky, citroníky, růžemi, kosatci a dalšími rostlinami. Byly nalezeny v místnosti, která byla částečně zapuštěná do země. Lze tak usuzovat, že se jednalo o letní obývací pokoj nebo jídelnu. V polovině 20. století byly z důvodu zhoršující stavu odborně odděleny od zdí a nyní jsou po důkladné rekonstrukci vystaveny v Palazzo Massimo.
Dalšími vystavenými freskami jsou fresky Villa della Farnesina, kterým své jméno propůjčilo místo, kde byly nalezeny. Byly objeveny v roce 1879 u břehů řeky Tiber ve čtvrti Trastevere pod vilou Farnesina. Při vykopávkách byly fresky odděleny a 120 let uloženy v depozitu muzea. Vila pravděpodobně patřila významné osobě, podle jedné z hypotéz se mohlo jednat o vilu generála Marca Vipsania Agrippy, zetě císaře Augusta, který porazil Marca Antonia a Kleopatru v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. Jednotlivé pokoje s freskami jsou vystaveny přesně, tak jak byly nalezeny, takže je to jako procházet původní vilou.
Posledními freskami, které musíme představit, jsou fresky, které byly nalezeny v roce 1947 během přestavby nádraží Roma Termini a výstavbě metra linky B. Komplex, který byl během stavebních prací objeven, pochází z let 130 – 140 n. l. a zahrnoval soukromé domy, veřejné lázně, sklady i obchody. I přestože se na stavbu hodně spěchalo, podařilo se zachránit 270 m² fresek a mozaik, které zdobily podlahy a chodníky. Po pečlivé rekonstrukci je pak bylo možné vystavit v Palazzo Massimo.
Piano interrato Palazzo Massimo (suterén)
V suterénu Palazzo Massimo najdete působivou sbírku mincí, luxusní šperky, císařské insignie i jedinečnou mumii osmileté dívky (tzv. Mummia di Grottarossa). Mumie pochází ze 2. století n. l. a byla nalezena na Via Cassia v roce 1964 poblíž Grottarossy v sarkofágu i s pohřebním vybavením. Jedná se o jedinou římskou mumii z tohoto období, která byla nalezena.