Zahrady Pincio

Zahrady Pincio

Zahrady Pincio (Pincijské zahrady) se nachází na západním okraji parku Villa Borghese, od kterého je oddělují starověké hradby. Zahrady jsou vyhledávaným místem k romantickým procházkám a to zvláště při západu slunce, kdy se Vám z vyhlídkové terasy naskytne překrásný výhled na sluncem zalité město.

Pokud budete hledat zahrady Pincio na Google mapách, najdete pouze Terrazza del Pincio (Terasa Pincio) a Passeggiata del Pincio (Promenáda Pincio), většina totiž tyto zahrady považuje za součást parku Villa Borghese.

Schody na terasu Pincio z Piazza Popolo
Schody na terasu Pincio z Piazza Popolo

Historie pahorku Pincio sahá až do starověku, kdy zde své vily a zahrady měly významné římské rodiny. Název pahorek dostal po rodu Pincii, který si zde nechal ve 4. století našeho letopočtu postavit vilu se zahradou. V pozdějších stoletích zde pěstovali mniši vinnou révu.

Postavit promenádu (Passeggiata del Pincio) na pahorku Pincio se zrodil v roce 1910, když byl Řím v moci francouzů a Napoleona Bonaparte. Proto jsou také zahrady Pincio ve francouzském stylu, který je mnohem více formální než tradiční terasovité zahrady v Římě. Projekt na úpravu zahrad a jejich propojení s náměstí Piazza del Popolo, který představil Giuseppe Valadier, však neodpovídal představám Francouzů a tak byl do Říma povolán francouzský architekt Louis Martin Berthault. Berthault projekt přepracoval a mimo jiné navrhl elipsovitý tvar náměstí Piazza del Popolo. Když v roce 1814 skončila napoleonská éra,  byl projekt opět svěřen Valadierovi, který na jeho realizaci pracoval až do roku 1834.

Promenáda Pincio (Passeggiata del Pincio) se nachází mezi náměstím Piazza del Popolo, vilou Medici (Villa Medici) a starověkou zdí Muro Toro. Byla postavena v letech 1811 – 1823 a až do poloviny 20. století byla městským parkem, kde se konaly nejrůznější akce. Dnes je především místem, kam obyvatelé Říma a turisté chodí na procházku. Kolem cestiček mohou obdivovat busty významných osobností, fontány, vily i unikátní vodní hodiny.

Nejstarším dekorativním prvkem zahrad Pincio je obelisk, který sem necham umístit papež Pevel VII. v roce 1822. Obelisk pochází z 2. století našeho letopočtu a nechal ho zhotovit císař Hadrián na památku svého společníka a milence Antinoa.

Busty Pincio
Busty v zahradách Pincio

V zahradách Pincio se nachází celkem 229 bust slavných osobností, které jsou nahodile rozmístěny podel cest v zahradě Pincio. Myšlenka umístit Na Pinciu sochy slavných osobností se zrodila v roce 1849 a dokonce byl vyčleněn fond na zhotovení bust historických osobností Itálie. Celkem bylo zhotoveno 52 bust, všechny však skončily v depozitáři. Až v roce 1852 papež Pius IX. ustanovil komisi, která měla rozhodnout, které budou umístěny do zahrad Pincio.  Ne všechny sochy osobností byly považovány za vhodné, vyřazeny tak byly revolucionáři, kacíři i osoby, které si s papežem nebyly dostatečně blízké. Jednalo se např. o busty Machiavelliho, Girolama Savonarola nebo Napoleona Bonaparte. Nicméně hrabě Luigi Antonelli rozhodl, že by stačilo jen upravit vzhled a jméno a busty by mohly být umístěny do zahrad. Z Machiavelliho se stal Archimedes, z Girolama Savonarola Guido z Arezza, z básníka Giacomo Leopardi starověký malíř Zeuxis, z římského politika Gaia Graccha Vitruvius, z Pietra Colletta římský filozof Plinius, z Giovanniho delle Bande Nere Lorenzo I. Medicejský a ze satirického básníka Vittoria Alfieri básník Vincenzo Monti. Zcela vyřazeny zůstaly jen sochy Arnolda z Brescie, Giovanni da Procida a Napoleon Bonaparte. Postupem času bust v zahradách přibývalo a na konci 60. let 20. století jich bylo už 228 (od roku 1883 pouze osobnosti, které jsou alespoň  25 let po smrti) a k 1.1. 2012 celkem 229. Pouze tři busty zobrazují ženy: Vittoria Colonna, Svatá Kateřina Sienská a Grazia Deledda (nositelka Nobelovy ceny za literaturu). Vzhledem k tomu, že jsou busty často terčem vandalů, můžete občas vidět bustu bez nosu či pomalovanou graffiti.

Pravděpodobně největším turistickým lákadlem parku Pinco je terasa (Terrazza del Pincio) na Piazzale Napoleone, která se rozprostírá nad náměstím Piazza del Popolo. Belveder tvoří otevřená lodžie se třemi výklenky a dvěma schodišti po stranách, po kterých se dostanete na terasu. Z terasy je překrásný výhled na náměstí Piazza del Popolo a kupoli Baziliky sv. Petra. Nejkrásnější výhled je při západu slunce.

Piazzale Napoleone - Pincio
Piazzale Napoleone (Busta Antonio Canova)

Z náměstí Piazzale Napoleone se dostanete k Mojžíšově kašně (Fontana Mosè salvato dalle acque). Fontána pochází z roku 1868 a je dílem sochaře Ascania di di Brazzà. Mramorová socha představuje mladou ženu sklánějící se nad košíkem s malým Mojžíšem na břehu Nilu. Stejně jako mnoho děl v zahradách Pincio, je i tato fontána poškozena vandaly.

V parku Pincio si můžete prohlédnout i unikátní vodní hodiny (Orologio ad Acqua del Pincio) z roku 1867, které byly vystaveny i na světové výstavě v Paříži. Hodiny navrh dominikánský mnich a zapálený inženýr Giovanni Battista Embriaco.

Jihovýchodně od Piazzale Napoleone se nachází Casina Valadier. Vila byla postavena v letech 1816 až 1837 v neoklasickém stylu podle návrhu architekta Giuseppa Valadiera. Casina Valadier stojí na místě, kde v dřívějších dobách měli augustiniánští mniši z klášter Santa Maria Popolo, vinice a hospodářství. Při rekonstrukci zahrad Pincio se Valadier rozhodl na tomto místě postavit vilu, pravděpodobně v ní plánoval žít. Vila během let sloužila několika účelům. Jako svůj byt ji vužíval správce zahrad Pincio, ve 20. letech 20. století zde byla restaurace a během 2. světové války ji obsadili němečtí vojáci. Po skončení války zažívala vila jedno z nejšťastnějších období, dokud ji časté změny majitelů nedohnali k úpadku. Až do 1990 zde byla nejvyhlášenější restaurace v Římě. Poté se uzavřela a dlouhých 14 let zde probíhaly restaurátorské práce, během kterých byly obnoveny i pokoje s freskami v pompejském stylu. Dnes se zde nachází módní restaurace a kavárna.

Pokud budete pokračovat v procházce dále na jihovýchod po Viale della Trinità dei Monti, dojdete ke krásné Vile Medici (Villa Medici), kterou obklopují nádherné zahrady. Majestátní vila byla postavena v letech 1564 – 1580 rodem Medici a od roku 1803 zde sídlí Francouzská akademie. Zahrady nejsou veřejnosti přístupné, lze je však navštívit  po předchozí rezervaci v rámci exkluzivních prohlídek s průvodcem.

Praktické informace
  • Viale Gabriele D'Annunzio, Roma (Viale Trinità dei Monti, Roma)
  • Veřejná doprava:

    • Metro: linka A (Flaminio)
    • Tramvaj: č. 2 (zastávka P.le Flaminio) a č. 19 (Min. Marina)
    • Autobusy: 88, 95, 117, 119, 490, 491, 495