Pokud bysme měli vybrat jednu stavbu paláce v Římě, která příkladně reprezentuje barokní architekturu, byl by to Palazzo Barberini. Palazzo Barberini je dílem tří největších architektů 17. století, z nichž každý přispěl svým vlastním stylem a dodal tak paláci na charakteru. Na stavbě paláce se podíleli Carlo Maderna, Gian Lorenzo Bernini a Francesco Borromini. Palác byl rodovým sídlem Barberini až do roku 1949 (potomci zde žili do roku 1955), kdy jej získal Italský stát a dnes v něm sídlí Národní galerie antického umění (Gallerie Nazionali di Arte Antica).
Palazzo Barberini
Palazzo Barberini si nechal postavit jeden z největších středověkých rodů – rod Barberini. Rodina v Itálii patřila k nižší šlechtě, významného vlivu dosáhla teprve v 17. století, kdy se se Maffeo Barberini stal papežem. Krátce poté, co byl v roce 1623 zvolen papežem Urbanem VIII., získal od rodu Sforza vilu na kopci Quirinal a začal s přeměnou na nové sídlo svého rodu. Prvním architektem, který byl pověřen přestavbou existující budovy, byl Carlo Maderna. Madernovi vděčíme především za vznik originální stavby ve tvaru písmene H a dokonalé splynutí s okolím. Při přestavbě Madernovi asistoval jeho synovec Francesco Borromini, který je autorem jednoho z velkolepých schodišť a vybudoval také část průčelí, které prezentuje tři klasické slohy – dórský, iónský a korintský. Po smrti Carla Maderny byl pokračováním v projektu pověřen Gian Lorenzo Bernini. Tehdy slavnější architekt Bernini dostal přednost před Borrominim. Borromini ještě krátce spolupracoval s Berninim, celou stavbu však v roce 1633 dokončil Bernini sám. Jeho dílem je pravděpodobně falešná zasklená lodžie nad vstupním portikem a druhé schodiště.
Palác po svém dokončení obývali především dva synovci papeže Urbana VIII. – Francesco s rodinou žili v jednom křídle a Taddeo se svou rodinou v druhém křídle.
Srdcem budovy je majestátní sál dosahující výšky celé budovy, jejíž klenbu zdobí freska “Alegorie božské prozřetelnosti” od Pietra da Cortony, která je považována za jedno z nejlepších děl barokního ilusionismu. Do sálu se vstupuje dvěma schodišti: na jedné straně je to čtvercové schodiště od Berniniho a na straně druhé spirálové schodiště od Borrominiho.
Vnitřní výzdoba paláce pokračovala ještě několik let po dokončení stavby. Různí mistři zde pracovali až do poloviny 18. století, kdy Cornelia Constanza Barberini nechala vyzdobit byt v nejvyšším patře v rokokovém stylu.
Celou krásu paláce doplňuje zahrada o rozloze dvou hektarů se vzácnými rostlinami, fontánami a sochami.
Galerie Barberini – Národní galerie antického umění
Národní galerie antického umění (Galleria Nazionale d’Arte Antica), jejíž sbírky jsou rozděleny ve dvou palácích v Římě (druhým je Palazzo Corsini), sídlí v Palazzo Barberini od roku 1949 a v roce 1953 byla poprvé otevřena veřejnosti. Sbírka obsahuje díla od 13. do 18. století se zvláštním zaměřením na století 16. a 17., které reprezentují umělci jako je Raffael, Bronzino, Lorenzo Lotto a Tintoretto, Caravaggio, Guido Reni, Guercino a Nicolas Poussin. Z původní sbírky rodu Barberini (narozdíl od Corsini) toho moc nezbylo. K prvnímu rozptýlení sbírky došlo již v 19. století kvůli neshodě dědiců rodů Colonna a Barberini, kdy byla sbírka mezi oba rody rozdělena písemnou dohodou v roce 1811. K druhému rozptýlení došlo po roce 1934, kdy královský dekret umožnil prodej děl do zahraničí. Obrazy z původní sbírky lze identifikovat podle písmena “F”. Například slavný obraz “La Fornarina” od Rafaela je označen F1.
Obrazy v Palazzo Barberini jsou uspořádány chronologicky ve třech patrech.
Sbírky Galerie Barberini
Sbírka Galerie Barberini je bohatá především na díla 16. a 17. století. Šestnácté století je zastoupeno uměleckými díly světového významu od Raffaela, Piera di Cosimo, Bronzina, Hanse Holbeina, Lorenza Lotta, Tintoretta či Caravaggia. Zatímco 17. století představuje některá z nejkrásnějších děl Guida Reniho, Domenichina, Guercina, Lanfranca, Berniniho, Nicolase Poussina a Pietra da Cortony .
Velmi dobře je zastoupena i malba osmnáctého století. Je rozdělena na jednotlivé školy a umožňuje nám tak ucelený pohled na italské malířství. Prohlédnout si můžete obrazy Canaletta, Pompea Batoniho, Marattiho nebo Van Wittela. Najdeme zde i zástupce francouzských malířů Fragonarda a Bouchera darované vévodou z Cervinary
V menším počtu jsou zastoupena díla umělců 14. a 15. století. Za zmínku určitě stojí Giovanni Baronzio, Filippo Lippi nebo Antoniazzo Romano.
Mistrovská díla sbírky Galerie Barberini:
- Filippo Lippi – Annunciazione (1435): Dílo jednoho z předních renesančních umělců ve Florencii zobrazuje zvěstování Panně Marii.
- Raffael Santi – La Fornarina (1520): Portrét mladé ženy, která je považována za milenku Raffaela.
- Caravaggio – Giuditta e Oloferne (1599): Obraz znázorňuje biblickou scénu, kdy Judita stíná hlavu asyrskému generálovi Holofernovi.
- Caravaggio – Narciso (1597 – 1599): Překrásné zpracování mýtu o Narcisovi.
- Hans Holbein – Ritratto di Enrico VIII (1540): Portrét krále Jindřicha VIII., nejznámější vyobrazení tohoto panovníka.
- Tintoretto – Cristo e l’adultera (1545-1548): Tintorettovo dramatické vyobrazení Krista a cizoložnice.
- Artemisie Gentileschi – Autoritratto (1630 – 1635): Autoportrét italské barokní malířky, která je považována za jednu z nejvýznamnějších umělkyň 17. století.
- Antonio Corradini – La Velata (1743): Mramorová socha vestálská panny Tuccie zahalené v závoji.