Kapitolská muzea (Musei Capitolini) se nachází na náměstí Piazza del Campidoglio a řadí se mezi nejvýznamnější muzea v Římě. Ačkoliv může název vypovídat o více muzeích, jedná se pouze o jedno se sbírkami umístěnými ve třech budovách (Palazzo Senatorio, Palazzo dei Conservatori a Palazzo Nuovo), které jsou vzájemně propojeny podzemní galerií.
Historie Kapitolských muzeí
Kapitolská muzea byla založena papežem Sixtem IV. v roce 1471, který městu daroval sbírku bronzových děl, včetně Kapitolské vlčice. Poté se sbírka postupně rozrůstala o starověké římské sochy; díla středověkého, renesančního umění i barokního umění; sbírku šperků a mincí a mnoho dalších předmětů. Oficiálně byla Kapitolská muzea otevřena veřejnosti v roce 1734 za pontifikátu papeže Klementa XII. a jsou považována za jedno z nejstarších muzeí na světě.
K významnému nárůstu exponátů došlo v 19. století, kdy se v Římě začaly stavět nové čtvrtě a při vykopávkách bylo nalezeno velké množství cenných artefaktů. Dokonce musel být vybudován i archeologický sklad Antiquarium. V tomto období byly sbírky obohaceny také o dary soukromých sběratelů jako je např. sbírka Castellani. Dar přibližně o 700 kusech známého zlatníka, sběratele a ředitele Kapitolských muzeí Augusta Castellani zahrnoval nálezy z nejvýznamnějších archeologických nalezišť Etrurie, Lazia a Magna Graecia. Sbírku najdete v Palazzo dei Conservatori v Sale Castellani (Sály Castellani).
K významné změně uspořádání sbírek došlo počátkem ve 20. století, kdy bylo v roce 1925 v Palazzo Caffarelli založeno Mussoliniho muzeum (od roku 1950 Museo Nuovo). V roce 1952 vznikla v Palazzo dei Conservatori nová výstavní plocha – Braccio Nuovo a v roce 1957 byla slavnostně otevřena galerie Lapidárium.
Z důvodu prosakování vody a vlhkosti musely být později nové prostory (Museo Nuovo, Braccio Nuovo a galerie Lapidárium) uzavřeny a v roce 1997 byly vystavené sochy přesunuty do nových výstavních prostor bývalé elektrárny Centrale Montemartini.
Palazzo dei Conservatori
Palazzo dei Conservatori (vpravo) byl postaven papežem Mikulášem V. v 15. století a sloužil jako sídlo městské rady odpovědné za správu Říma (Conservatore di Roma). Jeho současná podoba pochází ze 16. století, kdy byl palác při celkové úpravě náměstí Piazza del Campidoglio zčásti přestavěn. Autorem návrhu nové podoby paláce, která zahrnovala zejména změnu středověké fasády, je Michelangelo. Po smrti Michelangela pokračoval ve stavebních pracích Guido Guidetti a poté od roku 1568 Giacomo Della Porta, který se až na drobné vlastní úpravy, držel původního projektu Michelangela. Od roku 1876 slouží palác jako muzeum a některé sály i k reprezentačním účelům. V sále Sala degli Oranzi e Curiazi došlo dne 25. března 1957 za přítomnosti šesti zakládajících členů Evropského hospodářského společenství k podpisu Římské smlouvy.
Interiéry Palazzo dei Conservatori
Předtím než vás přivítají samotné interiéry paláce, navštívíte nádvoří paláce, kde jsou vystaveny mramorové fragmenty kolosální sochy císaře Konstantina. Fragmenty sochy byly nalezeny za pontifikátu papeže Inocence VIII. v roce 1486 v apsidě Maxentiovy baziliky na Foru Romanu. Socha představovala sedícího císaře a byla vytvořena technikou akrolit: části těla byly vytesány z mramoru a zbytek nosné konstrukce vyroben z cihel a ze dřeva a pokryt pozlaceným bronzem. Socha pochází z počátku 4. století a její výška pravděpodobně dosahovala 12 metrů. Fragmenty sochy sem nechal přemístit Michelangelo při přestavbě paláce.
Sbírky Kapitolských muzeí jsou vystaveny ve dvou patrech Palazzo dei Conservatori. V prvním patře se nachází bývalé kanceláře městské rady a sály, které jsou zdobeny krásnými freskami (např. Pietrem Cortonou) a najdeme zde významnou sbírku bronzových a mramorových soch. Nově se zde nachází i výstavní prosklený prostor Exedra Marca Aurelia (Esedra di Marco Aurelio). Výstavní prostor byl vytvořen na volném prostranství mezi Palazzo dei Conservatori a Palazzo Caffarelli-Clementino, kde se původně nacházel osmiboký pavilon postavený v roce 1876 podle návrhu Virgilia Vespignani. Ten byl následně rozebrán, aby zde mohla vzniknout zahrada. V krásném proskleném sále nyní můžete obdivovat originál jezdecké sochy Marca Aurelia, části kolosální bronzové sochy Konstantina nebo pozlacenou schohu Herkula z Fóra Boaria.
Při prohlídce sbírek v prvním patře Palazzo Conservatori je to jako objevovat historii Říma od starověku po středověk. Vybrali jsme několik nejzajímavějších děl, které byste neměli přehlédnout:
Kapitolská vlčice
Snad nejzajímavější sochou Kapitolských muzeí je Kapitolská vlčice (Lupa capitolina), kterou muzeu daroval papež Sixtus IV. Najdete ji v Sala della Lupa (Sál vlka). Socha je vyrobena z bronzu a je poněkud větší než v životní velikosti (35 cm na výšku a 114 cm na šířku). Její původ je dodnes opředen tajemstvím. Socha byla dlouho považována za etruské dílo z 5. století n. l., ke které byly na konci 15. století přidána dvojčata sochařem Antoniem del Pollaiuolo. Několik moderních expertíz však naznačilo, že by snad mohlo jednat o dílo mnohem starší, odlité mezi lety 1021 – 1153. Výsledky však nejsou jednoznačné, proto se stále většina akademiků přiklání k etruskému původu.
Spinario
V Sala dei Trionfi (Sál triumfů) se nachází malá bronzová socha chlapce, který si vytahuje trn z paty. Socha je nazývána Spinario či Fedelino a pravděpodobně pochází z 1. století př. n. l. Spinario je také dar papeže Sixta IV. Kromě sochy Spinario v Sala dei Trionfi najdete také bronzové sochy Bruta a Camilla.
Busta Medúzy
Každý, kdo pohlédne na Medúzu, zkamení. Tak se to říká v Ovidiových Proměnách. Mramorová busta Medúzy v Kapitolských muzeích zobrazuje úzkost Medúzy, když se podívá na svůj vlastní obraz v zrcadle a uvědomí si, že se mění v kámen. Busta je dílem Gian Lorenza Berniniho přibližně z roku 1645 a najdete ji v Sala delle Oche (Sál hus). Sala delle Oche dostal svůj název podle dvou bronzových husách, které sem byly přemístěny v 18. století spolu s bustou Medúzy a bustou Isis.
Busta Commoda jako Herkula
Busta je jedním z nejslavnějších děl římského portrétování a najdete ji v jedné z místností Sale degli Horti Lamiani. Zobrazuje císaře Commoda jako řeckého hrdinu Herkula se lví kůží na hlavě, kyjem v pravé ruce a zlatými jablky Hesperidek v levé ruce. Busta byla nalezena v roce 1874 v podzemí komplexu Horti Lamiani.
Lev zakousnutý do koně
Monumentální sousoší lva zakousnutého do koně (Leone che azzanna il cavallo) je umístěno v Exedře Marca Aurelia. Sousoší má symbolický význam, mohutný lev představuje alegorii městské vlády. Původ sochy sahá až do 4. století našeho letopočtu, v roce 1594 Ruggero Bescapè (žák Michelangela) přidal hlavu, ocas a nohy koně a zadní nohy lva. Sousoší se původně se nacházelo ve středu náměstí Piazza del Campidoglio, ale při přestavbě náměstí bylo přesunuto a nahrazeno jezdeckou sochou Marca Aurelia. Od roku 1925 zdobilo fontánu zahrady Caffarelli a v roce 2012 bylo přesunuto do Kapitolských muzeí.
Jezdecká socha Marca Aurelia
V Exedře je umístěn i originál bronzové jezdecké sochy Marca Aurelia. Socha pochází pravděpodobně z období let 176 – 180 našeho letopočtu, kdy mohla být vztyčena buď na počest triumfu Marca Aurelia nad germánskými kmeny (176 n. l.) nebo těsně po jeho smrti. První písemná zmínka o soše pochází z 10. století, kdy se nacházela v blízkosti Lateránského paláce. V roce 1538 byla na příkaz papeže Pavla III. přesunuta na Kapitolský pahorek a stala se ústředním prvkem nově zrekonstruovaného náměstí Piazza del Campidoglio. Na počátku 80. let 20. století byla socha zrestaurována a přemístěna do Palazzo dei Conservatori. Na nádvoří byla umístěna její kopie. Jedná se o jedinou antickou jezdeckou sochu, která se dochovala do současnosti.
Ve druhém patře Palazzo dei Conservatori najdete uměleckou galerii (Pinacoteca Capitolina), kde jsou jednotlivá díla seřazena chronologicky od pozdního středověku do 18. století. Najdete zde obrazy Caravaggia, Guercina, Guida Reniho nebo Pietra Cortony. Za vznik pinakotéky vděčíme papeži Benediktu XIV. a kardinálovi Silva Valenti Gonzaga, jednomu z největších mecenášů a sběratelů umění v 18. století v Římě. Počátky sbírky lze datovat do období let 1748 – 1750, kdy byly zakoupeny sbírky obrazů rodu Sacchetti a Pio di Savoia. Sbírky obrazů ze 16. a 17. století zahrnovaly i obrazy Tiziana, Caravaggia a Rubense. Sbírka pinakotéky se následující léta dále rozrůstala o nákupy, dary či pozůstalost. Asi nejzajímavější byl dar hraběte Francesca Cini, který v roce 1881 daroval pinakotéce mimo jiné pozoruhodnou sbírku porcelánu.
K nejvýznamnějším dílům pinakotéky se řadí:
- oltářní obraz Pohřeb a sláva sv. Petronilli (Sepoltura e gloria di santa Petronilla) – Guercino (1623)
Oltářní obraz si objednal papež Řehoř XV. pro oltář zasvěcený sv. Petronille v Bazilice sv. Petra. Obraz zde byl umístěn až do roku 1730, kdy byl nahrazen mozaikovou kopií. Obraz se poté nacházel v Palazzo del Quirinale, odkud jej v roce 1797 odvezla jako kořist napoleonská vojska. Restaurovaný obraz se do Říma vrátil v roce 1818 a byl umístěn do sbírek Kapitolských muzeí, kde se nachází dodnes.
- obraz Hodně štěstí (Buona ventura) – Caravaggio (1593 – 1595)
- obraz Svatý Jan Křtitel (San Giovanni Battista) – Caravaggio (1602)
- obraz Romulus a Remus (Romolo e Remo) – Peter Paul Rubens (1615 – 1616)
- Kristův křest (Battesimo di Cristo) – Tizian (1512)
- Portrét Juana de Córdoba (Ritratto di Juan de Córdoba) – Diego Velázquez (1630)
Palazzo Nuovo
Palazzo Nuovo (Nový palác) byl postaven v 17. století podle návrhu Michelangela zrcadlově k Palazzo dei Conservatori. Stavba byla zahájena v roce 1603 Michelangelem a dokončena v roce 1654 architekty Girolamem a Carlem Rainaldi. Oficiální budovou muzea se palác stal v roce 1734.
Interiéry Palazzo Nuovo
Sbírky Palazzo Nuovo se nachází v přízemí a v prvním patře. K vidění jsou zde sochy, portréty císařů a císařoven; busty básníků, filozofů i řečníků; epigrafy i sarkofágy.
Dříve než se budeme věnovat sbírkám, které se nacházejí v prvním patře Palazzo Nuovo, zastavíme se na nádvoří paláce. Na nádvoří paláce se nachází Fontana di Marforio z roku 1594, která je dílem Giacoma della Porty. Fontána byla původně umístěna u opěrné zdi oddělující náměstí a baziliku Santa Maria in Aracoeli, ale při přestavbě náměstí Piazza del Popolo byla přemístěna na nádvoří Palazzo Nuovo. V roce 1734, u příležitosti otevření Kapitolských muzeí, byla nad fontánu přidána pamětní deska Klementa XII., která je dílem Filippa Birigioni. Později byla pod pamětní desku ještě přidána busta papeže.
Na nádvoří jsou umístěny i artefakty nalezené v římské oblasti Martovo pole. Ve třech menších místnostech v přízemí jsou uchovány významné epigrafické doklady, portréty a sarkofágy.
V prvním patře Palazzo Nuovo najdete více než 100 soch božstev a mýtických postav, které jsou uspořádány stejně jako v roce 1734, kdy byla Kapitolská muzea otevřena. Dodnes se dochovala i výzdoba pokojů a dřevěné stropy se zlatým zdobením. Mezi všemi sochami vynikají některé svou pozoruhodnou hodnotou.
Léda s labutí
V Galerii (Galleria) najdeme sochu Lédy s labutí (Leda e il cigno), která zobrazuje řecký mýtus spojení Lédy s Diem proměněného v labuť. Dívka se opírá o kmen stromu a levou rukou drží lem pláště, aby ochránila labuť ve svém klíně před orlem. Jedná se pravděpodobně o kopii z 1. století př. n. l., originál sochy ze 4. století př. n. l. je připisován řeckému sochaři Timotheovi.
Mozaika holubic
Mozaika holubic (Mosaico delle Colombe) byla nalezena v Hadriánově vile v Tivoli v 18. století a zobrazuje čtyři holubice u misky s vodou. Mozaika s největší pravděpodobností pochází z 2. století př. n. l. a je dílem řeckého mozaikáře Sósose. Najdete ji v Sala delle Colombe (Sál holubic).
Kapitolská venuše
Socha Kapitolské Venuše (Venere Capitolina) byla nalezena poblíž baziliky San Vitae kolem roku 1666 a představuje Venuši při rozjímání po koupeli. Socha je vyrobena z mramoru (pravděpodobně parského) a jedná se o kopii pozdní helénistické sochy. V roce 1752 ji muzeu daroval rod Staziů. Socha Venuše je vystavena v Gabinetto della Venera.
Kentauři Furietti
Ve velkém sále (Salone) najdete kentaury Furietti, kteří jsou známí jako starý kentaur a mladý kentaur nebo starší kentaur a mladší kentaur. Jedná se o dvě šedo-černé mramorové sochy pocházející z 1. století našeho letopočtu. Sochy byly nalezeny monsignorem Furietti v Hadriánově vile v roce 1736. Po smrti Furiettiho prodali sochy kentaurů spolu s mozaikou holubic dědicové Kapitolským muzeím.
Lex de imperio Vespasiani
V Salone del Fauno (Faunův sál) je velmi zajímavá bronzová deska Lex de Imperio Vespasiani, na které je část textu zákona, na základě kterého senát udělil moc císaři Vespasianovi v roce 69 n. l. Původně byl starověký římský zákon napsán na dvou deskách, bohužel se dochovala pouze jedna. Deska byla nalezena v oblasti Lateránské baziliky a jedná se skutečně o originál z roku 69 n. l.
Umírající Gal
V Sala del Gladiatore najdete sochu známou pod názvem Umírající Gal, která zobrazuje galského vojáka s ránou hrudi, kteří leží na štítu. V jeho tváří lze spatřit bolest, kterou pociťuje. Mramorová socha byla objevena během vykopávek v zahradách Villa Ludovisi a jedná se o kopii ztracené bronzové sochy z helénistického období.
Amor a Psyché
V Sala del Gladiatore najdete i mramorové sousoší Amor a Psyché (Amore e Psiche). Sousoší věnoval Kapitolským muzeím papež Benedikt XIV. krátce po jeho nalezení na pahorku Aventin. Jedná se o římskou kopii pozdního helénistického období z 1. nebo 2. století př. n. l.
Palazzo Senatorio
Palazzo Senatorio (Palác senátu) byl postaven mezi 12. a 13. stoletím na ruinách starověkého Tabularia (sídlo úředníků ve starověkém Římě) a chrámu zasvěceném Veiovisovi. Od roku 1144 zde sídlil úřad města Říma a jeho nejvyšší zástupce senátor. Během 14. století prošel palác několika stavebními úpravami, zejména se zvýšila kvalita opevnění budovy. Při přestavbě celého náměstí v 16. století Michelangelem, prošel i tento palác rekonstrukcí. Michelangelo mimo jiné navrh dvojité schodiště a balustrádu. Po smrti Michelangela převzal projekt přestavby Giacomo della Porta a Girolamo Rainaldi, jejichž dílem je fasáda paláce. Schodiště zdobí socha bohyně Romy na vrcholu fontány ve středu (Fontana della Dea Roma) a dvě monumentální sochy Nilu (vlevo) a Tiberu (vpravo). Sochy Nilu a Tiberu pochází z chrámu Serapis na pahorku Quirinal. Věž Palazzo Senatorio byla postavena v letech 1578 až 1582 podle projektu Martina Longhiho staršího.
Od roku 1870 v paláci sídlí městská rada Říma.
Interiéry Palazzo Senatorio
V podzemí Palazzo Senatorio se nachází galerie Lapidárium (Galleria Lapidaria) a Tabularium.
Galerie Lapidárium
Galerie Lapidárium je dlouhá chodba, která propojuje Palazzo dei Conservatori a Palazzo Nuovo, byla postavena ve 30. letech 20. století a od roku 2005 se zde nachází muzeum s epigrafickými sbírkami (staré nápisy). Nachází se zde celkem 130 tématicky uspořádaných nápisů, které představují různé aspekty soukromého a veřejného života ve starém Římě.
Tabularium
Z galerie Lapidárium se dostanete do Tabularia, kde nachází pozůstatky původní starověké stavby Tabularia a několika dalších staveb, které byly postaveny před Tabulariem. K vidění jsou fragmenty chrámů, mozaikové podlahy nebo sochy.
Palazzo Caffarelli-Clementino
Palazzo Caffarelli, známý i jako Palazzo Clementino, byl postaven v 16. století významným šlechtickým rodem Caffarelli. V průběhu staletí prošel palác mnohými úpravami, nicméně některé části freskové výmalby se dochovaly a jsou vystaveny v muzeu.
Od 18. století do konce 1. světové války v paláci mělo své sídlo Pruské velvyslanectví. V roce 1918 se palác dostal pod správu města a mezi lety 1922 – 1925 byl přestavěn. V tomto období byla zbořena část horního patra paláce a postavena terasa (Terrazza Caffarelli) a v přízemí vzniklo Mussoliniho muzeum.
Od roku 2020 je přízemí Palazzo Caffarelli znovu otevřeno veřejnosti jako součást Kapitolských muzeí. Stálé sbírky jsou vystaveny ve čtyřech místnostech původní budovy paláce.
První místností je Medagliere Capitolino (Kapitolská sbírka mincí), která uchovává sbírky mincí, medailí i šperků. Zvláště pozoruhodná je i dokumentace různých fází ražení mincí v Římě.
V Sala degli Affreschi (Sál fresek) je k vidění pozůstatek původních fresek na stěnách, původní kazetový dřevěný strop nebo busty císaře Hadriána a císaře Tiberia.
V Sala del Frontone jsou vystaveny zrekonstruované dekorace, které původně zdobily štít římského chrámu z 2. století př. n. l. a byly nalezeny na Via di San Gregorio.