Bazilika Santa Maria del Popolo (Basilica di Santa Maria del Popolo) stojí na severní straně náměstí Piazza del Popolo. Byla postavena v 15. století a je jednou z nejvýznamnějších renesančních budov v Římě.
Bazilika je stejně jako ostatní dva kostely (Santa Maria in Montesanto a Santa Maria dei Miracoli) na náměstí zasvěcena blahoslavené Panně Marii.
Od 13. dubna 1587 je Santa Maria del Popolo titulární kostel a je jí také udělen čestný titul basilica minor.
Historie baziliky Santa Maria del Popolo
Santa Maria del Popolo stojí na místě, kde původně stávala kaple zasvěcená Panně Marii, kterou zde nechal postavit papež Paschal II. v roce 1099 po zboření mauzolea rodu Domitii Ahenobarbi. Právě do toho rodu patřil i krutovládce Nero, který zde byl pohřben. Podle legendy se císařův duch vtělil do ořechu, strašil obyvatele Říma a celé místo bylo považováno za prokleté. Papež Paschal II. proto nechal mauzoleum zbořit, pokácel strom a veškeré lidské ostatky, které se zde našly, naházet do Tibery. Na tomto místě pak byla za finančního přispění obyvatel Říma postavena kaple. Možná odtud pochází název “popolo”, což v překladu znamená “z lidu”. Kolem roku 1231 nechal papež Řehoř IX. kapli přestavět na kostel a kostelu věnoval i vzácnou byzantskou ikonu s vyobrazením Panny Marie, která byla uložena v lateránské pokladnici.
Kostel byl nejprve ve správě františkánů a poté augustiniánů.
Mezi lety 1472 – 1478 nechal papež Sixtus IV. kostel přestavět, pravděpodobně podle projektu italského sochaře a architekta Andrea Bregno (někdy je za architekta označován Baccio Pontelli). Ve stejném období byl postaven také přilehlý klášter, ve kterém pobýval Martin Luther během návštěvy Říma v roce 1511.
V letech 1509 – 1516 byl pod záštitou papeže Julia II. kostel přestavěn a byly provedeny první restaurátorské práce. V presbytáři vznikl podle návrhu Donata Bramante apsidální chór, Raffael Santi zahájil práce na Kapli Chigi (Capella Chigi) a klenba chóru byla vyzdobena freskami Pinturicchia a jeho žáků.
Během vyplnění Říma v roce 1527 byl komplex kostela a kláštera vážně poškozen a musel být opraven.
U příležitosti návštěvy švédské královny Kristýny v Římě pověřil papež Alexandr VII. Giana Lorenza Bernini, aby stavbě vtiskl modernější barokní podobu. Mezi lety 1655 – 1660 byla upravena fasáda i interiér baziliky.
Poslední velké úpravy komplexu proběhly v 18. století architektem Giuseppem Valadierem při přestavbě náměstí Piazza del Popolo. Byl zbořen klášter z 15. století a nahrazen mnohem menší stavbou a také byly zrušeny rozlehlé zahrady. Nový klášter zcela zakryl jednu stranu baziliky.
Exteriér baziliky Santa Maria del Popolo
Fasáda baziliky Santa Maria del Popolo si zachovala i přes úpravy Lorenza Berniniho v 17. století svůj jednoduchý renesanční vzhled ze 16. steletí.
Dvoupatrová fasáda je z travertinu a zdobená pilastry s korintskými hlavicemi.
Do baziliky Santa Maria del Popolo vedou tři vchody. Nad bočními dveřmi jsou trojúhelníkové štíty a dedikační nápisy papeži Sixtovi IV. Hlavní dveře jsou oproti bočním monumentálnější. Nad dveřmi je erb papeže Sixta IV. obklopený dubovými ratolestmi (dub ma ve znaku rod Della Rovere, ze kterého pocházel papež Sixtus IV.) a trojúhelníkový štít se sochou Panny Marie s dítětem. Velmi pěkný je i vlys nad dveřmi s reliéfy listí, ptáků, dubových větví a tří putti. Po stranách hlavního vchodu jsou dva delší nápisy, které citují z papežské buly Sixta IV.
Horní patro fasády je výsledkem přestavby provedené Berninim. Bernini nahradil původní volutový štít lomeným segmentovým štítem, přidal dvě hořící pochodně a do středu šest hor uspořádaných do pyramidy (hory uspořádané do pyramidy má ve znaku rod Chigi, ze kterého pocházel papež Alexandr VII.).
Zvonice pochází z 15. století a je postavena z cihel v severoitalském stylu. Hodiny byly na zvonici přidány v pozdějších letech.
Interiér baziliky Santa Maria del Popolo
Interiér baziliky Santa Maria del Popolo odpovídá původní architektuře z 15. století. Má bazilikální uspořádání s centrální lodí a dvěma bočními loděmi, které jsou zaklenuty křížovou klenbou. Klenby všech tří lodí jsou nedekorované, pouze svorníky v centrální lodi a transeptu jsou zdobeny erbem papeže Sixta IV.
Lodě jsou od sebe odděleny arkádami, které podpírají pilíře obklopené ze všech stran travertinovými polosloupy s korintskými hlavicemi.
Po přestavbě v druhé polovině 16. století se bazilika stala velmi oblíbeným pohřebním místem pro duchovní, aristokraty, umělce a tak zde dnes najdete velké množství hrobek, pomníků a náhrobních kamenů z 15. – 19. století, z nichž některé lze považovat za vrchol sochařského umění. Hrobky a pomníky najdete v kaplích bočních lodích, transeptu i v presbytáři. Několik náhrobních kamenů najdete i v podlaze hlavní lodi. Některé náhrobky v podlaze jsou však již v dnešní době tak opotřebené, že na nich nelze rozluštit nápisy.
Šest dřevěných barokních zpovědnic, které stojí u pilířů mezi hlavní lodí a bočními loděmi, pochází z období 1655-1661. Na první pohled se může zdát, že jedná o téměř identické kusy, při bližším prozkoumání si však můžete všimnout rozdílného dekoru – dvě jsou prostší a bez výzdoby, dvě jsou zdobeny symboly rodu Chigi a dvě jsou zdobeny malou vyřezávanou podobiznu Panny Marie s Ježíškem (na jedné zpovědnici chybí).
Protifasáda
Výzdoba vnitřní zdi průčelí (protifasády) je výsledkem přestavby baziliky v 17. století. Tuto přestavbu připomíná pamětní deska nad dveřmi. Rozetové okno podpírají dva andělé, které podle návrhu Berniniho zhotovil Ercole Ferrata. Po obou stranách vchodu jsou umístěny hrobky a pomníky.
Vpravo od vchodu je:
- hrobka princezny Marie Eleonory I Boncompagni z dnes již zaniklého knížectví Piombino od Domenica Gregorini z roku 1749;
- hrobka barokního sochaře Giovanniho Battisty Gisleni, kterou si sochař sám navrhl dva roky před smrtí v roce 1670;
- a v rohu zastrčený malý památník českého malíře Samuela Rafaela Globice z roku 1665.
Vlevo od vchodu je:
- pamětní deska z roku 1855 francouzského kardinála Philiberta Hugoneta, který byl v bazilice pohřben v roce 1484 bez pomníku.
- v rohu jsou pod sebou pomníky urozené dámy Vincenzy Danesi z roku 1863, mladíka Vincenza Bonadies a francouzského malíře Félixe Boisseliera.
Hlavní loď
Hlavní loď je osvětlena z obou stran velkými okny s jednoduchou barokní římsou. Při přestavbě v 17. století byla původní oblouková okna (byla stejná jako na fasádě) upravena na segmentově klenutá okna a přidána římsa s dvojicemi bílých štukových soch světic nad každou arkádou. Jména světic jsou uvedena zlatým písmem v rohu arkády. Sochy byly zhotoveny podle návrhu Berniniho několika sochaři z jeho dílny v roce 1655.
Hlavní loď je zakončena triumfálním obloukem zdobeným štukovým sousoším. Štukové sousoší tvoří erb papeže Alexandra VII. uprostřed a po stranách dva andělé.
Pravá loď
Čtyři kaple v pravé lodi baziliky Santa Maria del Popolo byly posvateny v 15. století a jejich výzdoba svěřena malíři Pinturicchiovi a jeho dílně. Většina kaplí si původní výzdobu dochovala dodnes, některé malby ale padly za oběť přestavbám v pozdějších letech.
Kaple della Rovere
První kaplí v pravé lodi (směrem od vchodu) je kaple della Rovere (Capella della Rovere), známá také jako kaple svatého Jeronýma (Capella di San Girolamo) nebo kaple Narození Páně (Capella del Presepio). Kaple byla postavena během rekonstrukce mezi lety 1572 – 1578 na objednávku kardinála Domenica della Rovere a je zasvěcena svatému Jeronýmovi. Kaple vyniká mimořádnou výzdobou Pinturicchia a jeho žáků, kteří zde pracovali mezi lety 1588 – 1590. Oltářní obraz zobrazující Klanění Dítěti se svatým Jeronýmem je od Pinturicchia.
V pěti lunetách klenby jsou vyobrazeny výjevy ze života svatého Jeronýma. Fresky jsou dílem Tiberia z Assisi (žáka Pinturicchia).
Nalevo je hrobka kardinála Cristofora Della Rovere (bratra Demonecia della Rovere a synovce papeže Sixta IV.) od sochaře Andrey Bregna. Reliéf zobrazující Pannu Marii s dítětem je od Mina da Fiesole.
Napravo je hrobka kardinála Juana de Castro (autorem je pravděpodobně Antonio da Sangallo mladší), která sem byla přemístěna z jiné části baziliky během rekonstrukce náměstí Piazza del Popolo v 17. století.
Na mramorovém panelu od Andrey Bregno, který odděluje kapli a baziliku, jsou vyobrazeni andělé a erb rodu della Rovere.
Mezi Kaplí svatého Jeronýma a následující kaplí je umístěna hrobka německého malíře Franze Ludwiga Catela (1856).
Na prvním pilíři pravé lodi je hrobka apoštolského protonotáře Galeotta Bernardini z roku 1591.
Kaple Cybo
Další kaplí v pravé lodi je kaple svatého Vavřince (Capella di San Lorenzo), známá také jako kaple Cybo (Cappella Cybo). Kapli nechal v 15. století postavit kardinál Lorenzo Cybo de Mari (synovec papeže Inocence VIII.) podle návrhu Andrey Bregna a vyzdobit freskami od Pinturicchia. Z původní výzdoby kaple se však nic nedochovalo. Její současná podoba pochází z let 1682 – 1687, kdy kapli nechal kompletně přestavět Alderano Cybo podle projektu Carla Fontany.
Kaple má půdorys řeckého kříže a je zaklenuta kupolí. Stěny kaple jsou pokryty černým a zeleným mramorem, osm sloupů po stranách oltáře je ze žlutého červeně žilkovaného jaspisu.
Kupole je zdobena freskami od Luigiho Garzi zobrazující svatého Otce ve slávě s anděly (1684).
Velkolepý oltářní obraz Neposkvrněné početí Panny Marie a čtyři učitelé církve z roku 1686 je namalován olejem na zeď a patří k nejvýznamnějším dílům italského barokního malíře Carla Maratty.
V kapli jsou uloženy ostatky kardinála Lorenza Cybo a kardinála Alderana Cybo. Hrobky zdobí mramorové busty od Francesca Cavallini.
Na stěnách jsou dva obrazy od vídeňského malíře Daniela Seitera zobrazující umučení svaté Kateřiny a umučení svatého Vavřince. Původní obrazy byly mezi lety 1685 – 1686 namalovány netradiční metodou – olejem na omítce, záhy se však začaly rozpadat a tak musely být nahrazeny. Téměřem identické obrazy, tentokrát tradiční olejomalbou na plátně, Seiter namaloval mezi lety 1698 – 1700.
Mezi kaplí Cybo a kaplí Basso della Rovere je hrobka římské šlechtičny Adele Julien z roku 1860 od Pietra Tenerani.
Naproti na pilíři je hrobka italského malíře Gaspara Celio z roku 1640. Portrét malíře je od Francesca Ragusy.
Kaple Basso della Rovere
Třetí kaple v pravé lodi je kaple Basso della Rovere (Cappella Basso della Rovere), známá také jako kaple svatého Augustina (Cappella di San Agostino) Kaple byla postavena během rekonstrukce mezi lety 1572 – 1578 na objednávku kardinála Girolama Basso della Rovere a je pravděpodobně dílem Andrey Bregna. Výzdoba kaple je od Pinturicchia a jeho žáků. Pět lunet v klenbě je vyzdobeno výjevy ze života Panny Marie a jsou od Pinturicchiových žáků.
Velká freska nad oltářem Panna Marie s dítětem na trůnu mezi svatými Augustinem, Františkem, Antonínem Paduánským a mnichem a freska v lunetě Požehnání Boha Otce jsou zasazeny do mramorového rámu s bohatou zlatou výzdobou. Levou stranu kaple zdobí freska Nanebevzetí Panny Marie a vpravo se nachází hrobka kardinála Girolama Basso della Rovere z roku 1485 od Andrey Bregna. Freska v lunetě nad hrobkou zobrazuje mrtvého Krista podpíraného dvěma anděly a je připisována Antoniovi da Viterbo.
Spodní část kaple je zdobena iluzivními monochromatickými freskami, na kterých je vyobrazena disputace svatého Augustina a umučení svatého Petra, svatého Pavla a svaté Kateřiny.
Podlaha je původní, z majolikové dlažby z italské obce Deruta.
Mezi kaplí Basso della Rovere a následující kaplí je hrobka Stefana Desideria, právníka z Bologny, který dlouhá léta sloužil v Římské kurii. Hrobku zde nechali postavit jeho potomci v roce 1638. Po stranách hrobky jsou dva menší náhrobky: vpravo mramorový náhrobek Terezie Olivi Benvenuti (vnučka italského přírodovědce Giuseppa Olivi) z roku 1855 a vpravo náhrobek Marie Anny de Magistris z roku 1856.
Na třetím pilíři v pravé boční lodi je mramorová hrobka hraběte Masci-Ferracuti, biskupa z Vieste (příbuzný papeže Mikuláše IV.). Hrobku zde nechala postavit jeho neteř Anastasia Mascia s manželem Marziem Elefantuccim. Projev úcty jeho rodiny byl však jen záminkou proto, aby zde byla památka na nejslavnějšího člena rodiny Masci – papeže Mikuláše IV., jehož jméno je na náhrobku uvedeno hned dvakrát.
Kaple Costa
Poslední kaplí v pravé uličce je kaple Costa (Cappella Costa), známá také jako kaple svaté Kateřiny (Cappella Santa Catarina). Kapli zasvěcenou svaté Kateřině Alexandrijské původně vlastnil kardinál Domenico della Rovere, ale v roce 1488 ji prodal portugalskému kardinálovi Jorgemu da Costovi.
Fresková výzdoba malé kaple je dílem žáků Pinturicchia. Fresky v lunetách zobrazují čtyři církevní otce: svatého Jeronýma, svatého Ambrože, svatého Augustina a svatého Řehoře Velikého.
Mramorový oltář se svatým Vincencem ze Zaragozy, svatou Kateřinou Alexandrijskou a svatým Antonínem z Padovy je pravděpodobně dílem Giovanniho Cristofora Romana (asi 1505).
Před oltářem je hrobka Pietro Foscari, která sem byla přesunuta ze zrušené kaple Foscari (nyní Kaple Cerasi). Autorem hrobky je Giovanni di Stefano.
Na pravé straně je hrobka římského rytíře Marcantonia Albertoni z roku 1487 od florentského sochaře Iacopa di Andrey (jediné známé dílo tohoto sochaře). Hrobka sem byla přesunuta někdy po roce 1600 z pravého transeptu.
Vlevo se nachází hrobka kardinála Jorgeho da Costy z dílny Andrey Bregno. Hrobka byla pravděpodobně zhotovena ještě před smrtí kardinála v roce 1508, tedy někdy mezi lety 1489 – 1508.
Na podlaze je umístěn pomník biskupa Giorgia Bracharina z dílny Antonia del Pollaiuolo.
V roce 1833 byla do kaple místo okna umístěna hrobka devítiletého Vincenza Casciani od sochaře Mathiase Kessela.
Na posledním sloupu v pravé uličce je hrobka janovského kardinála Giovanniho Battisty Pallavicino z roku 1524 od neznámého umělce (za autora je však označován Giovanni Antonio Paracca, známý jako Valsoldo).
Mezi kaplí Costa a kaplí Navštívení Panny Marie (kaple v pravém transeptu) je náhrobek Cateriny Marini z roku 1834 a hrobka kardinála Giovanniho Gerolama Albani.
Asi nejvýznamnější přestavbou prošel mezi lety 1655 – 1661 transept. Původní mnohem menší příčná loď z doby Sixta IV. byla rozšířena, dvě kapli na koncích nahradily dva velké oltáře a byly postaveny také dvě kruchty pro varhany zdobené štukovými anděly. Mezi lety 1656 – 1658 byla kopule vyzdobena freskami Raffaella Vanni.
Pravý transept
Oltář Navštívení Panny Marie
Na konci pravého transeptu je oltář Navštívení Panny Marie (Altare della Visitazione) postavený podle návrhu Berniniho v 17. století. Oltářní obraz zobrazující setkání Panny Marie se svatou Alžbětou (matkou Jana Křtitele) pochází z roku 1659 a je od florentského malíře Giovanniho Maria Morandi. Mramorový oltář byl zhotoven mezi lety 1657 – 1659 podle návrhu Berniniho jedním z jeho žáků. Dva mramoroví andělé jsou od Ercola Ferraty (vpravo) a Arriga Giardè (vlevo).
Napravo od oltáře je menší mramorový památník chemika Giuseppa Seffera z roku 1860 a nalevo památník Carla Belestra.
Na pravé straně je hrobka kardinála Ludovica Podocatara z roku 1508 od Andrey Bregno.
Na levé straně se nachází dvě malé kaple – kaple Feoli a kaple svaté Rity, které byly postaveny během rekonstrukce v 17. století. Původně se zde nacházela pouze jedna kaple, kterou nechal postavit papež Alexandr VI. a byla zasvěcena Božímu Tělu (později svaté Lucii). V této kapli byl pohřben syn papeže Alexandra VI. Giovanni Borgia a jeho matka Vannozza dei Cattanei (milenka kardinála Rodriga Borgii, pozdějšího papeže Alexandra VI.). Během plenění Říma v roce 1527 byla kaple a hrobky vykradeny a zničeny.
Kaple Feoli
Kaple Feoli (Cappella Feoli), známá také jako kaple svatého Tomáše (Cappelle di San Tommaso), je zasvěcena svatému Tomáši z Villanovy a původně ji vlastnil opat Benedetto Mazzini, který ji chtěl využívat jako rodinnou hrobku. Kapli v roce 1857 zakoupil Pietro Feoli, a nechal ji nově vyzdobit malbami Casimira Brugnone de Rossi. Jeho dílem je i oltářní obraz, který zobrazuje svatého Tomáše rozdávat almužny. Původní oltářní obraz Fabrizia Chiari ze 17. století je uložen v sakristii. V kapli je pochováno několik členů rodu Feoli. Nejstarší je hrobka Agostina Feoli, významného bankéře a oblíbeného strýce Pietra Feoli, naproti je hrobka Ferdinanda Feoli a Luigie Bartolucci. Dva mramorové památníky Luigiho Feoliho a Carla Feoliho jsou dílem Giacoma Cerulli.
Vlevo na pilíři u vstupu do kaple Feoli je památník Virgilia Malvezzi, senátora z Bologny.
Mezi kaplí Feoli a kaplí svaté Rity je památník Giuseppa Girometti, uznávaného italského medailisty a rytce.
Kaple Cicada
V rohu pravého transeptu je kaple Cicada (Capella Cicada), která je známá také jako kaple svaté Rity (Capella San Rita). Kaple byla původně zasvěcena svaté Lucii (po patronce původní kaple Borgiů) a vlastnila ji rodina Cicada (Cicala). V roce 1901 byla kaple kardinálem Agostinem Ciascem zasvěcena svaté Ritě z Cassia. Oltářní obraz zobrazující svatou Ritou je od Giovanniho Piancastelli.
Vlevo na stěně je obraz svaté Lucie a vpravo je obraz svatého Jana Pavla II. Obraz svatého Jana Pavla II. je dar arcibiskupa Stanislawa Dziwisze, osobního sekretáře papeže Jana Pavla II.
Vpravo na stěně je hrobka biskupa Odoarda Cicady z roku 1545, ze které se dochovala pouze část. V podlaze kaple je hrobka biskupa Giovanniho Battisty Cicady. Obě hrobky sem byly přemístěny z kaple Cybo při přestavbě baziliky.
Varhany
Nad kaplemi je kruchta s varhanami od Ercola Antonia Raggi, která byla postavena v roce 1657 podle návrhu Gian Lorenza Berniniho. Samotné varhany jsou z roku 1658 a postavil je významný italský varhanář Giuseppe Testa.
Sakristie a chodba
Napravo od oltáře v pravém transeptu je vchod do chodby, která vede do sakristie baziliky. V chodbě a sakritii jsou uloženy fragmenty náhrobků, sochy a další umělecké památky ze 14. – 15. století, které se nacházely v bazilice a klášteře před přestavbami.
Chodba do sakristie
V chodbě vedoucí do sakristie jsou uloženy především sochy z přilehlého augustiniánského kláštera a několik uměleckých děl z baziliky z 15. století, jako je např.:
- mramorový triptych s pannou Marií mezi svatým Augustinem a svatou Kateřinou Alexandrijskou z 15. století připisovaný Luigimu Caponnimu;
- mramorový pomník biskupa Bernardina Elvina (pokládníka papeže Pavla III.) z roku 1548 od Guglielma della Porty;
- mramorový pomník Nestora Malvezzi z roku 1488 připisovaný Luigimu Caponnimu;
- hrobka Cherubina Alberti z roku 1615 od neznámého umělce;
- hrobka Carla Traversariho z konce 14. století od neznámého umělce;
- basreliéf s vyobrazením Panny Marie nad vchodem do sakristie z 15. století je připisován italskému renesančnímu sochaři Mino da Fiesole.
Sakristie
V sakrististii baziliky Santa Maria del Popolo jsou uložena díla mimořádného uměleckého významu. Tím nejvýznamnějším je část původního oltáře a svatostánku z roku 1473 od Andrey Bregna, který nechal zhotovit Rodrigo Borgia (pozdější papež Alexandr VI.). Jedná se o jediné signované a datované dílo Andrey Bregny. Nápis nad římsou připomíná, že toto dílo vytvořil na památku svého syna Antonia, který zemřel v roce 1473 ve věku pouhých 7 let. Uprostřed oltáře je freska zobrazující Madonu s dítětem, která je připisována Leonardu da Besozzo (15. století). Původně zde byla umístěna i ikona Panny Marie, známá jako Madonna del Popolo, která byla přesunuta na nový oltář.
V sakristii jsou uloženy i hrobky arcibiskupa Pietra Guiglielma Rocca z 15. století a arcibiskupa Giovanniho (Juana) Ortegy Gomiela (cca 1514). Obě hrobky jsou připisovány dílně Andrey Bregna.
Kopule
Na průsečíku hlavní lodi a transeptu je kopule z 15. století, pravděpodobně první osmiboká kopule v Římě. Kopule je umístěna na tamburu členěným okny a zdobena freskami Raffaela Vanni. Fresková výzdoba kopule byla zhotovena na objednávku papeže Alexandra VII. mezi lety 1656-1658. Centrální freska kopule zobrazuje Modanu ve slávě a v pendetivech jsou vyobrazeny čtyři ženy ze Starého zákona (Rút, Judita, Ester a Debora).
Chór, apsida a hlavní oltář
Chór a apsida byly přestavěny na příkaz papeže Julia II. podle návrhu Donata Bramante mezi lety 1500 – 1509. První fáze výstavby lze datovat do roku 1500, kdy Bramante provedl první renovační práce s pověřením kardinála Ascania Sforzy; druhou fázi pak můžeme datovat do období 1503 – 1509, kdy Bramante pokračoval v práci již s pověřením papeže Julia II. Přestavba chóru (dříve známý jako Capella Maggiore) zahrnovala především výstavbu vstupního oblouku, úpravu klenby chóru z křížové na žebrovou a výstavbu apsidy zaklenuté kulovitou klenbou (tzv. konchou). Dnešní uspořádání je výsledkem Berniniho přestavby v 17. století. V 17. století byl vyměněn původní oltář z 15. století za mnohem větší a tím došlo k zakrytí chóru a apsidy.
Vstupní oblouk
Vstupní oblouk chóru je zdoben pěti velkolepými pozlacenými štukovými basreliéfy zobrazující legendu o založení kostela Santa Maria del Popolo, které pocházejí z poloviny 17. století a byly zhotoveny na objednávku janovského arcibiskupa Antonia Mari Sauli.
Hlavní oltář
Mohutný barokní oltář byl postaven v roce 1627 Gianem Lorenzem Berninim a zaplacen stejně jako výzdoba vstupního oblouku z finančního daru janovského arcibiskupa Antonia Maria Sauli.
Oltář je tvořen čtyřmi korintskými sloupy z černého mramoru, které podpírají tympanon. Nahoře je zdoben štukovými anděly a putti.
Uprostřed oltáře je umístěna uctívaná ikona Panny Marie (známá jako Madonna del Popolo), kterou kostelu daroval papež Řehoř IX. v roce 1231. Ikona byla původně uložena v lateránské pokladnici a věřilo se, že ji namaloval evangelista Lukáš. Historikové ikonu také připisovali mistrovi ze San Saba (díky podobnosti s výzdobou baziliky San Saba) a datovali do přelomu 12. a 13. století. Záhada kolem autora ikony byla vyřešena v roce 2018, kdy byla ikona Panny Marie restaurována a nalezen podpis autora. Ikona pochází ze 13. století a je dílem malíře Filippa Rusutiho, jehož nejslavnějším dílem je mozaika Kristus Pantokrator v lodžii baziliky Santa Maria Maggiore.
Po stranách oltáře jsou dveře, na kterých stojí sochy augustiánských mnichů. Dveře vedou do chóru, kde se v apsidě nachází chórové lavice. Nyní se chór již nevyužívá a to díky malému počtu mnichů.
Za oltářem jsou umístěny dvě monumentální hrobky kardinála Ascania Sforzy (vlevo) a kardinála Girolama Basso Della Rovere (vpravo) od Andrey Sansovino, které jsou považovány za nejvýznamnější sochařská díla v Římě.
Vitrážová okna v chóru patří k nejstarším původním vitrážím v Římě, pocházejí z roku 1504 a jsou dílem francouzského umělce Guillauma de Marcillat. Vitráže zobrazují na jedné straně výjevy ze života Panny Marie a na straně druhé scény z Kristova mládí.
Klenba chóru je zdobena freskami z let 1508 – 1509 imitující mozaiku od Pinturicchia. Ve středu je vyobrazena korunovace Panny Marie, ve čtyřech medailonech po stranách učitelé církve, mezi učiteli církve jsou vyobrazeny sibyly a v rozích pak evangelisté.
Levý transept
Levý transept je zrcadlovým obrazem pravého transeptu.
Oltář Svaté rodiny
Na konci levého transeptu je mramorový oltář Svaté rodiny (Altare della Sacra Famiglia), který byl postaven Gabrielem Renzim podle návrhu Berniniho v 17. století. Oltářní obraz zobrazující Svatou rodinu mezi anděly s nástroji Kristova utrpení je z roku 1659 a dílem sienského malíře Barnardina Mei. Dva mramoroví andělé po stranách oltářního obrazu jsou od dvou Berniniho žáků – Antonia Raggi (anděl vpravo) a Giovanniho Antonia Mari (anděl vlevo).
Napravo od oltáře se nachází malý památník hraběte Artura Mostowského (polovina 19. století) a nalevo malý ženský památník.
Vpravo od oltáře se nachází dvě menší kaple – kaple Cerasi a kaple Theodoli.
Kaple Cerasi
Kaple Cerasi (Cappella Cerasi), známá také jako kaple Nanebevzetí Panny Marie (Cappella dell’Assunta), je nejznámější a nejnavštěvovanější kaplí v bazilice a to zejména díky dvěma obrazům od Caravaggia.
Kaple Cerasi se nachází na místě, kde původně stávala kaple rodu Foscari, kterou nechal postavit kardinál Pietro Foscari v roce 1476 po rekonstrukci papežem Sixtem IV. Z původní kaple se téměř nic nedochovalo, pouze hrobka Pietra Foscari, která se teď nachází v kapli Costa v pravé lodi. Kapli v roce 1600 zakoupil Tiberio Cerasi, generální pokladník Apoštolské komory v letech v letech 1596 – 1601, a nechal ji kompletně přestavět a nově vyzdobit. Přestavbou pověřil Carla Madernu a objednal také obrazy od dvou nejvyhledávanějších malířů té doby – Caravaggia a Annibala Carracciho.
V letech 1601 – 1602 namaloval Caravaggio dva obrazy zobrazující Obrácení svatého Pavla a Ukřižování svatého Petra. Obraz Obrácení svatého Pavla se ale Cerasimu nelíbil, a tak musel Caravaggio namalovat nový obraz. První verze obrazu se dnes nachází v soukromé sbírce knížete Guida Odescaldiho. Oba Caravaggiovy obrazy jsou v kapli umístěny proti sobě na bočních stěnách kaple.
Ze stejné doby pochází i oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od Annibala Carracciho.
Fresky v klenbě nad oltářem zobrazují Korunovaci Panny Marie (ústřední freska), freska vlevo Domine Quo Vadis? a freska vpravo Nanebevstoupení svatého Pavla do třetího nebe. Fresky jsou dílem Innocenza Tacconiho (žák Carracciho), který je pravděpodobně zhotovil podle návrhu Carracciho. Někteří odborníci centrální fresku připisují přímo Carraccimu.
Klenba přední části kaple je zdobena freskami Giovanniho Battisty Ricci. Na freskách jsou vyobrazeni Duch svatý (uprostřed) a čtyři evangelisté. Ve dvou bočních lunetách jsou vyobrazení čtyři učitelé církve (svatý Augustin a svatý Jeroným, svatý Ambrož a svatý Řehoř Veliký).
V kapli vlevo je hrobka Tiberia Cerasi a naproti na pravé straně hrobka jeho otce Stefana Cerasi.
Pod hrobkou Tiberia Cerasi je zajímavá hrobka Teresy Pelzer, manželky Antonia Cerasiho, která zemřela ve věku 16 let při porodu v roce 1852. Hrobka je dílem Giuseppa Teneraniho (bratr slavnějšího Pietra Teneraniho).
Vpravo na pilíři u vstupu do kaple Cerasi je pomník Olimpie Mangoni ze 16. století. Napravo na sloupu je pomník Vincenza Parenziho, advokáta římské kongregace, ze 16. století. Pozdně renesanční pomník kopíruje tvar sloupu a je vyroben z bílého mramoru a barevných kamenů. Pomník jeho ženy Camilly Buonvisi najdete v levé boční lodi.
Nahoře na pilíři mezi kaplí Cerasi a kaplí Theodoli je hrobka italsko-španělského vojáka mecenáše Paola Maria Martinez z 1. poloviny 19. století.
Kaple Theodoli
V pravém rohu levého transeptu je kaple Theodoli (Capella Theodoli), známá také jako kaple svaté Kateřiny (Capella di Santa Caterina), která je významnou památkou římského manýrismu a významným dílem italského malíře Giulia Mazzoniho. Kaple byla postavena během přestavby baziliky v 16. století a v roce 1553 darována Traianovi Alicornimu, milánskému šlechtici a apoštolskému protonotáři. Rodina Alicorni kapli nevlastnila příliš dlouho, dříve než v ní mohl být pohřben Traiano Alicorni, byla kaple v roce 1569 předána Girolamovi Theodoli, biskupovi ze španělské diecéze Cádiz.
Práce na výzdobě kaple byly zahájeny již v roce 1555, kdy Traiano Alicorni uzavřel smlouvu s Giuliem Mazzonim. Giulio Mazzoni na výzdobě pracoval i po změně majitele kaple až do roku 1575. Kaple byla na počátku 18. století (pravděpodobně k Jubilejnímu roku 1725) renovována markýzem Girolamem Theodoli, tento zásah však nijak nezměnil vzhled kaple ze 16. století. Z tohoto období pochází například velká štuková kartuše nad vstupním obloukem s erbem rodu Theodoli.
Kaple je zasvěcena svaté Kateřině Alexandrijské, patronce rodu Theodoli.
Oltáři dominuje socha svaté Kateřiny z roku 1575 od Giulia Mazzoniho.
Klenba kaple je zdobena freskami, které jsou lemovány jemným bílým a zlatým štukem. Výzdoba je dílem Giulia Mazzoniho a datuje se do roku 1569. Fresky zobrazují čtyři evangelisty s jejich atributy a anděly. Svatý Matouš je vyobrazen se svatým Ambrožem a papežem Řehořem Velikým a svatý Marek je vyobrazen se svatým Augustinem a svatým Jeronýmem. V centrální fresce je vyobrazen anděl s vavřínovým věncem
Tři lunety zobrazují epizody ze života sv. Kateřiny Alexandrijské a svatého Jeronýma. Luneta nad oltářem zobrazuje epizodu ze života svaté Kateřiny, kdy svými vynikajícími řečnickými schopnosti přesvědčila několik z 50 pohanských filozofů stát se křesťany. Luneta nad vchodem zobrazuje učení svaté Kateřiny a luneta napravo učení svatého Jeronýma.
Ve dvou postranních apsidách jsou medailony se svatým Jeronýmem a svatým Janem Křtitelem (dvěma patrony Girolama Theodoli), které drží elegantní andělé.
Obrazy po stranách kaple zobrazují Zvěstování. Obraz s Pannou Marií na pravé straně pochází z počátku 18. století a je od Gicoma Trigy. Obraz na levé straně s archandělem Gabrielem je původní, ale byl upraven v 18. století.
Dvě sochy ve výklencích u vstupu do kaple (svatý Petr vlevo a svatý Pavel vpravo) jsou pravděpodobně dílem žáků Giulia Mazzoniho, protože jejich kvalita viditelně neodpovídá mistrovskému umění Mazzoniho.
Varhany
Nad kaplemi je stejně jako v pravém transeptu kruchta od Ercola Antonia Raggi, která byla postavena v roce 1657 podle návrhu Gian Lorenza Berniniho. Varhany sem byly instalovány až v roce 1906 a jsou dílem varhanáře Carla Vegezzi Bossi. Předtím byla kruchta bez varhan.
Na levé straně pravého transeptu je monumentální hrobka kardinála Bernardina Lonatiho z konce 15. století.
Levá loď
V levé lodi se stejně jako v pravé lodi nachází čtyři kaple a několik významných hrobek a náhrobků. Ve směru od transeptu k východu jsou kaple v tomto pořadí.
Kaple Cybo-Soderini
První kaplí je kaple Cybo-Soderini (Capella Cybo-Soderini), známá také jako kaple Ukřižování (Cappella del Crocifisso), která byla založena Teodorinou Cybo, dcerou papeže Inocence VIII., pravděpodobně během pontifikátu jejího otce. Co se týká historie kaple není toho moc známo. Z dobových dokumentu se lze dočíst, že zde byla pohřbena Teodorina Cybo i její manžel Gherardo Usodimare, kaple byla přestavěna do barokní podoby a také víme, že potomci rodu Cybo kapli vlastnil až do 18. století. Poté kapli zakoupil rod Soderini z Florencie.
V roce 1636 byla kaple Inocencem Cybo přestavěna do barokní podoby. Během této přestavby byly stěny a klenba vyzdobeny freskami Pietra van Linta a k polosloupům vstupního oblouku přidány iónské štukové hlavice. Z původní renesanční výzdoby se dodnes dochoval kříž na oltáři a mramorová zástěna oddělující kapli od lodi.
Poté, co kapli zakoupil rod Soderini, byla kaple v roce 1825 zrestaurována. Hrabě Lorenzo Sederini nechal vyměnit náhrobní desku i erby a také nechal zhotovit novou edikulu pro kříž na oltářem.
Dřevěný kříž nad oltářem pravděpodobně pochází z 15. století a traduje se, že svatý Filip Neri před křížem strávil mnoho času v modlitbách.
Dvě velké fresky Pietera van Linta na stěnách kaple zobrazují výjevy z legendy o svatém kříži: na levé straně Nalezení svatého kříže, na pravé straně Povýšení svatého kříže.
Fresky v klenbě zobrazují anděly s nástroji Kristova utrpení. V pěti polích jsou vyobrazeni andělé s purpurovým rouchem, trnovou korunou, křížem, Veroničinou rouškou a poslední s kopím a houbou na tyči. Ve dvou menších polích jsou vyobrazeni putti při četbě a hře na hudební nástroje. Centrální freska zobrazuje Boha otce s cherubíny. Ve čtyřech lunetách jsou vyobrazeni proroci: Daniel, David, Ozeáš a Jonáš. V centrální lunetě jsou zobrazeni dva putti.
Na sloupu vpravo u vstupu do kaple Cybo-Soderini se nachází dva náhrobky ze 16. století. Jednoduchý náhrobek Geronima de Borgne (kněze z diecéze Cambrai) a náhrobek Giovanniho Battisty Robiano (potomek významné milánské rodiny) od vlámského sochaře Nicolase Mostaerta, zvaného Niccolò Pippi.
Naproti na prvním pilíři je náhrobek Camilly Buonvisi z města Lucca, který zde nechal umístit její manžel Vincenzo Parenzi po její smrti v roce 1579.
Mezi kaplí Cybo-Soderini a následující kaplí je hrobka Alessandra Maggi, právníka z Bologny, uznávaného spisovatele a humanisty. Hrobku nechal postavit jeho přítel kardinál Bonifazio Bevilacqua a bratr Giovanni Maggi v roce 1619.
Vedle hrobky Alessandra Maggi je malý památník Marie Luisy Placchesi Ceccareli a jejího manžela Luigiho Placeteri.
Na druhém pilíři naproti je náhrobek dvou kardinálů z významné milánské rodiny Trivulzio – Antonia a Agostina. Náhrobek nechal na jejich památku postavit kardinál Gian Giacomo Teodoro Trivulzio v roce 1654. Oba kardinálové byly v bazilice pohřbeni v 16. století (místo není známo).
Kaple Mellini
Další kaplí v pravé lodi je kaple Mellini (Capella Mellini), známá také jako kaple svatého Mikuláše Tolentinského (Cappella San Nicola da Tolentino), jedna z původních kaplí z 15. století, kterou nechal postavit Pietro Mellini. Kaple byla po staletí pohřební kaplí vznešené římské rodiny Mellini. Její současné výzdoba pochází z pozdějších let. V roce 1620 kapli nechal přestavět do barokní podoby kardinál Giovanni Garzia Mellini. Celý interiér byl pokryt bílým a zlatým štukem a vyzdoben freskami ze života svatého Mikuláše Tolentinského. Demontovány byly původní renesanční hrobky, aby se uvolnilo místo pro monumentální barokní hrobku kardinála Giovanniho Garzia Mellini v roce 1630 a pro Savia Mellini v roce 1690. V polovině 18. století byla kaple opět přestavěna – byla nahrazen původní oltářní obraz a vyzdobena novými freskami. Tyto fresky však zde dnes již nenajdete. V letech 1992 – 1993 byly tyto fresky odstraněny a odkryty původní fresky ze 17. století.
Klenba kaple je zdobena freskami z let 1623 – 1627 florentského malíře Giovanniho da San Giovanni. Fresky zobrazují sedm výjevů ze života svatého Mikuláše Tolentinského a jsou zasazeny do bohatě zdobeného bílého a zlatého štuku. Centrální freska zobrazuje svatého Mikuláše ve slávě. Fresky v lunetách zobrazují čtyři kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, mírnost a statečnost.
Oltářní obraz zobrazující Pannu Marii se svatým Augustinem a svatým Mikulášem z roku 1750 je dílem Agostina Masucciho. Původně se zde nacházel obraz od Giovanniho da San Giovanni se stejným námětem.
V kapli se nachází několik hrobek příslušníků rodu Mellini. Po stranách oltáře jsou hrobky Urbana Mellini a Maria Mellini (otec Savia Mellini), dvou významných vojáků papežovy armády. Pod hrobkou Maria Mellini vpravo je hrobka Pietra Mellini (bratr Giovanniho Garzia Mellinini) z roku 1483.
Vlevo je mramorová hrobka kardinála Giovanniho Garzia Mellini, kterou zhotovil v letech 1637 – 1638 sochař Alessandro Algardi.
Nejstarší hrobkou v kapli je pomník kardinála Giovanniho Battisty Mellini (zemřel v roce 1478) vpravo. Z původního mramorového pomníku se toho ale mnoho nedochovalo (pouze spodní část), v roce 1698 ho nechal rozebrat Savio Mellini, aby zde mohl mít svou vlastní hrobku. Horní část původní hrobky zabírá pomník Savia Mallini od francouzského sochaře Pierra Étienna Monnota (známého v italštině i pod jménem Pietro Stefano Monnot). Dvě busty po stranách zobrazují bratry kardinála Savia Mellini – generála papežské armády Pietra Mellini (†1694) a velitele papežských vojsk v bitvě u Vídně Paola Antonia Mellini (†1683).
V podlaze je umístěn náhrobek kardinála Maria Mellini (asi 18. století), který je dílem mozaikáře Carla Lecchini.
Na pilíři mezi kaplí Mellini a následující kaplí je náhrobek poručíka Agostina Chigiho, který padl v bitvě u Adwy v roce 1896. Mramorový pomník byl zhotoven v roce 1915 Adolfem Apollini.
Na třetím pilíři naproti je pomník Natale Rondini, sekretáře papeže Alexandra VII., od Domenica Guidi ze 17. století.
Kaple Chigi
Další kaplí v levé lodi baziliky Santa Maria del Popolo je kaple Chigi (Capella Chigi), známá také jako kaple Panny Marie Loretánské (Cappella Madonna di Loreto), která je považována za jednu z nejvýznamnějších památek v bazilice Santa Maria del Popolo a jednu z nejvýznamnějších kaplí v celém Římě.
Kapli v bazilice dostal darem v roce 1507 od papeže Julia II. sienský bankéř Agostino Chigi, jeden z nejbohatších lidí té doby. Agostino Chigi pověřil Raffaela Santi, který v té době pracoval na freskové výzdobě jeho vily (dnes známá pod názvem Villa Farnesina), aby vytvořil návrh jeho nové rodové kaple. Práce na kapli probíhaly až do roku 1520, kdy byly přerušeny smrtí Raffaela a Agostina Chigi. Kaple byla dokončena mezi lety 1652 – 1656 kardinálem Fabiem Chigim (budoucím papežem Alexandrem VII.), který dostavbou pověřil Giana Lorenza Berniniho.
Kaple má nepravidelný osmiboký tvar a je zakončena kupulí, kterou podpírají čtyři sloupy. Kupule je umístěna na vysokém tamburu členěným okny, kterými do kaple proniká přirozené světlo. Mezi okny je cyklus fresek z roku 1554 od Francesca Salviati s příběhy z knihy Genesis: oddělení světla od tmy, stvoření slunce a měsíce, stvoření země, stvoření Adama, stvoření Evy, stvoření zvířat, prvotní hřích a vyhnání Evy a Adama z ráje. Mimořádná je výzdoba kopule. Mezi zlatými kazetami jsou mozaiky, které podle Raffaellova návrhu vytvořil benátský umělec Luigi de Pace v roce 1516. Centrální mozaika zobrazuje Boha Otce a osm mozaikových panelů s vyobrazení slunce, měsíce, nebe a pěti planet se znamením zvěrokruhu: Měsíc se znamením Rak, Slunce se znamením Lev, Merkur se znamením Panna a Blíženci, Venuše se znamením Býk a Váhy, Mars se znamením Štír a Beran, Jupiter se znamením Střelec a Ryby a Saturn s Vodnářem a Kozorohem.
Čtyři tondi v pendentivech zobrazují alegorie čtvero ročních období od Francesca Salviatiho (1557).
Oltářní obraz Narození Panny Marie byl zhotoven v letech 1530 – 1534 a je od Sebastiana del Piombo. Dokončen byl Francescem Salviatim, který je autorem i fresek mezi okny tamburu. Bronzový basreliéf na čele oltáře zobrazuje biblický příběh Ježíš a Samaritánka a je dílem Lorenza Lotti (známý jako Lorenzetto).
Ve čtyřech výklencích jsou umístěny sochy proroků:
- vpravo od oltáře Habakuk s andělem (1656-1661) od Giana Lorenza Berniniho;
- vlevo od oltáře Jonáš vycházející z velryby (1520) od Lorenzetta podle Raffaelova návrhu;
- vpravo u vstupu do kaple Eliáš (1520) od Lorenzetta podle Raffaelova návrhu (sochu dokončil Raffaello da Montelupo);
- vlevo u vstupu do kaple Daniel se lvem (1655-1657) od Giana Lorenza Berniniho.
Vpravo a vlevo se nachází hrobky Agostina Chigiho (vpravo) a jeho bratra Sigismonda Chigiho (vlevo), které zhotovil pravděpodobně Lorenzetto podle návrhu Raffaela Santi a později byly upraveny Gianem Lorenzem Berninim. Hrobky mají neobvyklý tvar pyramidy a jsou z červeného mramoru.
Nad hrobkami jsou ve dvou lunetách fresky z roku 1653 od sienského malíře Raffaella Vanni. V lunetě nad hrobkou Sigismonda Chigi je vyobrazen král David s Mojžíšem a nad hrobkou Agostina Chigi je vyobrazen Melchisedech a Abrahám.
Bronzová lampa visící nad vchodem do kaple byla zhotovena Peterem Verpoortenem podle Berniniho návrhu v roce 1656.
U vchodu do kaple stojí dva monumentální bronzové svícny zdobené symboly rodu Chigi.
Mimořádná je i podlaha kaple od Berniniho. Zejména mozaika zobrazující okřídlenou kostru (memento mori) držící erb rodu Chigi. Latinský nápis Mors aD CaeLos (smrt je cesta do nebe) zároveň zobrazuje datum zhotovení mozaiky – MDCL, tedy rok 1650.
Vlevo od vchodu do kaple Chigi se nachází pohřební památník Marie Flaminie Odescalchi, manželky Ferdinanda Chigiho, která zemřela v roce 1771 ve věku dvaceti let po porodu svého třetího dítěte. Pozdně barokní památník je dílem Paola Posiho.
Naproti na posledním pilíři levé lodi je památník kardinála Francesca Mantica z roku 1613 od neznámého umělce.
Kaple Montemirabile
Poslední kaplí v levé lodi je kaple Montemirabile (Capella Montemirabile), známá také jako kaple svatého Jana Křtitele (Cappella di San Giovanni Battista). Kaple dostala své jméno po Giovannim di Montemirabile (Jean de Montmirail), biskupovi diecéze Vaison ve Francii a důvěrníkovi papeže Sixta IV., kterému byla v 15. století přidělena. Náhrobek hrobky biskupa je stále umístěn v podlaze.
Od roku 1561 až do poloviny 17. století sloužila jako křestní kaple a mnoho původní výzdoby bylo odstraněno. Z původní výzdoby se dochovala mramorová přepážka oddělující kapli od lodi a část fresek na zdech žáků Pinturicchia.
V 17. století byla kaple obnovena a v roce 1657 sem přesunuta dva mramorové tabernákly původního hlavního oltáře od Andrey Bregna. Ty se nachází po stranách oltáře, ve skřínce vpravo se pravděpodobně uchovával svěcený olej a a ve skříňce vlevo svěcená voda. Ze čtyř soch se podařilo identifikovat dva světce: Jana Křtitele s pergamenem a Jana Evangelistu s kalichem.
Oltářní obraz Křest Krista pochází z roku 1674 a je od Pasqualina Rossiho.
Vlevo se nachází mramorová hrobka kardinála Antonia Pallavicini z roku 1510 zhotovená dílnou Andrey Bregna. Vpravo je mramorová hrobka kardinála Francesca Abbondia Castiglioni od neznámého autora.
Vlevo od vchodu do kaple Montemirabile je náhrobek Stefana Spady, mladého šlechtice z města Lucca, který zemřel ve věku 24 let v roce 1563.