Kostel Santa Maria Dei Miracoli najdete na náměstí Piazza del Popolo a je jedním z tzv. dvojčat, které spolu s obeliskem dominují náměstí. Dva téměř identické kostely (druhým je Santa Maria in Montesanto) hned vedle sebe byly postaveny v 17. století a oba jsou zasvěceny Panně Marii.
Historie kostela Santa Maria Dei Miracoli
Historie kostela Santa Maria Dei Miracoli sahá až do roku 1325, kdy v blízkosti došlo podle legendy k zázraku. Tehdy spadlo matce dítě do řeky Tibery a zoufalá matka se o jeho záchranu modlila k obrazu Panny Marie na zdi u břehu a dítě se jako zázrakem zachránilo. Na památku této události byla nad obrazem postavena kaple zasvěcená Panně Marii a zázračný obraz byl od té doby známý jako “Madonna Dei Miracoli”. Kaple ale byla často vystavena záplavám a hrozilo poškození zázračného obrazu. A tak byla ikona Panny Marie v roce 1590 odstraněna a nahrazena kopií. Původní obraz pak byl přenesen do kostela San Giacomo in Augusta (dokončený v roce 1602), kde se nachází dodnes.
V roce 1661 nakoc papež Alexandr VII. rozhodl, že pro kopii zázračného obrazu bude postaven kostel, aby nebyl neustále poškozován podovodněni. Výstavbou kostela byl pověřen architekt Carlo Rainaldi a základní kámen byl položen v roce 1662. Když ale papež Alexandr VII. v roce 1667 zemřel, stavba byla zastavena, protože ani jeden z jeho nástupců neměl zájem na projektu pokračovat. Stavba byla znovu obnovena až v roce 1675 a Carlo Rainaldi pokračoval ve své práci až do roku 1677, kdy jej jako vedoucí projektu nahradil Carlo Fontana a Gian Lorenzo Bernini. Kostel byl dokončen v roce 1678 a v roce 1681 vysvěcen.
V roce 1793 byl kostel udělen bratrstvu Nejsvětější svátosti, v roce 1856 bratrstvu svatého Řehoře Thaumaturga a v roce 1915 kongregaci Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Exteriér kostela Santa Maria Dei Miracoli
Fasádě kostela Santa Maria Dei Miracoli dominuje portikus, který podpírají čtyři sloupy původně určené pro zvonici nové Baziliky svatého Petra.
Jednoduchý fronton nad portikem má pouze nápis, který připomíná kardinála Girolama Gastaldi díky jehož finančnímu daru mohl být kostel postaven.
Balustrádu zdobí deset travertinových soch svatých a františkánů, které byly zhotoveny několika žáky Gian Lorenza Berniniho (Ercole Ferrata, Cosimo Fancelli, Filippo Carcani, Lazzaro Morelli a Michel Maille) mezi lety 1676 – 1677.
Osmiboká kupole kostela je dílem Carla Fontany.
Zvonice na levé straně byla postavena v 18. století podle návrhu italského šlechtice a architekta Girolama Theodoli.
Interiér kostela Santa Maria Dei Miracoli
Kostel Santa Maria Dei Miracoli má kruhový půdorys s hlubokou apsidou a čtyřmi kaplemi po stranách.
Uprostřed na podlaze je erb kardinála Girolama Gastaldi. Erb kardinála Gastaldi je umístěn i nad boční vchody a jeho významný podíl na výstavbě kostela připomíná i epigraf nad hlavním vchodem.
Kupole kostela má uprostřed oculus, na který nasedá lucerna s tradičním vyobrazením Ducha svatého.
Pravá strana
Kaple Nanebevzetí Panny Marie
První kaplí vpravo je kaple Nanebevzetí Panny Marie (Cappella dell’Assunta).
Oltářní obraz zobrazuje Nanebevzetí Panny Marie a svatého Řehoře Divotvůrce (zvaný také svatý Řehoř Thaumaturgos). Svatý Řehoř Divotvůrce žil ve 3. století a je prvním doloženým v historii, kterému se zjevila Panna Marie. Obraz pochází z 19. století a sem byl přemístěn poté, co kostel Santa Maria dei Miracoli převzalo bratrstvo svatého Řehoře Thaumaturga.
Vlevo je socha Michela Garicoïtse, zakladatele kongregace Nejsvětějšího srdce Ježíšova.
Vpravo se nachází hrobka Marquise Aurelia Guglielmi di Castro Delle Rocchette z roku 1868 . Socha truchlící ženy je od Cesara Benaglia.
Kaple Panny Marie z Bétharramu
Druhou kaplí vpravo je kaple Panny Marie z Bétharramu (Cappella della Madonna di Bétharram), která byla postavena podle návrhu Carla Fontany. Kaple je zasvěcena Panně Marii z Bétharramu, které je zasvěcena svatyně ve francouzské vesnici poblíž Lurd.
Kaple byla původně zasvěcena svatému Josefovi, proto je na oltářním obraze z 18. století vyobrazen svatý Josef s Ježíškem.
Mramorová socha Panny Marie uprostřed kaple je kopie sochy ze svatyně v Bétharramu a byla zhotovena na počátku 20. století.
Dvě oválné olejomalby po stranách pochází z 18. století a zobrazují Ježíše v domě svaté Marty, svaté Marie a svatého Lazara z Betánie (vlevo) a Ježíše a Máří Magdalénu v domě Šimona farizeje (vpravo).
Nalevo na pilíři před vchodem do kaple visí bronzový kříž od Pericla Fazzini, který kostelu darovala rodina Ciaretta v roce 1994.
Presbytář
Presbytář je umístěn v hluboké apsidě s konchou postavené podle návrhu Carla Fontany. Koncha má vlastní triumfální oblouk podepřený dvěma pilastry a uprostřed je zdobena tradičním vyobrazením Ducha svatého.
Apdisa je zdobena bohatým štukem a je osvětlena dvěma menšími okny.
Hlavní oltář byl zhotoven v roce 1677 podle návrhu Carla Fontany, štuková výzdoba je dílem Antonia Raggi. Oltáři dominuje obraz Panny Marie Zázračné, kopie zhotovená v roce 1646.
Moderní oltář (obětní stůl) má na přední straně bronzový basreliéf s vyobrazení poslední večeře.
Dvě monumentální pomníky v apsidě jsou dílem Carla Fontany. Vlevo je pomník kardinála Girolama Bastaldi a vpravo je pomníka jeho bratra Benedetta Bastaldi. Pozlacené bronzové busty jsou od Girolama Lucenti. Sochy od Antonia Raggi na pomnících zobrazují ctnosti: víra a naděje (Girolamo) a obezřetnost a střídmost (Benedetto).
Levá strana
Kaple Panny Marie Růžencové
První kaplí na levé straně od presbytáře je kaple Panny Marie Růžencové (Cappella della Madonna del Rosario) postavená podle návrhu Carla Fontany v 17. století.
Oltářní obraz z 19. století zobrazující Pannu Marii Růžencovou je kopie slavného obrazu Madonna del Rosario od Sassoferrato z roku 1683, který najdete v bazilice Santa Sabina na Aventinu.
Pod oltářem jsou uloženy ostatky svatého Diodora.
Dvě oválné fresky z konce 18. století zobrazují Nalezení pravého kříže (vlevo) a Vrácení pravého kříže do Jeruzaléma (vpravo).
Uprostřed kaple je velký středověký krucifix.
Kaple svatého Antonína z Padovy
Druhou kaplí na levé straně je kaple svatého Antonína z Padovy (Capella di Sant’antonio da Padova). Oltářní obraz v kapli zobrazující Pannu Marii s Ježíškem a svatým Antonínem z Padovy a svatým Antonínem Velikým pochází ze 17. století a je připisován francouzskému malíři Henrimu Gascarovi.
Pod oltářem jsou v relikviáři uloženy ostatky svaté Kandidy, která byla umučena ve 4. století během pronásledování křesťanů císařem Dioklecánem. Ostatky byly nalezeny v katakombách svaté Priscilly v roce 1761.
Napravo je hrobka sochaře Antonia d’Este, žáka Antonia Canovy a ředitele Muzea Chiaramonti ve Vatikánských muzeích.