Diokleciánovy lázně (Terme di Diocleziano), jedny z největších bývalých lázní v Římě, najdeme poblíž náměstí Piazza della Repubblica. Lázně byly potaveny na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu a od roku 1889 zde sídlí Římské národní muzeum (Museo Nazionale Romano), jehož sbírky najdeme i ve třech dalších budovách v Římě – Palazzo Altemps, Palazzo Massimo a Krypta Balbi.
Historie Diokleciánových lázní
Monumentální komplex Diokleciánových lázní byl postaven mezi lety 298 – 306 našeho letopočtu a svou rozlohou 13 hektarů a kapacitou 3000 osob patřil k největším v Římě (Diokleciánovy lázně byly dokonce větší než Caracallovy). V lázních se nacházelo calidarium (teplá lázeň), tepidárium (vlažná lázeň) i frigadium (studená lázeň), byl tu velký venkovní bazén (natatio) o rozloze 4000 m2, dvě knihovny, dvě tělocvičny, umělecká galerie, divadlo, planetarium i zahrada s fontánami. Lázně nechal postavit císař Maximianus na počest císaře Diokleciána. Diokleciánovy lázně byly v provozu až do poloviny 6. století, kdy Gótové způsobily značné škody na akvaduktech a bylo přerušeno zásobování lázní vodou.
Objekt poté po téměř deset století chátral a postupně rozebírán na stavební materiál pro výstavbu nových budov v Římě. Zvláště velké škody na lázních způsobil v letech 1586 – 1589 papež Sixtus V., který zbořil část lázní, aby získal stavební materiál pro stavbu své soukromé vily. K dalším demolicím pak došlo při stavbě náměstí Piazza dei Cinquecento, Piazza della Repubblica a okolních ulic. Během staletí bylo také uvnitř komplexu postaveno několik nových budov. V roce 1561 rozhodl papež Pius IV. na místě bývalých lázní o stavbě kostela Santa Maria degli Angeli e dei Martiri a Kartuziánského kláštera. Stavbou byl pověřen Michelangelo, který projekt kostela zasadil na místo bývalého tepidária, frigidaria a venkovního bazénu. Klášter, křížovou chodbu a obytné prostory pro mnichy vznikly v severní části lázeňského komplexu. V roce 1575 zde byly zbudovány papežem Řehořem XIII. sklady obilí a v 18. století dokonce sklady ropy.
Expozice muzea v Diokleciánových lázních
Expozice Římského národního muzea v Diokleciánových lázních jsou umístěny v místnostech lázní, prostorách Kartuziánského kláštera a klášterní zahradě. Muzeum je rozděleno na dvě části: Museo della Comunicazione Scritta dei Romani (Muzeum písemné komunikace Římanů) a Museo di Protostoria dei Popoli Latini (Muzeum protohistorie latinských národů).
Museo della Comunicazione Scritta dei Romani
Římské národní muzeum se může pochlubit jednou z nejbohatších sbírek nápisů na světě. Sbírka čítá na 20000 kusů nápisů, které byly nalezeny během archeologických vykopávek při stavbě nových budov na území Říma.
Asi 900 exponátu je umístěno ve třech patrech muzea a vypráví příběh ze život Římanů prostřednictvím textů na nejrůznějších předmětech (oltáře, mramorové reliéfy, cihly, lampy nebo např. trubky). Texty jsou od různých společenských vrstev (císařů, běžných lidí i otroků) a umožňují nám poznat různé momenty v životě obyvatel starověkého Říma. Cennější část sbírky je vystavena v křížové chodbě Kartouzského kláštera.
K vidění jsou náhrobní kameny, fragmenty budov, vázy, sarkofágy či mozaiky.
Museo di Protostoria dei Popoli Latini
V prvním patře Kartouzského kláštera se nachází Muzeum protohistorie latinských národů, které ilustruje vývoj kultury regionu Lazio mezi koncem doby bronzové, přes dobu železnou až po orientalizaci prostřednictvím exponátů nalezených při archeologických průzkumech na území Říma a jeho okolí.