Pantheon, jednu z nejpůsobivějších památek v Římě, najdete na náměstí Piazza della Rotonda, jen pár kroků od slavnějšího náměstí Piazza Navona. Pochází z počátku 2. století našeho letopočtu a je jednou z nejzachovalejších antických památek na světě. Bývalý římský pohanský chrám je od 7. století n. l. Bazilikou svaté Marie a mučedníků (Basilica di Santa Maria ad Martyres), památka je však více známá pod názvem Pantheon.
Pantheon a jeho historie
Historie Pantheonu sahá až do roku 27 př. n. l., kdy Marcus Vipsanius Agrippa nechal v těchto místech postavit chrám zasvěcený všem bohům. Stavbu připomíná nápis nad průčelím “M.AGRIPPA.L.F.COS.TERTIVM.FECIT”, což v překladu znamená „Marcus Agrippa, syn Luciův, v roce třetího konzulátu”. Z původní stavby se však do dnešní doby, kromě nápisu, nedochovalo nic. Chrám v roce 80 n. l. a poté ještě v roce 110 n. l. zachvátily požáry a došlo k jeho zřícení. Mezi lety 118 – 125 n. l. nechal císař Hadrian postavit nový chrám.
V roce 609 n. l. daroval císař Fokas Pantheon papeži Bonifácovi IV., který jej v témže roce přeměnil na křesťanský kostel – baziliku zasvěcenou Panně Marii a mučedníkům. Tato přeměna pohanského chrámu na křesťanský kostel zachránila Pantheon od rabování a zničení, které potkalo většinu antických památek v Římě. Rabování však nebyl zcela ušetřen. V roce 663 navštívil Řím císař Konstantin II. a během 12 dní strhal a odvezl do Konstantinopole téměř všechno, co bylo vyrobeno z kovu jako výzdoba města (rabování neunikla ani střecha Pantheonu). V průběhu staletí pak zmizelo vnější mramorové obložení a sochy umístěné před vchodem. Na počátku 17. století papež Urban VIII. (Barberini) nechal strhnout bronzový strop portiku a postavit dvě zvonice (u obyvatel byly zvonice posměšně nazývané oslíma ušima). Bronz pak použil na baldachýn v Bazilice svatého Petra a několik děl pro Andělský hrad. Od této doby bylo papežovo jméno spojeno s pořekadlem: “Quod non fecerunt barbari, fecerunt Barberini.” (v překladu: To, co neudělali barbaři, udělal Barberini za ně.). Tyto zvonice nechal v 19. století papež Pius IX. odstranit.
V Pantheonu je pohřbeno několik významných osobností, jsou to Raffael Santi, Annibale Caracci, Taddeo Zuchero nebo první dva italští králové – Viktor Emanuel II. a Umberto I.
Od roku 1965 je Pantheon zapsán na seznamu památek UNESCO.
Exteriér Pantheonu
Budova Pantheonu se skládá ze tří samostatných architektonických prvků: kruhové síně (rotunda) s kopulí, pronaosem (portikus) a předsíně, která spojuje rotundu s portikem.
Portikus o rozměrech 20 x 34 metrů je tvořen šestnácti antickými žulovými korintskými sloupy o výšce 12,5 metru a hmotnosti asi 60 tun. Tři sloupy na levé straně portiku nejsou původní (liší se zejména hlavicí sloupu), byly sem umístěny v 17. století a pocházejí z Neronových lázní. Ve dvou půlkruhových nikách po stranách vchodu byly pravděpodobně původně umístěny sochy Marca Vipsania Agrippy a císaře Augusta.
Velké bronzové vchodové dveře mohou být původní a nemusí, stále se o tom vedou diskuze. Jejich současná podoba pochází pravděpodobně ze 16. století, kdy nechal papež Pius IV. buď zhotovit dveře nové, nebo původní významně restaurovat.
Interiér Pantheonu
Interiér Pantheonu má průměr 43,44 metru a přesně stejná i jeho výška od podlahy k okulu.
Interiéru Pantheonu dominuje kopule, která má průměr 43,44 metrů, váží více než 5000 tun a je postavena z betonu smíchaného se sopečným tufem a pemzou. Ve středu kopule je velký kruhový otvor (tzv. oculus) o průměru 8,8 metru, který je (kromě otevřených vstupních dveří) jediným zdrojem světla a vzduchu v interiéru. Strop kopule je zdobený kazetami, v každém soustředěném kruhu se jich nachází 28.
Stěny rotundy jsou silné 6 metrů a po obvodu se nachází několik kaplí a edikulových oltářů. Hlavní oltář je umístěn v apsidě přímo proti vchodu. Každá kaple je ohraničena dvojící kanelovaných korintských sloupů a dvěma kanelovanými pilastry, které podpírají kruhový architráv. Edikulové oltáře mají trojúhelníkové nebo segmentové štíty, které podpírají dva porfyrové nebo korintské žulové sloupy.
Elegantní podlaha je tvořena geometrickými obrazci z porfyru, žuly, žlutého mramoru (giallo antico) a mramoru pavonazzetto. Nejedná se zcela o původní podlahu. Kvůli opotřebení některých části musely být v roce 1873 provedeny restaurátorské práce. Asi dvě třetiny podlahy musely byly vyměněny, nicméně za použití stejných materiálů, barev a vzorů.
Stěny jsou obloženy původními deskami ze stejného materiálu jako je podlaha.
Od roku 2010 je v Pantheonu umístěna Křížová cesta od italského sochaře Federica Severina. Zahrnuje 14 bronzových reliéfů, které odpovídají čtrnácti tradičním zastavením a bronzový ambon, který zobrazuje Vzkříšení Krista. Jednotlivé reliéfy jsou umístěny po obvodu mezi jednotlivými oltáři a kaplemi.
Kaple a oltáře v Pantheonu
(ve směru hodinových ručiček, začátek vlevo od vchodu)
Oltář Nanebevzetí Panny Marie
Prvním oltářem vlevo od vchodu je edikulový oltář Nanebevzetí Panny Marie, kterému dominuje obraz Nanebevzetí Panny Marie italského barokního malíře Andrea Camassei z roku 1638. Jedná se o kopii, originál je z bezpečnostních důvodů uložen v sakristii.
Po stranách oltáře jsou umístěny dva bronzové reliéfy od Severina: vlevo zastavení VIII. a vpravo zastavení IX.
Kaple svatého Josefa
V první exedře vlevo se nachází Kaple svatého Josefa. Nad oltářem je socha zobrazující sv. Josefa s Ježíškem od italského sochaře Vincenza de’ Rossi. Po stranách oltáře jsou dvě fresky od Francesca Cozzy z roku 1661: Klanění pastýřů (vlevo) a Klanění tří králů (vpravo). Nad oltářem jsou fresky ze 17. století (zleva doprava): Mojžíš (Francesco Rosa), Věčný otec (Giovanni Peruzzini) a David (Luigi Garzi). Dvě fresky jsou umístěny na bočních stranách kaple, vlevo je to Kumánská Sibyla (Ludovico Gimignani) a vpravo Eritrejská Sibyla (Giovanni Andrea Carlone). Vlevo na boční straně je umístěn štukový reliéf Sen svatého Josefa (Paolo Benaglia, 1728), na protější straně štukový reliéf Odpočinek na útěku z Egypta (Carlo Monaldi, 1728).
Kaple svatého Josefa je také kaplí Congregazione dei Virtuosi del Pantheon, sdružení umělců založené v polovině 16. století, mezi jehož členy patřili malíři, sochaři, architekti i hudebníci působící v Římě: byl to např. Rafael Santi, Domenico Beccafumi, Caravaggio, Taddeo Zuccari, Vignola, Francesco Borromini, Diego Velázquez, Arcangelo Corelli, Antonio da Sangallo mladší, Pietro da Cortona, Giuseppe Valadier či Antonio Canova.
Někteří ze členů tohoto sdružení jsou v Pantheonu pohřbeni a právě v této kapli si můžete prohlédnout jejich náhrobky: malíře Domenica Belletti, italského barokního skladatele a vynikajícího houslisty Arcangela Corelliho (vlevo od oltáře); vpravo vedle oltáře italského architekta Bartolomea Baronino, malíře Perino del Vaga a malíře Taddea Zuccari; pod freskou vlevo je pamětní deska malíře Flaminia Vacca.
Sdružení Virtuosi al Pantheon stále činné a je nejstarším existujícím uměleckým sdružením.
Oltář svaté Anežky
Druhým edikulovým oltářem vlevo je Oltář svaté Anežky Římské; mučednice a patronky dívek, úrody, cudnosti a skautských průvodců. Socha nad oltářem zobrazující sv. Anežku s beránkem je od Vincenza Felice (konec 17. století). Vlevo od oltáře je portrétní busta Baldassara Peruzziho, italského malíře a architekta, který je v Pantheonu pohřben.
Po stranách oltáře jsou umístěny bronzové reliéfy od Severina: vlevo zastavení X. a vpravo zastavení XI.
Hrobka krále Umberta I.
Hrobka italského krále Umberta I. a jeho ženy Markéty Savojské se nachází ve velké exedře uprostřed, v kapli zasvěcené svatému Archandělovi Michaelovi a svatému Tomášovi. Hrobku podle návrhu Giuseppa Sacconi zhotovil Guido Cirilli v roce 1910.
Na zadní stěně kaple jsou umístěny dva bronzové reliéfy – alegorické vyobrazení Štědrosti (Eugenio Maccagnani) a Mírnosti (Arnaldo Zocchi).
Oltář Madony ve Skalách a hrob Raffaela Santi
Třetí edikulový oltář je zasvěcen Madoně ve Skalách a najdete zde hrob významného renesančního umělce Raffaela Santi. Ostatky Raffaela Santi jsou uloženy v sarkofágu, který daroval papež Řehoř XVI. Epigraf na sarkofágu zní: “Ille hic est Rafael, timuit quo sospite vinci, rerum magna parens et moriente mori” (Zde leží Raffael, za jehož života se příroda obávala, že nad ní zvítězí. Když zemřel, chtěla zemřít s ním). Autorem epigrafu je italský básník a kardinál Pietro Bembo. Sarkofág je umístěn ve výklenku zhotoveného v roce 1811 podle návrhu Antonia Muñoze.
Nad hrobkou je socha Madony ze skály (Madonna del Sasso), která byla zhotovena podle návrhu Raffaela Santi mezi lety 1520 – 1524 Raffaelovým žákem Lorenzem Lottim (známý jako Lorenzetto).
Busta Raffaella Santi ve výklenku vlevo od sochy je dílem Giuseppa de Fabris (1833).
Po stranách je několik pamětních desek. Vpravo pod výklenkem je náhrabek Marie Bibbiany, Raffaelovy snoubenky, která zemřela krátce před sňatkem. V prázdném výklenku se původně měla nacházet její busta. Vpravo dole je pak náhrobek Annibala Carracci z roku 1609. Oba jsou v Pantheonu pohřbeni.
Po stranách oltáře jsou umístěny bronzové reliéfy od Severina: vlevo zastavení XII. a vpravo zastavení XIII.
Kaple Ukřižování
Ve třetí exedře vlevo se nachází Kaple Ukřižování, které dominuje dřevěný kříž z 15. století. V kapli si můžete prohlédnout také původní římskou cihlovou zeď a tři výklenky, kde byly pravděpodobně původně umístěny sochy pohanských bohů.
Vlevo na zdi je obraz Seslání Ducha svatého od Pietra Labruzziho z roku 1790.
Vpravo na zdi je umístěna busta kardinála Agostina Rivaroly a pod ní se nachází pomník kardinála Ercola Consalvi od dánského sochaře Bertela Thorvaldsena zhotovený mezi lety 1823 – 1824. Kardinál Ercole Consalvi je pohřben v římském kostele San Marcello al Corso, pomník v Pantheonu je tedy jen na památku.
Oltář svatého Rasia
Posledním edikulovým oltářem vlevo je Oltář svatého Rasia (San Erasio), kterého vyobrazuje socha od Francesca Moderati z roku 1727.
Nalevo od oltáře je umístěn bronzový reliéf od Severina: zastavení XIV.
Apsida a hlavní oltář
Hlavní oltář je v Pantheonu umístěn v apsidě přímo proti vchodu. Současné a uspořádání a výzdoba apsidy je výsledkem přestavby provedené během pontifikátu papeže Klementa XI. na počátku 18. století a je dílem Alessandra Specchi. Během přestavby byly v apsidě nalezeny ostatky mučedníků svatého Rasia a svatého Anastázia , které zde nechal pohřbít papež Bonifác IV. Dnes jsou ostatky uloženy v bronzové schránce a vystavují se při zvláštních příležitostech. Oba mučedníky připomínají sochy v edikulových oltářích po stranách apsidy.
Nad oltářem je umístěna kopie byzantské ikony zobrazující Pannu Marii s Ježíškem. Originál ikony je spojen s rokem 609, kdy papež Bonifác IV. vysvětil Pantheon. Při této příležitosti obdržel papež darem ikonu Panny Marie, kterou podle vyprávění vytvořil sám apoštol Lukáš. Nicméně se datuje do 7. století. Ikona Madony v Pantheonu visela až do roku 1961, kdy byla po restauračních a konzervačních pracích nahrazena kopií. Originál ikony je v současné době uložen v Zimní kapli, v Pantheonu, kde si ji návštěvníci mohou prohlédnout v rámci speciálních prohlídek s průvodcem.
Klenba apsidy byla původně zdobena freskou Sláva všech Svatých od Giovanniho Guerra (1544), tu však během přestavby v 18. století nahradila mozaika z lapis lazuli a zlata.
Chórové lavice za oltářem pochází z roku 1840 a jsou od Luigiho Polettiho.
Pozlacený bronzový oltář (obětní stůl) a ambon (řečnický pult) jsou dílem Federica Severina (2009).
Oltář svatého Anastasia
Napravo od apsidy je edikulový Oltář svatého Anastasia. Socha svatého Anastasia je dílem Bernardina Cametti a byla zhotovena v roce 1725.
Napravo od oltáře je umístěn bronzový reliéf od Severina: zastavení I.
Kaple Panny Marie Slitovné
V první exedře napravo od apsidy a hlavního oltáře se nachází Kaple Panny Marie Slitovné (Madonna della Clemenza). Stejně jako v kapli Ukřižování si i zde můžete prohlédnout původní římskou cihlovou zeď.
Oltářní obraz zobrazující Pannu Marii mezi sv. Františkem a Janem Křtitelem pochází z 15. století a je dílem Umbrijské školy z oblasti Perugina.
Na pravé zdi je umístěn obraz z roku 1750 zobrazující darování Pantheonu papeži Bonifácovi IV. byzantským císařem Fokem od neznámého umělce.
Bronzový reliéf vlevo připomíná přestavbu apsidy papežem Klementem XI.
Oltář svaté Anny
Druhý edikulový oltář je zasvěcen svaté Anně. Socha na oltáři zobrazuje svatou Annu a Pannu Marii, je dílem italského sochaře Lorenza Ottoniho a byla zhotovena mezi lety 1715-1716.
Po stranách oltáře jsou umístěny bronzové reliéfy od Severina: vlevo zastavení II. a vpravo zastavení III.
Hrobka krále Viktora Emanuela II.
V exedře uprostřed se nachází hrobka krále Viktora Emanuela II., prvního krále sjednocené Itálie. Autorem hrobky je architekt Manfredo Manfredi a byla zhotovena mezi lety 1885 – 1888.
Na bronzovém náhrobku je vyobrazena orlice a heraldické znaky dynastie Savojských. Nápis na hrobce zní: “VITTORIO EMANUELE II PADRE DELLA PATRIA” (Viktor Emanuel II. Otec vlasti).
Zlatá lampa visící nad hrobkou je symbolickou vzpomínkou na Viktora Emanuela III., který zemřel v exilu v Egyptě v roce 1947.
Oltář Panny Marie
Dalšímu edikulovému oltáři dominují fragmenty fresky Korunovace Panny Marie z 15. století od neznámého umělce. Freska je dnes již značně poškozená a vybledlá.
Po stranách oltáře jsou umístěny bronzové reliéfy od Severina: vlevo zastavení IV. a vpravo zastavení V.
Kaple Zvěstování Panny Marie
Poslední kaple vpravo dostala svůj název podle fresky Zvěstování z 15. století, která je připisována renesanční malíři Melozzo da Forlì. Nalevo od fresky Zvěstování je obraz od Clementa Majoli z poloviny 17. století zobrazující svatého Vavřince a svatou Anežku. Napravo se pak nachází obraz zobrazující nevěřícího Tomáše z roku 1633 od Pietra Paola Bonzi.
Busty neznámých prelátů ve výklencích na bočních stěnách kaple jsou ze 17. století.
Dva mramoroví andělé u vstupu do kaple jsou z dílny Gian Lorenza Bernini.
Oltář svatého Mikuláše
Poslední edikulový oltář vpravo je zasvěcen svatému Mikuláši. Oltářní obraz od neznámého umělce z roku 1686 zobrazuje Pannu Marii, jak předává svuj opasek Mikuláši z Bari.
Po stranách oltáře jsou umístěny bronzové reliéfy od Severina: vlevo zastavení VI. a vpravo zastavení VII.