Na první pohled celkem nevýrazná budova (Pontificio Santuario Scala Santa) ze 16. století na náměstí Piazza di San Giovanni in Laterano naproti Lateránské bazilice v sobě skrývá bývalou soukromou papežskou kapli Sancta Sanctorum a Svaté schody.
Historie
Laterán byl až do tzv. Avignonského zajetí ve 14. století oficiálním sídlem papežů. Když byli papežové nuceni odejít z Říma, zůstaly budovy paláce a baziliky opuštěny a chátraly, protože finanční prostředky na jejich údržbu, které papežové z Avignonu posílali, nebyly nikdy použity. Rozsáhlé požáry v roce 1307 a poté 1361 navíc způsobily velké škody na Lateránské bazilice i budově paláce a celý komplex zůstal takříkajíc v troskách. Když se pak papežové nakonec vrátili do Říma, usadili se ve Vatikánském paláci a do Lateránu už se nevrátili. Teprve až papež Sixtus V. nařídil v roce 1586 přestavbu zchátralých budov paláce. Přestavbou byl pověřen architekt Domenico Fontana. Celý středověký komplex paláce byl zbořen a nahrazen dnešním menším palácem kolem čtvercového náměstí severně od Baziliky. Zachovány zůstaly pouze dva objekty: Triclinium Leoninum a Sancta Sanctorum. Zachráněny byl také Svaté schody.
Vše, co bylo kolem Sancta Sanctorum Fontana zbořil a ponechal pouze horní patro, ke kterému postavil 5 schodišť po obou stranách Santa Sanctorum dvě kaple. Napravo kapli sv. Vavřince (dnes je z ní kostel sv. Vavřince) a nalevo, na místě původní oratoře, kapli sv. Silvestra. Dnešní strohé průčelí mělo původně pět obloukových portálů s otevřenou lodžií. Freskovou výzdobou Fontana pověřil několik umělců pod vedením Cesara Nebbii a Giovanniho Guerry. Přemalovány byly i fresky z 13. století v Santa Sanctorum. Přestavba byla dokončena celkem rychle, už v roce 1589.
Interiér budovy Svatých schodů
Při vstupu do budovy se ocitnete v atriu s pěti schodišti (prostřední Svaté schody). Původně zde byla otevřená lodžie od Fontany, ale ta byla přebudována v 19. století na příkaz papeže Pia IX. Klenba atria je vyzdobena freskami a je zde umístěno i několik mramorových soch. Svaté schody lemují sochy “Jidášův polibek” napravo a “Ecce Homo (Kristus a Pilát)” nalevo. Autorem soch je Ignazio Jacometti. Dále jsou v atriu sochy “Pieta” a “Papež Pius IX. při modlitbě” od Tomasze Oskara Sosnowského, socha “Krista na sloupu” od Giosuè Meli a socha Krista v Getsemanské zahradě od Giuseppa Sartoria
Po vystoupání po jednom ze schodišť se dostanete do Sancta Sanctorum, Kostela sv. Vavřince, Kaple sv. Silvestra a Kaple Ukřižování.
Svaté schody (Scala Sancta)
Svaté schody pocházejí ze schodiště v hradu Antonina v Jeruzalémě. Po těchto schodech stoupal zbičovaný a trním korunovaný Ježíš Kristus k Soudnímu stolci Piláta Pontského. 28 mramorových schodů obložených dřevem nechala do Říma přivézt ve 4. století matka císaře Konstantina, císařovna Helena. Otvory ve schodech, orámované bronzem, označují stopy Kristovy krve, které zde zanechaly jeho nohy, když po těchto schodech stoupal. Zbožní lidé po schodech stoupají v modlitbách a jen po kolenou.
První písemná zmínka o Svatých schodech se nachází v Liber Pontificalis z období pontifikátu papeže Sergia II. a v papežské bule vydané papežem Pascalem II. Víme, že schody byly původně v komplexu Patriarchium a sem byly přeneseny až v roce 1589 na popud papeže Sixta V.
Stěny a klenba schodiště byly vyzdobeny freskami za pontifikátu papeže Sixta V. a jsou dílem předních malířů 16. století působících v Římě: Cesare Nebbia, Giovanni Guerra, Giovanni Baglione, Cherubino Alberti, Pail Bril, Paris Nogari Avanzio Nucci a Giovanni Battista Pozzo.
Na podestě schodiště je velká freska Ukřižování od Nebbia a dveře po dní vedou do Sancta Sanctorum.
Po obou stranách Svatých schodů se nachází schodiště, které vede do Kostela Sv. Vavřince a Sancta Sanctorum. Nevěřící a méně fyzicky zdatní mohou tak vystoupat po bočním schodišti.
Sancta Sanctorum (Kaple svatých schodů)
Kaple, kterou nyní známe jako Sancta Sanctorum (Svatyni svatých), byla původně soukromou papežskou kaplí středověkého paláce Patriarcha, který nechal postavit císař Konstantin (dnes zde stojí Lateránský palác) a také předchůdkyní Sixtinské kaple. Kaple a Svaté schody jsou jedinou dochovanou částí paláce Patriarcha. Původ kaple je neznámý, první zmínka o kapli se nachází v Liber Pontificalis zapsané za pontifikátu papeže Štěpána III. (8. století), kde se o ní hovoří jako o Kapli sv. Vavřince. Další písemná zmínka za pontifikátu Lva III. zase hovoří o tom, že Kaple se stala místem pro uložení vzácných relikvií. Je zde zmíněna truhla z cypřišového dřeva, ve které jsou uloženy relikvie. Za pontifikátu papeže Štěpána II. je zmínka o jednom z velkých pokladů – slavné ikoně Krista, která je označována za tzv. Acheropita. Acheropita je obraz, který nebyl namalován lidskou rukou. Legenda tvrdí, že obraz začal malovat svatý Lukáš a anděl jej pro něj dokončil. Ikona pochází pravděpodobně z 5. století a je umístěna v dřevěné schránce zdobené zlatem a stříbrem a dodnes ji můžete obdivovat na hlavním oltáři.
Podoba Kaple Svatých schodů, tak jak ji známe dnes, je výsledkem přestavby nařízené papežem Mikulášem III. v roce 1277, kdy Řím zasáhlo zemětřesení a poškodilo Lateránský palác i Kapli. Kaple byla vysvěcena v roce 1279. Během této obnovy byla Kaple vyzdobena freskami připisovanými škole Cavallini a Cimabue, dále pak mozaika za oltářem a podlaha stylu Cosmati. Papež Kalixt III. v 15. století nechal postavit zeď v zadní části Kaple. Kaple v dalších letech již neutrpěla žadné vážné poškození a i pozdější přestavba Sixta V. zachovala Kapli takovou jaká je dnes, pouze byla vyzdobena novými freskami. Tyto fresky však již dnes neuvidíte, při rozsáhlé rekonstrukci dokončené v roce 2020 byly odstraněny, aby se odhalily původní fresky z 13. století.
Kaple je poměrně malá, má obdélníkový půdorys o rozměrech 7 x 7 metrů a na východní straně zakončena oltářní nikou. Architektem kaple je Cosma di Pietro Mellini. Hlavní místnost má žebrovou klenbu modré výmalby se symboly evangelistů, oproti tomu oltářní nika má valenou klenbu zdobenou mozaikami na zlatém podkladu. Stěny kaple jsou obloženy mramorem a vyzdobeny freskami různými neznámými umělci 13. století. Podlaha byla vytvořena rodinou Cosmati.
Ikona Krista – Acheropita
Obraz Krista Spasitele (Acheropita) je nejstarším a nejuctívanějším předmětem v Kapli Sancta Sanctorum. Obraz je namalovaný na dřevěné desce a zobrazuje Krista sedícího na trůně a žehnajícího pravou rukou, v levé drží svitek evangelia. Původ ikony je neznámý. V 8. století měl však obraz podle Liber Pontificalis takovou úctu, že ho papež Štěpán II. nesl na ramenou během procesí, aby odvrátil nebezpečí, které představovala invaze Langobardů (735). Obraz byl několik několikrát restaurován, poprvé za pontifikátu papeže Jana X., poté ještě za Alexandra III. a Inocence III. Papež Inocenc III. nechal ikonu obložit zlatem a stříbrem, takže dnes je z obrazu vidět pouze hlava. Dva postranní panely byly přidány v 15. století.
Poklad a relikvie
Pod papežským oltářem je za těžkou železnou mříží a bronzovými dvířky ze 13. století se nachází je uložena truhla z cypřišového dřeva (někdy nazývána také Archa úmluvy), kterou nechal vyrobit papež Lev III. k uložení vzácných relikvií.
Poprvé od roku 1521 byla truhla otevřena v roce 1902, kdy otec Jubaru dostal povolení prozkoumat lebku svaté Anežky Římské, která zde byla uložena. Poté byla znovu otevřena v roce 1905, aby bylo možné prozkoumat nádhernou sbírku uvnitř. Sbírka zahrnovala posvátné předměty ze zlata, stříbra, slonoviny i vzácného dřeva, látky nebo např. pergameny. Všechny předměty jsou nevyčíslitelné hodnoty a lze je považovat za skutečný poklad. Relikvie byly z truhly přeneseny do Vatikánských muzeí, kde jsou uloženy dodnes. Lebky apoštolů Petra a Pavla, které zde byly také uloženy, jsou nyní umístěny v Lateránské bazilice.
Kostel sv. Vavřince
Vstup do kostela sv. Vavřince (Chiesa di San Lorenzo in Palatino) je dveřmi na pravém konci podesty. Kostel má obdélnou loď se třemi kaplemi na každé straně a apsidou renovovanou na konci 20. století Ottavianem D’Egidio. Do svatyně se vstupuje třemi portály oddělenými dórskými sloupy. V původní apsidě jsou nyní umístěny varhany, které zakrývá mřížka připomínající mučednickou smrt sv. Vavřince. Dříve v apsidě býval velký kříž, ten je dnes ale umístěn v Kapli Ukřižování. Klenba je zdobena freskami, oltářní freska zobrazuje Apoteózu sv. Vavřince a je připisována Baldassare Crocemu.
V prostřední kapli nalevo se nachází vchod do Sancta Sanctorum (je zavřený). Předpokládá se, že masivní bronzové věře by mohly být ze 4. století. Pokud by to tak bylo, jednalo by se o nejstarší dochovanou památku z bývalého papežského paláce.
Kaple Ukřižování
Do Kaple Ukřižování (Cappella del Crocifisso) z 20. století se vchází dveřmi v levém rohu Kostela sv. Vavřince. Najdeme zde krucifix ze 14. nebo 15. století (původně v Kostele sv. Vavřince), který sem byl umístěn v roce 1988. Moderní vitráže v oknech zobrazují výjevy z pašijí a passionistické světce.
Boční oltář je zasvěcený sv. Pavlovi od Kříže, zakladateli kongregace passionistů (Společenství utrpení Ježíše Krista). Vpravo v kapli se nachází bronzová busta passionistického kněze Candida Amanti, který zde působil od roku 1961 až do své smrti v roce 1992.
Kaple sv. Silvestra
Kaple sv. Silvestra (Capella di San Silvestro) se nachází nalevo od Sancta Sanctorum. Klenba kaple je zdobena freskami bratrů Giovanni a Cherubino Alberti zobrazující symboliku papežství Sixta V. Na oltářním obrazu je vyobrazen sv. Silvestra s tváří Sixta V. Mramorový oltář pochází z roku 1727.
Oratorio del Santissimo Sacramento
Pod Pontificio Santuario Scala Santa se nachází Oratoř Nejsvětější Svátosti (Oratorio del Santissimo Sacramento), která je sídlem bratrstva Nejsvětější svátosti od roku 1765.
Oratoř má obdélníkový půdorys s jednou lodí a postranními kaplemi. Hlavní oltář s ikonou Panny Marie pochází z 12. století. Restaurátorské práce v první polovině 20. století odhalily fresky z 5. a 6. století, na které je mimo jiné zobrazen sv. Augustin (pravděpodobně nejstarší vyobrazení světce) a pozoruhodné vyobrazení mučednické smrti sv. Šebestiána.
Triclinium Leonianum
Na vnější straně Budovy Svatých schodů najdete jeden z nejkurióznějších architektonických kousků v Římě – Triclinium Leoninum. Celá stavba je replikou apsidy velké jídelny postavené papežem Lvem III. v původním papežském paláci. Odtud také název Triclinium Leoninum (Lvova jídelna).
Původní jídelna (či také hodovní síň) ve starém papežském paláci popisuje Liber Pontificalis takto: působivá svou velikostí, apsida zdobená mozaikami a dalšími deseti apsidami po obou stranách s vyobrazením apoštolů. Měla také několik accubita (pohovky, na kterých se leželo při jídle) a ve středu byla velká fontána z červeného porfyru.
Triclinium Leonianum bylo zachováno i po zbourání starého papežského paláce v 16. století. Současná podoba je výsledkem restaurování architektem Ferdinandem Fugou v 18. století, kdy byla apsida vložena do výklenku. Z původní stavby se tedy dochovala pouze apsida a částí mozaiky z 8. století, která byla nahrazena kopií. Originál části původní mozaiky zobrazující Lva III. a Karla Velikého klečícího u nohou sv. Petra je uložena ve Vatikánské knihovně.