Na samém vrcholu Španělských schodů na náměstí Piazza di Spagna se nachází kostel Trinitá dei Monti (Santissima Trinità dei Monti), jeden z pěti francouzských kostelů v Římě. Je zasvěcen Nejsvětější Trojici a jeho historie sahá až do 15. století.
Historie kostela Trinitá dei Monti
Kostel Trinitá dei Monti vděčí, stejně jako přilehlý klášter, za své založení francouzskému králi Karlovi VIII. Ten zde v 15. století zakoupil pozemky pro stavbu kláštera Řádu nejmenších bratří (Řád minimů) jako poděkování za duchovní podporu, kterou poskytl jeho otci králi Ludvíkovi XI. František z Pauly (zakladatel řádu). Základní kámen kláštera byl položen v roce 1494, v roce, kdy Karel VIII. vstoupil do války s Itálii o Neapol. Pravděpodobně v důsledku nedostatku finančních prostředků byla stavba kláštera zahájena až v roce 1502 a kostela až 1514 ( v té době již byl Karel VIII. po smrti a novým králem byl Ludvík XII.). Samotné stavební práce na kostele trvaly téměř do konce 16. století. Budova kostela byla dokončena v roce 1560 architektem Sebastianem di Marino a díky finančnímu příspěvku francouzského krále Jindřicha III. mohly být kolem roku 1567 zahájeny práce i na fasádě kostela architektem Giacomo della Porta. Kostel Trinitá dei Monti byl vysvěcen v roce 1585 papežem Sixtem V.
Velké obnovy a rozšíření se komplex Trinitá dei Monti dočkal v roce 1624. V této době byla vybudována i nová sakristie podle návrhu italského architekta Filippa Breccioli.
Během francouzské okupace Říma Napoleonem byl kostel i přilehlý klášter uzavřen a umělecké památky, stejně jako mnoho dalších významných uměleckých děl v Římě, odvezeny jako válečná kořist do Francie. Když se na francouzský trůn v roce 1815 vrátili Bourbonové a král Ludvík XIII., byly opět francouzští králové uznání za patrony církve a v roce 1816 začala pod vedením francouzského architekta Charlese Françoise Mazoise práce na obnově kostela. K další rekonstrukci došlo pak v roce 1857 podle projektu architekta Andrea Busiri Vici.
Klášter byl v roce 1797 (během okupace Napoleonem) zrušen a již nikdy se sem mniši Řádu nejmenších bratří nevrátili. V roce 1828 byl klášter na základě dohody mezi papežem Lvem XII. a francouzským krále Karlem X. předán francouzské kongregaci Společenství dam Nejsvětějšího Srdce Ježíšova založené v roce 1800 Magdalenou Žofií Baratovou. Mezi lety 2006 – 2016 sídlili v klášteře mniši a jeptišky Klášterního bratrstva Jeruzaléma. Od roku 2016 je na základě dohody mezi Svatým stolcem a Francií správcem komplexu Trinitá dei Monti francouzská komunita Emmanuel.
Exteriér kostela Trinitá dei Monti
Exteriér kostela Trinitá dei Monti není architektonicky tak působivý. Mezi římskými kostely vyniká tím, že se nachází na vrcholku Španělských schodů. Fasáda od Giacoma della Porty charakterizují dvě symetrické zvonice se dvěma hodinami, z nichž jedny ukazují čas v Římě a druhé čas v Paříži.
Obelisk, nazývaný také jako “Sallustian obelisk”, nechal před kostelem vstyčit papež Pius VI. v roce 1788. Obelisk byl do Říma pravděpodobně přivezen císařem Aurelianem ve 3. století a původně byl umístěn v Zahradách Sallustiani (Horti Sallustiani) na pahorku Pincio. Je vysoký téměř 14 metrů a jako jediný v Římě není opatřen papežským symbolem.
Do kostela vede majestátní dvouramenné schodiště od Domenica Fontany, které bylo postaveno v letech 1586 – 1588 na objednávku papeže Sixta V. (Felice Peretti), což připomínají dva erby rodu Peretti na pilířích schodiště.
Interiér kostela Trinitá dei Monti
Interiér kostela Trinitá dei Monti je tvořen jednou hlavní lodí s bočními kaplemi a rozdělen na dvě části železnou branou. Železná brána je zde umístěna již od roku 1679 a kromě bohoslužeb bývá uzavřena. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout pouze část kostela.
V kostele se nachází celá řada mimořádných fresek z 16. století, z nichž některé představují nejvýznamnější příklad manýrismu v Římě.
Kaple
V kostele Trinitá dei Monti najdeme celkem 17 kaplí, z nichž každá nese jméno významné šlechtické rodiny. Vzhledem k tomu, že větší část kostela je veřejnosti běžně nepřístupná, představíme si podrobněji zejména 6 kaplí v prostorách otevřených veřejnosti.
První kaplí vlevo (ve směru od vchodu) je kaple Borghese (Capella Borghese) či kaple Panny Marie Bolestné z roku 1570 a je zasvěcena Panně Marii Bolestné. Cyklus fresek, které zdobí kapli, jsou od italského malíře Cesare Nebbia.
Další je kaple Bonfil (Capella Bonfil) či kaple snímání z kříže (Cappella della Discesa dalla Croce) se slavným oltářním obrazem Snímání z kříže z roku 1546, který je mistrovským dílem Daniela da Volterry. Obraz byl původně umístěn v kapli Eleny Orsini a je jedinými dochovaným manýristickým dílem, které zdobily kapli Orsini.
Třetí kaplí vlevo je kaple Eleny Orsini (Cappella Elena Orsini) či kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, která byla původně zasvěcena sv. Heleně. Dnešní výzdoba kaple pochází z počátku 19. století a zasloužila se o ní kongregace Společenství dam Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Oltářní obraz Neposkvrněné početí Panny Marie pochází z roku 1830 a je od německého malíře Philipa Veita, zástupce uměleckého směru Nazarénismus.
Naproti Kapli Eleny Orsini je kaple Lucrezia della Rovere (Capella Lucrezia della Rovere) či kaple Nanebevzetí Panny Marie, která na první pohled každého uchvátí jasnými a neobyčejnými barvami. Lucrezii della Rovere (neteři papeže Julia II.) byla kaple přidělena v roce 1548 a její výzdoba svěřena Danielovi da Volterra. Práce na výzdobě probíhaly mezi lety 1548 a 1553 a podle Vasariho (otce dějin umění) je výzdoba z velké části především dílem jeho spolupracovníků.
Další kaplí je kaple Simonetta (Capella Simonetta) či kaple sv. Františka z Pauly. Kapli nechal v roce 1521 postavit kardinál Giacomo Simonetta. Oltářní obraz zobrazují sv. Františka z Pauly sem byl umístěn v první polovině 19. století a je od anonymního umělce. Předpokládá se, že je dílem řádové sestry kongregace Společenství dam Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Poslední kaplí vpravo je kaple Altoviti (Capella Altoviti) či kaple sv. Jana Křtitele. Patronát nad kaplí získal v roce 1573 bankéř Jean Baptiste Altovity, příslušník významného šlechtického rodu ve Florencii, který ji nechal zasvětit svému patronovi a patronovi Florencie – sv. Janu Křtitelovi. Výzdoba kaple pochází z roku 1580 a je dílem italského malíře Giovanniho Battisty Naldini. Spolu s kaplí Borghese na protější straně patří k nejmladším kaplím v kostele, které byly přistaveny kolem roku 1570.
Klášter kostela Trinitá dei Monti
Klášterní komplex je pokladnicí vzácných vědeckých i uměleckých děl. Fresky v lunetách křížové chodby jsou věnovány životu sv. Františka z Pauly a jsou dílem několika významných umělců té doby: Svatořečení sv. Františka z Pauly (Cavaliere d’Arpino); Charita (Girolamo Massei); Svatý František uzdravuje nemocného (Cristoforo Roncalli); výjevy z jeho života jsou dílem Parise Nogariho, výjev zobrazující sv. Františka s francouzských králem a kardinálem Giulianem je dílem Giacoma Semenzy; Marco da Faenza namaloval pět scén s vyobrazením světcova narození, křtu, života řeholníka, života poustevníka a zakladatele kláštera. Mezi lunetami se nachází slavná série portrétů francouzských králů, která je většinou dílem Avanzina Nucciho (1616). Série začíná Faramundem (mytickým prvním králem Franků) a končí Karlem X.
Refektář zdobí fresky italského barokního malíře Andrea Pozzy zobrazující slávu Nejsvětější Trojice se svatými. Dvě fresky na bočních stěnách zobrazují apotézu sv. Františka z Pauly a sv. Františka Saleského.
Chodby kláštera zdobí dvě neobvyklé anamorfní fresky (kresba založená na optickém klamu; působí nesrozumitelně, pokud se nepostavíte do správného úhlu), autorem fresek je mnich Jean-François Niceron (francouzský matematik a malíř anamorfního umění) a mnich Emmanuel Maignan. Oba mniši byli ze řádu minimů. Jedna freska zobrazuje sv. Františka z Pauly jako poustevníka v Kalábrii a druhá sv. Jana Evangelistu na Patmosu.
V jedné z chodeb najdeme sluneční hodiny (kataoptrický astroláb) s mapou drah slunce, postavami zvěrokruhu umístěnou na zdi chodby. Hodiny mají jednu zvláštnost, ukazují poledne v několika městech. Hodiny pochází ze 17. století a jsou dílem mnicha Emmanuela Maignana.
Cappella Di Mater Admirabilis
Kaple Matky Obdivuhodné (Cappella Di Mater Admirabilis) zde vznikla z části jedné chodby kláštera Trinitá dei Monti v 19. století pro umístění zázračné fresky zobrazující Pannu Marii. Fresku namalovala v roce 1844 Pauline Perdreau, novicka kongregace Společenství dam Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, aby vyzdobila výklenek chodby kláštera. Matce představené se však nelíbily jasné barvy a tak ji nechal zakrýt plátnem. Když v roce 1846 navštívil klášter papež Pius IX., požádal přes protesty matky představené o sejmutí plátna. Po odhalení byl freskou, kterou sám nazval “Mater Admirabilis” (matka obdivuhodná), tak ohromen, že nařídil, aby freska zůstala odhalená. Později k malého výklenku vytvořena kaple, do které se do dnešní doby chodí modlit poutníci, protože se věří, že obraz má zázračnou moc.
Svátek ikony se slaví 20. října, v den, kdy papež Pius IX. nechal odhalit fresku při návštěvě kláštera.
Vstup do kaple je po samostatném schodišti vlevo od vstupních dveří do kostela Trinitá dei Monti.