Muzeum Krypta Balbi je od 9. 1. 2023 dočasně uzavřeno kvůli rekonstrukci.
Krypta Balbi (Crypta Balbi) je spolu s Palazzo Massimo, Palazzo Altemps a Diokleciánovými lázněmi jedním ze sídel Římského národního muzea (Museo Nazionale Romano). Kryptu Balbi najdete mezi náměstím Piazza Venezia a Largo di Torre Argentina a jedná se o jediné italské muzeum, které vzniklo na základě archeologického průzkumu.
Díky archeologického průzkumu provedeného na celém bloku mezi Via delle Botteghe Oscure, Via Caetani, Via dei Delfini a Via dei Polacchi dnes můžete objevovat pozůstatky starověkých budov, které se zde během staletích nacházely. Jsou to pozůstatky divadla Balbo, Porticu Minucia Frumentaria (portikus sloužil k distribuci obilí obyvatelstvu), vápenné pece, středověkých domů a kláštera kostela Santa Caterina dei Funari ze 17. století.
Historie Krypty Balbi
I když se tato budova Římského národního muzea jmenuje Krypta Balbi, nejedná se o skutečnou kryptu. Je to vlastně portikus, který se nacházel vedle divadla Balbo postaveného Luciem Corneliem Balbo v roce 13 př. n. l. z kořisti při vítězném tažení proti Garamantům. Portikus sloužil jako odpočinkové místo pro publikum během divadelních přestávek.
Divadlo Balbo bylo jedním ze tří trvalých divadel ve starověkém Římě, dalšími dvěma bylo Marcellovo divadlo a Pompeiovo divadlo. Jednalo se o nejmenší divadlo, které mělo kapacitu 11510 diváků (Marcellovo 20500 a Pompeiovo 17580).
Zajímavost: V den svého prvního otevření došlo v oblasti k záplavám, nicméně hosté cestu do divadla nevzdali a dopluli do divadla loděmi.
V průběhu staletí prošla Krypta Balbi mnohými proměnami. V 6. století bylo místo opuštěné a sloužilo k odkládání odpadu a také jako pohřebiště. V 8. – 9. století se zde nacházela vápenná pec, kde se mramor přeměňoval na vápno (zejména se jednalo o antické mramorové sochy z budov po pádu Římské říše). V muzeu jsou tak k vidění mramorové fragmenty (např. hlavice sloupů), které přežily žár pece a byly nalezeny při vykopávkách. V 9. století byl uprostřed portiku divadla postaven kostel Santa Maria Domine Rose, který byl propojen s Castellum Aureum, pevností postavenou na troskách divadla. Do dnešní doby se dochovaly pouze některé zdi a malby původních hrobek dvou biskupů.
V průběhu 11. století se zde nacházelo balneum (soukromé lázně), které sloužilo potřebám mnichů z nedalekého kláštera. Zbytek budov se přeměnil na obchody, které daly název dnešní ulici Via delle Botteghe Oscure (lze přeložit jako ulice temných obchodů). Temné protože se opíraly o zničené zdi a neměly okna.
Během 16. století byl kostel Santa Maria Domine Rose přeměněn na kostel a klášter zasvěcený sv. Kateřině Alexandrijské (Santa Caterina dei Funari). Předpokládá se, že název Funari (v překladu provazníci) dostala podle provazníků, kteří zde ve středověku vykonávali své řemeslo. Kostel se dochoval až dnešní doby, bohužel klášter takové štěstí neměl. V první polovině 20. století prošla celá oblast kolem Krypty Balbu urbanistických rozvojem a tak musel být klášter zbořen, aby uvolnil místo nově vznikajícím ulicím. Z původního komplexu, který zahrnoval kostel, klášter a školu, se dochoval pouze kostel a pozůstatky prádelny kláštera, které byly nalezeny při vykopávkách. V roce 1981 získala celou oblast kolem Krypty Balbi italská vláda a zahájila rozsáhlý archeologický průzkum, který trval několik let. Celý projekt byl dokončen slavnostním otevřením nové budovy Národního římského muzea v roce 2000.
Expozice muzea v Kryptě Balbi
Muzeum uchovává pozůstatky staveb, které zde existovaly v průběhu dvou tisíciletí. Výstavní plocha se nachází ve třech úrovních a je rozdělena na dvě sekce „Archeologie a historie městské krajiny“ a „Řím od starověku až do středověku“.
V nejnižší úrovni (v podzemí) najdete pozůstatky komplexu divadla Balbo a nedalekého Porticu Minucia, v prvním patře pak zbytky budov z období 1. – 7. století a v nejvyšším patře předměty používané v každodenním životě.
První část muzea znázorňuje historii komplexu a přilehlých domů a kostelů od antiky až po 20. století, zejména stavby Conservatorio di Santa Caterina della Rosa, která od první poloviny 15. století do 17. století zabírala větší část území.
Druhá část („Řím od starověku až do středověku“) ilustruje proměny města od pozdní antiky do raného středověku (5. – 9. století). K vidění jsou zde tisíce předmětů z vykopávek: keramika, mince, předměty z kovu, kostí a slonoviny a různé řemeslné nástroje.