Andělský hrad (Castel Sant’Angelo) najdete jen pár kroků od Baziliky svatého Petra ve Vatikánu na druhém konci Andělského mostu. Byl postaven jako hrobka pro mocného římského císaře Hadriána, sloužil jako vojenská pevnost a dnes zde najdete Národní muzeum Andělského hradu s velkolepou sbírkou obrazů soch, středověkých zbraní i vojenských memorabilií. Andělský hrad je jedním z fascinujících míst v historii Říma a určitě stojí za návštěvu.
Historie Andělského hradu
Andělský hrad nechal postavit v letech 135 – 139 našeho letopočtu římský císař Hadrián jako mausoleum pro sebe a svou rodinu. Projektem výstavby byl pověřen architekt Demetrian, jehož úkolem bylo postavit monumentální hrobku ve stylu Augustova mauzolea, pochopitelně ale mnohem větší. Spolu s mauzoleem byl postaven i most Ponte Aelio (dnes Ponte Sant’Angelo – Andělský most), který sloužil jako přístupová cesta z města přes řeku Tiber.
Stavba mauzolea byla dokončena rok po smrti císaře Hadriána císařem Antoniem Piem. Hadriánovo mauzoleum sloužilo jako oficiální hrobka císařů více než 100 let. Kromě císaře Hadriána a jeho manželky Vibie Sabiny zde byli pohřbeni i císař Antonius Pius s manželkou, Commodus, Marcus Aurelius, Septimius Severus, Geta a Caracalla. Caracalla byl posledním císařem, o kterém se s jistotou ví, že zde byl v roce 217 n. l. pohřben. Pravděpodobně zde byli pohřbeni i nástupci po Caracallovi a jako hrobka bylo mauzoleum využíváno až do doby než císař Honorius v roce 401 n. l. tuto stavbu začlenil jako pevnost do Aureliánských zdí. Urny z popelem císařů a jejich rodinných příslušníků dnes již v Andělském hradě nenajdete. Během Alarichova plenění Říma v roce 410 byl popel Vizigóty rozprášen. Nedochovaly se ani původní dekorativní bronzové a kamenné sochy, ty byly v roce 537 svrženy na útočí Góty, kteří obléhali Řím.
Svůj dnešní název Andělský hrad získalo mauzoleum v roce 590, kdy měl papež Řehoř I. Veliký vidění. V té době byl Řím sužován morovou epidemií a tak se papež rozhodl uspořádat kající procesí. Když procházelo procesí po Ponte Aelio, zjevil se papeži nad Hadriánovým mauzolem archanděl Michael, který zastrkoval svůj meč do pochvy. Toto nebeské znamení bylo interpretováno jako oznámení konce morové epidemie. Od této chvíle je mauzoleum známo jako Andělské hrad. Připomínkou tohoto zjevení je bronzová socha archanděla Michaela na vrcholku Andělského hradu.
V průběhu staletí Andělský hrad vlastnilo několik významných italských rodů. Sloužil jako pevnost senátora Teofilatta, byl v majetku rodu Crescenzio, Pierleoni a Orsini. Právě rod Orsini Andělský hrad postoupil ve 14. století církvi a jeho osud byl od té chvíle spjat s papeži. Papežové Andělský hrad využívali jako své útočiště, sídlo vatikánského archivu, pokladnici, soud i vězení s mučírnou. Ke známým vězňům v Andělském hradě patřili Giordano Bruno, alchymista Cagliostro a zlatník Benvenuto Cellini.
V době, kdy Andělský hrad vlastnil rod Orsini, nechal papež Mikuláš III. (rodným jménem Giovanni Gaetano Orsini) v roce 1277 postavit 800 metrů dlouhou únikovou chodbu spojující Vatikán s Andělským hradem – slavné Passetto di Borgo, které v roce 1494 usnadnilo útěk papeži Alexandru VI. během invaze francouzského krále Karla VIII. a v roce 1527 pomohlo papeži Klementu VII. uniknout při plenění Říma pěšáky císaře Karla V.
Během let prošel Andělský hrad také významnými proměnami. Papež Mikuláš V. si v hradě zřídil rezidenci a postavil tři bašty. Rozsáhlé úpravy provedl Antonio da Sangallo starší na objednávku papeže Alexandra VI., který z hradu udělal skutečnou vojenskou pevnost se čtyřmi baštami, nechal postavit další válcovou věž, vodní příkop a přebudovat vězení. Papež Alexandr VI. nechal také vytvořit zahrady s fontánami, postavit byty a vyzdobit interiéry freskami od Pinturicchia. Z úprav provedených papežem Alexandrem VI. se do dnešní doby však nic nedochovalo, vše bylo přebudováno v pozdějších letech papežem Urbanem VIII.
V roce 1525 si zde nechal papež Klement VII. postavit soukromou koupelnu vyzdobenou freskami s delfíny, mušlemi, nymfami, amorky a dalšími mytologickými postavami.
Za pontifikátu papeže Pavla III. byl hrad zrekonstruován architekty Raffaellem Sinibaldi da Montelupo a Antoniem da Sangallo mladším. Výzdoba pokojů byla svěřena malířům Perino del Vaga, Luzio Luzi z Todi a Livio Agresti z Forli.
V roce 1630 nechal papež Urban VIII. kompletně odstranit přední část opevnění, aby mohl postavit nové vylepšené opevnění, které zajistilo lepší obranyschopnost hradu. Rekonstrukcí byl pověřen architekt Niccolò Lamberti.
Mezi nejvýznamnější zásahy z 18. století patří obnova Sala Paolina (sál postavený během rekonstrukce papežem Pavlem III.) a Appartamento del Castellano. V roce 1734 zde byl instalován také jednoduchý výtah.
V roce 1870 přešel Andělský hrad do majetku státu a byl využíván jako kasárna a vojenské vězení až do počátku 20. století.
První nápad zřídit v Andělském hradu muzeum se zrodil v roce 1901, kdy byla v Sale di Clemente VIII. (Sál Klementa VIII.) a v Sala della Giustizia (Justiční síň) zřízena výstava historického materiálu, zbraní, mincí a keramiky a hrad byl otevřen veřejnosti. O několik let později zde bylo otevřeno oficiální muzeum.
Národní muzeum Andělského hradu
Národní muzeum Andělského hradu (Museo Nazionale di Castel Sant’Angelo) bylo založeno v roce 1925 a uchovává sbírky zbraní, soch a maleb. Sbírka keramiky se skládá z exponátů od klasického starověku (např. fragmenty keramiky starověkého vatikánského pohřebiště), přes středověké sklenice a nádobí a až po fragmenty dlažby z dob papeže Mikuláše V., papeže Lva X., papeže Julia I. a papeže Alexandra VI.. Sbírky historických zbraní jsou umístěny ve čtyřech místnostech hradu a kromě jiného jsou zde k vidění i zbraně papežské armády.
Trasa prohlídky vede sedmi podlažími Andělského hradu a zahrnuje i bohatě zdobené papežské pokoje. Věznici, Passetto di Borgo, pokoje Klementa VII. s jeho koupelnu lze navštívit pouze v rámci komentované prohlídky s průvodcem “Castello Segreto”.
První tři podlaží Andělského hradu jsou vlastně původní Hadriánovo mauzoleum. Prohlédnout si zde můžete Urnovou síň (Sala delle Urne), kde byly uloženy ostatky římských císařů; prostory vězení a mučírny, opevnění či slavné Passetto di Borgo.
Asi nejzajímavější jsou zbývající čtyři podlaží, v nich se totiž nacházejí zdobené papežské pokoje.
Na čtvrtém podlaží najdete Andělské náměstí se sochu Archanděla Michaela, zbrojnici, Kapli Lva X., pokoje papežů Alexandra VI. a Alexandra VII. či překrásnou zdobenou koupelnu Klementa VII. V Apollonově sále a Justičním sále je vystavena sbírka obrazů a soch.
V pátém podlaží najdete honosné pokoje papeže Pavla III. (Perseův Sál, Sál Amora a Psyché či Sala Paolina). Ze dvou krytých lodžií se vám naskytne překrásný výhled na Andělský most a Řím. Ve čtyřech místnostech je možné si prohlédnout i sbírku zbraní a memorabilií.
V šestém patře najdete pokladnici; knihovnu i místnost, kde byl vězněn alchymista Cagliostra.
Na sedmém podlaží najdete Andělskou terasu, odkud si můžete zblízka prohlédnout sochu Archanděla Michaela od vlámského sochaře a architekta Petera Antona von Verschaffelta nacházející se na vrcholku hradu. Z terasy je také jeden z nejkrásnějších výhledů na Řím. V posledním podlaží hradu si nenechte ujít ani Kruhový a Sloupový sál.
Mezi nejzajímavější mistrovská díla, která si můžete v Andělském hradu prohlédnout, patří:
- obraz Mladá žena s jednorožcem (1535 – 1540) – Luca Longhi
- obraz Madonna s dítětem a svatými (1515 – 1520) – Luca Signorelli
- obraz Portrét Prospera Farinacciho (1607) – Giuseppe Cesari, známý jako Cavalier
- freska Amor a Psyché (1545) – Perin del Vaga; Sál Amora a Psyché (Sala di Amore e Psiche)
- freska s příběhem o Perseovi (1545 – 1546) – Perin del Vaga; Perseův sál (Sala di Perseo)
- obraz Koupel (1513) – Giovanni Luteri, známý jako Dosso Dossi
- obraz Kardinál Gozzadini přijímá krále Jakuba III. (1717 – 1719) – Antonio Gionima
- socha Svatého archanděla Michaela (1544) – Raffaello da Montelupo; Andělské nádvoří (Cortile dell’Angelo)
Andělský most
Andělský most (Ponte Sant’Angelo) byl spolu z Hadriánovým mauzoleem postaven ve 2. století našeho letopočtu. Jeho původní název byl Ponte Aelio (či Pons Elio) podle jména císaře Hadriána, jehož celé jméno bylo Publius Aelius Hadrianus. Svůj dnešní název dostal v roce 590, v roce zjevení archanděla Michaela.
V roce 1535 nechal papež Klement VII. ozdobit most sochami sv. Petra sv. Pavla, sochami čtyř evangelistů, Adama, Noema, Abraháma a Mojžíše. Tyto sochy byly v roce 1669 nahrazeny na popud papeže Klementa IX. novými sochami vytvořenými podle návrhu Gian Lorenza Berniniho a vytesány jeho žáky. Z původních soch se dochovaly jen sochy sv. Petra a sv. Pavla
Andělský most se skládá z pěti kamenných oblouků o délce 18 metrů, které podpírají 7 metrů vysoké pylony.
Současná podoba mostu pochází z roku 1882, kdy most prošel rekonstrukcí.
Sochy andělů na Andělském mostu
Andělský most zdobí celkem 10 soch andělů, 5 na každé straně, které symbolizují Kristovo utrpení a dvě původní sochy sv. Petra s klíčem a sv. Pavla s mečem. Na podstavcích sochy sv. Petra a sv. Pavla se nachází nápisy Hinc humilibus venia (Odpuštění pro pokorné) a Hinc retributio superbis (odplata pro pyšné).
- Anděl se sloupem (Antonio Raggi)
Nápis: Tronus meus in columna (Můj trůn je na sloupu)
Socha symbolizuje sloup, ke kterému byl Kristus na příkaz Piláta Pontského připoután. - Anděl s důtkami (Lazzaro Morelli)
Nápis: In flagella paratus sum (Jsem připraven na pohromu)
Důtky (bič) odkazují na bičování Krista u sloupu, při korunování trním nebo při cestě na Golgotu. - Anděl s trnovou korunou (Paolo Naldini)
Nápis: In aerumna mea dum configitur spina (V mém soužení, zatímco trn je na mě připoután)
Sochu anděla s trnovou korunou původně vytvořil sám Bernini, na most však nebyla nikdy instalována a od 18. století je umístěna v bazilice Sant’Andrea delle Fratte. Na mostě stojí kopie od sochaře Paola Naldini. - Anděl s rouškou (Cosimo Fancelli)
Nápis: Respice faciem Christi tui (Pohleď na tvář svého Krista)
Anděl drží tzv. Veroničinu roušku, tedy roušku, kterou podala Kristovi Veronika při cestě na Golgotu, aby si mohl otřít tvář.
Anděl s rouškou - Anděl s rouchem a kostkami (Paolo Naldini)
Nápis: Super vestem meam miserunt sortem (O mé roucho losovali)
Anděl drží roucho a na něm kostky, které mají symbolizovat losování o Kristův oděv. - Anděl s hřeby (Girolamo Lucenti)
Nápis: Aspiciant ad me quem confixerunt (Ať se podívají na mne, kterého ukřižovali)
Socha anděla drží hřeby, kterými byl Kristus přibit na kříži. - Anděl s křížem (Ercole Ferrata)
Nápis: Cuius principatus super humerum eius
Anděl drží kříž, který byl Kristus nucen nést Jeruzalémem a na kterém byl ukřižován.Anděl s křížem - Anděl s nápisem I.N.R.I. (Giulio Cartari)
Nápis: Regnavit a ligno deus (Bůh kraloval ze stromu)
Tabulka s nápisem INRI je zkratkou latinského Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum; česky Ježíš Nazaretský, král židovský. Nápis odkazuje na dřevo, ze kterého byl vyroben kříž. Sochu anděla původně vytestal Gian Lorenzo Bernini se svým synem Paulem, na most však nebyla nikdy umístěna a od 18. století je k vidění v bazilice Sant’Andrea delle Fratte. Na mostě stojí kopie od sochaře Giulia Cartari. - Anděl s houbou na tyči (Antonio Giorgetti)
Nápis: Potaverunt me aceto (Dali mi napít octa)
Tyč s houbou namočenou do octa byla Kristovi podána, aby se mohl napít, když visel na kříži. - Anděl s kopím (Domenico Guidi)
Nápis: Vulnerasti cor meum (Zranili mé srdce)
Anděl drží kopí, kterým byl proboden bok Krista na kříži, aby se ujistili, že je mrtvý.
