Caracallovy lázně (Terme di Caracalla) jsou jedním z největších a nejzachovalejších lázeňských komplexů starověkého Říma. Mimořádný architektonický komplex lázní, které jsou známé také jako Terme Antoninianae (Antoniniánovy lázně), najdete v docházkové vzdálenosti od dalších významných památek starověkého Říma, jako je Circus Maximus nebo Palatin.
Historie Caracallových lázní
Lázeňský komplex, kterému dnes říkáme Caracallovy lázně, nechal ve 3. století našeho letopočtu postavit císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, který vešel ve známost pod svou přezdívkou Caracalla (přezdívka se za jeho života nikdy veřejně nepoužívala).
Stavba lázní byla iniciována již za vlády císaře Septima Severa, otce Caracally, nicméně celá stavba byla dokončena až v roce 216, kdy byly lázně slavnostně otevřeny.
V průběhu let byl lázeňský komplex několikrát obnoven a fungoval až do 6. století, kdy byla během Gótských válek přerušena dodávka vody do Říma. Při zemětřesení v roce 847 se sesuly klenby vnitřních prostor lázní a z Caracallových lázní zůstaly je monumentální trosky, které v pozdějších dobách sloužily jako kamenolom na stavební materiál, ze kterého byly postaveny kostely a paláce nejen v Římě (např. Santa Maria in Trastevere). Stavební materiál byl použit i např. v Katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Pise.
V 16. století byly na příkaz papeže Pavla III. provedeny na území Caracallových lázní rozsáhlé vykopávky, během kterých bylo nalezeno velké množství nádherných mramorových a bronzových soch, architektonických fragmentů, kamejí, sloupů a mnoho dalšího. Většina architektonických fragmentů byla použita na stavbu paláce rodu Farnese a nalezená umělecká díla značně obohatila rodové sbírky.
Další vykopávky proběhly v 19. a 20. století a během nich byly odhaleny podzemní prostory, vzácné mozaiky či např. největší Mithraeum v Římě.
V druhé polovině 20. století byly prostory lázní využívány ke koncertům a divadelním představením. Během Olympijských her v roce 1960 zde probíhaly gymnastické soutěže.
Komplex Caracallových lázní
Komplex Caracallových lázní se rozprostíral na ploše asi 25 hektarů, měl obdélníkový tvar o rozměrech 337 m x 338 m a mohl pojmout více než 1500 lidí. Lázně byly pro občany Říma zdarma a nabízely nejen koupele, ale také sportovní vyžití, zábavu a vzdělávání.
Celý areál byl obehnán vysokou zdí a po obvodu se nacházely rezervoáry na vodu, obchody (tabernae), knihovny, latríny, sály pro akademické diskuze i atletický stadion. Z původních dvou knihoven se do dnešního dne dochovala pouze jedna a to velmi silně poškozená. Stále jsou zde však patrné výklenky, ve kterých se kdysi nacházely dřevěné police na papyrové svitky. Do 12. století zde stály i sloupy. ty však byly odstraněny a použity na rekonstrukci baziliky Santa Maria in Trastevere.
Centrální část komplexu zaujímala lázeňská budova, ve které se nacházelo caldarium, tepidárium, frigidarium, natatio, tělocvičny a šatny.
Celou lázeňskou budovu obklopovala zahrada s fontánami, cestičkami, lavičkami a exotickými rostlinami.
Velmi zajímavou částí komplexu bylo podzemí, odkud byly komplex lázní obsluhován. Během vykopávek v letech 1901 – 1912 bylo v podzemí nalezeno Mithraeum, jeden z největších chrámu v Římě zasvěcený bohu Mithrovi.
Zásobování Caracallových lázní vodou
Voda do lázní byla přiváděna vedlejší větví akvaduktu Acqua Marcia, který byl speciálně pro nové lázně postaven a pojmenován po císaři Aqua Antoniniana. Akvadukt přiléhal k jižní straně lázní, kde se nacházely obrovské cisterny na vodu, ze kterých pak byla voda olověnými trubkami rozváděna po celém komplexu.
Nároky na vodu v lázních byly obrovské. Denně bylo potřeba minimálně 80000 m3 vody. Po použití pak voda mířila do kanalizačních trubek a než skončila v největší římské stoce Cloaca Maxima, byla použita na propláchnutí latrín.
Pro caldarium, tepidárium a sauny bylo nutné také zajistit přívod teplé vody. Proto byl pod podlahou umístěn ohřívací systém (hypokaust). Nacházely se zde velké kotle, ve kterých se ohřívala voda a teplo z ohniště bylo použito k vytápění místností. Teplá voda bylo do koupelí rozváděna pomocí trubek a teplo zase pomocí šachet.
Společenské vyžití v Caracallových lázní
Caracallovy lázně nebyly pouze místem, kam se Římané chodili vykoupat, ale také volnočasovým centrem. V komplexu se nacházely obchody, řecká a latinská knihovna, termopolia (místa, kde si bylo možné zakoupit jídlo a nápoje), tělocvičny nebo místa, kde se nabízely různé kosmetické služby.
Centrální budova Caracallových lázní
Návštěva lázní byla každodenní součástí života Římanů, protože věřili, že čistota je udržuje zdravé a kultivované. Obvyklý lázeňský rituál začínal pořádným zapocením a to buď v tělocvičně, páře nebo horké koupeli (caldarium). Poté zamířili do tepidária a nakonec do frigidaria, celá návštěva mohla být zakončena ještě ve venkovním bazénu.
Plán a symetrické rozmístění jednotlivých částí lázní byl totožný s Trajánovými lázněmi, které se staly prototypem moderních římských lázní.
Apodyterium
Při vstupu do centrální budovy návštěvníci nejprve zamířili do šatny (apodyterium), kde si mohli odložit oblečení a další věci před návštěvou lázní. Šatny se zde nacházely dvě (jedna pro muže a jedna pro ženy), obě měly čtvercový půdorys a byly vydlážděny černobílou mozaikou geometrických tvarů. Pozůstatky mozaiky byly odhaleny během vykopávek a prohlédnout si je můžete dodnes.
Palestra
Poté mohli navštívit jednu z tělocvičen. Ty se nacházely na východní a západní straně v blízkosti šaten. Zde mohli návštěvníci zvedat činky, zápasit, hrát míčové hry. Tělocvičny byly bohatě zdobené mozaikami, mramorem (Giallo Antico, Porphyrius, Pavonazzetto, Serpentine) a sochami. Právě v jedné z tělocvičen byla nalezena slavná socha Farnéského býka.
Další zastávkou návštěvníka lázní bylo laconicum (obdoba dnešní sauny), caldarium, tepidárium, frigidarium a natio.
Caldarium
Caldarium (horká lázeň) v Caracallových lázních bylo kruhová místnost o průměru 36 metrů, která byla kryta kopulí. Nacházelo se zde sedm menších bazénů s horkou vodou o rozměrech 7 x 5 metrů, které byly umístěny ve výklencích po obvodu, a jeden větší kruhový bazén uprostřed. Místnost byla bohatě zdobena mramorem a sochami.
Tepidárium
Vedle horké lázně bylo Tepidárium (teplá lázeň), menší místnost se dvěma bazény.
Frigidarium
Ve středu se nacházelo frigidarium (studená lázeň) o rozměrech 58 x 24 metrů s mramorovou podlahou vykládanou technikou opus sectile. Sál měl vysoký klenutý strop, který podpíralo osm šedých žulových sloupů z Egypta. Čtyři bazény se studenou vodou se nacházely v nikách na delších stranách sálu (dva na každé straně). Stěny byly pokryty mramorem a celý sál vyzdoben sochami.
Natio
Vedle frigidaria se nacházel velký venkovní bazén (natio) o rozměrech 50 metrů na délku a 22 metrů na šířku. Jeho hloubka dosahovala 1 metru. Bazén obklopovaly stěny, které byly vysoké více než 20 metrů a ve výklencích zdobeny sochami. Mezi výklenky původně stály mohutné žulové sloupy, z nichž se dochoval pouze jeden a nyní ho najdeme na náměstí Piazza di Santa Trinita ve Florencii. Sloup daroval rodu Medicejských papež Pius IV. v roce 1562.
Výzdoba Caracallových lázní
Architektura a výzdoba Caracallových lázní byla velkolepá, dokonce byly v 5. století označeny za jeden z divů světa. Lázně byly postaveny z cihel a z vnější strany obložený bílým štukem, aby imitoval kámen. Vnitřní stěny byly obloženy vzácným mramorem, stěny a podlahy zdobily mozaiky. Luxusní výzdoba zahrnovala mramorové a bronzové sochy a sloupy. Z původní výzdoby se toho mnoho nedochovalo. Na svém místě je většina podlahových mozaik, sochy jsou umístěny v muzeích, sloupy a mramory byly použity při výstavbě nových budov.
Sochy
Sochy umístěné v Caracallových lázních zobrazovaly povětšinou mytologické postavy a výjevy. K nejvýznamnějším sochařským dílům patří zejména ty, které byly nalezeny během vykopávek prováděných v 16. století na popud papeže Pavla III.
- Farneský Herkules (Ercole Farnese) – Národní archeologické muzeum v Neapoli (Museo Archeologico Nazionale di Napoli)
Přes tři metry vysoká mramorová socha z počátku 3. století n. l. byla nalezena ve Frigidáriu. Jedná se o římskou kopii bronzového řeckého originálu od Lysippa ze 4. století př. n. l. V současné době je umístěna v Národním archeologickém muzeu v Neapoli (Museo Archeologico Nazionale, Neapol).
- Farneský býk (Toro Farnese) – Národní archeologické muzeum v Neapoli (Museo Archeologico Nazionale di Napoli)
Mramorové sousoší z 3. století n. l. bylo nalezeno v jedné z tělocvičen Caracallových lázní. Pravděpodobně se jedná o římskou kopii řeckého originálu, která byla zhotoven aspeciálně pro Caracallovy lázně.
Mozaiky
Podlahové mozaiky patřily k bohaté výzdobě Caracallových lázní, pocházejí z období Severovské dynastie a většina z nich má geometrický motiv. Při prohlídce je stále k vidění na několik fragmentů polychromovaných a černobílých mozaik a také pozůstatky mozaiky s vyobrazením družiny boha Dionýsa (thiasus).
K nejvýznamnějším mozaikám patří mozaiky s vyobrazením sportovců a porotců, které byly nalezeny v jedné z tělocvičen Caracallových lázní v roce 1824. Mozaiky pravděpodobně pocházejí z počátku 4. století n. l. a nyní jsou uloženy ve Vatikánských muzeích (Řehořovo světské muzeum). Každý sportovec (diskař, oštěpař, zápasník, boxer…) a porotce (oblečen v tóze) je vyobrazen v samostatném panelu a někdy má uvedeno také své jméno. Vítězové drží v ruce palmovou ratolest.
Podzemí Caracallových lázní
Důležitým místem v komplexu bylo podzemí, kde se stovky otroků starali o samotný chod lázní. V bludišti chodeb se nacházely nejen sklady, topný systém, rozvody vody, ale také vodní mlýn, který zajišťoval rozvod vody. Chodby byly široké přes 6 metrů, aby umožnily průjezd vozíků tažených mulami, na kterých se převáželo dřevo na topení, zboží či ručníky.
Mithraeum
V jedné z podzemních částí bylo v roce 1912 nalezeno Mithraeum, chrám k uctívání boha Mithry. Mithra byl perský bůh, který byl oblíben u vojáků a u mužů nižších vrstev především v období 2. a 3. století n. l. Mithraeum pochází ze začátku 3. století n. l. a jedním z největších dochovaných v Římě. Mithraeum Caracallových lázní je přibližně 23 metrů dlouhé a 10 metrů široké a skládá se z pěti místností, které jsou přístupné po schodišti s horního patra.
Hlavní místnost je obdélná s křížovou klenbou a je uzavřena dveřmi. Dochovala se černobílá mozaika na podlaze, dvě lavice po stranách (tzv. praesepia), freska zobrazující boha Mithra, oltář, fragmenty sochy Mithra při zabíjení býka a jáma uprostřed, kde byl tradičně obětován býk.