Bazilika svaté Cecílie v Trastevere (Basilica di Santa Cecilia in Trastevere) se nachází na náměstí Piazza di Santa Cecilia a je uměleckým klenotem římské čtvrti Trastevere. Byla postavena v 9. století na místě rodného domu svaté Cecílie a svým návštěvníkům nabízí jedinečný pohled do historie křesťanství.
Svatá Cecílie
Cecílie se narodila ve 3. století do bohaté římské šlechtické rodiny a ještě před svatbou konvertovala ke křesťanství a složila slib čistoty. To respektoval i její manžel Valerián, který i s bratrem Tiburciem přestoupili na křesťanskou víru. Na počátku 3. století v Římě probíhalo krvavé pronásledování křesťanů a oba bratři i přes zákaz pomáhali pronásledovaným věřícím a pohřbívali mrtvé. To se v té době trestalo smrtí a tak byli nakonec oba dopadeni a popraveni. Cecílie byla uvězněna a po tři dny mučena v suterénu svého domu v caldariu. Horké páry však Cecílii neusmrtily a tak byla nakonec popravena stětím. Psal se rok 230 n. l. Papež Urban I., který byl nucen jejímu trýznění přihlížet, ji po smrti alespoň vystrojil důstojný pohřeb, její tělo uložil Kalixtových katakomb a dům nechal vysvětit.
Historie baziliky svaté Cecílie v Trastevere
Historie vzniku kostela na tomto místě sahá až do 5. století, kdy ze byl postaven menší kostel titulus Caeciliae. První skutečná bazilika zde však byla postavena až v 9. století za pontifikátu papeže Pascala I., který byl znám jako velký stavitel kostelů a sběratel relikvií. Ten také nechal vyzvednout ostatky svaté Cecílie z Kalitových katakomb a umístit do nově postavené baziliky. Podle Liber Pontificalis bylo tělo světice nalezeno v roce 821 zahalené ve zlatém rouchu a v téměř neporušeném stavu. Spolu s ostatky svaté Cecílie byly z katakomb poté ještě vyzvednuty ostatky Valeriána, Tiburcia a Maxima (velitel, který díky bratřím konvertoval ke křesťanství) a papežů Lucia I. a Urbana I.
V následujících staletích byla bazilika několik přestavována a zvelebována. Mezi 12. a 13. stoletím byla postavena zvonice, portikus, křížová chodba a přilehlý klášter. Na konci 13. století Pietro Cavallini vyzdobil kostel freskami s výjevy ze Starého a Nového zákona, ze kterých se však dochoval pouze fragment Poslední soud. Ve stejné době bylo dokončeno i monumentální ciborium od Arnolfa di Cambio.
V roce 1599, u příležitosti Svatého roku 1600, proběhla za finančního přispění kardinála Paola Emilia Sfondrati (synovec papeže Řehoře Velikého I.) modernizace interiéru baziliky. Ta kromě nového uspořádání svatyně zahrnovala také vykopání ostatků svaté Cecílie. Byly objeveny tři sarkofágy: v jednom se nacházely ostatky svaté Cecílie; ve druhém svatého Valeriána, svatého Tiburcia a svatého Maxima; ve třetím pak ostatky papežů Lucia I. a Urbana I. Ohledání ostatků trvalo pět týdnů a bylo dopodrobna zaznamenáno kardinálem Caesarem Baroniusem. Tělo svaté Cecílie bylo v mramorovém sarkofágu uloženo v cypřišové rakvi oblečené do bílého hedvábí vyšívaném zlatými nitěmi, hlava zahalená do závoje, ležící tváří k zemi a se třemi ranami na krku. Ke zkoumání ostatků byl přivolán i slavný sochař Stefano Maderno, který podle toho, co viděl vytvořil sochu světice.
Současná podoba baziliky svaté Cecílie v Trastevere pochází z 18. a 19. století, kdy došlo k několika radikálnějším rekonstrukcím.
V 18. století byla provedena rekonstrukce interiéru podle návrhu Domenica Paradisiho a Luigiho Barattoniho a také úprava fasády baziliky a fasády celého komplexu podle Ferdinanda Fugy.
Další rekonstrukce proběhla v první polovině 19. století na příkaz kardinála Giuseppa Doria-Pamphili. Během této rekonstrukce byly sloupy v interiéru začleněny do pilířů, aby unesly váhu stropní klenby z 18. století, a tím došlo k významné změně vzhledu baziliky.
Na přelomu 19. a 20. století byly z důvodu rekonstrukce a rozšíření krypty pod bazilikou provedeny vykopávky při kterých byly objeveny pozůstatky domů z období Římské republiky. Další vykopávky v 80. – 90. letech pak odhalily významnou křtitelnici z 5. století.
Exteriér baziliky svaté Cecílie v Trastevere
Velkolepý vstup do baziliky svaté Cecílie v Trastevere z náměstí Piazza di Santa Cecilia je dílem Ferdinanda Fugy a byl postaven mezi lety 1741 – 1742.
Portálem se vstupuje na nádvoří, které bylo v roce 1929 upraveno do podoby zahrady podle návrhu Antonia Muñoze. Uprostřed zahrady je umístěna menší nádrž na vodu se starobylým pohárem (tzv. kantharos).
Fasáda baziliky svaté Cecílie v Trastevere je, stejně jako vstupní portál, dílem Ferdinanda Fugy a pochází z roku 1725. Přestavba fasády baziliky byla objednána kardinálem Francescem Acquaviva d’Aragona, což připomíná erb kardinála umístěný v tympanonu. Nápis nad vchodem FRANCISCVS · TITV · SANCTAE · CAECILIAE · KARTA · DE · AQVAVIVA připomíná, že byl titulárním kardinálem baziliky.
Románská zvonice pochází z 12. – 13. století.
Lodžie baziliky byla postavena ve 12. století a v 18. století upravena Ferdinandem Fugou. Původní jsou čtyři starobylé iónské sloupy: dva jsou z růžové žuly z Asuánu a dva z mramoru pavonazzeto z Turecka. Na vlysu se nachází i původní mozaiky s vyobrazením svaté Cecílie a dalších svatých.
Na stěnách lodžie najdete několik zajímavých středověkých náhrobků, nápisů a fragmentů soch. Většina náhrobků se nacházela původně v podlaze, proto jsou také tolik opotřebované. Několik epigrafů pochází z vykopávek pod bazilikou. V lodžii vpravo najdeme také pomník kardinála Paola Emilia Sfondrati, který je připisován Girolamovi Rainaldi. Pomník se původně nacházel v pravé lodi, ale překážel při vstupu do kaple Ponziani a tak byl v roce 1957 přesunut ven.
Interiér baziliky svaté Cecílie v Trastevere
Interiér baziliky svaté Cecílie v Trastevere je trojlodní a jeho dnešní podobě významně přispěla rekonstrukce v 18. století. Jednotlivé lodě jsou od sebe odděleny pilíři, které tvoří arkádu. Původně byly lodě od sebe odděleny dvanácti korintskými sloupy na každé straně, ale při již zmíněném rekonstrukci v 19. století byly tyto sloupy začleněny do pilířů, aby se zabránilo zřícení klenby.
Při vstupu do baziliky se ocitnete v mělké předsíni, která je od hlavní lodi oddělena pilíři tvořící arkádu. V předsíni se nachází dva mramorové pomníky: vlevo kardinála Niccola Forteguerriho (1473 – 1480) od italského renesančního sochaře Mino da Fiesole a vpravo kardinála Adama Eastona (kolem roku 1400) od anonymního toskánského umělce.
Klenba vestibulu je zdobena freskami s vyobrazením svaté Cecílie, svatého Valiriána, svatého Štěpána, svatého Urbana a svatého Vavřince. Předpokládá se, že fresky jsou dílem Fabrizia Parmigiana a Marzia di Colantonia.
Po stranách vestibulu se nachází dvě menší místnosti. Do té vlevo (po levici při vstupu do baziliky) se vchází do levé lodi a nachází se zde vchod do prostoru pod bazilikou, kde byly při vykopávkách objeveny pozůstatky budov z římského republikánského období.
Místnost napravo je kaple Ukřižování (Cappella della Crocifissione), která byla postavena v roce 1660. V kapli najdeme oltářní obraz Ukřižování Krista z 15. století od anonymního umělce. Jedná se nástěnnou malbu, která sem byla přesunuta z odsvěceného kostela Sant’Andrea dei Vascellari.
Nad vestibulem se nachází chór pro jeptišky, kde se za okny skrývá malý klenot baziliky – fragmenty fresek Pietra Cavalliniho s vyobrazením Posledního soudu. Fragment byl původně součástí mnohem širšího cyklu fresek, které pokrývaly i boční stěny hlavní lodi a zobrazoval výjevy ze Starého a Nového zákona. Fresky se datují do období mezi roky 1289 – 1293 a jsou považovány za jedno z nejvýznamnějších děl tohoto umělce. Freska byla po staletí zakryta zdí a objevena až v roce 1900. Pokud si fresku budete chtít prohlédnout, máte možnost pouze v předem stanovených časech, které jsou zveřejněny na oficiálních stránkách baziliky.
Hlavní loď je zaklenuta sníženou valenou klenbou. Uprostřed klenby je velká freska Apoteóza svaté Cecílie z roku 1727 od Sebastiana Concy.
Levá loď
Boční lodě jsou zaklenuty křížovou klenbou s výzdobou od Giovanniho Zanny (zvaný Pizzica) a Tarquiniuse Ligustri.
Podél levé lodi se nachází několik oltářů a hrobek, ve směru od vchodu k presbytáři jsou to:
- oltář svatých Štěpána a Vavřince s oltářním obrazem od Giuseppa Ghezziho z roku 1676;
- oltář svatého Ondřeje s oltářním obrazem od Giovanniho Baglione z roku 1601;
- mramorový pomník biskupa Gregoria Magalottiho od Guglielma della Porty z roku 1538;
- oltář svaté Agáty ze 17. století;
- pomník kardinála Giacoma Luigi Brignole od Salvatora Revèlli z roku 1855;
- malá kaple s oltářem svatých Petra a Pavla na konci levé lodi od Giovanniho Baglione z roku 1601.
V podlaze najdete také několik velmi dobře dochovaných náhrobních kamenů kardinálů z 18. – 19. století, kteří jsou v bazilice pohřbeni.
Presbytář, apsida a hlavní oltář
Ústředním bodem interiéru baziliky svaté Cecílie je presbytář, jehož současné uspořádání je výsledkem rekonstrukce z 16. století. Presbytář je od hlavní lodi oddělen mramorovou přepážkou a vyvýšen o šest schodů na každé straně.
Apsida za oltářem je vyzdobena mozaikami v byzantském stylu, pochází přibližně z roku 820 a zobrazuje Krista v aktu požehnání. Nalevo od Krista jsou vyobrazeni svatý Pavel, svatá Cecílie a papež Paschal I. Papež je vyobrazen z miniaturou kostela a čtvercovou svatoří, která naznačuje, že byl stále naživu, když byla mozaika zhotovena. Napravo od Krista jsou svatý Petr, Svatý Valerián a svatá Agáta. Svatá Agáta a svatá Cecilie jsou na mozaice zobrazeny jako princezny s červenými botami, které jsou známkou vysokého postavení. Svatá Cecílie má na sobě korunu, která znamená, že je patronkou kostela. Dole je dvanáct ovcí a Beránek Boží, po obou stranách Betlém a Jeruzalém a zlatý nápis oslavující stavbu kostela papežem Paschalem I.
Po stranách triumfálního oblouku apsidy se ve výklencích nacházejí busty papežů Inocence XII. a Klementa XI. od Giuseppa Mazzuoliho z roku 1725. Pod bustou papeže Inocence XII. je obrázek Panny Marie Dobré rady (Madonna del Buon Consiglio).
Nad hlavním oltářem se tyčí gotické ciborium z konce 13. století (asi 1293), které je mimořádným dílem Arnolfa di Cambio. Tvoří ho čtyři korintské sloupy z černého a bílého mramoru a je také bohatě zdobeno reliéfy; kosmatskou mozaikou a sochami andělů, světců, proroků a evangelistů.
Před hlavním oltářem se nachází hrob svaté Cecílie, kterému dominuje socha svaté Cecílie od Stefana Maderna zhotovená podle náčrtu těla světice pořízeném Madernou při odhalení jejich neporušených ostatků v roce 1599.
Pozlacení bronzoví andělé nad sochou a bronzové reliéfy po stranách oltáře zobrazující svatého Valeriána, svatého Tiburcia, svatého Maxima, papeže Lucia I. a papeže Urbana I. byly odlity Domenicem Ferrerio a Oraziem Censore podle návrhu Stefana Maderna.
Pravá loď
V pravé lodi najdeme několik náhrobků, oltáře a také postranní kaple. Fresky, které zdobí pravou loď, pocházejí ze 17. století.
Na konci pravé uličky (blíže k presbytáři) se nachází malá kaple svaté Terezie.
Vpravo na zdi je freska zobrazující zjevení svaté Cecílie papeži Paschalovi I. a jeho objev těla svaté Cecílie v katakombách. Freska pochází z 12. nebo 13. století a sem byla přemístěna z lodžie v roce 1785.
Kaple Rampolla
První kaplí v pravé uličce ja kaple Rampolla (Cappella Rampolla del Tindaro), která vznikla mezi lety 1925 – 1929 (podle návrhu Antonia Muñoze) jako pohřební kaple kardinála Mariana Rampolla del Tindaro, jednoho z nejvýznamnějších postav vatikánské diplomacie 19. století a také původního favorita konkláve v roce 1903. V kapli si můžete prohlédnout monumentální pomník kardinála, který je dílem Enrica Quattrini. Ústředním bodem pomníku je vyobrazení krypty v bazilice svaté Cecilie v Trastevere uměleckou technikou Trompe-l’oeil.
Vpravo od vchodu do kaple Rampolla se nachází hrobka kardinála Giuseppa Maria Feroni (18. století; G. B. Ceccarelli) a oltář svaté Máří Magdalény s oltářním obrazem, který je připisován Giovannimu Baglione.
Kaple relikvií
Další kaplí v pravé uličce je kaple relikvií (Cappella delle Reliquie), která byla renovována v roce 1723 podle návrhu Luigiho Vanvitelli na objednávku kardinála Francesca Acquavivy. Dílem Vanvitelliho jsou i malby na stropě (Sláva andělů) a na pravé zdi (Anděl korunuje Cecílii a Valeriana). Jedná se o jediná známá díla tohoto umělce, protože je znám především jako architekt. V kapli byly původně uloženy relikvie, které se nyní nacházejí ve Vatikánských muzeích.
V podlaze před kaplí je náhrobek kardinála Giorgia Doria (1708-1759).
Vpravo od vchodu do kaple je oltář svatého Benedikta s oltářním obrazem od Giuseppa Ghezziho z roku 1676.
Kaple Ponziani
Třetí kaplí v pravé uličcce je kaple Ponziani (Capella Ponziani), která si jako jediná zachovala svůj renesanční vzhled. Kaple pochází z 15. století a je známá i jako kaple svaté Františky Římské, která byla provdaná za Lorenza Ponziani. Fresky v kapli jsou připisovány Antoniovi del Massaro (známý jako Pastura).
Před kaplí Ponziani je v podlaze náhrobek kardinála Ferdinanda Maria de’ Rossi (1696 – 1775) a arcibiskupa Cornelia Bentivoglio.
Kaple svaté Cecílie
Poslední kaplí v pravé lodi je kaple svaté Cecílie (Cappella di Santa Cecilia) z přelomu 16. a 17. století a je nejvýznamnější kaplí v bazilice. Kaple je přístupná chodbou, která je vyzdobena freskami vlámského malíře Paula Brilla, sochou svatého Šebestiána ze 16. století od Lorenza Lottiho (známý jako Lorenzetto) a basreliéfem s Madonou a Ježíškem, který je připisován dílně Mina da Fiesole. Naproti vchodu do kaple si můžete prohlédnout tondo zobrazující svatbu Cecílie a Valeriána od Guida Reniho.
Samotná kaple se nachází vpravo na konci chodby a podle legendy byla právě pod touto kaplí po tři dny Cecílie mučena horkými parami. Trubky bývalého caldaria jsou zde viditelné dodnes. Kaple je vyzdobena nástěnnými malbami s výjevy ze života svaté Cecílie od neznámých umělců. Mimořádný je oltářní obraz Stětí svaté Cecílie, který byl zhotoven asi v roce 1601 (1603) a jedná se o rané dílo Guida Reniho.
Na konci pravé lodi je v podlaze náhrobek kardinála Girolama Spignoly (1713-1784) a včele stojí pomník Martina De Salmeron (1500-1556), papežského úředníka, který ve své závěti odkázal veškerý majetek bazilice.
Podzemní komplex baziliky svaté Cecílie v Trastevere
Až do počátku 20. století byla pod bazilikou známa pouze krypta – tzv. “bagno” či caldarium, ve kterém byla podle legendy umučena svatá Cecílie. Tuto kryptu se tehdejší titulární kardinál Mariano Rampolla del Tindaro rozhodl restaurovat a rozšířit. Právě z důvodu rozšíření byly provedeny četné výkopové práce, které vedly k objevení několika pozůstatků starověkých římských budov v hloubce asi 5 metrů. Bylo odhaleno několik místností a také bylo možné identifikovat i některé stavební úpravy, při kterých byl dům Cecílie a Valeriána přeměněn v 5. století na titulus Caeciliae, původní primitivní kostel.
Pozůstatky starověkého Říma
V podzemí si dnes můžeme díky vykopávkám prohlédnout řadu místností, jejichž historie sahá až do republikánské doby. Nejstarší budovou v podzemního komplexu je stavba pocházejí z 2. století př. n. l. a tvoří je několik tufových sloupů a zeď postavená technikou opus quadratum. Další významnou stavbou je patrně pozůstek soukromého domu z 1. století př. n. l. s dochovanou zdí opus reticulatum a podlahou opus signinum. Obě tyto původní stavby byly pravděpodobně začleněny ve 2. století n. l. do nově postaveného nájemného domu (tzv. insula) s nádvořím a malými soukromými lázněmi. Z insuly dochovalo vstupní schodiště, místnost s několika válcovými zděnými nádržemi v podlaze, které pravděpodobně sloužily k uchovávání potravin, a domácí pohanská svatyně s reliéfem Minervy.
Krypta
Původní krypta pod bazilikou byla malá půlkruhová místnost, která byla vyhloubena pravděpodobně při stavbě kostela v 9. století jako confessio. Její dnešní podoba v neobyzantském stylu je výsledek renovačních prací provedených mezi lety 1899 – 1901 architektem Giovannim Battistou Giovenale.
Současná krypta má obdélníkový tvar s arkádovou klenbou podepřenou žulovými sloupy, podlahou imitující techniku cosmatesco a je vyzdobena mozaikami Giuseppa Bravi. Uprostřed se nachází oltář, kde jsou za okénkem s mříží (fenestella confessionis) uloženy sarkofágy s ostatky svaté Cecílie (horní sarkofág), svatého Valeriána, svatého Tiburcia, svatého Maxima (prostřední sarkofág) a papežů Lucia I. a Urbana I. (spodní sarkofág). Za tímto okýnkem se nachází také původní krypta, bohužel se v ní nedochovala žádná výzdoba.
Nalevo od oltáře je mozaika s vyobrazením svaté Cecílie a svatého Valeriána a napravo mozaika s vyobrazením svatého Valeriána, svatého Tiburcia a svaté Cecílie. V kryptě jsou dvě menší postranní kaple v beuronském stylu: vpravo od oltáře kaple svaté Anežky a vlevo kaple svaté Agáty.
Baptisterium titulus Caeciliae
Během archeologických vykopávek v roce 1988 byla pod kaplí relikvií a přilehlým klášterem v zachovalé místnosti nalezena šestiboká křtitelnice (baptisterium), která zde vznikla pravděpodobně již v 5. století přeměnou vany lázní. Křtitelnice je vzácným příkladem křtu ponořením, způsobu křtu v počátcích křesťanství. V místnosti si dochovala také část původní výzdoby a fragmenty nápisu na architrávu odkazující na svátost křtu.
Klášter
Benediktinský klášter baziliky svaté Cecílie v Trastevere se nachází vlevo a není veřejnosti přístupný. Prohlédnout si ho můžete pouze v rámci komentovaných prohlídek s průvodcem.
Původní klášter byl založen již papežem Pascalem I. a v průběhu staletí byl přestavěn a také se zde vystřídalo několik mnišských řádů. Původně byl klášter svěřen mnišskému ˇŘádu benediktinů, kteří jej obývali až do poloviny 14. století. Od roku 1344 byl klášter ve správě žebravému řádu Humiliáti, ale i museli nakonec klášter opustit. V roce 1527 byl klášter svěřen benediktinským jeptiškám, které jsou zde dodnes.