Fontana di Santa Maria in Trastevere je považována za nejstarší a stále fungující veřejnou kašnu v Římě. Nachází se na stejnojmenném náměstí Piazza di Santa Maria in Trastevere v malebné čtvrti Trastevere, přímo před bazilikou Santa Maria in Trastevere, a je opředena legendou o svém původu.
Původ samotné fontány je spjat s legendou o zázračném prameni, který dal celé lokalitě duchovní význam. Podle křesťanské tradice vytryskl v roce 38 př. n. l. na tomto místě ze země pramen čistého oleje (či ropy) a vtékal celý den až do řeky Tibery. Římané věřili, že se jedná o prorocké znamení o příchodu spasitele a na památku zde nechali postavit kašnu, která tuto událost (latinsky nazývanou Fons Olei) bude trvale připomínat.
První doložená zmínka o kašně na tomto místě pochází z 8. století, kdy zde stála jednoduchá nádrž, která sloužila jako zdroj vody pro obyvatele i poutníky, kteří přicházeli do baziliky Santa Maria in Trastevere.
Nejstarší dochovaný dokument, který zachycuje fontánu před pozdějšími renesančními a barokními přestavbami, představuje mapa historického Říma od Pietra del Massaio. Na kresbě je zobrazena jako dvě nad sebou umístěné kruhové mísy, které nese sloup, a voda stéká do čtvercové spodní nádrže. U kresby je také zmíněna legenda Fons Olei.
V průběhu 15. – 17. století prošla fontána na náměstí Santa Maria v Trastevere několika přestavbami, které ji vtiskly dnešní impozantní podobu.
První významná přestavba byla provedena na konci 15. století na popud Giovanniho di Valenza, španělského kardinála baziliky Santa Maria v Trastevere (vlastním jménem Juan López), u příležitosti Jubilejního roku 1500. Úprava fontány byla svěřena jednomu z nejvýznamnějších renesančních architektů – Donatu Bramante. Ten zásadním způsobem změnil architektonický koncept fontány, když zcela zrušil její původní horní nádrž a nahradil ji novou osmibokou mramorovou mísou. Z jejího středu vystupoval vyřezávaný sloupek a po stranách byla ozdobena čtyřmi kamennými sochami vlčích hlav, z jejichž tlam prýštila voda. Tento motiv byl přímým odkazem na rodový erb kardinála Juana Lopéze (lobo je španělsky vlk).
Během následujícího století prošla Fontana di Santa Maria in Trastevere menšími úpravami pod vedením architektů jako Giovanni Girolamo Rainaldi nebo Pirro Ligorio.
Nejzásadnější přestavbou prošla fontána v polovině 17. století pod vedením architekta Gian Lorenza Bernini. Projekt inicioval papež Alexandr VII. Chigi v rámci rozsáhlé modernizace římské infrastruktury a veřejného prostoru. Jedním z hlavních praktických předpokladů pro úpravu bylo výrazné zvýšení průtoku vody, k němuž došlo díky obnově a rozšíření starověkého akvaduktu Traiano-Paolo (Acqua Paola). Bernini provedl dvě významné architektonické úpravy. Zaprvé přemístil kašnu do středu náměstí a za druhé umístil na spodní nádrž čtyři mramorové mušle nakloněné směrem ven. Tyto mušle byly nejen dekorativní, ale také praktické. Usnadňovaly nabírání čerstvé vody do věder a džbánů, aniž by lidé museli přelézat okraj hlavní nádrže.
Dnešní podobu vtiskla fontáně na konci 17. století architekt Carlo Fontana z iniciativy papeže Inocence XII., který nebyl zcela spokojen s jejím vzhledem a funkčností. Carlo Fontana rozšířil spodní nádrž a Berniniho mušle nahradil vlastními, mnohem většími, které otočil směrem dovnitř. Otočením mušlí směrem dovnitř se vyřešil Fontana dlouholetý problém s přetékáním vody na okolní dlažbu.
Během následujících let začala fontána vlivem povětrnostních vlivů a neustálého provozu pomalu chátrat. V druhé polovině 19. století již byla natolik poškozená, že se začala rozpadat. V roce 1873 bylo proto rozhodnuto, že bude kompletně rozebrána a postavena věrná replika Fontanova návrhu. Jedinou změnou bylo použití jiného materiálu. Travertin byl nahrazen odolnějším šedým mramorem bardiglio. Během této rekonstrukce byla na vnější stranu mušlí přidána ikonická zkratka S.P.Q.R. (Senatus Populusque Romanus), označující majetek a správu hlavního města.
Poslední obnova fontány na náměstí Santa Maria in Trastevere byla provedena v roce 2025 v rámci programu PNRR – Caput Mundi.