Náměstí svatého Petra či Svatopetrské náměstí (Piazza San Pietro), jedno z nejkrásnějších děl světové architektury, je největším dílem Gian Lorenza Berniniho. Náměstí bylo postaveno v letech 1656 – 1667 pod patronátem papeže Alexandra VII.
Náměstí svatého Petra má oválný půdorys a je orámováno kolonádou, jejichž ramena symbolizují otevřenou náruč vítající věřící. Kolonádu tvoří 284 dórských sloupů z travertinu ve čtyřech řadách a 88 pilířů. Balustrádu kolonády zdobí 140 soch světců z let 1662 – 1703 (vysokých 3,2 m), která jsou dílem Berniniho žáků.
Obelisk na náměstí svatého Petra
Ve středu Svatopetrského náměstí se tyčí 25,31 metrů vysoký obelisk z růžové žuly – tzv. Vatikánský obelisk, který sem z bývalého Neronova cirku nechal v roce 1586 přemístit papež Sixtus V. Přemístění obelisku trvalo čtyři měsíce a vztyčen byl za pomoci 900 mužů, 140 koní a 44 jeřábů. Obelisk pochází z egyptského města Heliopolis a do Říma byl v roce 37 př. n. l. přivezen císařem Caligulou.
Na vrcholku obelisku je bronzový kříž, který obsahuje fragment kříže, na kterém byl ukřižován Kristus.
V blízkosti obelisku najdete dlažební kostky z červeného porfyru. Předpokládá se, že pocházejí ze sarkofágu sv. Petronily, který nechal Bramante rozbít při výstavbě nové baziliky. “Bramante ruinante” – tak zněl nápis na mluvící soše Pasquino.
Větrná růžice na náměstí svatého Petra
Obelisk na Svatopetrském náměstí obklopuje větrná růžice (větrný kompas), která zobrazuje různé směry větru a slouží také jako sluneční hodiny.
Autorem slunečních hodin je monsignore Filippo Luigi Gilii a pochází z roku 1817.
Větrná růžice byla vytvořena asi kolem roku 1852 a je rozdělena na 16 dílů (16 směrů větru). Názvy základních směrů (NORD TRAMONTANA, NORD WEST MAESTRO, NORD EST GRECO, WEST PONENTE, EST LEVANTE, SUD WEST LIBECCIO, SUD EST SCIROCCO, SUD OSTRO) pocházejí z portolánových map. Každý směr větru je vyobrazen na oválné mramorové desce.
Fontány na náměstí svatého Petra
Na náměstí se nachází dvě téměř identické fontány, které byly postaveny ve dvou různých obdobích dvěma slavnými barokními architekty – Carlem Madernou a Gianem Lorenzem Berninim.
Fontána vpravo (při pohledu směrem k Via della Conciliazione) bylo postavena v roce 1614 Carlem Madernou s využitím prvků původní fontány z konce 15. století.
V polovině 17. století byla Madernova kašna přemístěna Berninim na současné místo a zároveň byla v roce 1677 po vzoru této fontány postavena Berninim druhá fontána.
Pamětní deska – pokus o atentát na papeže Jana Pavla II.
Na Svatopetrském náměstí najdete i pamětní desku, která připomíná den, kdy byl spáchán pokus o atentát na papeže Jan Pavla II. Byla středa 13. května 1981 a papež Jan Pavel II. pořádál, jako každý týden, audienci na Svatopetrském náměstí. Když přijel na náměstí ve svém otevřeném Papamobilu vypálil na něj Mehmet Ali Agca čtyři rány. Střely zasáhly jeho břicho a levou a pravou ruku. Zranění naštěstí nebyla smrtelná.
Neronovo srdce
Mezi více než 2 miliony dlažebních kostek, kterými je vydlážděno náměstí sv. Petra, vyniká jedna dlažební kostka, kterou Římané znají jako Neronovo srdce. Dlažební kostka je červená a je na ní basreliéf srdce. Dlažební kostku Neronovo srdce zcela bezdůvodně pojmenovala skupinka dětí, které si na náměstí hrály s míčem a náhodou ji při hře objevily.
K této kostce se váže mnoho legend. Podle některých je dílem Berniniho na znamení lásky, kterou nenašel. Druhá legenda zase vypráví, že by autorem dlažební kostky mohl být Michelangelo a má symbolizovat zlomenou lásku.
Malá nápověda pro ty, kteří se rozhodnou Neronovo srdce najít, je “LIBECCIO”.
Sochy sv. Petra a sv. Pavla
Po stranách schodiště vedoucího do Baziliky svatého Petra stojí sochy sv. Petra a sv. Pavla, které vítají věřící před vstupem do baziliky. Socha svatého Petra (1840) je dílem Giuseppa de Fabris a socha svatého Pavla je od Adama Tadoliniho (1838).