Rafaelovy síně

Rafaelovy síně či Rafaelovy pokoje (Stanze di Raffaello) jsou komplex čtyř místností ve Vatikánském paláci, které jsou zdobeny přepychovými freskami malíře Rafaela Santi. Fresky patří k mistrovským dílům renesance a v rámci prohlídkové trasy Vatikánských muzeí jim co do důležitosti patří hned druhé místo po Sixtinské kapli.

Historie Rafaelových síní

Když se v roce 1503 stal papežem Julius II., odmítl ve Vatikánském paláci využívat apartmány (Apartmány Borgia) svého nenáviděného předchůdce Alexandra VI. a raději si vybral několik místností ve druhém patře, které byly naposledy přestavěny papežem Mikulášem V. Pokoje sice zdobily fresky významných umělců druhé poloviny 15. století, papež Julius II. se však rozhodl, že je nechá celé vyzdobit znovu. Pravděpodobně je chtěl mít ještě krásnější než místnosti Apartmánu Borgia. Najal proto několik umělců, jako byli Pietro Perugino, Sodoma, Baldassare Peruzzi či Lorenzo Lotto, aby pokoje nově vyzdobili. Jejich práce se však papeži moc nelíbila a rychle je zavrhl. Michelangelo, který v té době pracoval na stavbě nové baziliky svatého Petra, doporučil papeži svého krajana Rafaela Santi, jehož práce právě slavila velký úspěch v Perugii. Rafael Stanzi papeži představil několik skic a papež, zřejmě velmi potěšen jeho prací, mu svěřil celou výzdobu. Práce na výzdobě byly zahájeny v roce 1508 a pokračovaly nepřetržitě (i po smrti papeže Julia II.) až do roku 1520, kdy Rafael náhle zemřel. V jeho práci pak dále pokračovali Rafaelovy žáci až do dokončení v roce 1524.

Komplex Rafaelových síní

Všechny čtyři místnosti jsou pojmenovány podle fresek, které se zde nachází, v chronologickém pořadí jsou to: Síň signatury (1508 – 1511), Heliodorova síň (1511 – 1514, Síň požáru v Borgo (1514 – 1517) a Konstantinův sál (1517 – 1524).

Síň signatury

Síň signatury (Stanza della Segnatura) byla první místnosti, kterou Rafael vyzdobil freskami. Právě tyto fresky patří k Rafaelovým nejslavnějším a jsou dodnes považovány za jeho mistrovské dílo. Papež Julius II. místnost využíval jako svou knihovnu, studovnu a pracovnu, své jméno však dostala podle Nejvyššího tribunálu apoštolské signatury, který se zde v polovině 16. století scházel.

Námětem fresek jsou tři největší lidské hodnoty: pravda, dobro a krása a vědecká odvětví té doby: teologie, filozofie, právo a poezie. Nadpřirozená pravda je zobrazena na fresce Disputace Nejsvětější svátosti (teologie) a racionální pravda na fresce Athénská škola (filozofie). Dobro je vyjádřeno pomocí kardinální ctností (statečnost, prozíravost a zdrženlivost) a teologických ctností (víra, naděje a láska), krása pak řeckým pohořím Parnas s Apollónem a múzami.

• Freska Disputace o Nejsvětější svátosti z roku 1509 zobrazuje zanícenou diskuzi světců a teologů, kteří obracejí svůj pohled vzhůru na Nejsvětější trojici s apoštoly, proroky a mučedníky. Poselstvím fresky je vyzdvihnout pontifikát papeže Julia II. jako zlatý věk pro teologii.
• Freska Athénská škola pochází z roku 1510 a znázorňuje filozofii jako cestu k poznání. Scéna je umístěna do klasického slavnostního mramorového sálu, ve kterém se nacházejí nejvýznamnější filozofové, jako jsou Platón, Aristoteles, Pythagoras, Herakleitos či Diogénes. Ve tvářích filozofů můžete rozpoznat rysy Michelangela, Leonarda da Vinci, Donata Bramante i samotného Rafaela Santi.
• Námět fresky Parnas z let 1510 – 1511 vychází z řecké mytologie, podle které na pohoří Parnas žil bůh Apollón s múzami. Apollón je zde zobrazen nejen s múzami, ale také básníky Homérem, Dantem, Vergiliem a básnířkou Sapfó.
• Fresky Kardinální a teologické ctnosti a zákon byla dokončena jako poslední v roce 1511. V lunetě jsou zobrazeny kardinální ctnosti, které by měly zdobit každého duchovního, tedy statečnost, prozíravost a zdrženlivost (jsou vyobrazeny jako ženy).  Puti na fresce znázorňují teologické ctnosti – víru, naději a lásku. Ve spodní části ( po stranách okna) fresky zobrazují zákon: papež Řehoř IX. přijímá dekretály a císař Justinián dostává pandekty.

Heliodorova síň

Heliodorovu síň (Stanza di Eliodoro) využíval papež Julius II. pro soukromé audience a je vyzdobena Rafaelovými freskami s námětem Boží zásah do lidského osudu, který je představen prostřednictvím čtyř historických okamžiků:

• Mše svatá v Bolseně zobrazuje zázrak, který se stal v Bolseně v roce 1263, kdy během mše celebrované českým knězem kapala z hostie Kristova krev a tím rozptýlila u kněze pochybnosti o transsubstanciaci (o reálné přítomnosti Ježíše Krista ve svátosti Eucharistie).
• Osvobození svatého Petra zobrazuje zázračné vysvobození sv. Petra z vězení andělem, zatímco stráže spí. Freska navíc odkazuje na Julia II., který byl před svým zvolením papežem titulárním kardinálem baziliky svatého Petra v okovech (San Pietro in Vincoli).
• Setkání Lva Velikého s Attilou byla poslední freska namalovaná v této místnosti a dokončena byla až po smrti papeže Julia II.,  během pontifikátu jeho nástupce Lva X. Papež Lev X. se také na fresce objevuje hned dvakrát, a to v podobě papeže Lva Velikého a jako kardinál. Podle legendy se během setkání Lva Velikého a Attily zázračně zjevili sv. Petra a sv. Pavel vyzbrojení meči a to přimělo Attilu upustit od napadení Itálie a pochodu na Řím. Scéna je zobrazena v pozadí s památkami Říma, ve skutečnosti se však setkání mělo odehrát na severu Itálie, poblíž Mantovy.
• Vyhnání Heliodora z chrámu (freska, po které je místnost pojmenována) zobrazuje biblickou epizodu o Heliodorovi, kterého syrský král Seleukos poslal, aby ukradl poklad z jeruzalémského chrámu. Na žádost velekněze Oniáše posílá bůh rytíře se dvěma mladíky, kteří Heliodora porazí.

  

V klenbě jsou vyobrazeny čtyři epizody ze Starého zákona od Rafaela.

Síň požáru v Borgo

Síň požáru v Borgo (Stanza dell’Incendio di Borgo) byla během pontifikátu papeže Lva X. využívána jako jídelna. V době Julia II. sloužila jako místo pro zasedání nejvyššího tribunálu Svatého stolce Signatura Gratiae et Iustitiae, a proto je také stropní malba spojena s tímto zasedáním. Stropní malbu objednal papež Julius II. v roce 1508 u Perugina a zůstala ponechána i po příchodu Rafaela. Místnost dostala své jméno po požáru, který vypukl v roce 847 ve čtvrti Borgo, nedaleko baziliky svatého Petra, a který zázračně uhasil papež svým požehnáním. Práce na freskách byly dokončeny mezi lety 1514 – 1517 a jsou dílem Rafaelových žáků. Rafael v té době pracoval na tapisériích v Sixtinské kapli a z toho důvodu svěřil práci svým žákům. Fresky zobrazují politickou aspiraci papeže Lva X. prostřednictvím záznamů převzatých z Liber Pontificalis (Kniha papežů) a také slavné epizody ze života jeho předchůdců – Lva III. a Lva IV. Ve všech scénách jsou papežové vyobrazeny s podobiznou papeže Lva X.

Jedná se o tyto čtyři fresky:

• Freska Požár Borgo je první freskou, která byla v této síni vytvořena, je zde také nejvíce patrná malba Rafaelem Santim. Zobrazuje událost z Liber Pontificalis, kdy v roce 847 nedaleko baziliky svatého Petra ve čtvrti Borgo vypukl požár a papež Lev IV. jej slavnostním požehnáním z lodžie uhasil.
• Freska Bitva u Ostie zachycuje historickou událost z roku 849, kdy se u Ostie proti sobě proti sobě postavila vojska Lva IV. a Saracénů. Malba oslavuje zázračné vítězství papeže.
• Freska Korunovace Karla Velikého zobrazuje korunovaci císaře Karla Velikého v bazilice sv. Petra 24. 12. 800 papežem Lvem III., která byla okamžikem založení Svaté říše římské. Malba odkazuje na konkordát mezi Svatým stolcem a Francouzským království v roce 1515, protože papež Lev III. ma rysy Lva X. a Karel Veliký rysy krále Františka I.
• Přísaha Lva III. zobrazuje epizodu, která se odehrála den před korunovací Karla Velikého císařem v bazilice sv. Petra. Papež Lev III. byl falešně obviněn synovci předchozí papeže Hadriána I. a musel se očistit složením přísahy. Stejně jako na předchozí fresce má i zde Lev III. podobu Lva X.

Konstantinův sál

Čtvrtým a posledním pokojem je Konstantinův sál (Sala di Costantino), který je výhradně dílem Rafaelových žáků, zejména Giulia Romana. Rafael v posledních hektických letech svého života stihl připravit pouze skicy a sál byl dokončen až po jeho smrti v roce 1524. Konstantinův sál je pojmenován po císaři Konstantinovi, prvním císaři, který oficiálně uznal křesťanské náboženství tím, že udělil svobodu vyznání. Sál byl využíván především pro recepce a oficiální ceremonie.

Fresky na stěnách zobrazují čtyři epizody ze života císaře Konstantina Velikého, které potvrzují porážku pohanství a triumf křesťanství.

• Freska Vidění kříže je z velké části připisována Giuliovi Romano a zobrazuje vidění císaře Konstantina v předvečer bitvy u Milvijského mostu. Císaři Konstantinovi se na nebi zjevil kříž s nápisem “In hoc signo vinces” (“V tomto znamení zvítězíš”), což znamenalo, aby nahradil znak císařského orla křížem, čímž uznal oficiálně křesťanství.
• I další freska Bitva u Milvijského mostu zobrazuje slavné střetnutí císařů Konstantina a Maxentia. Jedná se o scénu, kdy je Maxentius poražen a vítězí Konstantin, tedy křesťanství vítězí nad pohanstvím. I tato freska je dílem Giulia Romana.
• Třetí freska Křest Konstantina zachycuje císaře Konstantina při přijímání svátosti od papeže Silvestra v Lateránském baptisteriu. Papež Silvestr I. je zde vyobrazen s rysy papeže Klementa VII., během jehož pontifikátu byly v sále po krátké přestávce obnoveny opět práce na freskách. Tato freska je připisována Giovannimu Francescovi Penni.
• Poslední freska Donace Říma zobrazuje legendami opředenou událost, kdy Konstantin Veliký daruje Řím (na je symbolizován zlatou soškou) papeži Silvestrovi I. a tím položí základy papežského státu a světské moci papežů. Listina (známá jako Konstantinova donace), kterou údajně daroval Konstantin papeži Silvestrovi byla v 15. století prohlášena za padělek, nicméně tady je prezentována jako triumfální scéna. Silvestr je zde vyobrazen s rysy Klementa VII. V pozadí můžete vidět interiér původní baziliky svatého Petra. Freska je přisuzována Giuliovi Romano.