Vatikánská apoštolská knihovna (Bibliotheca Apostolica Vaticana) se nachází ve Vatikánu (v komplexu Vatikánského paláce), je jednou z nejstarších knihoven a uchovává nejvzácnější rukopisy a knihy na světě.
Historie Vatikánské apoštolské knihovny
Vatikánská apoštolská knihovna byla formálně založena v roce 1475, její historie je však starší. Knihovnu ve Vatikánu založil již v roce 1448 papež Mikuláš V. a umístil do ní sbírku, kterou z velké části zdědil po svých předchůdcích.
Oficiálně byl knihovna založena v červnu 1475 papežem Sixtem IV., kdy byl jmenován první knihovník knihovny. Byl jím Bartolomeo Sacchi, zvaný Plàtina. Ten sbírku rozdělil tématicky a umístil do čtyřech místností přízemí Vatikánského paláce, které byly zrekonstruovány již za pontifikátu papeže Mikuláše V. Papež Sixtus IV. nechal místnosti vyzdobit malbami předních italských malířů a také posléze umožnil přístup veřejnosti. Sbírky byly rozděleny následovně: Bibliotheca Latina a Bibliotheca Greaca, kde byly umístěny tisky v příslušných jazycích; Bibliotheca Secreta, kde byly umístěny rukopisy a knihy nepřístupné veřejnosti a Bibliotheca Pontificia, která sloužila jako papežský archiv. Sbírka Vatikánské knihovny v roce 1475 čítala 2527 rukopisů a v roce 1481 jejich počet stoupl na 3898. V následujících letech se knihovna dále rozrůstala a tak se papež Sixtus IV. rozhodl vybudovat pro knihovnu nové prostory. Projektem byl pověřen Domenico Fontana. Nová budova, kde knihovna sídlí dodnes, bylo vybudována přes nádvoří Cortile del Belvedera. V horním patře pak vznikl 70 metrů dlouhý a 15 metrů široký sál, dnes známý jako Sixtinský sál (Salone Sistino), který je vyzdoben přepychovými freskami Cesara Nebbia, Giovanniho Guerra a jejich spolupracovníků.
Významného rozšíření se knihovna dočkala zejména v 17. století, kdy do sbírek přibyly darem celé knihovny: Palatinská knihovna v Heidelbergu (1623), knihovna vévodů z Urbina (1657) či sbírka knih královny Kristýny Švédské (1690). Pro 18. století je charakteristické obohacení sbírek Vatikánské knihovny o umělecké sbírky. Bylo zde otevřeno numismatické oddělení či Posvátné muzeum (Museo Sacro), které je dnes začleněno do Světského muzea (Museo Profano) založené papežem Klementem XIII. Umělecké sbírky jsou od roku 1999 v péči Vatikánských muzeí.
Koncem 18. století a počátkem 19. století byl Řím napaden francouzskými vojsky, což knihovnu poznamenalo značnými ztrátami, zejména byla odvezena celá numismatická sbírka. Po připojení Říma k Francouzské říši v roce 1809 se z Vatikánské knihovny stala Národní knihovna a byla obohacena o sbírky řeholních řádů. Po Vídeňském kongresu se většina rukopisů a uměleckých sbírek naštěstí do Vatikánu vrátila.
V průběhu dalších let se sbírka dále rozrůstala, byla otevřena nová čítárna pro badatele a historiky, založena restaurátorská laboratoř a dokonce se od roku 1900 tiskne katalog knih a rukopisů.
Ve 20. století došlo k několika významným akvizím. V roce 1902 zakoupila Vatikánská knihovna knihovnu a archiv z Palazzo Barberini, která obsahovala více než 11 000 latinských, řeckých a orientálních rukopisů a více než 36 000 tištěných knih. Po 1. světové válce byla knihovna obohacena o vzácnou sbírku Francesca de Rossi, archiv rodu Chigi či Ferrajoliho sbírku, která zahrnovala kolem 30 000 autogramů.
V září 2002 byla otevřena nová studovna periodik.
V letech 2007 – 2010 byla Vatikánská apoštolská knihovna dočasně uzavřena, aby mohl být zahájen rozsáhlý program renovace, reorganizace a technologických vylepšení. V rámci všech vylepšení proběhl také přesun čítárny od Sixtinského sálu (Salone Sistino), který byl dosud součástí prohlídkové trasy Vatikánských muzeí.
Knihovna je přístupná pouze studentům a vědeckým pracovníkům, od roku 1985 existuje i online katalog tištěných knih a od roku 2011 probíhá dlouhodobý projekt digitalizace tisků.
Sbírka Vatikánské apoštolské knihovny
Sbírka Vatikánské apoštolské knihovny uchovává:
- přes 180 000 rukopisů,
- 1 600 000 tištěných knih,
- asi 9 000 prvotisků,
- přes 300 000 mincí a medailí,
- více než 150 000 tisků,
- 200 000 fotografií,
- a tisíce kreseb a rytin.
Mezi nejvýznamnější kusy Vatikánské apoštolské knihovny patří:
- iluminovaný rukopis Vatikánský kodex (Codex Vaticanus), nejstarší úplný přepis Bible v řečtině, který pochází ze 4. století;
- Menologium císaře Basileia II., nejstarší dochovaný byzantský rukopis pochází pravděpodobně z roku 1000 n. l.;
- iluminované rukopisy Vergilius Vaticanus, Vergilius Romanus a Vergilius Augusteus, tři starověké rukopisy s dílem básníka Vergilia;
- Codex Borgia, předkolumbovský středoamerický obrazový rukopis ze středního Mexika s kalendářním a rituálním obsahem.
Vzhledem k tomu, že Vatikánská apoštolská knihovna je přístupná pouze vědcům, není možné ji navštívit v rámci prohlídkové trasy Vatikánských muzeí. Umělecká sbírka (výjma Numismatického kabinetu) je však nyní součástí sbírek Vatikánských muzeí a vy si je tak můžete prohlédnout ve Světském muzeu (Museo Profano) či v Křesťanském muzeu (Museo Cristiano).