Vatikánská nekropole (Necropoli Vaticana) se nachází asi 10 metrů pod bazilikou svatého Petra, pod Vatikánskými jeskyněmi (místem, kde jsou pohřbeni papežové). Pohřebiště s křesťanskými i pohanskými hroby z 1. – 4. století n. l. bývalo hřbitovem pod širým nebem. Když se však císař Konstantin I. rozhodl postavit původní baziliku svatého Petra, byla nekropole, kromě hrobu sv. Petra, zasypána, a opět z velké části odkryta až ve 20. století.
Historie Vatikánské nekropole
Historie nekropole sahá až do doby Etrusků, doby před založením Říma. V tomto období bylo dáno zákonem pohřbívat mrtvé za městskými hradbami, proto bylo pohřebiště založeno na kopci Vaticanus, který se nacházel mimo město. Poté, co byl založen Řím, se území na pahorku stalo součástí města. Oblast zůstala z velké části nedotčená až do té doby, než tady císař Caligula nechal postavit cirkus, který se využíval k dostihům a hrám. Cirkus (později nazývaný Neronův cirkus) vešel do dějin za císaře Nera. Ten po velkém požáru Říma v roce 64 n. l. proměnil cirkus v děsivé místo poprav křesťanů, které označil za viníky požáru. Právě na tomto cirku byl ukřižován i sv. Petr a pohřben na nedalekém pohřebišti na pahorku Vaticanus. Z hrobu se stalo poutní místo a na dlouho dobu zůstala nekropole nedotknutelným místem. To se však změnilo, když se císař Konstantin I. rozhodl nad hrobem postavit ve 4. století baziliku zasvěcenou sv. Petrovi. Nekropole musela ustoupit základům baziliky a tak byly stovky hrobů pohřbeny hluboko pod zemí. Zachoval se pouze hrob sv. Petra. Nekropole zůstala utajena po staletí a přesné umístění hrobu sv. Petra zůstalo záhadou. Mezitím byla zbourána původní bazilika svatého Petra a postavena zcela nová. K odhalení Nekropole a hrobu sv. Petra došlo až po smrtí papeže Pia XI. Posledním přáním papeže Pia XI. bylo, aby byl pohřben co nejblíže hrobu sv. Petra. První práce byly s podporou papeže Pia XII. zahájeny v roce 1939 s cílem vyhloubit prostor poblíž hrobu sv. Petra pro uložení ostatků papeže Pia XI. Během těchto prací byly objeveny pozůstatky staveb, které byly později identifikovány jako hrob sv. Petra, ale také jako mauzolea a hrobky z období 1. – 4. století n. l. Po tomto objevu ihned papež Pius XII. nařídil archeologické práce a celý výzkum podzemí baziliky svatého Petra trval až do roku 1949. Během vykopávek bylo nalezeno nejen několik mauzoleí, ale také nedotčený hrob svatého Petra.
Vykopávky Vatikánské nekropole
Archeologické průzkumy během let odhalily dvě řady cihlových staveb oddělených cestou (Via Cornelia), jejichž interiér byl bohatě zdoben malbami a mozaikami. Hloubka nekropole sahá do hloubky od 5 do 12 metrů pod úroveň současné podlahy baziliky svatého Petra a dodnes není zcela prozkoumána.
První doložené vykopávky byly provedeny již v roce 1615 při stavbě Confessia v bazilice svatého Petra a poté v roce 1626, když byly stavěny základy Berniniho baldachýnu. Objev několika pohanských hrobek však vyvolal strach z důkladného prozkoumání oblasti a taky byly veškeré vykopávky po dokončení základů baldachýnu ukončeny. Strach, že se najde něco, co bude v rozporu s dosavadní vírou byl tak velký, že překonal i zvědavost.
První oficiální vykopávky beze strachu byly provedeny, jak již bylo zmíněno, až papežem Piem XII. Archeologický průzkum probíhal nepřetržitě 10 let a ukončen byl Svatým rokem 1950. Druhá fáze archeologického průzkumu pak byla zahájena v roce 1953 a pokračuje dodnes.
Během prvních 10 let byla odkryta část pohřebiště, která sahala asi 7 metrů pod úrovní baziliky svatého Petra a odpovídala linii od Confessia po Kapli nejsvětější svátosti. V tomto období se soustředily vykopávky zejména na oblast kolem údajného hrobu sv. Petra. Byla objevena mauzolea zdobená malbami a mozaikami i se sarkofágy, několik pomníků a nakonec i hrobka sv. Petra postavená císařem Konstantinem. Jednalo se o edikulu pokrytou mramorem pavonazzeto, která obsahovala další malou edikulu tzv. Gaiovu trofej, tedy svatyni z 2. století n. l. To, že nechal císař Konstantin postavit nový svatostánek nad tím původním svědčí o tom, jaký význam v té době měl původní svatostánek. Edikulu podpírala zeď pokrytá červenou omítkou (později dostala název “červená zeď – zeď “G”), která ji zároveň oddělovala od cesty s odvodňovacím kanálem. Na červené zdi se nacházelo velké množství nápisů i Kristův monogram, což naznačovala, že byl učiněn významný objev. Nakonec bylo v malém výklenku objeveno několik úlomků kostí, které byly podrobeny v následujících letech několika expertýzám. Za “pravé” byly označeny až v roce 1968 papežem Pavlem VI.
V pozdějších letech pak pokračovaly vykopávky směrem k Náměstí svatého Petra a na západ k apsidě baziliky svatého Petra.
Popis Vatikánské nekropole
Archeologické průzkumy podzemí dosud odkryly celkem 22 mauzoleí (některá sdílelo i několik rodin), ve kterých se nachází více než 1000 pohřbených. Takto vysoké číslo se vysvětluje vysokou úmrtností dětí a nízkou průměrnou délkou života ve 2. století n. l. Na nekropoli měly své hrobky bohaté rodiny i obyčejný lid, převážně křesťané.
Všechny oblasti (mauzolea) Vatikánské nekropole jsou označeny písmeny. Nejdůležitější oblast je označen písmenem P (Campo P), právě zde se nachází hrob sv. Petra. Kromě této oblasti patří k nejvýznamnějším: mauzoleum rodu Valerii (H) či mauzoleum rodu Julii (M). Majitele šesti dalších hrobek (A, C, H, L, N a O) se podařilo identifikovat podle nápisů nad vstupními dveřmi
Oblast P a hrob svatého Petra
Ústřední bodem Vatikánské nekropole je oblast P (Campo P), kterou archeologové označují jako “Gaiova trofej”, svatyni z 2. století n. l., která byla postavena nad hrobem sv. Petra. Když byl sv. Petr ukřižován na Neronově cirku (kolem roku 64 n. l.), bylo jeho tělo pohřbeno na pahorku Vaticanus. Z hrobu se stalo poutní místo a o 100 let později byla nad hrobem postavena malá svatyně, dnes nazývána “Gaiova trofej”. Je pojmenována po knězi Gaiovi, který podle písemných pramenů dokázal určit, kde přesně se hrob sv. Petra nachází. Ještě do začátku 4. století bylo pohřebiště využíváno k pohřbívání a podle římského zákona bylo posvátné a nedotknutelné. To se však změnilo rozhodnutím postavit na místě posledního odpočinku sv. Petra křesťanský chrám. A tak byla zbořena velká část pohřebiště a hroby byly zasypány zeminou. Kolem hrobu sv. Petra nechal císař Konstantin v letech 321 – 324 postavit mramorový svatostánek. Ostatky svatého Petra byly objeveny v roce ve výklenku nad původním hrobem, kam byly přemístěny na příkaz císaře Konstantina. Kosti byly zabaleny do purpurové látky protkané zlatem a analýzou se zjistilo, že patřily muži ve věku 60 až 70 let o výšce 165 cm. Zda ostatky patří skutečné Petrovi, však dodnes není zcela jisté. Nicméně dne 26. června 1968 vydal papež Pavel VI. prohlášení, že na základě vědeckého zkoumání byly ostatky sv. Petra přesvědčivě identifikovány.
Plocha P má rozměry asi 4 x 8 metrů, je vydlážděna mozaikou a na západní straně je oddělena tzv. červenou zdí. Přibližně uprostřed zdi najdete edikulu, ve které byly uloženy ostatky sv. Petra.
Během vykopávek bylo v oblasti P nalezeno také velké množství skromných hrobů, které však nelze identifikovat, protože se nedochovaly epigrafy.
Mauzoleum M
Mauzoleum M bylo postaveno pravděpodobně již ve 2. století n. l. a patřilo rodině Juliánů. Jeho objev se datuje již do 16. století, kdy bylo odkryto při stavbě baziliky sv. Petra. Původ hrobky je pohanský, což dokazuje přítomnost kolumbária. Nicméně najdeme zde i mozaiky s křesťanskou tématikou (vyobrazení Krista na voze taženém bílými koňmi, rybáře, dobrého pastýře s beránkem a Jonáše s velrybou), což poukazuje na to, že mauzoleum bylo ve 3. století n. l. využíváno křesťany, případně se rodina Julianů stala křesťany. Z historického hlediska patří k mauzoleum M k nejvýznamnějším. Právě tady se nachází nejstarší dochovaná mozaika s křesťanskou tématikou. Jedná se o zlatou mozaiku zobrazující postavu jedoucí na slunečním voze taženém bílými koňmi, kterou obklopuje vinná réva. Mozaika je interpretována jako Christ-Sol (Kristus slunce).
Mauzoleum H
Největší hrobka Vatikánské nekropole se nachází přibližně uprostřed cesty vedoucí přes staré pohřebiště k hrobu sv. Petra. Hrobka patřila rodině Valeriů a ve 2. století ji nechal postavit Valerius Herma, jehož sochu najdeme v jednom z výklenků. Skládá se z několika místností, které nejsou zdobeny mozaikami a malbami, ale v té době velmi oblíbenými oblíbenými štukovými reliéfy. Reliéfy vyprávějí o životě rodiny Valeriů a také svědčí o jejich silné náboženské víře. Najdete zde vyobrazenou bohyni Isis, bohyni Minervu, boha Apollóna či boha Jupitera Dolichenuse. V hrobce byl nalezen i nápis “Petrus, roga Iesus Christus pro sanctis hominibus chrestianis ad corpus suum sepultis” (“Petře, modli se k Ježíši Kristu za svaté křesťany pohřbené vedle jeho těla”). Tento nápis spolu s několika křesťanskými hroby uvnitř mauzolea podporuje teorii o uložení ostatků sv. Petra na tomto pohřebišti.