Vatikánské jeskyně (Grotte Vaticane), místo posledního odpočinku několika papežů a významných osobností, najdete pod bazilikou svatého Petra. Jejich návštěva je důležitou součástí prohlídky Vatikánu zejména pro ty, co se zajímají o náboženskou historii a umění.
Historie Vatikánských jeskyní
Hned na úvod je nutné říct, že označení “jeskyně” je v tomto případě zcela nepřesné. Jedná se vlastně o prostor, který vznikl v 16. století mezi podlahou současné baziliky svatého Petra a podlahou baziliky postavené císařem Konstantinem.
Návrh na zvýšení podlahy nové baziliky svatého Petra a původ vzniku Vatikánských jeskyní lze vysledovat do období pontifikátu Lva X., kdy architekt Antonio da Sangallo mladší navrhl papeži zvednout základy baziliky asi o tři metry nad úroveň té současné. Do této doby se předpokládalo, že základy nové baziliky budou odpovídat té původní. Nicméně samotný vznik Vatikánských jeskyní lze datovat až do konce 16. století (za papeže Klementa VIII.), kdy byly zahájeny práce na podpoře podlahy a postupně vznikly klenuté prostory označované jako Staré jeskyně (Grotte Vecchie) a Nové jeskyně (Grotte Nuove). Na konci 16. století byly podzemní prostory dokončeny. Nicméně byly uzavřené a až na hrob sv. Petra (původní confessio) nepřístupné.
To vše se změnilo za pontifikátu papeže Pavla V., které rozhodl o novém uspořádání a také přišel s nápadem, jak prostor využít. Nechal vybudovat dvě chodby, kaple a zdi vyzdobit malbami. Byly sem přeneseny ostatky papežů, biskupů a světců z původní baziliky a také uloženy pozůstatky původní baziliky (mozaiky, sochy, obrazy, sarkofágy).
Za papeže Urbana VIII. byly pod pilíři podpírající kopuly postaveny čtyři kaple (sv. Veroniky, sv. Heleny, sv. Longina a sv. Ondřeje), které byly s bazilikou propojeny točitými schodišti. Všechny čtyři kaple jsou dílem Gian Lorenza Bernini.
Ve 20. století pak byly pak vybudovány další kaple, oratoře a pochopitelně se rozšiřoval i počet papežských hrobek.
Hroby ve Vatikánských jeskyních
Být pohřben ve Vatikánských jeskyních, co nejblíže hrobu sv. Petra, bylo přáním nejen mnoha papežů, ale i králů. Stejně tak to bylo i u prvních křesťanů, což prokázal průzkum Vatikánské nekropole. Najdou se však i papežové, kteří si přáli být pochováni na jiném místě, např. papež Pius IX. je pohřben v Bazilice sv. Vavřince za hradbami či papež Lev XIII. má hrob v Lateránské bazilice.
Místem posledního odpočinku nejsou Vatikánské jeskyně pouze pro papeže. Je zde pohřbena švédská královna Kristýna, svůj hrob zde má i kardinál Rafael Merry da Val a do roku 2018 zde byly uloženy ostatky českého kardinála Josefa Berana.
Interiér Vatikánských jeskyní
Vatikánské jeskyně se rozvětvují do výklenků, chodeb a kaplí a připomínají spíše trojlodní baziliku. Rozdělují se na Staré jeskyně (Grotte Vecchie) a Nové jeskyně (Grotte Nuove). Velmi matoucí je, že část označující Staré jeskyně je vlastně novější část celého komplexu a označení Nové jeskyně má část, která obklopuje hrob sv. Petra a jedná se tedy o pozůstatky stavby původní Konstantinovy baziliky.
Staré jeskyně
Staré jeskyně z architektonického hlediska již v dnešní době nemají žádný význam. Připomínají spíše sklep s nabílenými stěnami. Nicméně právě v této části najdeme hroby papežů, které se nacházely v bazilice postavené císařem Konstantinem (v původní bazilice bylo pohřbeno 86 lidí a téměř všechny hrobky byly zničeny Bramantem při stavbě nové baziliky), jsou to např. hroby papežů Mikuláše I., Řehoře V., Hadriána IV. či Bonifáce VIII. Kromě hrobů papežů se ve Starých jeskyní nachází také hrobka císaře Oty II. Pohřební památky z původní baziliky sem nechal přemístit papež Pavel V.
Prohlídka Starých jeskyní začíná v prostoru před vchodem do confessia. Vchod do confessia je od roku 1975 uzavřen skleněnými dveřmi, přes si můžete prohlédnout prostor confessia. Původně se zde nacházela zeď a do prostor confessia bylo možné nahlédnout pouze přes zábradlí v Bazilice svatého Petra. Po stranách se nacházejí reliéfy andělů ze 14. století, kteří původně zdobily hrobku papeže Urbana VIII. v původní bazilice. Vchod stráží dva lvi.
Kaple ve Starých vatikánských jeskyních
Mexická kaple Panny Marie Guadalupské
Mexická kaple Panny Marie Guadalupské (Cappella Messicana di Nostra Signora di Guadalupe) se nachází vlevo od prosklených dveří do Confessia. Kaple v malém výklenku byla zřízena v roce 1992.
Mozaikový oltářní obraz je kopií uctívané ikony Mexika a Latinské Ameriky Panny Marie Guadalupské, která se nachází v bazilice v Mexico City.
Ve výklencích bočních stěn se nachází postříbřené bronzové basreliéfy. Vlevo je vyobrazeno zjevení Panny Marie Guadalupské Juanu Diegovi, vpravo je vyobrazen papež Jan Pavel II. při žehnání z lodžie Guadalupské baziliky. Oba basreliéfy jsou dílem dílny Fabrica di San Pietro in Vaticano.
Kaple Panny Marie mezi sv. Petrem a sv. Pavlem
Vpravo od vstupu do Confessia se nachází kaple Panny Marie mezi sv. Petrem a sv. Pavlem (Cappella della Madonna tra Pietro e Paolo). Zde je umístěn oltář s mramorovým reliéfem z 15. století od italského sochaře Isaia da Pisa, který zobrazuje Pannu Marii s dítětem mezi sv. Petrem a sv. Pavlem.
V kapli se nachází hrob papeže Pia XII. Na sarkofágu ze 4. století, ve kterém jsou uloženy ostatky papeže Pia XII., je umístěn fragment jiného sarkofágu ze 4. století, který zdobí reliéfy znázorňující prodej Josefa do otroctví a klanění tří králů. Klanění králů je nejstarším vyobrazením této tématiky s velbloudy.
Ve výklenku vpravo jsou v sarkofágu uloženy ostatky papeže Pia VI.
Maďarská kaple Panny Marie
Maďarská kaple Panny Marie (Cappella della Madonna degli Ungheresi) byla slavnostně otevřena 8. října 1980 a zasvěcena Panně Marii Magna Domina Hungarorum.
V presbytáři kaple najdeme několik dochovaných prvků z původní baziliky svatého Petra. Malý oltář je zdoben raně křesťanským křížem v basreliéfu a kosmatskými motivy. Originálními kosmatskými motivy je zdoben i spirálový sloup řečnického pultu.
Stěna za oltářem je pokryta pozlacenými panely. Centrál část zobrazuje strom života a je na něm umístěna socha Panny Marie (Magna Domina Hungarorum).
Stěny kaple jsou obloženy travertinem s vápencovými basreliéfy zobrazující výjevy ze života dvaceti maďarských světců, např. sv. Vojtěch, sv. Gerard, blahoslavený Eusebius, sv. Alžběta, blahoslavená Gisela, blahoslavená Kunhuta či blahoslavená Jolanta.
Hroby papežů ve Starých vatikánských jeskyních
Většina hrobek papežů, které se nacházejí ve Vatikánských jeskyní, má podobu sarkofágu, k těm nejzajímavějším patří:
Sarkofág papeže Pia XI.
Hrob papeže Pia XI. patří k nejzdobnějším ve Vatikánských jeskyních. Sarkofág je uložen ve výklenku (tzv. arcosolium) bohatě zdobeným mozaikami, které byly vyrobeny dílnou Fabbrica di San Pietro podle návrhu malíře Pietera D’Achiardiho. Působivý sarkofág od Giannina Castiglioniho je vyroben z růžového mramoru.
Sarkofág papeže Mikuláše III.
Ostatky papeže Mikuláše III. jsou uloženy v sarkofágu ze 4. století. Nejedná se však o jeho původní hrobku. Ta byla zničena při výstavbě nové baziliky a ostatky papeže byly umístěny do jednoduchého sarkofágu a přeneseny do Vatikánských jeskyní. Z původní hrobky se dochoval epigraf, který je umístěn na stěně nad sarkofágem.
Sarkofág papeže Bonifáce VIII.
Již od samého počátku pontifikátu si papež Bonifác VIII. přál mít v Bazilice svatého Petra kapli zasvěcenou sv. Bonifácovi IV., která by sloužila později i jako jeho hrobka. Kaple byla postavena podle návrhu Arnolfa di Cambio a zcela dokončena v roce 1301, i když byl oltář vysvěcen již v roce 1296. Ve stěně nad oltářem byl připraven výklenek pro sarkofág papeže. Sarkofág je považován za jeden z nejlepších zhotovených v té době. Arnolfo di Cambio vytesal sarkofág do nejmenších detailů, včetně roucha, diadému a tiáry. Kromě sarkofágu se z původní kaple dochoval fragment ciboria, který si můžete prohlédnout vedle sarkofágu.
Sarkofág papeže Hadriána IV.
V nádherném sarkofágu vyrobeném z egyptské červené žuly ve 3. století n. l. odpočívá papež Hadrián IV. již od roku 1159. Zcela neporušený sarkofág byl do Vatikánských jeskyní přenesen v roce 1606.
Sarkofág papeže Marcela II.
V raně křesťanském sarkofágu se nachází ostatky papeže Marcela II. Do sarkofágu, který byl nalezen během výstavby nové baziliky, byl papež ulož poté, co musela být v roce 1606 zbořena jeho původní hrobka.
Sarkofág papeže Urbana VI.
Snad nejzajímavější je přesun ostatků papeže Urbana VIII. Když dělníci pracovali na stavbě nové baziliky, potřebovali koryto na vodu, a tak vyházely ostatky papeže Urbana VI. a jeho sarkofág použili k tomuto účelu. Naštěstí byl sarkofág zachráněn a v roce 1606 umístěn do Vatikánských jeskyní. Sarkofág pochází z 3. století n. l. a dříve se zde nacházely pravděpodobně ostatky manželského páru.
Sarkofág papeže Pavla II.
Hrobka papeže Pavla II. od Mina da Fiesole byla nejkrásnější a nejpozoruhodnější hrobkou v původní bazilice svatého Petra, což však nezabránilo tomu, že byla při stavbě nové baziliky zbourána. Zachráněn byl pouze sarkofág. Sarkofágu dominuje ležící postava papeže, která nám připomíná vysokého a pohledného muže. Říká se, že papež Pavel II., byl nejhezčím papežem. Dokonce byl prý tak krásný, že mu kardinálové chtěli po jeho zvolení dát papežské jméno Formosus (v překladu hezký či krásný).
Sarkofág papeže Mikuláše V.
Z původní hrobky papeže Mikuláše V. se také téměř nic nedochovalo, byla nemilosrdně zbourána stejně jako většina děl původní baziliky. Dochoval se pouze sarkofág, ve kterém jsou uloženy ostatky papeže dodnes.
Sarkofág papeže Pia III.
Papež Pius III. byl posledním papežem pohřbeným v původní Bazilice sv. Petra. Jeho pontifikát trval pouhých 28 dní, ale i tak toho za měsíc dokázal více než jiní papežové. Sarkofág papeže Pia III. je jednoduchý a datuje do 4. století n. l.
Královské hrobky ve Vatikánských jeskyních
Hrobka Stuartovců
V travertinovém sarkofágu odpočívají poslední členové královské dynastie Stuartovců. Ostatky Jakuba III. a jeho dvou synů byly do sarkofágu uloženy v 1939.
Hrobka švédské královny Kristiny
Jednoduchá sarkofág z bílého mramoru, ve kterém jsou uloženy ostatky švédské královny Kristiny byl vyroben na začátku 20. století.
Ve Vatikánských jeskyních jsou pohřbeny tři ženy. Kromě švédské královny Kristiny je to kyperská královna Šarlota a Agnesina Colonna Onorato (manželka generála v bitvě u Lepanta).
Hrobky kardinálů ve Vatikánských jeskyních
Ve Vatikánských jeskyních mají svoji hrobku kardinálové Raphael Merry del Val, Francesco Tedeschini a Ludwig Kaas.
Nové jeskyně
Nové jeskyně se nacházejí přímo pod papežským oltářem a kopulí baziliky svatého Petra. Tvoří ji chodby ve tvaru podkovy, které obtáčí hrob sv. Petra. Chodby jsou zdobeny freskami Guida Ubalda Abbatini a Giovanniho Battisty Ricci a najdete zde také sbírku uměleckých předmětů z Konstantinovy baziliky.
Z původní baziliky se dochovaly např.:
- Reliéfy zobrazující výjevy ze života sv. Petra od Mattea del Pollaiuolo.
- Ve výklencích jsou umístěny sochy apoštolů, které zdobily ciborium původní baziliky. Mramorové sochy byly vyrobeny mezi lety 1474 – 1475 (za pontifikátu Sixta VI.) Matteem del Pollaiuolo. Z původních 12 soch se ve Vatikánských jeskyních nachází pouze 7. Zbývajících 5 je uloženo v Apoštolském paláci. Sochy apoštolů Petra a Pavla jsou dílem Paola Romana.
V Nových jeskyních najdete několik významných kaplí i hrobek:
Kaple svatého Longina
Kaple svatého Longina (Cappella di San Longino) se stejně jako další tři (sv. Veroniky, sv. Heleny a sv. Ondřeje) nachází pod pilířem podpírající kopuli. Všechny čtyři kaple byly postaveny podle návrhu Gian Lorenza Bernini mezi lety 1628 -1630.
Kaple byla původně zasvěcena sv. Heleně, proto je také zdobena freskami zobrazující sv. Helenu a nalezení Kristova kříže v roce 326 v Jeruzalémě. Cyklus fresek v kapli vytvořil Guido Ubaldo Abbatini mezi lety 1630 – 1632. Mozaikový oltářní obraz s umučení sv. Longina je dílem Fabia Cristofariho z roku 1689. Jadná se o kopii původního obrazu od Andrea Sacchiho z roku 1634, který je nyní umístěn v sakristii baziliky svatého Petra.
Kaple patronů Evropy
Kaple patronů Evropy (Cappella dei Santi Patroni d’Europa) byla slavnostně vysvěcena v roce 1981 a je zasvěcena sv. Benediktovi, sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi. Prostor byl vykopán v roce 1607 a měl sloužit jako polyandrium (hromadný hrob) pro uložení ostatků nalezených při výstavbě nové baziliky svatého Petra.
V kapli se nachází malý oltář zhotovený ze starověkých fragmentů, jehož čelo je zdobeno řeckým křížem z mozaiky ze 13. století. Na zdi za oltářem se nachází bronzový kříž od Tommasa Gismondiho, který byl vytvořen speciálně pro tuto kapli. Po stranách kříže se nachází čtyři basreliéfy z 15. století, na kterých jsou vyobrazeni evangelisté. Bronzový oltářní obraz zobrazují světce, kterým je kaple zasvěcena, je také od Tommasa Gismondiho. Freska Madony s dítětem pochází ze 13.století a je připisována škole Jacopa Torritiho. Jedná se o fresku, která se dochovala z původní baziliky.
Polská kaple Panny Marie Čenstochovské
Polská kaple Panny Marie Čenstochovské (Cappella polacca di Nostra Signora di Czestochowa) byla slavnostně vysvěcena v roce 1958 a její současná podoba pochází z roku 1982. Oltářní obraz je věrohodnou kopií uctívané ikony zobrazující Pannu Marii s Ježíškem, která je umístěna v klášteře Jasná Hora v polském městě Čenstochová.
Stěny zdobí travertinové basreliéfy s polskými světci (sv. Stanislav, s. Vojtěch, sv. Stanislav Kostka, sv. Ondřej Babola, sv. Hyacint, sv. Jan Kentský, sv. Hedvika, sv. Kazimír) od polského sochaře Michala Paszyna z roku 1957. Později byly přidány dva další basreliéfy: sv. Maxmilián Kolbe (1987, Perino di Pasqua) a sv. Albert Chmielowski (1993, Stefan Duonsa)
Irská kaple svatého Kolumbána
Irská kaple sv. Kolumbána (Cappella irlandese di San Colombano) byla první národní kaplí zbudovanou ve Vatikánských jeskyních. Kaple byla slavnostně vysvěcena v roce 1954. Mozaikový oltářní obraz zhotovený dílnoou Fabrica di San Pietro zobrazuje svatého Kolumbána s mnichy na jejich cestě z Irska do Itálie.
Zajímavostí v této kapli je pozůstatek severní příčné lodi Konstantinovy baziliky ze 4 .století.
Kaple svaté Heleny
Druhou kaplí od Berniniho, kterou si představíme, je kaple svaté Heleny (Cappella di Sant’Elen). Mozaikový oltářní obraz znázorňující sv. Helenu a zázračné uzdravení nemocného je od Fabia Cristofariho (1689). Jadná se o kopii původního obrazu od Andrea Sacchiho z roku 1640, který je nyní umístěn v sakristii baziliky svatého Petra. Fresky zobrazují příběhy o sv. Ondřejovi, kterému byla kaple původně zasvěcena.
Klementinská kaple
Klenotem celých Vatikánských jeskyní je Klementinská kaple (Capella Clementina). Kaple je vlastně confessio původní baziliky svatého Petra, které bylo postaveno na konci 6. století. Jedná se jedinou část původní baziliky, která si zachovala svůj původní účel – uložení ostatků sv. Petra. Současná podoba kaple je výsledkem úprav provedených papežem Klementem VIII. v roce 1592, proto nese také název Klementinská kaple.
Kaple je bohatě vyzdobena vzácným mramorem a zlatými šuky. Za oltářem není oltářní obraz, ale bronzová pozlacená mříž, která chrání původní svatostánek postavený císařem Konstantinem nad hrobem sv. Petra. Před úpravami, které byly provedeny za pontifikátu papeže Pia XII., se zde nacházel oltářní obraz s ikonou sv. Petra a sv. Pavla.
Pozlacené bronzové reliéfy zobrazují výjevy ze života sv. Petra.
Hrobka papeže Pia XII.
Naproti Klementinské kaple se nachází hrobka papeže Pia XII. (Tomba di Pio XII.). Ostatky papeže jsou uloženy v jednoduchém mramorovém sarkofágu na travertinovém podstavci. Sarkofág byl zhotoven Vincenzem Fasolem v roce 1958.
Oltářní obraz zobrazující Madonu s dítětem pochází ze 14. století a je připisován škole Perugina či samotnému Peruginovi. Obraz se dříve nacházel v sakristii původní baziliky svatého Petra. Boční stěny zdobí dvě moderní mozaiky s výjevy z Apokalypsy od Ferruccia Ferrazziho z roku 1971, které sem byly umístěny v roce 1982.
Dříve se v tomto prostoru nacházel raně křesťanský sarkofág senátora Junia Bassuse ze 4 .století, který si můžete prohlédnout v muzeu baziliky svatého Petra.
Kaple svaté Veroniky
Třetí Berniho kaplí je kaple svaté Veroniky (Capella di Santa Veronica). Je to jediná ze čtyř kaplí, která je dodnes zasvěcena stejnému světci. Předtím, než zde Bernini vybudoval kapli, se zde nacházela původní kaple zasvěcená sv. Veronice, ve které byla uložena vzácná relikvie – tzv. Veroničin závoj. V roce 1608 byla relikvie uložena do Vatikánského archivu.
Fresková výzdoba kaple zobrazuje legendu o sv. Veronice a Veroničině závoji.
V této kapli najdete také epigraf připomínající, že právě na tomto místě byl položen základní kámen nové baziliky.
Kaple Bocciata
Kaple Bocciata (Capella della Bocciata) dostala své jméno podle fresky Madonna della Bocciata ze 14. století připisované Pietru Cavallinimu. Freska původně zdobila malou kapli v portiku původní baziliky, odkud byla v roce 1574 z důvodu výstavby nové baziliky přemístěna do kaple Santa Maria della Febbre. V kapli však nezůstala dlouho, po zboření průčelí původní baziliky a i této kaple byla přemístěna v roce 1608 do Vatikánských jeskyní a dnes je umístěna nad oltářem této kaple. Její název je odvozen od události, kdy jeden opilý voják ve vzteku hodil na fresku dřevěnou mísu (italsky boccia), která Madonu zasáhla do pravé tváře a ta začala krvácet.
Kaple je nejstarší kaplí v okolí hrobu sv. Petra. Malá oratoř zde byla postavena již v roce 1580 papežem Řehořem XIII. a později byla papežem Klementem VIII. rozšířena. Papež Pavel V. pak u příležitosti umístění nové oltáře zasvětil kapli sv. Šebestiánovi. 21. února 1631 nechal papež Urban VIII. do kaple umístit fresku Madony a také dostala své současné jméno. Kapli zdobí původní fresky z roku 1618 – 1619 od Giovanniho Battisty Ricci, které se podařilo částečně obnovit během restaurátorských prací.
Vlevo od vchodu do kaple Bocciata se nachází jižní chodba do confessia, která je zdobena freskami Giovanniho Battisty Ricci.
Kaple Madonna della Partorienti
Další kaplí je kaple Madonna della Partoriente (Capella della Madonna delle Partorienti). Kaple patří k největším ve Vatikánských jeskyních, má tvar písmene L a byla vysvěcena v roce 1616 papežem Pavlem V. Je pojmenována podle fragmentu fresky z původní baziliky svatého Petra zobrazující Madonu s dítětem, která je připisována Antoniazzovi Romanovi.
Va kapli se nachází několik významných pozůstatků z původní baziliky. Nejvýznamnější je pravděpodobně mozaika s andělem, o které se předpokládá, že se jedná o fragment slavné Giottovy mozaiky “Navicella” z roku 1298. Dále je to busta papeže Bonifáce VIII. či basreliéf od školy sochaře Andrea Bregno.
Vpravo od oltáře se původně nacházela pohřební komnata papežů: sv. Lva I., sv. Lva II., sv. Lva III. a sv. Lva IV.
Klenbu zdobí fresky Giovanniho Battisty Ricci, které byly v 18. století však upraveny.
Kaple Panny Marie Matky Milosrdenství
Litevská kaple Panny Marie Matky Milosrdenství (Capella di Maria Mater Misericordiae) byl postavena na přání biskupa Vincenta Brizgyse a slavnostně vysvěcena v roce 1970. Oltářní obraz je mozaikovou kopií ikony s Panou Marii Matkou Milosrdenství , která se nachází v kapli ve Vilniusu. Jedná se o mariánské poutní místo, které je v Litvě známé jako „Jitřní brána” (Aušros Vartai). Kopie pochází z roku 1969 a od Angela Bortolottiho.
Výzdoba kaple je jednoduchá. Stěny zdobí basreliéfy s výjevy historie římskokatolické církve v Litvě.
Ve výklenku levé zdi se nachází bronzová socha Krista “Rupintojelis” (v překladu Vykupitel), která je tradičním vyobrazením Krista v Litvě. Socha je dílem italského sochaře Alcide Ticò.
Do kaple se vstupuje železnou bránou od Alfiera Neny. Brána je zdobena erbem Litvy s postavou rytířem na koni (Vitis), rostlinami a květinami z tradiční litevské symboliky: tulipán (mládí), borovice (majestát), routa (nevinnost) a dub (síla).
Kaple svatého Ondřeje
Železnou branou zdobenou heraldickými znaky (sluncem a včelami) rodu Barberini, ze kterého pocházel papež Urban VIII., vejdete do poslední z Berniniho kaplí, do kaple svatého Ondřeje (Cappella di Sant’Andrea). Kaple byla postavena mezi lety 1628 – 1630 a původně byla zasvěcena sv. Longinovi. Tomu odpovídá i fresková výzdoba s výjevy ze života sv. Longina od Guida Ubalda Abbatini. Mozaikový oltářní obraz zobrazující sv. Ondřeje před kříže je od Fabia Cristofariho. Jadná se o kopii původního obrazu od Andrea Sacchiho, který je nyní umístěn v sakristii baziliky svatého Petra.