Fori Imperiali (Císařská fóra) představují jedinečnou archeologickou oblast rozprostírající se v těsném sousedství Fora Romana, mezi náměstím Piazza Venezia a monumentálním Koloseem. Tento velkolepý architektonický komplex tvoří pět antických náměstí (fór), která byla postavena mezi lety 46 př. n. l. až 113 n. l.
Svůj architektonický styl i veřejnou funkci si Císařská fóra zachovala až do 4. století n. l. Přestože se z nich do dnešních dnů dochovaly jen fragmenty chrámů a sloupoví, zůstává tato oblast klíčovým místem pro pochopení historie a architektury starověkého Říma.
Historie Fori Imperiali
Na konci republikánského období, kdy se Řím stal metropolí obrovské říše, přestalo původní Forum Romanum stačit potřebám správy města a veřejného života. Julius Caesar se proto v roce 54 př. n. l. rozhodl vybudovat nový komplex, který by staré fórum rozšířil. Započala tak éra budování pěti na sebe navazujících císařských fór:
- Foro di Cesare (Caesarovo fórum)
- Foro di Augusto (Augustovo fórum)
- Foro di Pace / Tempio della Pace (Fórum míru / Chrám míru)
- Foro di Nerva (Nervovo fórum, započaté císařem Domitianem a dokončené císařem Nervem)
- Foro di Traiano (Trajánovo fórum) – nejvelkolepější ze všech.
Foro di Cesare
Stavba prvního císařského fóra (Foro di Cesare nebo též Forum Iulium) byla zahájena v roce 54 př. n. l. Projekt byl koncipován jako velkolepé rozšíření přelidněného starého fóra (Forum Romanum) a pro jeho umístění byla vybrána oblast na úpatí Kapitolu (Campidoglio).
Zahájení stavby Caesarova fóra se neobešlo bez komplikací. Vybraná lokalita byla v té době hustě osídlenou čtvrtí, a tak musel Julius Caesar na vlastní náklady všechny soukromé pozemky a domy vykoupit a nechat zbourat. Náklady na výkupy dosáhly astronomické částky – začínaly na 60 milionech a nakonec přesáhly 100 milionů sesterciů.
Caesar, který v té době pobýval v Galii, proto pověřil dohledem nad výkupy pozemků svého přítele, slavného řečníka a filozofa Cicera. Existenci původních soukromých domů ze 6. až 2. století př. n. l., které musely ustoupit nové výstavbě, potvrdily i moderní archeologické vykopávky. Nové výstavbě musela ustoupit i stará budova Senátu (Curia Hostilia), která vyhořela v roce 52 př. n. l. Na jejím místě byla v roce 44 př. n. l. zahájena stavba nové senátní budovy (Curia Iulia), která byla propojena s Caesarovým fórem.
Komplex byl slavnostně otevřen 26. září roku 46 př. n. l. při příležitosti Caesarových velkolepých triumfálních oslav, i když stavební práce pokračovaly a fórum dokončil až císař Augustus.
Výsledná stavba tvořila travertinem dlážděný obdélník o celkových rozměrech přibližně 160 × 75 metrů. Po třech stranách bylo náměstí obklopeno dvoupatrovou kolonádou (portikem), rozdělenou sloupy do dvou lodí. V zadní části se tyčil dominantní chrám zasvěcený Venuši Genetrix (Tempio di Venere Genitrice), mýtické pramáti Caesarova rodu. Uprostřed náměstí stála bronzová jezdecká socha Equus Caesaris – Caesar na koni s kopyty tvarovanými po vzoru Bucefala, slavného koně Alexandra Velikého, což symbolizovalo Caesarovu absolutní moc a panovnickou legitimitu.
Chrám Venuše Genetrix
Chrám zasvěcený Venuši Genetrix (Tempio di Venere Genitrice) nechal Julius Caesar postavit jako splnění slibu, který dal bohyni před vítěznou bitvou u Farsálu (48 př. n. l.).
Chrám stál na vyvýšeném pódiu s osmi korintskými sloupy v průčelí (oktastylos) z carrarského mramoru. Cela byla přístupná po dvou bočních schodištích.
V chrámu se nacházela rozsáhlá umělecká sbírka a vzácné předměty, o kterých detailně referují antické písemné prameny (např. Plinius Starší):
- socha Venuše Genetrix od sochaře Arkesiláose, která znázorňovala bohyni s Amorem na rameni a dítětem v náručí;
- socha samotného Julia Caesara;
- pozlacená bronzová socha Kleopatry umístěná po boku bohyně Venuše;
- dva slavné obrazy (zobrazující Médeu a hrdinu Aianta) od řeckého malíře Timomacha z Byzance, které Caesar zakoupil za obrovskou sumu 80 talentů;
- šest sbírek rytých drahokamů (tzv. daktyliotéky);
- zbroj zdobená mořskými perlami, který Caesar věnoval jako obětinu.
V rámci rozsáhlých terénních úprav a stavby sousedního fóra nechal chrám v roce 113 n. l. kompletně přestavět císař Trajan.
Dnes se z chrámu dochovaly téměř výhradně fragmenty z této Trajanovy přestavby. Při vykopávkách byly odkryty pozůstatky pódia s bočními schodišti a základy apsidy. Nepřehlédnutelnou dominantou fóra jsou dnes tři vztyčené korintské sloupy s fragmentem kladí, které byly do této podoby rekonstruovány v roce 1933.
Foro di Augusto
V předvečer bitvy u Filipp v říjnu 42 př. n. l., v níž bojoval mladý Octavianus (budoucí císař Augustus) proti Brutovi a Cassiovi, aby pomstil smrt Julia Caesara, dal Octavianus slib bohu Martovi, že v případě vítězství mu postaví chrám.
Po svém vítězství a návratu do Říma slib splnil a začaly práce na výstavbě chrámu, který měl být umístěn na novém fóru. Začalo se tak stavět v pořadí již druhé fórum – Augustovo fórum (Foro di Augusto).
Pro výstavbu byla vybrána lokalita východně sousedící s Caesarovým fórem. Stejně jako kdysi Caesar musel i Augustus na vlastní náklady odkoupit soukromé domy, aby mohl svojí stavbě uvolnit místo. Výstavba fóra byla slavnostně dokončena v roce 2 př. n. l. Během tohoto dlouhého období se Octavianus stal prvním římským císařem Augustem (16. ledna 27 př. n. l.).
Komplex o rozměrech přibližně 120 × 120 metrů byl postaven kolmo k Caesarovu fóru. Uprostřed kratší východní strany se tyčil Chrám Marta Ultora (Tempio di Marte Ultor) a delší strany komplexu obklopovaly kolonádové portiky. Atika nad sloupy byla zdobena sochami Karyatid (kopie soch z aténského Erechtheionu) a mramorovými štíty, v jejichž středu byly plastiky hlav božstev.
Portiky měly bohatě zdobenou mramorovou podlahu a k východní straně se otevíraly do dvou velkých půlkruhových výklenků (tzv. exedry), kde byly umístěny sochy slavných římských mužů: Aeneas obklopený albánskými králi a zástupci juliánsko-claudijské linie a Romulus obklopený dalšími významnými muži římské historie. Sochy slavných lemovaly i samotné kolonády. V podloubí kolonád se konala zasedání soudů a v chrámu zasedal Senát k otázkám válek a udělování triumfů.
Náměstí Augustova fóra mělo rozměry 70 × 50 metrů. Uprostřed stála socha císaře Augusta na triumfálním voze taženém čtyřmi koňmi s nápisem PATER PATRIAE (Otec vlasti).
Na východním konci severního portika se nacházela bohatě zdobená místnost Aula del Colosso, v níž stála 12 metrů vysoká socha znázorňující Augusta jako Génia. Pozůstatky z této místnosti si dnes můžete prohlédnout v Museo dei Fori Imperiali.
Dosud není přesně známo, jak bylo fórum uzavřeno na západní straně naproti chrámu, kde se propojovalo s Caesarovým fórem. Předpokládá se, že zde stál kolonádový portikus nebo jednoduché, bohatě zdobené zdi se spojovacím podloubím uprostřed.
S určitostí se však dá popsat, jak vypadala východní strana za chrámem, která se z velké části zachovala. Celý komplex zde byl ohraničen zdí vystavěnou z bloků peperina, kamene z Gabii a travertinu. Zeď byla impozantní – v některých částech dosahovala výšky až 30 metrů. Hlavním důvodem její výstavby bylo oddělit fórum od nebezpečné chudinské čtvrti Suburra, ve které byly velmi časté požáry. Z toho důvodu byly na výstavbu použity právě bloky peperina a kamene z města Gabii, jež antičtí stavitelé považovali za ohnivzdorné. Ze čtvrti Suburra vedly do fóra dva vchody ve zdi: nalevo trojitý oblouk a vpravo jednoduchý travertinový oblouk (v 16. století pojmenovaný Arco dei Pantani). K oběma vchodům vedlo schodiště, protože fórum leželo výše než samotná Suburra.
Chrám Marta Ultora
Chrám Marta Ultora (Tempio di Marte Ultor) byl postaven z carrarského mramoru a umístěn na pódiu vysokém přes 3 metry. K pódiu vedlo monumentální schodiště s oltářem uprostřed a po stranách byly dvě fontány. Průčelí chrámu bylo osazeno osmi korintskými sloupy o výšce přes 17 metrů; stejně tak byly sloupy osazeny i boční strany chrámu. Zadní strana byla bez sloupů.
Tympanon měl trojúhelníkový tvar a byly v něm umístěny sochy významných postav: Mars, Venuše s Amorem na rameni, Romulus, zosobnění pahorku Palatinu, Fortuna, Roma a zosobnění řeky Tibery. Po stranách nad štítem byly v rozích dvě okřídlené sochy Vítězství z pozlaceného bronzu. Noha jedné z těchto soch byla nalezena při vykopávkách v roce 1932 a dnes je uložena v Museo dei Fori Imperiali.
Cela chrámu byla v interiéru lemována dvěma řadami sloupů na každé straně a vzadu se nacházela apsida se sochami Marta, Venuše, Fortuny a Božského Julia. V cele byl uložen i Caesarův meč a římské vojenské insignie získané zpět od Parthů.
Dnes se z původního chrámu dochovaly především fragmenty pódia, několik sloupů a prvků výzdoby, které jsou zčásti na místě a zčásti uloženy v Museo dei Fori Imperiali.
Foro di Pace / Tempio della Pace
Výstavbu monumentálního komplexu na památku ukončení válek a potlačení židovské vzpoury v roce 70 n. l. nařídil císař Vespasianus. Pro stavbu Fóra míru (Foro di Pace), označovaného jako Tempio della Pace (Chrám míru), byla vybrána oblast východně od Fora Romana, lemovaná ze severu starověkou ulicí Argiletum (kde bylo o 30 let později vystavěno Nervovo fórum) a z jihu kopcovitou oblastí Velia (odstraněnou v roce 1932 při výstavbě Via dell’Impero, dnešní Via dei Fori Imperiali). Výstavba probíhala v letech 71–75 n. l. a byla financována z bohaté válečné kořisti z Judska.
Nové prostranství, které bylo koncipováno spíše jako chrámová oblast a veřejná zahrada než jako klasické fórum, mělo obdélníkový tvar o rozměrech přibližně 110 × 135 metrů a po třech stranách bylo uzavřeno kolonádou. Čtvrtou stranu (podél ulice Argiletum) tvořila jednoduchá zeď se vstupními portály a vnitřní kolonádou přiléhající k náměstí.
Na východní a západní straně fóra se nacházely čtyři obdélníkové výklenky (exedry) – po dvou na každé straně. Dnes jsou patrné pouze pozůstatky jedné z nich. Zachovala se díky tomu, že byla ve 13. století začleněna do věže Torre dei Conti, kterou zde nechal postavit papež Inocenc III. Interiér je viditelný v suterénu věže (dnes zvaném Cripta dell’Ardito), jenž byl ve 20. století upraven jako mauzoleum generála Alessandra Parisiho. Zbytky exedry na opačné straně byly odhaleny při archeologických vykopávkách v letech 1998–2000.
Fórum bylo koncipováno jako reprezentační zahrada s fontánami. Vydlážděno bylo pouze podél vstupní zdi a hlavních tras. Fontány měly obdélníkový tvar a byly uspořádány po třech řadách na každé straně. Podél fontán se táhly kvetoucí živé ploty. To dokládají nálezy zápustných amfor z vykopávek v letech 1998–2000. Paleobotanické analýzy prokázaly, že v nich byly vysázeny keře galských růží (Rosa gallica).
Stranu fóra naproti vchodu tvořil samotný Chrám míru obklopený symetrickými sály. V nich byla umístěna knihovna, poklady z Jeruzalémského chrámu a v podstatě veřejné muzeum se sochařskými díly významných řeckých umělců, pocházejícími původně z Neronova Zlatého domu (Domus Aurea).
Uprostřed hlavní západní strany se nacházel Sál uctívání (L’Aula di culto) – místnost s apsidou a mramorovou podlahou, v níž stála kolosální socha bohyně Pax (bohyně míru). Přední část sálu tvořilo šest kolosálních sloupů s tympanonem nad portálem. Monumentální oltář o rozměrech 8 × 16 metrů byl umístěn v prostoru přímo před chrámem na náměstí.
Ve dvou sálech po pravé straně se nacházela vyhlášená knihovna (Bibliotheca Pacis), ve které se uchovávaly vzácné řecké a latinské svazky.
Hned vedle Sálu uctívání (po jeho pravé straně) se nacházel sál zvaný Aula della Forma Urbis Romae. Zde byl na stěně připevněn gigantický mramorový plán Říma (Forma Urbis Romae) o rozměrech 18 × 13 metrů, vyrytý na pokyn císaře Septimia Severa, který komplex nechal obnovit po zničujícím požáru v roce 192 n. l.
V ostatních doplňujících sálech byla vystavena mistrovská díla řeckého sochařství volně přístupná veřejnosti a také kořist z potlačené židovské vzpoury (včetně menory a zlatého stolu z Jeruzalémského chrámu).
Pozůstatky fóra, které dnes můžeme obdivovat, odhalily archeologické vykopávky v letech 1998–2000. Při nich byla odkryta severozápadní část starověkého náměstí a části sloupů z růžové egyptské žuly pocházející z Asuánu. Po úspěšné rekonstrukci v roce 2015 dnes 7 těchto sloupů opět hrdě stojí na svém původním místě na fóru.
Foro di Nerva
Čtvrtým a zároveň nejmenším fórem bylo Nervovo fórum (Foro di Nerva), označované též názvem Foro Transitorio (Průchozí fórum), protože bylo vybudováno v úzkém prostoru, který zbyl mezi Fórem míru, Caesarovým a Augustovým fórem. Přes tento dlouhý a úzký prostor o velikosti 45 × 170 metrů vedla starobylá cesta Argiletum, která spojovala Forum Romanum se čtvrtí Suburra. Právě proto, že tato oblast sloužila jako hlavní průchod, dostalo fórum přívlastek transitorio.
Fórum nechal postavit císař Domitianus, slavnostního otevření se však nedočkal, neboť byl v roce 96 n. l. zavražděn. Dokončení a slavnostního otevření v roce 97 n. l. se tak ujal jeho nástupce, císař Nerva, po němž nese svůj název.
Nervovo fórum mělo obdélníkové náměstí o rozměrech přibližně 114 × 45 metrů. Na východní (kratší) straně stál chrám zasvěcený bohyni Minervě. Dlouhé strany fóra z důvodu nedostatku prostoru nemohly mít klasické hluboké portiky, a tak je nahradila tzv. slepá (či vyčnívající) kolonáda s polosloupy přisazenými ke zdi. Sloupy byly vytesané z mramoru pavonazzetto (specifický bílý mramor s fialovými žilkami z oblasti dnešního Turecka).
Do dnešních dnů se z této kolonády dochovaly pouze dva sloupy, lidově nazývané Colonnacce, a část obvodové zdi směrem k dnešní ulici Via Cavour. Sloupy podpírají bohatě zdobené kladí, jehož vlys nese slavnou reliéfní scénu z mýtu o Arachné, kterou bohyně Minerva proměnila v pavouka za její drzost v soutěži v tkaní.
Na fórum vedlo několik vchodů – tři na jižní straně od Fora Romana a monumentální vstupní půlkruhový portikus zvaný Porticus Absidata, který vznikl úpravou a začleněním exedry sousedního Augustova fóra.
Chrám Minervy
Chrám Minervy (Tempio di Minerva) stál na vysokém pódiu a jako u většiny tehdejších chrámů končila jeho vnitřní část (cela) apsidou. Předsíň chrámu (pronaos) měla patrně vpředu šest sloupů a dva až tři sloupy po stranách. Vzhledem k tomu, že se z nadzemní části chrámu dochovalo jen minimum, nelze zcela s jistotou rekonstruovat jeho přesnou podobu.
Chrám přitom stál ve velmi dobrém stavu až do roku 1606, kdy byl na příkaz papeže Pavla V. rozebrán a jeho cenný stavební materiál použit na stavbu velkolepé fontány Acqua Paola na Janikulu a na výzdobu Paolinské kaple v bazilice Santa Maria Maggiore. Dnes se z něj dochovalo jen několik bloků pódia a zlomky architektonické výzdoby, přičemž některé fragmenty jsou vystaveny v Museo dei Fori Imperiali.
Foro di Traiano
Stavba nejkrásnějšího antického fóra, Trajánova fóra (Foro di Traiano), byla započata v roce 107 n. l., rok po triumfu císaře Trajána nad Dáky. Právě bohatá válečná kořist z dobytí Dacie, která zahrnovala zlato, stříbro a tisíce zajatců, byla použita k financování výstavby tohoto velkolepého komplexu. Celý areál o rozměrech 300 metrů na délku a 185 metrů na šířku se skládal z monumentálního náměstí, baziliky Ulpia, nádvoří s Trajánovým sloupem a dvou knihoven (latinské a řecké). Návrh komplexu je připisován geniálnímu architektovi Apollodorovi z Damašku (Apollodoro di Damasco). Fórum bylo slavnostně otevřeno v roce 113 n. l. (někdy bývá v pramenech uváděn i rok 112).
Náměstí fóra mělo rozměry 110 × 84 metrů a bylo lemováno kolonádou na západní, východní a jižní straně. Na severní straně se nacházela Bazilika Ulpia a za ní nádvoří s Trajánovým sloupem, obklopené dvěma knihovnami. Celý tento severní prostor uzavírala gigantická vstupní hala (pronaos) se sloupy o výšce 15 metrů.
Přístup na Trajánovo fórum z jihu tvořilo monumentální nádvoří o rozměrech 25 × 27 metrů se sloupy z barevného mramoru na třech stranách, které se nacházelo mezi Augustovým fórem a dnešním Piazza del Foro di Traiano. Pozůstatky tohoto nádvoří byly odhaleny během archeologických vykopávek v letech 1998–2000.
Náměstí Trajánova fóra bylo po delších stranách ohraničené kolonádou, z nichž každá se otevírala do velké polokruhové exedry o průměru 40 metrů. Sloupy z mramoru pavonazzetto nesly kladí, jež zdobily mramorové štíty (clipei) s bustami členů císařské rodiny a významných římských osobností. Mezi štíty byly umístěny sochy poražených Dáků a řada dalších soch zdobila i římsu. Mramorové sochy slavných osobností byly umístěny také do výklenků obou exeder, v nichž se příležitostně konala soudní jednání (několik těchto originálních soch je dnes k vidění v Museo dei Fori Imperiali).
Jižní stranu náměstí tvořila zeď rozdělená na tři části a zdobená monolitickými sloupy z barevného mramoru o výšce 12 metrů. Na levé a pravé straně vyčnívaly po čtyřech korintské sloupy z mramoru cipollino a pavonazzetto. Osm žlutých korintských sloupů ve střední části neslo kladí s římsou, již zdobila pozlacená bronzová socha zobrazující korunovaného císaře Trajána na triumfálním voze taženém šesti koňmi.
Jezdecká socha císaře Trajána
Uprostřed náměstí se tyčila velkolepá jezdecká socha císaře Trajána. Vykopávky v letech 1998–2000 odhalily, že základna sochy měla rozměry 3,76 × 7,54 metrů; celková výška včetně podstavce se odhaduje na 10 až 12 metrů. Vzhled sochy dnes známe především z ražby na antických mincích, protože originál se v průběhu staletí ztratil. Císař Traján byl vyobrazen jako vojevůdce s oštěpem v pravé ruce směřujícím dolů, což symbolizovalo mír a pacifikaci dobytých území.
Bazilika Ulpia
Na rozdíl od pozdějších křesťanských bazilik neplnila Bazilika Ulpia na fóru náboženskou funkci – sloužila jako sídlo soudů, obchodních jednání a císař zde rovněž přijímal oficiální návštěvy. Svými rozměry 117 × 55 metrů byla největší budovou svého druhu v Římě a jméno dostala po císařově rodovém jménu (Marcus Ulpius Traianus).
Budova byla vysoká asi 40 metrů a při pohledu z náměstí téměř zakrývala Trajánův sloup. Měla bohatě zdobenou fasádu a tři vstupní portiky. Centrální portikus s osmi sloupy ze vzácného mramoru ve dvou řadách rámoval hlavní vchod, zatímco před dvěma bočními vchody stály menší portiky. Atika nad portikem byla vyzdobena sochami Dáků, nad centrálním vchodem se vyjímala pozlacená bronzová kvadriga a boční vchody zdobily sochy dvojsprežních vozů (bigae).
Interiér baziliky byl rozdělen do pěti lodí – hlavní centrální o šířce 25 metrů a čtyř bočních. Konce baziliky byly zakončeny prostornými apsidami. Z druhého patra (galerie) bylo možné sledovat průběh soudních procesů probíhajících v přízemí. Sloupy a stěny byly honosně obloženy drahým mramorem.
Trajánův sloup
Trajánův sloup je nejlépe zachovalou památkou celého fóra. I s podstavcem měří téměř 40 metrů a je sestaven z 19 obřích mramorových bloků o průměru 3,83 metru a hmotnosti kolem 40 tun. Uvnitř sloupu se nachází točité schodiště se 185 schody, přirozeně osvětlené 43 úzkými štěrbinovými okénky, které vede na vyhlídkovou plošinu na vrcholu. Po obvodu sloupu se vinutým způsobem táhne 200 metrů dlouhý spirálový vlys, detailně znázorňující vítězná tažení císaře Trajána proti Dákům. Vrchol sloupu původně zdobila socha samotného císaře, ta však ve středověku zmizela a v roce 1587 nechal papež Sixtus V. na vrchol umístit sochu sv. Petra.
Trajánova tržnice
Trajánova tržnice (Mercati di Traiano) představuje unikátní komplex terasovitých budov na svahu pahorku Quirinal, který sloužil jako administrativní zázemí fóra, sklady, obchody a kanceláře císařské správy. Stavba byla realizována současně s Trajánovým fórem na počátku 2. století n. l.
Komplex byl vystavěn z červených cihel a římského betonu, měl 6 pater a nacházelo se v něm více než 150 různých místností a prostor. Budovy jsou důmyslně zasazeny do svahu a jejich spodní část tvoří charakteristický půlkruhový tvar. Tržnice bývá zcela oprávněně označována za vůbec první „nákupní centrum“ v dějinách. Od roku 2007 se v těchto prostorách nachází Museo dei Fori Imperiali, které jako vůbec první muzeum na světě vystavuje detailní rekonstrukce a originální fragmenty architektonické a sochařské výzdoby všech Císařských fór.
Museo dei Fori Imperiali
V roce 2007 bylo v historických prostorách Trajánovy tržnice slavnostně otevřeno Museo dei Fori Imperiali (Muzeum císařských fór). Jde o zcela jedinečnou instituci, která nemá ve světě obdoby – je to totiž vůbec první muzeum na světě věnované výhradně studiu, ochraně a prezentaci architektury a sochařské výzdoby císařských fór.
Muzeum využívá velkolepé a spletité prostory Trajánovy tržnice, které kdysi sloužily jako administrativní srdce, kanceláře, sklady i obchody spojené s císařskou správou. Samotná prohlídka tak nabízí dvojnásobný zážitek: na jedné straně procházíte fascinujícím labyrintem antické budovy, na druhé straně obdivujete tisíce originálních artefaktů, které pamatují slávu císařských fór.
Co všechno v Museo dei Fori Imperiali uvidíte
Expozice je rozdělena do několika podlaží a propojuje vnitřní sály s venkovními terasami, odkud se otevírají úchvatné výhledy na samotné archeologické pozůstatky fór i na monumentální Trajánův sloup. Mezi hlavní poklady muzea patří:
- Architektonické rekonstrukce a anastylózy: Muzeum využívá metodu věrných rekonstrukcí v měřítku 1:1. Návštěvníci si tak mohou zblízka prohlédnout celé úseky kladí, sloupů, hlavic či propracovaných vlysů z jednotlivých fór, které by jinak z úrovně země na vyhlídkách nebyly vidět.
- Sochařská výzdoba: Unikátní fragmenty soch z bílého i barevného mramoru, busty členů císařské rodiny, části reliéfů a především impozantní sochy poražených Dáků z Trajánova fóra nebo sochy Karyatid z Augustova fóra.
- Originály z archeologických vykopávek: Předměty a architektonické prvky vyzvednuté během moderních archeologických průzkumů (včetně objevů z vykopávek na přelomu 20. a 21. století).
- Multimediální a didaktické expozice: Moderní modely, projekce a 3D vizualizace, které návštěvníkům názorně ukazují, jak celá Císařská fóra vypadala v době svého největšího rozkvětu za antického Říma.
Museo dei Fori Imperiali je ideální tečkou za celou prohlídkou této oblasti. Spojuje totiž hmotné fragmenty roztroušené po celém archeologickém parku do jednoho uceleného a dechberoucího příběhu.