Národní archeologické muzeum v Cerveteri (Museo Archeologico Nazionale Cerite) představuje povinnou zastávku pro každého, kdo chce blíže poznat etruskou civilizaci. Muzeum sídlí ve středověkém hradu Ruspoli v srdci města Cerveteri a uchovává artefakty nalezené na nedalekém etruském pohřebišti Banditaccia a v přilehlém okolí.
Historie Národního archeologického muzea Cerveteri
Národní archeologické muzeum v Cerveteri bylo slavnostně otevřeno v roce 1967 v prostorách hradu šlechtického rodu Ruspoli a pojmenováno po princezně Claudii Ruspoli (Museo Nazionale Cerite „Claudia Ruspoli”). Vznik a otevření tohoto muzea nebyla náhoda; předcházela tomu intenzivní desetiletí archeologických objevů a snaha vyřešit, kde budou uchovány cenné předměty nalezené v okolí města. V průběhu 19. a v první polovině 20. století probíhaly v okolí Cerveteri (bývalého mocného etruského centra Caere) rozsáhlé vykopávky. Zejména na území bývalých pohřebišť Banditaccia, Monte Abatone a Sorbu bylo objeveno velké množství velmi cenných artefaktů.
V etruských hrobkách byly nalezeny tisíce mimořádných předmětů (sarkofágy, urny, šperky, vázy i zbraně), které většinou skončily ve státních sbírkách v Římě (např. Národní etruské muzeum Villa Giulia) či prostřednictvím černého trhu ve sbírkách soukromých a zahraničních muzeí. Snaha archeologů a památkářů však byla, aby tyto předměty zůstaly na místě, kam z historického pohledu patří, tedy přímo v Cerveteri. Hlavním posláním nově vzniklé instituce bylo vytvořit pomyslnou vstupní bránu k objevování nedalekého archeologického parku pod širým nebem. Zatímco na rozlehlé etruské nekropoli Banditaccia návštěvníci obdivují unikátní architekturu takzvaného „města mrtvých“ v podobě skalních hrobek a prázdných mohyl, právě v muzeu tyto prostory dostávají hlubší smysl. V jeho expozicích totiž ožívají předměty, které reální Etruskové skutečně používali ke svému každodennímu životu, rituálům a pohřebním obřadům. Zřízení muzea ve středověkém hradu v srdci města Cerveteri navíc umožnilo návštěvníkům obdivovat nejen starověké etruské hrobky, ale také prostory středověkého hradu.
Hrad Ruspoli
Historie hradu Ruspoli v Cerveteri, kde se dnes nachází sídlo Národního archeologického muzea, sahá až do 10. století, kdy zde byla vybudována obranná pevnost, která byla ve 12. a 13. století rozšířena a modernizována. V průběhu staletí pak pevnost vlastnilo několik mocných rodů, zlomovým obdobím se však stala druhá polovina 16. století, kdy se pevnost stala majetkem rodu Orsiniů. Ti nechali chladnou pevnost přebudovat na elegantní renesanční palác. Právě z této doby pochází řada dodnes zachovalých architektonických prvků a fresková výzdoba, na níž se podíleli tehdejší významní umělci.
Orsiniové vlastnili hrad až do roku 1674, kdy ho koupila rodina Ruspoli a hrad se stal jedním z jejich rodových sídel.
Za druhé světové války byl hrad okupován německými vojsky (dodnes jsou v některých historických částech k vidění stopy po této události).
Zásadní obrat v osudu hradu nastal v roce 1967, kdy rodina Ruspoli umožnila, aby v historických prostorách vzniklo Národní archeologické muzeum Cerveteri, pojmenované na počest princezny Claudie Ruspoli. Díky tomu se hrad otevřel veřejnosti a začal plnit kulturní a vzdělávací funkci.
Dnes je hrad stále v držení potomků rodu Ruspoli a jedinečným způsobem snoubí dvě role: v přízemí a patrech funguje jako špičkové archeologické muzeum uchovávající poklady etruské civilizace, a zároveň slouží jako živá historická rezidence a dějiště kulturních akcí.
Sbírky Národního archeologického muzea Cerveteri
Muzejní expozice je uspořádána chronologicky a rozložena do dvou pater. Sbírky úzce navazují na nedalekou nekropoli Banditaccia a mapují vývoj etruské kultury v této oblasti od villanovského období (9. století př. n. l.) až po římskou nadvládu. Expozice provádí návštěvníka tisíciletou historií prostřednictvím autentických náhrobních darů, keramiky, šperků a každodenních předmětů, které byly objeveny v bohatých hrobkách tamní aristokracie. Unikátní uspořádání muzea dává vyniknout propojení mezi pohřebními rituály, vírou v posmrtný život a vyspělým řemeslným uměním starých Etrusků.
Mezi největší poklady Národního archeologického muzea v Cerveteri patří dva ikonické klenoty antického umění – kalichový kráter a kylix, které vytvořil geniální řecký malíř a hrnčíř Euphronios. Tyto unikátní nádoby sice pocházejí z řeckých Atén, ale do etruského města Caere se dostaly jako vysoce ceněný luxusní import. Místní aristokracie si je pořizovala jako prestižní symbol moci a bohatství, aby jimi oslnila při náročných pohřebních hostinách a rituálech.
Příběh těchto děl je navíc mimořádně dramatický: v roce 1971 byly z hrobek v Cerveteri nelegálně vyvezeny a desítky let trávily v předních amerických muzeích (v Metropolitním muzeu v New Yorku a v Gettyho muzeu v Malibu). Teprve po dlouhých diplomatických jednáních a úspěšných restitucích se tyto skvosty trvale vrátily domů do Cerveteri, kde dnes tvoří hlavní chloubu celé muzejní expozice.
Samotné nádoby představují vrchol tehdejšího řemesla a revolučního vývoje červenofigurové techniky:
- Euphroniův krátér sloužil k míchání vína s vodou a je považován za jedno z nejdokonalejších uměleckých děl své doby. Zdobí ho strhující a detailní mytologický výjev z Iliady, na němž okřídlení bohové spánku a smrti (Hypnos a Thanatos) opatrně odnášejí tělo padlého trojského hrdiny Sarpédóna z bojiště. Práce s lidskou anatomií, pohybem a emocemi byla na přelomu 6. a 5. století př. n. l. naprostou inovací.
- Euphroniova kylix je zase mělká, široká rituální číše na víno se dvěma uchy a nožkou. Zdobí ji mistrovsky provedené miniaturní scény ze života mladých athénských bojovníků a mytologické výjevy, které demonstrují neuvěřitelnou jemnost malířovy linky a dokonalé zvládnutí perspektivy na zakřiveném povrchu.
K nejzajímavějším a nejcennějším exponátům muzea dále patří:
- Keramika s černofigurovou a červenofigurovou výzdobou: Bohatá kolekce řeckých a etruských váz, včetně vzácných importů z Atiky, které dokládají čilý obchodní ruch a kulturní výměnu ve Středomoří.
- Villanovské impasto a rituální nádoby: Nejstarší jádro sbírky představuje keramika typu impasto z 9. a 8. století př. n. l. Patří sem typické pohřební urny z Villanovské kultury, které svým tvarem a doplňky v podobě miniaturních přileb nebo pokliček ve tvaru chýší věrně odrážejí tehdejší pohřební zvyklosti.
- Typický etruský bucchero: Nejvýraznějším symbolem etruské keramiky je tzv. bucchero – unikátní černá keramika s lesklým, téměř kovovým povrchem. Tohoto vzhledu Etruskové dosahovali specifickým způsobem výpalu v redukční atmosféře (bez přístupu kyslíku), kdy se oxid železitý v hlíně proměnil na černý. Nádoby z bucchera měly napodobovat luxusní kovové (stříbrné nebo bronzové) nádobí, které si aristokracie pořizovala k hostinám. Vynikají ostrými liniemi, tenkými stěnami a jemnými rytými či plastickými dekoracemi (figurální motivy, geometrické vzory).