V srdci antického Říma, jen kousek od Fora Romana, se nachází Mamertinský žalář (Carcere Mamertino) – obávané vězení starověkého impéria, které se díky legendě o věznění apoštolů Petra a Pavla proměnilo v jedno z nejposvátnějších míst křesťanského světa. Dnes toto jedinečné podzemní místo láká poutníky i milovníky historie z celého světa.
Historie Mamertinského žaláře
Historie Mamertinského žaláře sahá hluboko do minulosti. Podle spisů římského historika Tita Livia a několika dalších významných autorů bylo vězení postaveno v 7. století př. n. l., kdy v Římě vládl král Ancus Marcius, a svému účelu sloužilo až do 4. století n. l. Původně přitom tento prostor sloužil jako podzemní cisterna na vodu. Ostatně jeho název Tullianum je pravděpodobně odvozen ze starolatinského slova tullus, které označovalo pramen či vývěr vody. Teprve později se z nádrže stala obávaná kobka.
Že šlo o prostor mimořádně tísnivý a děsivý, potvrzuje i slavný římský historik Sallustius ve svém díle Válka s Catilinou, kde popisuje, jak nejnižší patro klesá hluboko pod povrch země a svou nehostinností, naprostou tmou a zápachem budí hrůzu. Právě do tohoto chladného podzemí byli po prohraných válkách nebo zradách přiváděni ti nejtěžší zločinci a političtí odpůrci impéria. Mezi nejznámější vězně patřil galský vůdce Vercingetorix, numidský král Jugurtha, který v temnotě kobky zemřel hlady, nebo Šimon bar Giora, jeden z vůdců židovského povstání v Jeruzalémě.
Podle křesťanské tradice byli v Mamertinském žaláři drženi také apoštolové Petr a Pavel. Oba se do obávaného podzemí dostali za vlády císaře Nerona v 60. letech 1. století, kdy v Římě propuklo velké pronásledování křesťanů. Římané v Petrovi viděli jednoho z hlavních představitelů nového učení, a proto ho uvrhli do nejnižší kobky Tulliana. Ani v hluboké tmě obávaného vězení však neztrácel naději a pokračoval ve svém poslání. Mluvil ke spoluvězňům a dodával jim sílu. Když pak chtěl pokřtít nové věřící a v podzemí chyběla jakákoliv voda, vyslovil tichou prosbu a ze skalního dna podle legendy vytryskl čerstvý pramen. Touto vodou pokřtil nejen své spoluvězně, ale i strážce Processa a Martiniana, které jeho nezdolná víra a lidskost hluboce oslovily. Apoštol Petr byl pak nakonec ukřižován na Vatikánském pahorku. Podle tradice byl ukřižován hlavou dolů, protože si nepřipadal hodný zemřít stejně jako Ježíš. Pavel měl jakožto římský občan právo na milosrdnější smrt a byl za branami města sťat mečem.
Na památku věznění apoštola Petra se z podzemí stalo významné poutní místo uctívané jako kaple San Pietro in Carcere (Svatý Petr ve vězení). Později nad touto kobkou vznikla ještě Cappella del SS. Crocifisso (kaple Nejsvětějšího kříže) a v 16. století byl přímo nad celým komplexem postaven barokní kostel San Giuseppe dei Falegnami, který starobylé podzemí zaklenul a uchoval do dnešních dnů.
Interiér Mamertinského žaláře
Mamertinský žalář se skládá ze dvou propojených úrovní: horní místnosti (Carcere) a hluboké podzemní kobky (Tullianum).
Horní místnost (Carcere)
Vstup do vězení zdobí travertinové průčelí s nápisem jmen římských konzulů, kteří stavbu v 1. století renovovali. Samotný horní prostor má neobvyklý lichoběžníkový tvar a jeho tufové stěny pocházejí z 2. století př. n. l. Na zdech upoutají pozornost dvě pamětní desky: první připomíná jména slavných vězňů spolu s datem a způsobem jejich smrti, druhá uchovává jména křesťanských svatých a mučedníků. V zadní části místnosti stojí oltář zdobený bustami apoštolů Petra a Pavla. Přímo v podlaze se nachází mříží zakrytý kruhový otvor – v minulosti to byla jediná cesta, kterou byli vězni na provazech spouštěni do temnoty pod sebou.
Podzemní kobka (Tullianum)
Nejspodnější část vězení z 6. století př. n. l. byla původně kruhovou cisternou stavěnou z masivních tufových bloků do tvaru zužující se klenby. Právě sem byli zavíráni odsouzenci na smrt. Dnes do podzemí návštěvníci sestupují po moderním schodišti, atmosféru místa však stále určuje jeho pohnutá historie. Vedle antického kamenného sloupu, ke kterému byli vězni připoutáni řetězy, tvoří dominantu prostoru oltář s bronzovým reliéfem znázorňujícím svatého Petra, jak křtí své spoluvězně. Vedle něj je na červeném mramoru umístěn obrácený kříž symbolizující Petrovu mučednickou smrt hlavou dolů. Hned u oltáře vyvěrá z kamenného dna malý pramen – ten podle legendy zázračně vytryskl ze skály, aby Petr mohl pokřtít své strážce Processa a Martiniana. Poutníci dodnes věří v jeho léčivou moc.
Návštěvu Mamertinského žaláře se vyplatí propojit i s dalšími místy v jeho těsné blízkosti. Po výstupu z temného podzemí nezapomeňte vystoupat do barokního kostela San Giuseppe dei Falegnami přímo nad vězením, odkud se otevírá neobvyklý výhled na Forum Romanum. A pokud vás příběh apoštola Petra zaujal, vydejte se jen o několik minut dál ke kostelu San Pietro in Vincoli – právě tam jsou totiž uchovávány posvátné řetězy, kterými byl podle tradice přikován k antickému sloupu v temnotě kobky.