Pahorek Palatin je jedním ze sedmi římských pahorků, na kterém podle legendy založili bratři Romulus a Remus město Řím. Rozkládá se na ploše 2 km2 mezi Circem Maximem a Forem Romanem a jedná se o jednu z nejstarších částí města. Dnes sem můžete vyrazit na procházku a na vlastní oči obdivovat rozsáhlé archeologické nálezy i bohaté sbírky Palatinského muzea, které celou historii oživují.
Historie pahorku Palatin
Díky archeologickému průzkumu víme, že byl Palatin osídlen již v období 10. až 9. století př. n. l. Na pahorku byly objeveny pozůstatky chatrčové osady obydlené až do 7. století př. n. l. (tzv. vesnice Cermalus) a také několika primitivních chýší. Jedna z nich, tzv. Casa Romuli, která je označována za údajné obydlí zakladatele Říma Romula a dle všeho byla po staletí pečlivě udržována. Modely těchto chatrčí a další nálezy z vesnice Cermalus si můžete detailně prohlédnout právě v Palatinském muzeu.
Palatin v době Římské republiky
V období Římské republiky sídlila na pahorku řada kultů – například kult Magna Mater (bohyně Kybelé), zavedený během druhé punské války, Apollonův kult nebo kult Vestálek. V 1. a 2. století př. n. l. si zde začaly stavět své rezidence významné římské rodiny. Palatin se díky své prestiži a blízkosti Fora Romana (politického centra města) stal jednou z nejvyhledávanějších rezidenčních oblastí v Římě.
Své domy zde měli například řečník Cicero, politik Marcus Antonius, Tiberius Sempronius Gracchus nebo řečník Quintus Hortensius Hortalus. Z mnoha původních luxusních staveb se však do dnešních dnů dochovaly jen fragmenty, často ukryté pod pozdějšími stavbami (například pod Flaviovským palácem – Domus Flavia). Mezi všemi vynikají zejména Casa dei Grifi a Aula Isiaca, které se pyšní významnými nástěnnými malbami.
Casa dei Grifi
Tato soukromá dvoupodlažní rezidence byla objevena na počátku 20. století archeologem Giacomem Bonim. Z původní stavby pocházející z poloviny 2. století př. n. l., jež v průběhu času prošla řadou úprav, se v téměř nedotčeném stavu dochovalo přízemí, zdobená podlaha a nádherné fresky datované do 2. a 1. století př. n. l. Rezidenci v průběhu let vlastnilo hned několik majitelů, mezi nimi Quintus Hortensius, Caecilia Metella Celer či Numerius Fabius Pictor.
Svůj název dům dostal podle vyobrazení gryfů (bájných stvoření s lvím tělem a orlí či lví hlavou) v lunetě jedné z místností.
Aula Isiaca
Velký podzemní sál, známý jako Aula Isiaca, se nachází pod úrovní baziliky Domus Flavia. Světlo světa spatřil během archeologických vykopávek pod vedením Giacoma Boniho v roce 1912. Tento velký sál s valenou klenbou je zcela výjimečný díky nástěnným malbám z 1. století př. n. l., které silně odkazují na starověký Egypt a kult bohyně Isis.
Císařský Palatin na vrcholu slávy
Důležitým mezníkem pro Palatin se stalo období římského císařství a doba vlády císaře Augusta. Augustus se v roce 63 př. n. l. na Palatinu narodil a později si tuto oblast zvolil také za své sídlo a nechal si zde postavit palác. Toto rozhodnutí pravděpodobně nebylo motivované sentimentálně, nýbrž politicky. Rezidence císaře Augusta a jeho manželky Livie (Casa di Augusto a Casa di Livia) byly postaveny poblíž pozůstatků chatrčové oblasti spojené s nejstarší historií Říma, s níž si přál být nový císař spojován.
Jeho příkladu následovali i další panovníci – svůj palác zde měl Tiberius, Nero, Domicián i Septimius Severus. Na konci císařského období se Palatin proměnil v jeden velký komplex císařských budov obklopených krásnými zahradami.
Casa di Augusto a Casa di Livia
Palác císaře Augusta se nacházel na jihozápadním svahu Palatinu. Celý komplex Augustova sídla zaujímal plochu přes 12 000 m2 (samotná rezidence asi 350 m2) a zahrnoval i latinskou a řeckou knihovnu, Apollonův chrám a porticus.
Augustův dům byl rozdělen na dvě části – soukromou a veřejnou. Veřejnou část tvořilo několik větších místností vyhrazených k oficiálním císařským povinnostem, zatímco soukromá část měla menší místnosti bez oken a byla o něco skromnější. Z původního paláce se do dnešní doby dochovalo několik místností i s původními malbami. Ze soukromé části jsou nejzajímavější dvě malé místnosti s velkolepou výzdobou z období kolem roku 30 př. n. l.: Stanza delle Maschere (Pokoj masek) s malbami inspirovanými divadelním představením a Stanza dei festoni di pino (Pokoj borovicových festonů).
K paláci císaře Augusta přiléhala obytná část, kterou archeologové identifikovali jako dům manželky císaře Augusta – Livie (Casa di Livia). Archeologové zde nalezli některé z olověných trubek s nápisy Iulia Augusta (jméno, které Livia používala po sňatku s Augustem), které přiváděly vodu do domu. Asi nejzachovalejší část, kterou si zde můžete prohlédnout, je čtvercové atrium a tři přilehlé místnosti s původními podlahami a fragmenty bohaté výzdoby stěn.
Domus Tiberiana
Domus Tiberiana je velkolepý palácový komplex, s jehož stavbou začal císař Tiberius. Z jeho původní stavby se toho moc nedochovalo, protože většina dnešních pozůstatků je výsledkem dotaveb jeho nástupců – Caliguly, Nerona, Domiciána a Hadriána. Asi nejvýznamnější rozšíření provedli císař Domicián a Hadrián.
Palác byl v době své největší slávy skutečně nádherný. Kromě obytných prostor s mozaikovými podlahami a nádhernými freskami zde byly rozlehlé zahrady, nymfea, fontány, terasy s překrásnými výhledy i stromové aleje. Po pádu Západořímské říše připadl Domus Tiberiana papežům a v 7. století si jej za své sídlo vybral dokonce papež Jan VII.
Od 10. století však palácový komplex chátral – výzdoba byla vypleněna a velká část stavebních prvků posloužila při stavbě kostelů a jiných paláců. V 16. století se oblast stala majetkem rodu Farnese, který zde nechal vybudovat nádherné zahrady Horti Farnesiani.
Po rozsáhlých archeologických průzkumech a restaurátorských zásazích byl Domus Tiberiana otevřen veřejnosti v říjnu 2023. Prohlédnout si tak můžete celý venkovní komplex i nově vzniklé muzeum (Museo Domus Tiberiana). Prohlídková trasa muzea vede sedmi místnostmi paláce, kde se dozvíte podrobnosti o historii stavby a zblízka si prohlédnete vzácné artefakty nalezené při vykopávkách.
Criptoportico
Součástí komplexu Domus Tiberiana je kryptoportikus (criptoportico), jehož historie sahá až do doby vlády císaře Nerona. Jde o 130 metrů dlouhou podzemní chodbu osvětlenou malými okny v klenbě, která propojovala Domus Tiberiana s domem Tiberiovy matky Livie. Na klenbě se dnes nachází kopie původní štukové výzdoby (pozůstatky originálu jsou uloženy v Palatinském muzeu).
Domus Transitoria
Domus Transitoria byl palácem císaře Nerona, který vzal za své při velkém požáru Říma v roce 64 n. l. Z původní stavby se dochovaly pouze pozůstatky několika místností a nymfea. Že se jednalo o neobyčejně přepychový objekt, dokládají nalezené fragmenty vzácných fresek a mramorové podlahy, které jsou vystaveny v Palatinském muzeu.
Domiciánův palác
Domiciánův palác (Palazzo di Domiziano) byl velkolepým komplexem postaveným v posledních desetiletích 1. století n. l. a sloužil jako oficiální sídlo císaře Domiciána. Celý komplex se skládal ze tří částí (Domus Flavia, Domus Augustana a Stadio Palatino), zabíral celou centrální část pahorku a nahradil starší paláce Augusta, Tiberia, Nerona i některé vily z republikánského období.
Domus Flavia
Domus Flavia představoval veřejnou část palácového komplexu určenou pro oficiální záležitosti. Měl centrální nádvoří obklopené portikem tvořeným korintskými sloupy ze vzácného numidského (žlutého) mramoru. Uprostřed nádvoří se nacházela osmiboká fontána tvořená labyrintem kanálů.
Kolem nádvoří se nacházelo několik velkolepých místností. Největší místností byla Aula Regia (audienční sál), kde se uprostřed apsidy nacházel císařský trůn.
Po stranách Aula regia se nacházely dvě menší místnosti, lararium a basilica. Místnost, chybně označená v 18. století jako lararium (svatyně ochranného božstva), byla s největší pravděpodobností spíše sídlem pretoriánské gardy. Pod Larariem byly také během vykopávek nalezeny pozůstatky soukromé rezidence Casa dei Grifi z období Římské republiky. Místnost na druhé straně, která je označována jako basilica, byla postavena na velkolepém sále Aula Isiaca z období Římské republiky. Měla obdélníkový tvar, byla rozdělena na tři lodě mramorovými sloupy a sloužila pro zasedání rady.
Na jižní straně nádvoří byla velká hodovní síň Cenatio Iovis (tzv. triclinium), kde císař Domicián pořádal opulentní hostiny. Sál měl půlkruhovou apsidu, obklopovaly ho sloupy z růžové žuly a byl bohatě zdoben mramorem. O tom svědčí i nalezené fragmenty podlahy. Symetricky po stranách hodovního sálu byly umístěny dvě oválné fontány. Pravá strana včetně fontány se dochovala v dobrém stavu a díky restaurátorským zásahům si ji nyní můžete prohlédnout.
Domus Augustana
Domus Augustana tvořil soukromou část Domiciánova paláce. Jeho název neodkazuje na císaře Augusta, ale spíše na titul „Augustus“ nesený vládnoucími císaři. Areál byl postaven ve dvou úrovních (horní severní a dolní jižní) a dělí se na tři sektory:
- Severní část: Nejsevernější část je pro většinu badatelů stále záhadou. Archeologické průzkumy sice odhalily některé pozůstatky, ale bylo je obtížné zrekonstruovat. Podle jedné z tezí byla postavena podle návrhu jiného architekta než celý Domiciánův komplex, tvořil ji monumentální peristyl a nacházely se zde další reprezentační místnosti.
- Centrální část: Centrální část Domu Augustana byla uspořádána kolem peristylu. Uprostřed nádvoří se nacházela vodní plocha s ostrůvkem, na kterém stál chrám, pravděpodobně zasvěcený Minervě, přístupný přes obloukový most. Dodnes je zde patrné podium, na kterém stál chrám a most. Po stranách peristylu byly různé obytné a hodovní místnosti bohatě zdobené mramorem. Některé fragmenty mramorových podlah si zde stále můžete prohlédnout.
- Jižní část: Nacházela se mnohem níže a tvořilo ji čtvercové nádvoří s dvoupatrovým portikem a fontánou s motivy pelty (štítu ve tvaru měsíčního srpku). Okolní místnosti (včetně dvou velkých osmibokých sálů) a monumentální schodiště vedly do soukromých prostor v horním patře. Celý komplex byl zakončen exedrou tvořící fasádu směrem ke Circus Maximus.
Palatinský stadion
Poslední částí Domiciánova palácového komplexu byl Palatinský stadion (Stadio Palatino). Stavba zabírala celou východní stranu komplexu, měla obdélníkový půdorys o rozměrech 160 x 48 metrů a z menších stran byla zakřivená. Ze tří stran byl stadion obklopen třípatrovým portikem a na jedné straně se nacházela exedra. Exedra mohla být nymfeem či tzv. tricliniem (letní jídelnou).
Název “stadion” je poněkud zavádějící. Pravděpodobně se nejednalo o skutečný stadion k pořádání soutěží, ale spíše o tzv. viridarium, tedy okrasnou zahradu s jízdárnou pro císařský dvůr (což potvrzuje i velké množství nalezené sochařské výzdoby v Palatinském muzeu).
Palatinský stadion prošel v průběhu let několika přestavbami, nejprve za císaře Hadriána a poté za císaře Septima Severa.
Paedagogium
Nedaleko exedry se nacházela menší budova identifikovaná jako paedagogium (škola pro výcvik císařských pážat) na základě nápisu „Exit de Paedagogium“ (východ z paedagogia). Z původní stavby se zachovalo jen málo, mimořádné jsou však fragmenty fresek. Zcela výjimečné je pak známé antikřesťanské graffiti zobrazující mladého muže jménem Alexamenos uctívajícího postavu s oslí hlavou na kříži, doplněné nápisem „Alexamenos uctívá Boha“. Jde o posměšný vzkaz na účet křesťanské víry; originál graffiti je uložen v Palatinském muzeu.
Domus Severiana
Domus Severiana byl posledním palácovým komplexem, který na Palatinu vyrostl. Na přelomu 2. a 3. století n. l. jej nechal vybudovat císař Septimius Severus přestavbou starších částí. Z komplexu se dochovaly pozůstatky Severových lázní (Terme Severiane), jejichž výstavbu zahájil už Domicián a Severus ji dokončil. Při prohlídce si lze všimnout zbytků bazénů a hypokaustového topného systému.
Velmi působivé jsou i Severovy oblouky (Arcate Severiane), které dosahují výšky až 20 metrů a šířky 2,5 metru. Jejich stavbu rovněž inicioval Domicián a dokončil Severus, přičemž dnes z nich je nádherný výhled do okolí. Na straně obrácené k Via Appia nechal císař postavit monumentální průčelí zvané Septizodium (chrám sedmi sluncí), které mělo ohromit příchozí do města. Zůstalo však z něj pouze torzo – v 8. století bylo začleněno do opevnění a v 16. století jej papež Sixtus V. nechal rozebrat na stavební materiál pro jiné paláce a kostely.
K dalším přístavbám Septimia Severa patřil Domus Praeconum (sídlo heroldů), který vynikal nádhernými mozaikami s vyobrazeními heroldů (dnes v muzeu). Po Septimiu Severovi se na Palatinu již v podstatě nestavělo (výjimkou byl menší chrám císaře Elagabaluse ve 3. století). S nástupem Diokleciána a Konstantina I. ztratil Palatin status panovnického sídla a v 5. století se stal terčem nájezdů Gótů a Vandalů, což odstartovalo jeho definitivní úpadek.
Od antických ruin ke středověkým kostelům
Přestože je Palatin známý především jako symbol starověké římské moci, zejména od raného středověku a v průběhu staletí zde uprostřed ruin bývalých císařských paláců začaly vyrůstat kostely a kláštery.
Kostel Santa Maria Antiqua
Kostel Santa Maria Antiqua vznikl na úpatí Palatinu v 6. století využitím původních prostor Domiciánova paláce a řadí se k nejstarším křesťanským stavbám v Římě. Využíván byl až do 9. století, kdy jej těžce poškodilo zemětřesení. Právě díky následnému zavalení si však kostel dodnes uchoval svou jedinečnou výzdobu z 6. až 9. století, aniž by ji poznamenaly pozdější stavební úpravy.
Stavbu objevil archeolog Giacomo Boni při vykopávkách v roce 1900 a zcela odkryta byla po demolici mladšího kostela Santa Maria Liberatrice ze 13. století, který stál na místě kostela Santa Maria Antiqua. Po rozsáhlých restaurátorských pracích je dnes památka opět přístupná veřejnosti.
Kostel je zcela výjimečný svými nástěnnými malbami v úžasném stavu. Pocházejí z období 6. až 8. století a vznikly zejména za pontifikátu papežů Martina I., Jana VII., Zachariáše, Pavla I. a Hadriána I. Jejich mimořádnost spočívá v tom, že mají zásadní význam pro pochopení vývoje raně středověkého a byzantského umění, protože se drtivá většina maleb z této éry nedochovala.
Kostel San Teodoro al Palatino
Na úpatí Palatinu (nedaleko kostela Santa Maria Antiqua) se nachází další významný kostel – San Teodoro al Palatino. Tento starobylý kostel kruhového půdorysu byl zřejmě vystavěn již v 6. nebo 7. století na zbytcích starších antických staveb, pravděpodobně císařského skladu (horrea) či antického chrámu.
Budova prošla zásadní přestavbou v 8. století za papeže Hadriána I. a svou nynější barokní tvář získala při rozsáhlé rekonstrukci, kterou v roce 1705 vedl slavný architekt Carlo Fontana. Uvnitř kostela si lze povšimnout působivé křesťansko-byzantské mozaiky v apsidě z 6. století, znázorňující Krista mezi svatými a apoštoly. Od roku 2004 kostel využívá pravoslavná církev.
San Sebastiano al Palatino
Asi nejvýznamnějším svatostánkem postaveným přímo na Palatinu je kostel s klášterem San Sebastiano al Palatino. Klášterní komplex vznikl v 10. století a byl zasvěcen sv. Šebestiánovi, mučedníku umučenému za vlády císaře Diokleciána. Právě zde měl být Šebestián poprvé pronásledován a zasažen šípy, které ho však ještě neusmrtily. Místo je také známé pod označením „ad gradus Elagabali“ („na schodech Elagabala“), protože se zde v 3. století nacházel chrám postavený císařem Elagabalusem.
Dnešní podoba kostela je výsledkem přestavby z roku 1627, která proběhla za pontifikátu papeže Urbana VIII. Jak exteriér, tak interiér jsou poměrně strohé. Za oltářem v apsidě se však nacházejí fragmenty vzácných maleb z 10. století a hned vedle kostela si můžete prohlédnout pozůstatky zmíněného Elagabalova chrámu.
Rod Farnese na Palatinu: Horti Farnesiani
V 16. století zakoupil část pozemků na Palatinu kardinál Alessandro Farnese a nechal zde vybudovat místo pro odpočinek a vzpomínky na období římských císařů. Zahradní komplex (Horti Farnesiani) vznikal na Palatinu po několik generací rodu Farnese a zahrnoval řadu staveb propojených terasami a schody.
Oblast, kde byl zahradní komplex Horti Farnesiani (Farneské zahrady) postaven, bývala zelenou plochou již od starověku, kdy se zde rozprostíraly soukromé zahrady a vily. Kardinál Alessandro Farnese pověřil stavbou renesančních zahrad architekta Giacoma Barozziho da Vignola. Vznikl tak jeden z vůbec prvních botanických parků v Evropě, který v sobě snoubil krásu umění, vzácné rostliny a antické ruiny.
Zahrady byly rozděleny na několik terasovitých úrovní, které kopírovaly pozůstatky starověkého Palatinského paláce. Součástí komplexu byla řada působivých prvků, jako byly umělé jeskyně, důmyslné fontány, ptačí voliéry či vyhlídkové pavilony. Areál byl proslulý také sbírkou vzácných bylin, citrusů a exotických stromů.
Zahrady nebyly jen ukázkou zahradního umění, ale také monumentální galerií pod širým nebem. Rod Farnese disponoval jednou z nejcennějších sbírek antického umění v historii. Podél teras, schodišť a v nikách zdiva byly rozmístěny desítky antických soch, bust a reliéfů. Mnoho z těchto skvostů přitom nemusel dovážet odjinud – dělníci při hloubení teras a budování vodovodů neustále naráželi na starověké sochy pohřbené hluboko v zemi a ty pak rovnou zanechávali či instalovali jako součást scenérie.
V 17. a 18. století se Horti Farnesiani staly povinnou zastávkou mladých aristokratů v rámci tzv. Grand Tour. Umělci, básníci a malíři sem přicházeli hledat inspiraci a na terasách malovali panoramatické výhledy na rozpadlé Forum Romanum.
V roce 1731 rod Farnese vymřel po meči a majetek přešel na neapolské Bourbony, kteří o zahrady již neprojevovali takovou péči. Pavilony postupně chátraly, fontány vysychaly a údržba areálu polevila. Palatin tak pozvolna ztrácel charakter udržovaného parku a stával se spíše volně přístupnou krajinou plnou starověkých ruin. Až na přelomu 18. a 19. století převážil odborný zájem a začaly první systematické archeologické výzkumy.
V roce 1861 prodal František II. Neapolsko-Sicilský, poslední král Království obojí Sicílie, zahrady Horti Farnesiani Napoleonovi III., který zde pod vedením Pietra Rosy zahájil archeologický výzkum. Po pádu Napoleona III. odkoupila pozemky od Francie Italská vláda.
Klíčovou roli v novodobé historii zahrad sehrál na počátku 20. století italský architekt a archeolog Giacomo Boni. Ten nejenže vedl rozsáhlé vykopávky na Palatinu, ale také se zasloužil o částečnou obnovu zašlé krásy Horti Farnesiani. Na základě historických pramenů nechal do zahrad i znovu vysázet původní druhy rostlin a dřevin.
Dnes si z renesančních zahrad můžete prohlédnout především zrekonstruované terasy, monumentální schodiště a některé vyhlídkové pavilony. Procházka zahradami Horti Farnesiani nabízí nejen pohled na úchvatnou přírodu, ale také nádherný výhled na celé archeologické naleziště i panorama Říma.
Casina Farnese
Na samém vrcholu Palatinu, přímo nad územím Forum Romanum, stojí skutečný renesanční skvost zahrad Casina Farnese. Tento letohrádek byl postaven na zbytcích nymfea paláce Domus Flavia a sloužil rodině Farnese jako odpočinkový pavilon i místo pro přijímání blízkých hostů. Základní koncepci areálu navrhl v polovině 16. století Vignola, avšak samotnou stavbu s vyhlídkovými lodžiemi a ptačími voliérami dokončil počátkem 17. století Girolamo Rainaldi. Uvnitř můžete obdivovat barokní fresky s mytologickými výjevy, mimo jiné legendární souboj Herkula s Kakem na Palatinu. Z teras stavby se otevírá jeden z nejkrásnějších panoramatických pohledů na antický Řím.
Ptačí voliéry
Dvě symetricky umístěné ptačí voliéry (Uccelliere Farnesiane) představují dominantní prvek celého průčelí komplexu. Tyto působivé pavilony se čtvercovým půdorysem navrhl na počátku 17. století architekt Girolamo Rainaldi. Nesloužily pouze jako architektonické vyvrcholení monumentálního terasovitého schodiště, ale především k chovu vzácného a exotického ptactva. Chov exotického ptactva představoval v barokní době významný symbol společenského statusu, vzdělanosti a fascinace přírodou.
Přímo pod voliérami je do terasy začleněna monumentální fontána Teatro del Fontanone, která tvoří dominantu celého průčelí od Fora Romana.
Ninfeo della Pioggia
Jedním z nejúchvatnějších technických a estetických prvků zahrad je Ninfeo della Pioggia (Nymfeum deště), umělá jeskyně vytesaná a vestavěná přímo do masivních ruin starověkého paláce Domus Tiberiana. Tento prostor sloužil jako chladné útočiště během horkých římských letních dnů. Svůj název dostal podle důmyslného vodního systému, který přiváděl vodu do stropních konstrukcí tak, aby jemně stékala a kapala po tufových stěnách a umělých krápnících. Vytvářel se tím nejen vizuální efekt, ale i věrný zvuk uklidňujícího deště. Interiér zdobený štuky, freskami a mozaikami z mušlí byl navržen v návaznosti na Vignolovy plány a dokončen na počátku 17. století.
Villa Millis: ztracený klenot Palatinu
Villa Mills (původně Villa Stati či Villa Mattei) byla rezidence postavená na návrší Palatin přímo nad pozůstatky císařských paláců Domus Flavia a Domus Augustana (komplexu Domiciánova paláce). Během své existence prošla proměnou z renesanční vily na novogotické sídlo a později ženský klášter. Ve 20. letech 20. století byla zbourána z důvodu archeologického výzkumu.
V 16. století vybudovala rodina Stati na antických ruinách renesanční vilu (Casino Stati), vyzdobenou freskami z dílny žáků Raffaela a Giulia Romana. Významnou součástí stavby se stala vyhlídková lodžie, dnes známá jako Loggia Mattei, jejímž architektem byl Baldassarre Peruzzi. Tento renesanční pavilon získal výjimečnou výzdobu od malířů z okruhu Raffaelovy dílny (především Giulia Romana a Raffaellina del Colle) – klenby a stěny pokryly fresky s mytologickými a astrologickými výjevy zobrazující boha Apolóna, Múzy či znamení zvěrokruhu.
V 17. století sídlo přešlo do majetku rodiny Matteiů (Villa Mattei), která objekt dále rozšiřovala.
V roce 1818 nemovitost odkoupil skotský aristokrat Charles Andrew Mills a přestavěl ji v novogotickém stylu s fiálami, lomenými oblouky a skotskou heraldikou. V této době se pro objekt vžil název Villa Mills a stal se oblíbeným cílem cestovatelů.
Od roku 1856 sloužil areál jako uzavřený klášter řádu Navštívení Panny Marie (tzv. vizitantky). Řeholnice vilu rozšířily o nová ubytovací křídla, čímž veřejnosti i vědcům na dlouhou dobu uzavřely přístup k antickým ruinám v podloží.
Po převzetí pozemků italským státem rozhodli archeologové Giacomo Boni a Alfonso Bartoli o demolici stavby. V letech 1926–1928 byla Villa Mills téměř kompletně stržena, aby uvolnila místo archeologickému průzkumu císařského paláce Domus Augustana.
Z původního renesančního komplexu byla při demolici ušetřena jen malá část: budova, ve které dnes sídlí Palatinské muzeum (Museo Palatino), a vzácná Loggia Mattei. Ačkoliv část jejích fresek byla v průběhu historie sejmuta a dnes se nachází v římském muzeu Palazzo Massimo nebo v petrohradské Ermitáži, samotná lodžie s dochovanou freskovou výzdobou stojí na Palatinu dodnes
Palatinské muzeum
Palatinské muzeum (Museo Palatino), známé také jako Antiquarium del Palatino, představuje jedno z nejvýznamnějších archeologických muzeí v Římě. Shromažďuje artefakty nalezené přímo na pahorku Palatin – od dokladů prvního osídlení z doby železné až po okázalou výzdobu císařských paláců.
Muzeum sídlí v budově bývalého kláštera Navštívení Panny Marie, vybudovaného v roce 1868 na pozůstatcích starověkého Domiciánova paláce (Domus Augustana). Klášter původně tvořil součást novogotického komplexu Villa Mills. Když byla vila ve 20. letech 20. století zbourána kvůli archeologickým vykopávkám, zůstala tato centrální budova zachována.
V roce 1937 zde významný italský archeolog Alfonso Bartoli založil oficiální muzejní instituci, která měla sloužit k uložení a prezentaci tisíců nálezů z vykopávek na Palatinu.
Sbírky Palatinského muzea
Expozice Palatinského muzea je tematicky i chronologicky rozdělena do dvou podlaží a deseti výstavních sálů:
Přízemí: Od pravěku po zrození republiky
Prostory v přízemí zachycují nejstarší historii pahorku od paleolitu přes dobu bronzovou až po období římské republiky.
Vystaveny jsou keramické nádoby, nástroje a nářadí z 9. až 8. století př. n. l., které dokládají existenci vesnice na Palatinu a přímo odkazují k legendárnímu založení Říma Romulem a Remem. Součástí je i rekonstrukce tzv. Casa Romuli.
Expozice dále představuje architektonické prvky a obětiny z nejstarších chrámů na pahorku, zejména z chrámu Matky bohů (Magna Mater / Kybelé) a chrámu bohyně Viktorie.
První patro: Zlatý věk císařského Říma
První patro je věnováno období, kdy se Palatin stal exkluzivním sídlem římských panovníků.
Významná část muzea v prvním patře je věnována prvnímu římskému císaři Augustovi a jeho manželce Livii. Mezi unikáty patří polychromované hliněné reliéfy (desky typu Campana) s mytologickými výjevy a jemné štukové dekorace z paláce Domus Augusti.
Vystavena je i mimořádná kolekce mramorových bust zobrazujících římské panovníky a členy jejich rodin – mimo jiné dokonalé portréty císařů Nera, Trajána, Marca Aurelia či Septimia Severa.
Chloubou muzea jsou monumentální mramorová díla, která zdobila recepční sály a zahrady paláců Domus Flavia a Domus Augustana. Nacházejí se zde jak římské kopie slavných řeckých originálů (např. sochy Herma, Apollóna či okřídlené bohyně Niké), tak originální římské plastiky z exotických barevných mramorů (giallo antico, pavonazzetto).
Unikátním exponátem je dochovaný panel z barevných mramorových inkrustací (opus sectile) z Neronova prvního paláce Domus Transitoria, který dokládá nevídaný luxus raného císařství.
Muzeum Domus Tiberiana
Přímo v prostorách bývalého palácového komplexu císaře Tiberia najdeme malé archeologické muzeum, které vás provede doslova podzemím římských dějin. Celá expozice je rozložena do sedmi tematických sálů, zasazených do mohutných klenutých chodeb, kudy kdysi kráčeli samotní císaři. Místo klasického muzea tak procházíte starověkými služebními prostorami i dílnami, z nichž se navíc otevírá jedinečný výhled na Forum Romanum. V jednotlivých místnostech se vzácné antické artefakty (od terakotových soch přes předměty mysterijních kultů až po dochované fresky) snoubí s multimediálními prvky, které přibližují původní lesk a monumentalitu tohoto prvního císařského paláce.
1. sál: Zásobování paláce jídlem a zbožím
Hned na začátku prohlídky, na straně s výhledem na Forum Romanum, vstoupíte do sálu, který zůstal světu skrytý až do roku 2020. Je to jediná místnost paláce, kterou po staletí chránila zřícená klenba a pod její sutí se tak dochovalo vše v absolutně nedotčeném stavu.
Odkryté nálezy nabízejí fascinující pohled na fungování paláce od pozdní antiky až po novověkou éru rodu Farnese. Vůbec nejcennější poznatky přinesla doba od druhé poloviny 5. století do raného středověku, kdy prostor sloužil jako palácové smetiště. Paradoxně právě díky tomu tu archeologové objevili neuvěřitelné detaily ze starověkého jídelníčku a každodenního života: zvířecí kosti, lastury ústřic, mince, běžné nádobí, a dokonce antické amfory, ve kterých se dochovaly i zbytky původních potravin.
Díky citlivé obnově klenby získala místnost zpět své původní rozměry a atmosféru. Expozice je uspořádána přímo na místě nálezů, takže zblízka uvidíte, jaký přepych a rozmanité zboží do císařského sídla proudily. Poptávku po luxusu i běžném provozu dokreslují také olejové lampy a mince objevené v na Palatinu.
2. sál: Faun a mýtičtí obyvatelé Farneských zahrad
Druhý sál je rozlohou menší a tlumeně osvětlený, což vytváří dokonalou atmosféru pro prezentaci výjimečných nálezů věnovaných faunovi – mýtické bytosti, která byla v antice i v pozdější renesanční éře rodu Farnese mimořádně oblíbená.
Ústředním exponátem sálu je socha fauna, ke které se váže velmi zajímavý příběh. Její trup byl objeven v muzejním depozitáři, zatímco hlava pochází z úplně jiné antické sochy a do muzea se dostala až poté, co ji nelegálním obchodníkům zabavila policie pro ochranu památek. Na hlavě jsou navíc patrné zřetelné stopy renesančních úprav, což dokládá, že byla antická díla upravována, aby odpovídala vkusu tehdejší doby.
3. sál: Než byl postaven Domus Tiberiana
Tento sál představuje období z let 50 až 30 př. n. l., tedy dobu ještě předtím, než na Palatinu vyrostl monumentální císařský palác. Expozice se zaměřuje na výjimečné hliněné sochy a modely, které vznikaly v dílně anonymního mistra z období vlády Julia Caesara.
Mezi nejslavnější exponáty patří terakotové sochy s motivy boha Apollóna a věrné římské kopie řeckých sochařských mistrovských děl. Doplňují je zdobené terakotové reliéfní desky, které sloužily jako obklady tehdejších aristokratických domů.
Velkou zajímavostí tohoto sálu je jeho přístupnost: vystavené originály doprovázejí repliky, kterých se návštěvníci mohou přímo dotknout a vnímat detaily antického umění i hmatem.
4. sál: Aristokratická sídla
Ve čtvrtém výstavním sále najdete předměty odhalené během vykopávek pod úrovní nejstarších základů císařského paláce, kde původně stávala obytná čtvrť římské aristokracie. K vidění jsou také architektonické prvky a předměty domácí potřeby z domů v bažinaté oblasti Velabro.
5. sál: Záhadné kulty v císařském paláci
Pátý sál vás zavede do světa tajemných obřadů a kultů, které se těšily velké oblibě u obyvatel paláce. Nálezy v oblasti severovýchodního křídla dokládají existenci soukromé svatyně egyptské bohyně Isis, zatímco kult boha Dionýsa připomínají elegantní sochy objevené v kryptoportiku. Starověkou duchovní pestrost doplňuje perský kult boha Mithry, zastoupený drobnými soškami Kautese a Kautopatese.
6. sál: Mistr kameník
Tento sál vás zavede do období vlády císaře Domiciána, kdy palác dosáhl své největší velkoleposti. Expozice představuje dílnu výjimečného kamenického mistra („mistra Nádhery a Úžasu“), jehož detailní a precizní práce vtiskla paláci neopakovatelnou tvář. Expozice ukazuje, jak se výzdoba paláce měnila v průběhu staletí. Tuto rekonstrukci umožnil výzkum uložených nálezů i pečlivé prozkoumání hromad mramoru, které se dochovaly přímo v ruinách.
7. sál: Výzdoba paláce
Expozice v posledním sále je věnována sochařské výzdobě a luxusnímu vybavení paláce. Vystavená díla pocházejí z vykopávek prováděných v průběhu 20. století jak přímo v Domus Tiberiana, tak v dalších císařských palácích na Palatinu.