Apoštolský palác (Palazzo Apostolico), kterému se říká také Vatikánský palác (Palazzo Vaticano) nebo Papežský palác (Palazzo Papale či Palazzo Pontificio), je oficiálním sídlem papeže.
Apoštolský palác je vlastně komplex budov s asi 20 nádvořími, ve kterých najdeme více než 1000 místností. Celý komplex byl vystavěn mezi 12. – 19. století a oficiálním sídlem papežů se stal v roce 1871. Před rokem 1871 papeži sídlili v Kvirinálském paláci (Palazzo Quirinale), který se v tomto roce stal sídlem králů a od roku 1946 je sídlem prezidenta republiky.
Kromě Papežských apartmánů se ve Vatikánském paláci nachází i kanceláře Římskokatolické církve, byt kardinála státního sekretáře, sídlo prefektury papežské domácnosti, Vatikánská knihovna, Vatikánská muzea, několik kaplí (včetně Sixtinské kaple) a také např. Rafaelovy síně.
Další papežské rezidence se nacházejí v Lateránském paláci a v Castel Gandolfo (letní sídlo papeže).
Historie Apoštolského paláce
Předtím než se papežové přestěhovali do Vatikánu, bylo jejich sídlo v paláci (dnešní Lateránský palác) u baziliky svatého Jana z Lateránu. Prvním, kdo si v blízkosti baziliky svatého Petra postavil svou rezidenci, byl papež Symmachus, který byl nucen opustit palác v Lateránu po dobu trvání papežského schizma (501 – 506). Další palác si zde ve 12. století nechal postavit papež Evžen III., který později přestavěl papež Inocenc III. a učinil z něj takovou menší pevnost obehnanou věžovitými zdmi.
Byl to však až papež Mikuláš III., který ve Vatikánu postavil ve 13. století skutečný palác. Jednalo se o honosnou čtyřbokou budovu s věžemi a velkým nádvořím (současné Cortile del Pappagallo).
Během období tzv. Avignonského zajetí (1309–1378) většina papežských budov v Římě značně zchátrala, a to včetně Lateránského paláce, a tak se papežové rozhodli natrvalo usadit ve Vatikánu.
Rozsáhlé práce na rekonstrukci paláce a výstavbě dalších budov byly zahájeny až v 15. toletí. Za pontifikátu papeže Mikuláše V. byl palác vyzdoben renesančními umělci, dochovaly se např. fresky Beata Angelica, které jsou k vidění v Mikulášské kapli.
Na stavební práce papeže Mikuláše V. navázal velkolepě papež Sixtus IV., nechal postavit slavnou Sixtinskou kapli a rozšířil Vatikánskou knihovnu. Stavební úpravy paláce za pontifikátu papeže Sixta IV. a posléze za pontifikátu papeže Alexandra VI. tvoří dodnes historické jádro Vatikánského paláce.
Dálší papežové Apoštolský palác dále rozšiřovali a tak vznikl dnešní komplex budov. Z nejaktivnějších to byl papež Julius II. a Pavel III., kteří komplex budov rozšířili kolem nádvoří San Domaso, a papež Sixtus V., který dokončil současné papežské rezidence.
Úpravy paláce papežů v dalších letech se pak soustředily víceméně pouze na ty důležité a dokončovaly se stavební práce započatých jejich předchůdci. Bylo to především proto, že papež Řehoř XIII. nechal postavit novou budovu na Kvirinálu (současný Kvirinalský palác), který další papežové, počínaje Klementem VIII., zvolili za své sídlo a Vatikánský palác zanedbávali. Jedinou významnou stavební úpravou paláce ve Vatikánu bylo Královské schodiště (Scala Regia) za pontifikátu papeže Alexandra VII.
Do Vatikánu se papežové vrátili až po sjednocení Itálie v roce 1870.
K hlavním umělcům, kteří se podíleli na současné podobě komplexu Vatikánského paláce patří: Donato Bramante, Raffael Santi, Michelangelo Buonarroti, Antonio da Sangallo mladší, Gian Lorenzo Bernini, Daniele da Volterra, Perin del Vaga, Pirro Ligorio, Martino Longhi starší a Domenico Fontana.
Interiér Apoštolského paláce
Interiér papežova sídla je velmi rozlehlý a najdeme zde asi 1400 místností. Některé jsou soukromé a návštevníkům nepřístupné. Většinu je však možné navštívit v rámci prohlídkové trasy Vatikánských muzeí.
Kaple Vatikánského paláce
Kaple Apoštolského paláce patří k nejpozoruhodnějším dílům, které v celém komplexu najdete. Některé z nich jsou dokonce známé po celém světě.
Kaple Mikuláše
Kaple Mikuláše (Capella Niccolina) je nejstarší kaplí ve Vatikánském paláci. Byla postavena v letech 1447 – 1448 a nachází se v nejstarší části paláce, ve věži postavené za pontifikátu papeže Inocence III. Kaple byla soukromou kaplí papeže Mikuláše V. a součástí jeho soukromých apartmánů. Výzdoba kaple je dílem Fra Angelica. Fresky zobrazují výjevy ze života sv. Štěpána a sv. Vavřince i čtyři evangelisty. Kaple Mikuláše není běžně přístupná veřejnosti a lze ji navštívit pouze v rámci speciální prohlídek.
Sixtinská kaple
Sixtinská kaple (Capella Sistina) je nejznámější kaplí Apošotolského paláce. Své jméno dostala po papeži Sixtu IV., který ji v druhé polovině 15. století nechal postavit. Známá je především pro svou krásnou výzdobu, na které se podílelo několik renesančních umělců – Michelangelo Sandro Botticelli, Pietro Perugino, Pinturicchio, Domenico Ghirlandaio a další. Sixtinská kaple je místem, kde se koná konkláve (shromáždění kardinálů volící papeže). Sixtinská kaple je součástí prohlídkové trasy Vatikánských muzeí.
Pavlova kaple
Pavlova kaple (Cappella Paolina) byla postavena v letech 1537 – 1540 na příkaz papeže Pavla III. podle návrhu Antonia da Sangalla mladšího Kapli zdobí dvě velké fresky zobrazující ukřižování sv. Petra a obrácení sv. Pavla, které mezi lety 1542 – 1550 vytvořil Michelangelo. Jedná se o poslední Michelangelovy malby.
Za pontifikátu papeže Benedikta XVI. proběhly nákladné restaurátorské práce, které trvaly 5 let.
Pavlova kaple není přístupná veřejnosti a je vyhrazena pro tichou modlitbu papeže a jeho spolupracovníků. V této kapli se také shromažďují kardinálové před zahájením konkláve.
Kaple Urbana VIII.
Kaple Urbana VIII. (Cappella di Urbano VIII) byla, jak název napovídá, postavena na přání papeže Urbana VIII. v roce 1631. Malá kaple se nachází v jihozápadním rohu věže Borgiů, po průchodu Rafaelovými síněmi a jen zřídka se v dnešní době využívá k liturgickým úkonům. Freskový oltářní obraz zobrazující Pietu s Madonou, sv. Janem, sv. Máří Magdalénou a sv. Nikodémem pochází z roku 1635 a je dílem Pietra da Cortony. Kaple Urbana VIII. je součástí prohlídkové trasy Vatikánských muzeí.
Papežova soukromá kaple
Papežova soukromá kaple (Cappella privata del Papa) se nachází ve třetím patře Apoštolského paláce a je součástí soukromých papežských apartmánů. Kapli nechal spolu se soukromými apartmány postavit na počátku 20. století papež Pius X.
Kaple byla renovována za pontifikátu Pavla VI. a dodnes je využívána jako soukromá kaple papeže. Kaple není přístupná veřejnosti.
Kaple Redemptoris Mater
Kaple Redemptoris Mater (Cappella Redemptoris Mater) se nachází v druhém patře Apoštolského paláce a je vyhrazena pouze pro papeže, není tedy přístupná veřejnosti. Kaple byla dříve známá jako Kaple Matyldy (Cappella Matilde), ale na žádost papeže Jana Pavla II. byla u příležitosti Mariánského roku (1987-1988) přejmenována. Kaple byla mezi lety 1996 – 1999 kompletně zrenovována a 14. listopadu 1999 papežem Janem Pavlem II. vysvěcena. Náklady na renovaci byly darem kardinálského kolegia k 50. výročí vysvěcení papeže Jana Pavla II. knězem.
Papež Jan Pavel II. považoval kapli za ekumenický symbol pro různé východní a západní církve a slouží jako důležitá přítomnost východní tradice ve Vatikánu.
Virtuální prohlídka kaple Redemptoris Mater je k dispozici na adrese: https://www.vatican.va/content/dam/vatican/virtualtour/redemptorismater/resources/tour-en.html
Starobylé papežské apartmány
Ze starobylých papežských apartmánů vynikají zejména Apartmán Borgiů a Rafaelovy síně.
Apartmán Borgiů
Apartmán Borgiů (Appartamento Borgia) nechal na konci 15. století postavit jako svou soukromou rezidenci papež Alexandr VI. (vlastním jménem Rodrigo Borgia). Apartmán se nachází v prvním patře paláce a tvoří ho šest monumentálních místností, které zdobí mimořádný cyklus fresek Pintrucchia.
Po smrti papeže Alexandra VI. se místnosti nevyužívaly a na konci 19. století byly otevřeny veřejnosti. Apartmán Borgiů je součástí prohlídkové trasy Vatikánských muzeí.
Apartmán Julia II.
Když se papežem stal Julius II., nechtěl v žádném případě bydlet v soukromém apartmánu svého nenáviděného předchůdce Alexandra VI., proto se nastěhoval do některých místností v druhém patře, které dříve obýval papež Mikuláš V. Apartmán Julia II. zahrnuje několik místností a některé si můžete prohlédnout v rámci prohlídkové trasy Vatikánských muzeí, jsou to:
- Rafaelovy síně (Stanze di Raffaello)
- Rafaelova lodžie (Loggia di Raffaello)
- Kaple Mikuláše (Capella Nicolina)
- Sál Šerosvitů (Sala dei Chiaroscuri)
Papežská rezidence, papežský apartmán
Papežská rezidence je nejdůležitější částí Vatikánského paláce, protože právě tady sídlí papež. Výjimkou byl papež František, který si za své sídlo zvolil Domus Sanctae Marthae a Apoštolský palác využíval pouze při oficiálních audiencích.
Soukromý papežský apartmán se nachází ve třetím patře části vybudované papežem Sixtem V. Papežové tyto místnosti využívají od pontifikátu papeže Pia X., který přesunul sídlo papežů z druhého do třetího patra. Papežský apartmán zabírá přibližně 12 místností, jejich počet a uspořádání se mění vždy podle přání každého papeže. Kromě ložnice papeže zde najdete i kuchyni, jídelnu, ordinaci praktického lékaře i zubaře, kancelář papežova sekretáře nebo např. pokoje personálu. K apartmánu náleží i visutá zahrada s fontánkou a keři v květináčích, kterou nechal vybudovat papež Pavel VI. Zde se může papež nadýchat čerstvého vzduchu a nemusí scházet do Vatikánských zahrad.
Papežský apartmán prošel významnou rekonstrukcí během prvních třech měsíců pontifikátu papeže Benedikta XVI. Byl vybaven novým nábytkem, zmodernizována elektroinstalace i topný systém, zrekonstruována kuchyně a zmodernizována ordinace lékaře, která byla spěšně zřízena pro předchozího papeže Jana Pavla II.
Tyto prostory nejsou přístupné veřejnosti.
Apartmán pro papežskou audienci
Papežův audienční apartmán se nachází v druhém patře Apoštolského paláce, skládá se z několika místností a právě zde papež přijímá nejvýznamnější osobnosti jako jsou panovníci, hlavy států, velvyslanci, kardinálové či biskupové. Papežův soukromý audienční apartmán se skládá z několika místností, pravděpodobně nejznámější jsou:
- Klementinský sál (Sala Clementina) byl postaven v 16. století na popud papeže Klementa VIII. na počest papeže Klementa I. Sál papež využívá pro audience kolegia kardinálů či konference biskupů. V tomto sále je také po smrti vystaveno papežovo tělo, aby mu mohli vzdát holt členové kurie a zástupci zahraničních delegací před převozem do baziliky sv. Petra. Klementinský sál je vyzdoben renesančními freskami vlámského malíře Paula Brila či italských malířů Cherubina Albertiho a Baldassara Croceho.
- Sál konzistoře (Sala del Concistoro) se nachází v části Apošotlského paláce postavené papežem Sixtem V. Byl vyzdoben za pontifikátu papeže Klementa VII., což připomíná papežův erb na stropě sálu.
- Sál Papežské předsíně (Sala degli Sediari), kde sídlí zástupci Papežské předsíně (sediari), jejichž úkolem je řízení ceremoniálu veřejných i soukromých audinecí v papežově audienčním apartmánu.
- Soukromá knihovna (Biblioteca privata)
Královské schodiště a Královský sál
Královské schodiště (Scala Regia) je monumentální slavnostní schodiště, které dříve sloužilo jako vstup do Apoštolského paláce a spojovalo baziliku svatého Petra s palácem. Schodiště bylo postaveno na počátku 16. století podle návrhu Antonia Sangalla mladšího a poté mezi lety 1663 – 1666 na popud papeže Alexandra VII. významně přestavěno podle návrhu Gian Lorenza Berniniho. Pod schody se nachází jezdecká socha císaře Konstantina od Berniniho. Socha zobrazuje císaře v okamžiku, kdy měl před bitvou u Milvijského mostu vidění kříže.
Po schodiště si vchází do Královského sálu (Sala Regia), které je vlastně takovým předpokojem Sixtinské kaple. Práce na sále byly zahájeny za pontifikátu papeže Pavla III. architektem Antoniem da Sangallo mladším a celý sál byl dokončen v roce 1573. Sál je vyzdoben působivými freskami Agrestiho, Vasariho a Zuccariho, které zobrazují významné okamžiky v životě církve (návrat papeže Řehoře XI. z Avignonu do Říma nebo usmíření papeže Alexandra III. s Fridrichem Barbarossou). Královský sál původně sloužil pro přijímání králů, princů nebo královských velvyslanců, odtud také pochází jeho název. Do roku 2016 se zde také konaly konzistoře. Dnes slouží sál příležitosti pro hudební recitály a během konkláve slouží ako promenáda pro kardinály.
Z Královského sálu se lze dostat do Sixtinské kaple, Pavlovy kaple a Vévodského sálu.
Královské schodiště a Královský sál nejsou veřejnosti přístupné. Lze navštívit pouze v rámci speciálních prohlídek.
Vévodský sál
Vévodský sál (Sala Ducale) je čestná síň přiléhající ke Královskému sálu a je součástí trasy, kterou se vydávají panovníci a hlavy států při oficiální návštěvě papeže. Klenbu zdobí grotesky od Raffaellina da Reggia a Lorenza Sabatiniho a stěny krajiny od Paula Brilla. Vévodský sál není běžně návštěvníkům přístupný.