Vatikánská muzea

Vatikánská muzea (Musei Vaticani) se nachází v komplexu Vatikánského paláce a shromažďují  jednu z největších  uměleckých sbírek na světě, které v průběhu staletí nashromáždili papežové. Komplex se rozkládá na ploše 55 000 m2, tvoří ho 10 000 sálů a kaplí a najdete zde 20 nádvoří a 300 schodišť. Veřejnosti je zpřístupněno 47 000 m2 expozic na trase dlouhé 7 km.

Vatikánská muzea se mohou pochlubit největší sbírkou klasických soch, rozsáhlou sbírkou etruského umění, egyptskou expozicí včetně egyptských mumií, středověkým a renesančním uměním a především nádhernou Sixtinskou kaplí.

Historie vzniku Vatikánských muzeí

I když historie vystavených uměleckých děl sahá až do 15. století; kdy papežové Mikuláš V., Sixtus IV. a Alexandr VI. nechali Vatikánský palác vyzdobit mimořádnými díly renesančních umělců jako byl Beato Angelico, Botticelli, Perugino či Pinturicchio; za skutečného zakladatele vatikánských sbírek je považován papež Julius II. Ten v roce 1506 nechal na nádvoří (dnešní Cortile Ottagono) Vatikánského paláce umístit svou mimořádnou soukromou sbírku klasických soch. Sbírku následně rozšířil o nejslavnější antické sochy té doby a umístil je na nádvoří Cortile del Belvedere, za jehož návrhem stojí Donato Bramante. Sbírky však byly přístupné pouze vybraným návštěvníkům z řad šlechticů, umělců a učenců. S rozhodnutí otevřít brány Vatikánského paláce veřejnosti přišel až papež Klement XIV. v roce 1771.

Sbírky Vatikánských muzeí

Vatikánský muzea  jsou vlastně takovým komplexem několika muzeí a galerií založených především v 18. století, prohlídková trasa vás zavede i do několika kaplí, knihovny a starobylých papežských apartmánů. Návštěva těchto rozsáhlých uměleckých sbírek vám může zabrat i více než 3 hodiny, pojďme se tedy podívat na to, co si rozhodně nemůžete nechat ujít.

Cortile del Belvedere a Cortile della Pigna

Vaše návštěva mimořádných sbírek Vatikánských muzeí začíná na nádvoří Cortile del Belvedere z počátku 16. století, za jehož návrhem stojí významný renesanční architekt Donato Bramante. Nádvoří v té době propojilo Vatikánský palác s vilou Belvedere (Casino del Belvedere), kterou si nechal postavit papež Inocenc VIII. Nádvoří bylo dokončeno s menšími změnami až po Bramanteho smrti a významně změněno za Sixta V., který nechal nádvoří rozdělit na dvě – Cortile del Belvedere a Cortile della Pigna.

Na počátku 19. století bylo přistavěno další rameno Vatikánských muzeí (Braccio Nuovo) a celá původní plocha nádvoří Cortile del Belvedere byla rozdělena na celkem tři: Cortile del Belvedere (dnes se zde nachází parkoviště), Cortile della Pigna a Cortile della Biblioteca (nádvoří uprostřed).

Cortile della Pigna (Nádvoří šišky) je jediné nádvoří, které je dnes přístupné veřejnosti. Nádvoří je pojmenováno po čtyřech metrech vysoké bronzové šišce z 1. století př. n. l., která se původně nacházela v Agrippových lázních. Na nádvoří Vatikánských muzeí byla přemístěna v roce 1608 a nachází na vrcholu dvouramenného schodiště od Michelangela. Po stranách šišky jsou umístěny dva bronzoví pávi (jedná se o kopie, originál je vystaven v Braccio Nuovo), kteří původně zdobili Hadriánovo mauzoleum (dnešní Andělský hrad).

Uprostřed náměstí se nachází bronzová koule Sfera con Sfera (Sféra ve sféře) od italského sochaře Arlanda Pomodora, která sem byla umístěna v roce 1990.

Řehořovo egyptské muzeum

Po vystoupání Simonettiho schodiště se ocitnete v Egyptském muzeum (Museo Gregoriano Egizio) založeném papežem Řehořem XVI. v roce 1839. Sbírky muzea jsou umístěny v devíti sálech a obsahují egyptské artefakty zakoupené papeži i sochy přivezené do Říma v období císařů. Kromě vzácných sarkofágů z 2. – 3. století př. n. l. je zde k viděni i výzdoba z  Hadriánovy vily v Tivoli, artefakty Blízkého východu, mumie, šperky, hieroglyfické nápisy nebo např. kniha mrtvých.

Muzeum Chiaramonti

Další zastávkou je  Muzeum Chiaramonti (Museo Chiaramonti), které bylo založeno v 19. století papežem Piem VII. (vlastním jménem Barnaba Chiaramonti) podle projektu známého italského sochaře Antonia Canovy. Sbírky muzea jsou umístěny ve třech galeriích: Galerie Chiaramonti, Braccio Nuovo a Galerie Lapidárium.

Více než tisíc uměleckých děl sochařství Galerie Chiaramonti (Galleria Chiaramonti) najdete v 300 m dlouhé klenuté chodbě postavené podle návrhu Donata Bramante. Po obou stranách chodby si můžete prohlédnout přehledně uspořádané busty i mramorové sochy. Mezi nejvýznamnější díla patří:

• Socha Herkula s malým Telefosem – socha byla nalezena v oblasti Campo dei Fiori a jednou z prvních soch sbírky Vatikánských muzeí. Socha pochází z 2. století n. l. a je kopií originálu pravděpodobně z pozdně helénistického období.
• Gradiva – reliéf Gradivy je součástí kompozice zobrazující tři ženy, tzv. Hóry. První postava ženy bylo pojmenována Gradiva (překlad z latiny “ta, která kráčí”).

V nové části budovy z roku 1822, tzv. Braccio Nuovo, jsou umístěny slavné římské sochy, římské kopie řeckých originálů a busty. Mezi nejvýznamnější díla vystavená v novém křídle jsou:

• Socha Nilu – tato kolosální socha Nilu byla nalezena v roce 1513 v oblasti Campo Marzio a pravděpodobně se jedná o součást výzdoby chrámu zasvěceného egyptským bohům Isis a Serapis. Jedná se o kopii řeckého originálu z 1. století n. l.
• Socha Augusta z Prima Porta – socha císaře Augusta pochází z 1. století n. l. a byla nalezena při archeologickém průzkumu pozůstatků vily Livie (Augustova manželka) v římské části Prima Porta.
• socha Doryfora – římská kopie řeckého originálu antického sochaře Polykleita.
• Dva pávi z pozlaceného bronzu – pocházejí pravděpodobně z Hadriánova mauzolea (dnes Andělský hrad), ale až do roku 1608 zdobili tzv. Cantaro (fontána, kde se mohli umýt poutníci) před původní bazilikou sv. Petra. Odtud byly oba pávi přeneseni na nádvoří Vatikánského paláce a poté umístěni dovnitř, aby nedošlo k jejich poškození. Na nádvoří se dnes nacházejí kopie.

Poslení částí Muzea Chiaramonti je lapidárium (Galleria Lapidaria), ve kterém se nachází unikátní sbírka pohřebních památníků, kamenných desek s nápisy, sarkofágů a uren. Návštěva této části je pouze na vyžádání.

Muzeum Pia a Klementa

Nyní nás čeká prohlídka Muzea Pia a Klementa (Museo Pio-Clementino), které je největším muzeem ve Vatikánských muzeí. Bylo založeno v roce 1771 papežem Klementem XIV., kdy papež získal uměleckou sbírku rodů Mattei a Fusconi, a poté rozšířeno papežem Piem VI. Sbírka muzea se nachází ve 12 sálech a jsou zde k vidění především řecké a římské sochy.

Vestibul a Apoxyomenův kabinet

Návštěva Muzea Pia a Klementa začíná ve vestibulu (Vestibolo Quadrato), kde je k vidění monumentální sarkofág římského konzula Lucia Cornelia Scipiona Barbata a několik nápisů, které byly nalezeny v hrobce rodu Scipione na Via Appia.  Z vestibulu vstoupíte do Apoxyomenova kabinetu, který dostal své jméno po mramorové soše, která je kopií Lysippovy řecké bronzové sochy Apoxyomena (zobrazuje atleta stírajícího si olej a písek z těla). Socha pochází pravděpodobně z poloviny 1. století n. l. a byla nalezena při archeologických vykopávkách v roce 1849 v oblasti Trastevere.

Cortile Ottagono

Nyní na návštěvníky čeká Cortile Ottagono, osmiboké nádvoří, kde papeže Julius II. v 16. století poprvé vystavil mimořádnou sbírku antických soch. Dnes je nádvoří zahrnuto do komplexu Vatikánských muzeí a i když v průběhu staletích došlo k mnoha změnám, jsou některé z vystavených soch, jako je Apollón Belvederský nebo sousoší Laokoön, stále na svém místě. K nejvýznamnějších sochám na nádvoří patří:

• Apollón Belvederský (Apollo del Belvedere) – socha Apollóna pochází ze soukromé sbírky papeže Julia II. a do Vatikánského paláce byla přenesena během jeho pontifikátu. Jedná se kopii řeckého originálu od Leocharese, která byla vyrobena v polovině druhého století n. l.
• Říční bůh Arno (Divinità fluviale Arno) – sochu říčního Boha lze datovat do období císaře Hadriána. Její současná podoba je výsledkem rozsáhlých úprav renesančního umělce, který postavě doplnil vousatou tvář a do vázy vytesal malou lví hlavu.
• Láokoón (Laocoonte) – sousoší Láokoón bylo nalezeno v roce 1506 na pahorku Esquilin a téměř okamžitě identifikováno jako mistrovské dílo řeckých sochařů Agesandrose, Athanodora a Polydora, které bylo zhotoveno kolem let 40-30 př. n. l. Sousoší zobrazuje trojského kněze boha Apollóna – Láokoóna a jeho dva syny při napadení mořskými hady.
• Hermes Belvederský (Hermes del Belvedere) – socha Herma byla nalezena kolem roku 1540 v zahradách obklopující Hadriánovo mauzoleum (dnes Andělský hrad) a dlouho byla považována za sochu zobrazující Antonia, oblíbence císaře Hadriána. Pro Vatikánský palác ji zakoupil papež Pavel III.
• Triumf Perseův (Perseo trionfante) – socha zobrazuje Persea při triumfu useknutí hlavy Medúze a je dílem významného sochaře Antonia Canovy, který ji vytesal kolem roku 1801.

Sál zvířat

Vedle nádvoří Cortile Ottagono se nachází Sál zvířat (Sala degli Animali), který zde byl zřízen za pontifikátu Pia VI. Sál tvoří dvě místnosti a jsou zde vystaveny sochy související s přírodou a myslivostí, zejména sochy zvířat – jedná se o takovou “kamennou zoo”. Uspořádání soch je dílem několika umělců, především Francesca Antonia Franzoniho. Z mnoha vystavených děl stojí za zmínku dvě:

• Meleagros (Meleagro) – socha zobrazuje Meleagra, syna kalydónského krále Oinea a jeho manželky Althaie, jako vítězného lovce. Jedná se o kopii z 2. století n. l. z originálu připisovanému Skopasovi (4. století př. n. l.).
• Jaguár (Giaguaro) – nádherná alabastrová socha jaguára, jehož skvrny jsou vyrobeny ze žlutého a černého mramoru, byla dlouho považována za starověkou sochu. Nicméně později se ukázalo, že se jedná o dílo sochaře Francesca Antonia Franzoniho. Sochu v roce 1795 zakoupil papež Pius VI.

  

Galerie soch a Sál bust

Ze sálu zvířat se dostanete do dlouhé chodby, dříve lodžie Palazzeta papeže Inocence VIII., kde najdete Galerii soch (Galleria delle Statue) a Sál bust (Sala dei Busti). V Galerii soch se nachází sbírka římských soch, které jsou kopiemi řeckých originálů. K nejzajímavějším patří:

• Ariadna (Arianna) – mramorovou sochu spící krétské princezny Ariadny zakoupil v roce 1512 papež Julius II. a jedná se o římskou kopii řeckého originálu.
• Apollo Sauroktonos – socha zobrazující mladého Apollóna předtím než zabije ještěrku na stromě je římská mramorová kopie bronzového originálu starověkého řeckého sochaře Praxitela (4. století př. n. l.).

V Sále bust jsou vystaveny převážně busty římských císařů.

Kabinet masek

Z galerie soch se dostanete do menší muzejní místnosti – Kabinetu masek (Gabinetto delle Maschere), která byla pojmenována podle mozaiky vložené do středu dlažby pocházející z Hadriánovy vily v Tivoli. Mezi vystavenými díly se nachází hned několik soch žen. Je to např. mramorová socha Knidské Afrodity (Afrodite Cnidia), která je považována za jednu z nejlepších římských kopií originálu starověkého sochaře Praxitela. Kabinet masek není běžně návštěvníkům přístupný.

Sál múz

Sál múz (Sala delle Muse) se nachází vedle Sálu zvířat, byl otevřen v roce 1784 a najdete zde sochy z Hadriánova období nalezené v Cassiově vile v Tivoli. Nejznámějším uměleckým dílem v tomto sále je Torzo Belvederu, originál řeckého sochaře Apollonia z 1. století př. n. l. Mramorové torzo bylo nalezeno na konci 15. století na území Říma a pravděpodobně zobrazuje řeckého hrdinu Ajaxe, syna krále Telamóna, jak přemýšlí o sebevraždě. Zajímavostí v tomto sále jsou stěny vymalované pompejskou červení, které jsou koncipovány jako pozadí pro sochy.

Okrouhlý sál

Okrouhlý či kulatý sál (Sala Rotonda) byl postaven na konci 18. století architektem Simonettim a je inspirován slavným Pantheonem. Ve středu místnosti se nachází velká nádoba na vodu (tzv. labrum) o průměru 13 metrů vyrobená z červeného porfyru, která pochází z Neronova “Zlatého domu” (Domus Aurea). Podlahu zdobí starobylé mozaiky z počátku 3. století n. l. nalezené v Otricoli a v Sacrofano. Po obvodu sálu jsou ve výklencích umístěny kolosální sochy a busty, nejzajímavější jsou:

• Antinoos Braschi (Antinoo Braschi) – mramorová socha milence císaře Hadriána  byla nalezena během vykopávek ve městě Palestrina, kde údajně stála Hadriánova vila. Původně se nacházela v Palazzo Braschi a poté byla umístěna do Vatikánských sbírek. Socha se datuje do období po smrti Antinoa, tedy po roce 130 n. l.
• Héraklés (Eracle) – bronzová pozlacená socha řeckého hrdiny Héraclése byla nalezena v roce 1864 pod nádvořím Palazzo Pio Righetti. Dílo se datuje do období konce 1. století n. l. až začátku 3. století n. l.

Sál řeckého kříže

Vedle Okrouhlého sálu se nachází Sál řeckého kříže (Sala a Croce Greca). Sál byl postaven za pontifikátu papeže Pia VI. podle projektu architekta Michelangela Simonettiho a stal se takovým vstupním vestibulem do Muzea Pia a Klementa. To, že se mělo jednat o vstup do muzea, dokládá i nápis  Museum Pium na impozantním vstupním portálu. Po stranách vstupního portálu jsou dva egyptští telamoni z růžové žuly, kteří se datují do počátku 1. století n. l. Určitě si nezapomeňte prohlédnout dvě mozaiky na podlaze. První mozaika zobrazuje hlavu Athény, byla nalezena během vykopávek ve Villa Rufinella (poblíž Tusculum) a pochází z 1. století n. l. Druhá mozaika zobrazuje Bacchuse a pochází ze 3. století n. l.

Sálu řeckého kříže dominují dva monumentální sarkofágy vyrobené z růžového porfyru:

• Sarkofág sv. Heleny (Sarcofago di S. Elena) – sarkofág byl vyroben k uložení ostatků císařovny Heleny (matky císaře Konstantina I.). Sarkofág byl nalezen v císařském mauzoleu v městské části Tor Pignattara, mezi Via Prenestina a Via Labicana a v roce 1777 přenesen do Vatikánského paláce.
• Sarkofág Konstantiny (Sarcofago di Costantina) – sarkofág byl pravděpodobně určen k uložení ostatků dcery císaře Konstantina I. Konstantina byla pohřbena v mauzoleu na Via Nomentana (dnes se zde nachází kostel Santa Costanza), do Vatikánských muzeí byl převezen v roce 1790.

Po Simonettiho schodišti (Scala Simonetti) poté vystoupáte do druhého patra, kde na vás čekají nejen dva poslední sály Muzea Pia a Klementa, ale i další muzea komplexu Vatikánských muzeí.

Sál vozu

Po vystoupání po schodech vstoupíte do malého kruhového Sálu vozu (Sala della Biga). Sál byl postaven podle projektu Giuseppa Camporese mezi lety 1786 – 1795 a jsou zde vystaveny sochy a sarkofágy s atletickou tématikou, jako jsou např. vozatajské soutěže, hod diskem či zápas. Ve středu sálu je umístěn monumentální mramorový vůz – tzv. biga (vůz tažený dvěma koňmi), který byl vytvořen v roce 1788 sochařem Francescem Antoniem Franzoni. Dílo se skládá jak ze starobylých části, tak i nových částí. Vůz pochází z 1. století n. l., byl původně umístěn v římské kostele San Marco a v roce 1516 darován papeži Klementovi XIV. Levý kůň je celý dílem sochaře Franzoniho.

Galerie svícnů

Poslední místností Muzea Pia a Klementa je Galerie svícnů (Galleria dei Candelabri). Jedná se o dlouhou chodbu, která byla postavena během pontifikátu papeže Pia VI. a papeže Lva XIII. Původně se zde nacházela nezastřešená lodžie, který byla v 18. století zazděna a tím vznikla dlouhá chodba, jak ji vidíme dnes.  Velkolepá síň dostala své jméno podle mramorových svícnů z 2. století n. l., které jsou v galerii vystaveny. K vidění jsou zde nejen klasické sochy, ale i krásná malba na stropě odDomenica Tortiho a Ludwiga Seitze.

Předtím než se vydáte do Galerie svícnů, nezapomeňte navštívit Řehořovo etruské muzeum.

Řehořovo etruské muzeum

Řehořovo etruské muzeum (Museo Gregoriano Etrusco) bylo založeno papežem Řehořem XVI. v roce 1837 a uchovává sbírku etruského umění (urny, vázy, sochy, reliéfy, šperky, kamenné nápisy či sarkofágy) nalezené během vykopávek v jižní Etrurii po roce 1828. V té době byla tato část Itálie ve vlastnictví Papežského státu. Po sjednocení Itálie v roce 1870 se sbírka rozšiřovala již pouze o předměty existujících sbírek – sbírka Falcioni (1898), sbírka Benedetta Guglielmiho (1935), sbírka Maria Astarity (1967) a sbírka Giacinta Guglielmiho (1987).

Etruské muzeum se nachází v celkem 22 místnostech. Kromě významných etruských artefaktů můžete v jednotlivých sálech obdivovat i fresky z 16. století malířů Federica Barocciho, Federica Zuccariho, Santi di Tita a Niccola Circignaniho (známeného jako Pomarancio), nebo také nástěnné malby z konce 18. století.

• • Pokoj I – protohistorie v Etrurii a Latiu: V prvním sále jsou vystaveny předměty z první doby železné z oblasti Etrurie a Latia (9. – 8. století př. n. l.) a archaické předměty z 7. – 6. století př. n. l.
  • Pokoj II – hrobka Regolini-Galassi: Druhý sál muzea obsahuje nejdůležitější jádro sbírky etruského muzea. Jsou zde vystaveny artefakty nalezené při vykopávkách v nekropoli Sorbo (Cerveteri) mezi lety 1836 – 1837 a při archeologickém průzkumu Giulimondiho hrobky (Cerveteri) v roce 1906.
  • Pokoj III – bronzy: Ve velkém sále zdobeném freskami s výjevy ze Starého zákona najdete bronzové sochy i předměty pohřební a každodenního použití seřazené chronologicky a typologicky. K nejvýznamnějším dílům patří Mars Todi – bronzová socha bujarého etruského válečníka z konce 5. století př. n. l.
  • Pokoj IV – epigrafy a sochy: Ve čtvrtém sále jsou umístěny sarkofágy, urny, sochy, reliéfy a pamětní desky nalezené v provenienci Chiusi, Vulci, Cerveteri, Orte a Palestrina datované do období 6. – 1. století př. n. l.
  • Pokoj V a VI – terakoty: V pátém a šestém sále najdete terakotové předměty, zejména terakotové votivní dary z různých etruských chrámů.

• Pokoj VII a VIII – etruské a římské zlatnictví: Tyto dvě místnosti jsou věnovány etruským osobním ozdobám a zručnosti etrukých zlatníků. Obdivovat můžete spony, náušnice, korunky, náhrdelníky, prsteny nebo přívěsky.

• • Pokoj IX a X – sbírka Guglielmi: V dalších dvou sálech je umístěna sbírka rodu Guglielmi di Vulci. Tato sbírka se do Vatikánských muzeí dostala postupně. Jednu část daroval papeži Piovi XI. v roce 1935 Benedetto Guglielmi a druhá část (Giacinta Guglielmi) byla zakoupena až v roce 1987. Guglielmiho sbírka se skládá z asi 800 předmětů pocházejících z 9. až 1. století př. n. l. a vedle slavných etruských bronzů a keramiky zde najdete i významné zastoupení dovezené řecké keramiky.
  • Pokoj XI a XII – urny z helénistického období: V jedenáctém a dvanáctém sále se dozvíte etruských pohřebních zvyklostech. Od 4. století př. n. l. bylo po celé helénistické období zvykem spalovat mrtvé a popel ukládat do uren. Urny jsou nejcharakterističtějším ukázkou etruského uměleckého řemesla, jsou vytesány z přírodního kamene, alabastru (oblasti Volterra a Chiusi) či travertinu (oblast Perugia) a právě v Etruském muzeu Vatikánských muzeí najdete jejich početnou sbírku.
  • Pokoj XIII – sbírka Falcioni: V této malé místnosti je vystaveno hlavní jádro archeologické sbírky Bonifacia Falcioniho, kterou v roce 1898 pro Vatikánská muzea zakoupil Lev XIII. Jedná se archeologické nálezy různého původu i období,  jako jsou pastózní vázy, bucchero keramika, bronzové vázy či sošky a předměty vyrobené zručnými etruskými zlatníky.

• Pokoj XIV – hliněné sarkofágy z Toskánska: Ve čtrnáctém sále jsou vystaveny terakotové sarkofágy z Toskánka vyrobené v helénistickém období.

• • Pokoj XV – XVII – Antiquarium Romanum: Antiquarium Romanum bylo založeno v letech 1955 až 1957 s cílem dát nový a specifický řád nálezům z římské doby a různého původu, které byly dříve promíchány s etruskými a italickými nálezy Řehořova etruského muzea. Ve třech místnostech jsou vystaveny bronzové sochy; bronzový nábytek; vázy; předměty z terakoty, skla a slonoviny; olejové lampy či štukové kazety z flaviovské doby.

• Pokoj XVIII – XXII – vázy: V posledních místnostech Řehořova etruského muzea je umístěna sbírka váz, které byly nalezeny především při vykopávkách na území etruské nekropole v 19. století. Jedná se o vázy etruské i řecké výroby.

Galerie tapisérií

Z Galerie svícnů pokračujeme do Galerie tapisérií (Galleria degli Arazzi), kde najdete tapisérie, které byly vyrobeny pro papeže Řehoře XVI. v bruselských dílnách Pietera van Aeista podle návrhů Raffaela a jeho žáků. Tyto gobelíny byly poprvé vystaveny v Sixtinské kapli v roce 1531 a v roce 1838 přemístěny do této galerie.

Galerie map

Pro ty, kteří se zajímají o mapy, bude fascinující především další galerie Vatikánských muzeí – Galerie map (Galleria delle Carte Geografiche). Galerie map se nachází v 120 m dlouhé chodbě, jejíž stěny pokrývá 40 map. Fresky map byly vytvořeny v letech 1580 – 1585 podle návrhu slavného zeměpisce Fra Ignazio Danti. Mapy zobrazují jednotlivé regiony a državy za pontifikátu papeže Řehoře XIII. (papežem v letech 1572 – 1585).

Sál Sobieski a Sál Neposkvrněného početí

Mezi Galerií map a apartmány Julia II. se nachází Sál Sobieski (Sala Sobieski) a Sál neposkvrněného početí Panny Marie (Sala dell’Immacolata). Sál Sobieski dostal své jméno podle obrazu polského malíře Jana Matejky, na kterém je vyobrazeno vítězství polského krále Jana III. Sobieského na turky ve Vídni v roce 1683. Dále jsou v tomto sále k vidění obrazy z 19. století. V Sále Neposkvrněného početí si můžete prohlédnout ve velké vitríně dary od králů, biskupů, měst a diecézi papežovi Piovi IX. u příležitosti vyhlášení dogma o Neposkvrněném početí v roce 1854.

Nyní se dostáváme do části Vatikánského paláce, kde měl dříve apartmán papež Julius II. Právě v této části si můžete prohlédnout Rafaelovy pokoje, Kapli Mikuláše, Rafaelovu lodžii a Sál Šerosvitů.

Rafaelovy síně

Čtyři místnosti, známé jako Rafaelovy síně či Rafaelovy pokoje (Stanze di Raffaello), byly součástí apartmánu papeže Julia II., který byl rezidencí nejen tohoto papeže, ale také jeho nástupců až do Řehoře XIII. Jak název pokojů napovídá, za výzdobou stojí slavný Raffael Santi. Více se o Rafaelových pokojích můžete dočíst v samostatném článku Rafaelovy síně.

Sál Šerosvitů

Sál Šerosvitů (Sala dei Chiaroscuri) se nachází v těsné blízkosti komplexu Rafaelových síní(konkrétně Konstantinova sálu). Dříve místnost obývali tzv. cubicolarii, což byli strážci ložnice. Sál se také využíval pro setkání konzistoře. Sálu Šerosvitů se také někdy říká Sala del Pappagallo, protože zde byl chován v kleci papoušek (Pappagallo). To připomíná malba dvou papoušků, která je připisována Giovannimu da Udine.

Dnešní výzdoba sálu pochází z 16. století a je zajímavá především použitou technikou malby šerosvit, která ji dodává dramatický efekt. Výzdoba byla provedena Rafaelem Santim a jeho žáky na objednávku papeže Lva X. mezi lety 1517 – 1518. O několik let později došlo k vážnému poškození fresek a tak museli být některé fresky bratry Taddeem a Federicem Zuccari v roce 1560 restaurovány. Dodnes však zůstává patrná původní malba Rafaela.

Kaple Mikuláše

Kapli Mikuláše (Capella Nicolina) najdete v nejstarší části Vatikánského paláce, ve věži  postavené papežem Inocencem III. Jako svou soukromou kapli si ji nechal zřídit papež Mikuláš V. Kaple je zdobena freskami Beata Angelica z let 1447 – 1449, které zobrazují příběhy ze života svatého Vavřince a svatého Štěpána.

Kaple Mikuláše není zahrnuta do návštěvnické trasy Vatikánských muzeí a lze ji navštívit pouze v rámci speciálních prohlídek.

Rafaelova lodžie

Během svého působení ve Vatikánu byl Rafael Santi pověřen výzdobou tří lodžií ve třech patrech Vatikánského paláce, které byly postaveny podle návrhu Donata Bramante. Lodžie v prvním patře byla vyzdobena Rafaelovými žáky a v 19. století byla nově vymalovaná z důvodu velkého poškození fresek. Výzdoba lodžie ve třetím patře je dílem Giovanniho da Udine a byla provedena až v roce 1550 po smrti Rafaela. Lodžie ve druhém patře, která sousedila s papežskými apartmány, byla vyzdobena jako první. Rafael zde vyobrazil čtyři různé příběhy ze Starého a Nového zákona, které si vysloužili přezdívku Rafaelova bible. Historicky významné jsou i grotesky inspirované vilou císaře Nerona Domus Aurea.

Kaple Urbana VIII.

Kaple Urbana VIII. (Capella Urban VIII.) je umístěna v jihozápadním rohu věže Borgo, v těsné blízkosti Síně požáru v Borgo (Raffaelovy pokoje). Kaple byla postavena v roce 1631 na žádost papeže Urbana VIII. a je vyzdobena freskami florentského umělce Alessandra Viani. Freskový oltářní obraz zobrazující Pietu byl zhotoven až v roce 1635 Pietrem da Cortonou. Kožené tapety byly na zdi přidány až v 19. století.

Po prohlédnutí bývalého apartmánu papeže Julia II. a Kaple Urbana VIII.  se po schodech vydáte zpět do přízemí, kde pokračuje prohlídka Vatikánských muzeí. Jako první na vás čeká několik sálů Apartmánu Borgia.

Apartmán Borgia

Apartmán Borgia (Appartamento Borgia) býval soukromou rezidencí papeže Alexandra I. (vlastním jménem Rodrigo Borgia) během jeho pontifikátu v letech 1492 – 1503. Zahrnuje šest pokojů, které byly vyzdobeny a zrekonstruovány pro potřeby papeže. Rezidence papeže Alexandra I. zabírala celé první patro Apoštolského paláce a kromě již zmíněných šesti sálů, zahrnovala ještě několik menších místností (např. místnosti, které sloužily jakou ložnice a koupelna), ty jsou však veřejnosti nepřístupné.

Po smrti papeže Alexandra I. zůstal apartmán opuštěný a sloužil spíše jako dočasné ubytování synovců kardinálů, knihovna či pinakotéka. Přepychová výzdoba papežových soukromých pokojů je vrcholným dílem umbrijského malíře Bernardina di Betto (více známý jako Pinturicchio) a jeho žáků (Benedetta Bonfigliho, Pietra da Volterry či Antonia da Viterba) mezi lety 1492 – 1495.

Jednotlivé sály jsou pojmenovány podle freskové výzdoby:

• Sibylin sál (Sala delle Sibille): Místnost je lunetách vyzdobena freskami s vyobrazením Sibyl s proroky, u kterých jsou vyobrazena jejich proroctví. Ve dvojicích jsou to: Izajáš – Hellespontská Sibyla, Micheáš – Tiburtská Sibyla, Ezechiel – Cimmerijská Sibyla, Jeremjáš – Frýgická Sibyla, Ozeáš – Delfská Sibyla, Daniel – Erythrejská Sibyla, Ageus – Kumská Sibyla, Ámos – Evropská Sibyla, Jeremiáš – Agrippinská Sibyla, Báruch – Samoská Sibyla, Zacharjáš – Perská Sibyla, Abdiáš – Libyjská Sibyla.
• Sál vyznání víry (Sala del Credo): Druhá místnost je pojmenována podle vyznání víry (tzv. Krédo), ke kterému se zavázali apoštolové. Verše Kréda jsou zde zobrazeny na svitcích, které drží dvanáct apoštolů, a ty střídají verše proroků, kteří je předpověděli. Dvojice apoštola a proroka jsou zobrazeny v lunetách: Petr – Jeremiáš, Jan – David, Ondřej – Izajáš, Jakub Větší – Zacharjáš, Matouš – Ozeáš, Jakub Menší – Ámos, Filip – Malachiáš, Bartoloměj – Joel, Tomáš  – Daniel, Šimon – Malachiáš, Tadeáš – Zacharjáš, Matouš – Abdiáš.
• Sál svobodných umění (Sala delle Arti Liberali): Název sálu je odvozen od alegorií svobodných umění (stronomie, gramatika dialektika, rétorikam geometrie, aritmetika a hudba) , které jsou zde vyobrazeny v lunetách jako dáma sedící na trůně. Fresky jsou dílem Pinturcchia jen částečně, většinu lze připsat jeho žákům. Místnost pravděpodobně sloužila jako pracovna papeže Alexandra I.
• Sál svatých (Sala dei Santi): Velké fresky v Síni svatých jsou uznány jako mistrovské dílo Pinturcchia a zobrazují život světců. V lunetách jsou zobrazeny postavy sedmi světců (sv. Alžběta, s. Antonín, sv. Pavel z Théb, sv. Kateřina, sv. Barbora, sv, Zuzana, a sv. Šebestián) v neobvyklém ikonografickém sledu.
• Sál tajemství (Sala dei Misteri): Sál tajemství je pojmenován podle tajemství víry, po pozoruhodných událostech vyjádřených v nejvýznamnějších epizodách života Krista a Panny Marie. V jednotlivých lunetách je vyobrazeno: Zvěstování, Narození Krista, Klanění tří králů, Zmrtvýchvstání Krista, Nanebevzetí, Sestoupení Ducha svatého a Nanebevzetí Panny Marie.
• Papežský sál (Sala dei Pontefici): Sál byl pravděpodobně vyhrazen pro audience, konzistoře či bankety. Strop je zdobený freskami Giovanniho da Udine a Perina del Vagy.

Sbírka moderního a současného umění

Velkou část trasy Vatikánských muzeí zabírají sály se sbírkou moderního a současného umění (Collezione d’Arte Moderna e Contemporanea). Sbírka je umístěna ve 36 sálech, čítá v současné době kolem 8000 děl (z období od konce 19. století do 21. století) a je rozmístěna do různých částí Vatikánských muzeí. Část najdete v menších místnostech Apartmánu Borgia v prvním patře, další v  místnostech pod Sala Regia a Sixtinskou kaplí.

Sbírka byla oficiálně otevřena návštěvníkům 23. června 1973, její historie se však začala psát již za pontifikátu Pavla VI. Papež Pavel VI. několik měsíců po svém zvolení do úřadu (7. května 1964) svolal do Sixtinské kaple umělecký svět a položil základy budoucí sbírky moderního náboženského umění.

Sbírka shromažďuje díla malířská, sochařská i grafická a většinu tvoří dary umělců, sběratelů, soukromých i veřejných subjektů. Část sbírky se již nacházela ve Vatikánských muzeích v polovině 20. století. Najdete zde díla přibližně 250 umělců, jako jsou  např: Vincent van Gogh, Bacon, Chagall, Carrà, Giorgio de Chirico, Manzù, Capogrossi, Fontana, Burri, Matisse, Renoir, Rodin, Gauguin, Munch, Dalí, Kandinskij či Picasso.

Po sálech, které tvoří Apartmán Borgia, vás trasa prohlídky zavede do klenotu Vatikánských muzeí – Sixtinské kaple.

Sixtinská kaple

Sixtinská kaple (Cappella Sistina) je jedním z nejznámějších kulturních a uměleckých pokladů Vatikánu. Po celém světě je tato kaple známá nejen díky překrásným freskám Michelangela, ale také jako místo, kde se koná konkláve a papežská korunovace. Sixtinská kaple byla postavena v letech 1475 – 1481 (na místě původní kaple Magna) pod patronátem papeže Sixta IV., podle kterého také dostala svůj název. Více se o Sixtinské kapli muze dočíst v samostatném článku: Sixtinská kaple.

Kaple svatého Petra Mučedníka

Kapli svatého Petra Mučedníka (Cappella di San Pietro Martire) najdete přímo před východem ze Sixtinské kaple. Malá kaple byla postavena v letech 1566 – 1570 na příkaz papeže Pia V. a zdobí ji fresky s příběhy ze života světce, které jsou dílem Giorgia Vasariho a jeho žáka Jacopa Zucchiho. Nalevo od oltáře jsou ve vitríně uloženy vzácné relikvie pocházející ze starobylé kaple Lateránského paláce. Relikvie byly nalezeny v roce 1905 v dřevěné bedně pocházející z období pontifikátu papeže Lva III. Do vitríny byly uloženy za pontifikátu papeže Pia IX.

Trochu stranou od hlavní trasy si nezapomeňte prohlédnout nádherný sál zdobený freskami svatebních oslav rodu Aldobrandini.

Svatební síň Aldobrandini

Svatební síň Aldobrandini (Sala delle Nozze Aldobrandine) je velkolepý sál, který nechal postavit papež Klement VII. a dokončen byl za pontifikátu papeže Pavla III. v polovině 16. století. Sál nese jméno po kardinálovi z rodu Aldobrandini, který se v 17. století zasloužil o jeho výzdobu. Fresky v sále zobrazují svatební oslavy (svatby či svatební hostiny) rodu Aldobrandini a jejich autorem je florentský malíř Federico Zucchari.

Křesťanské muzeum

Křesťanské muzeum (Museo Cristiano) bylo založeno papežem Benediktem XIV. v roce 1757 a jeho cílem je osvětlit dědictví víry a kultury křesťanů prvních staletí, zejména prostřednictvím nálezů z katakomb. Neobyčejné uspořádání sbírky je dílem veronského učence Francesca Vettoriho. Od svého založení se Křesťanské muzeum dále rozšiřovalo o umělecká díla a dnes jsou sbírky vystaveny ve třech sálech.

• Sál poct či Sál adres (Sala degli Indirizzi) je prvním sálem Křesťanského muzea. V tomto sále jsou vystaveny dary (projev úcty), které byly zaslány papežům Lvu XIII. a Piovi X. Jedná se především o kalichy, roucha, kříže či slonovinové předměty.

• Papyrový sál (Sala dei Papiri) bude  vaší druhou zastávkou při prohlídce sbírek Křesťanského muzea. Sál je pojmenován podle latinských papyrů ravennského kostela (6. – 9. století), které zde byly kdysi vystaveny. Dnes se v sále nachází bohužel pouze jejich přesné reprodukce. Ve vitrínách pod okny si můžete prohlédnout vzácné terakotové sochy od Gian Lorenza Berniniho a Alessandra Algardiho.

• Sál Křesťanského muzea (Sala del Museo Cristiano) je místnost, kde bylo založeno Křesťanské muzeum Benediktem XIV. Sál byl postaven v letech 1756 – 1758 podle návrhu architekta Paola Posiho ve spolupráci s malířem Stefanem Pozzim a sochařem Pietrem Pacillim. Výstavní skříně jsou dílem Giovanbattisty Pericoli a Antonia Ravasi. Busty 24 kardinálů na skříních jsou od Luigiho Valadiera. Vystavené exponáty pocházejí z 1. – 6. století n. l. a najdete zde lampy, sbírku rytého skla, sbírku předmětů z horského křišťálu či zlacené sklo. Většina vystavených artefaktů byla nalezena v katakombách a na pohřebištích.

  

Muzea Vatikánské knihovny

Vatikánská apoštolská knihovna (Bibliotheca Apostolica Vaticana) je jednou z nejstarších knihoven na světě a najdete v ní nejvýznamnější sbírky historických textů. Vatikánská apoštolská knihovna byla formálně založena v roce 1475, její historie je však starší. Knihovnu ve Vatikánu založil již v roce 1448 papež Mikuláš V. a umístil do ní sbírku, kterou z velké části zdědil po svých předchůdcích. Více v článku Vatikánská apoštolská knihovna

Světské muzeum

Světské muzeum (Museo Profano) bylo založeno v roce 1761 papežem Klementem XIII. a slavnostně otevřeno v roce 1767. Jako první muzeum ve Vatikánu představilo sbírku světských (profánních) starožitností. Sbírky jsou v rámci prohlídkové trasy Vatikánských muzeí rozděleny do pěti částí. Čtyři části jsou umístěny v dlouhé Klementinské galerii (Galeria Clementina) a pátá část v Sále Světského muzea (Sala del Museo Profano). Právě poslední sál uchovává historické jádro sbírky Světského muzea a je zajímavý také tím, že dispozice sálu zůstaly nezměněny od 18. století, a to včetně výstavních skříní z roku 1785. V Klementinské galerii jsou pak vystaveny především nálezy objevené při vykopávkách v 18. a 19. století.

Řehořovo světské muzeum

Řehořovo světské muzeum (Museo Gregoriano Profano) bylo založeno v roce 1844 papežem Řehořem XVI. v Lateránském paláci a zahrnovalo nálezy z archeologických vykopávek na území Říma a přilehlých oblastí (Cerveteri, Veio, Ostia) i artefakty dosud uložené v depozitářích. V 60. letech 20. století bylo muzeum na pokyn papeže Jana XXIII. přestěhováno do nové budovy Vatikánského paláce a slavnostně otevřeno v roce 1970 papežem Pavlem VI. Řehořovo světské muzeum  dokumentuje klasické umění od starověkého Řecka až po římské císařství, najdete zde originály řeckých soch a římských soch, římské kopie řeckých originálů i funerální plastiky (oltáře nebo sarkofágy).

Sbírky Řehořova světského muzea jsou rozděleny do pěti sekcí:

• • I. Originály řeckých soch: V první sekci jsou vystaveny fragmenty řeckých soch a reliéfů z 5. a 4. století př. n. l.
  • II. Římské kopie řeckých soch (1. – 3. století n. l.): V této části najdete kopie řeckých originálů. Ze všech vystavených děl vyniká Chiaramonte Niobid (římská mramorová kopie řeckého bronzového originálu od Praxitela nebo Skopase) a sousoší Athény a Marsya (římská kopie řeckého originálu od Myróna).
  • III. Římské sochařství (1. – 2. století n. l.): Sekce třetí představuje římské sochy z 1. a počátku 2. století. Většinu tvoří busty a oltáře. Významným vystaveným dílem je podstavec Ara dei Vicomagistri, který byl nalezen pod Palazzo della Cancelleria v roce 1939. Datuje se do 1. století n. l., je 5 metrů široký a pravděpodobně byl základem oltáře nebo sousoší.

• IV. Sarkofágy

• V. Římské sochařství (2. – 3. století n. l.): V poslední části jsou vystaveny římské sochy z 2. a 3. století n. l. a najdete zde také řadu mozaik pocházejících z Caracallových lázní.

Křesťanské muzeum Pia

Křesťanské muzeum Pia (Museo Pio Cristiano) bylo původně umístěno v Lateránském paláci, kde ho založil papež Pius IX. v roce 1854 a součástí Vatikánských muzeí se stalo později. Muzeum je rozděleno na dvě části: první část je věnována architektonickým památkám, sochám a mozaikám a ve druhé části najdete sbírku epigrafických materiálů. Sbírka Křesťanského muzea představuje díla a archeologické nálezy z 2. – 5. století n. l., které byly nalezeny v katakombách a bazilikách.

Nejznámějším archeologickým nálezem v tomto muzeu je Socha pastýře (Statuetta del Buon). Mramorová socha znázorňujícího dobrého pastýře s beránkem je datována do 4. století našeho letopočtu a byla nalezena v katakombách sv. Kalixta. Jedná se o nejstarší sochu Ježíše Krista a vůbec první Kristovo vyobrazení.

Součástí sbírky je více než 200 sarkofágů (některých v neporušeném stavu, některé pouze fragmenty). Dále jsou zde k vidění např. nápisy nalezené v židovských katakombách v oblasti Monteverde.

Vatikánská pinakotéka

V celkem osmnácti sálech Vatikánské pinakotéky (Pinacoteca Vaticana), jedné z nejvýznamnějších uměleckých galerií v Evropě, najdete mistrovská díla z období od 12. po 19. století. Jádro sbírky o počtu 118 obrazů shromáždil koncem 18. století papež Pius VI. a z cílem zviditelnit a rozšířit tuto malou galerii byla v roce 1932 papežem Piem XI. v nových prostorách otevřena nová vatikánská obrazárna. Sbírka se pochopitelně rozrůstala a dnes ji tvoří 460 uměleckých děl  rozdělených pěkně v chronologickém pořadí. Najdete zde mistrovská díla Giotta, Beata Angelica, Perugina, Pinturicchia, Rafaela, Giovanniho Bellini, Leonarda, Tiziana, Veronese, Caravaggia, Petera Wenzela i Pietera van Aelsta. Více se o pinakotéce dočtete v samostatném článku Vatikánská pinakotéka.

Z Vatikánské pinakotéky pokračuje trasa Vatikánských muzeí do přízemí, kde najdete tři další muzea.

Filatelistické a numismatické muzeum

Filatelistické a numismatické muzeum (Museo filatelico e numismatico) je nejmladším muzeem ve Vatikánských muzeích. Slavnostně bylo otevřeno 25. září 2007 a shromažďuje mince a známky městského státu Vatikán od okamžiku jeho založení v roce 1929, včetně filatelistické sbírky bývalého papežského státu. Muzeum je rozděleno do dvou částí:

• Filatelistická sekce je rozdělena podle období pontifikátu a najdete zde nejen poštovní známky a známky Papežského státu z let 1852 – 1870, ale také pohlednice; aerogramy; desky, válce a štočky použité k výrobě známek nebo návrhy nových známek.
• Numismatická sekce obsahuje sbírku mincí z let 1929 – 2001, pamětní mince z let 1979 – 2001, mince od roku 2001 v EURO nebo mince Svatého roku.

Etnologické muzeum Anima Mundi

Když v roce 1925 papež Pius XI. uspořádal ve Vatikánských muzeích výstavu uměleckých děl z celého světa, aby se mohli návštěvníci seznámit s uměleckými, kulturními a duchovními tradicemi všech národů, nečekal, že přiláká více než 1 milion návštěvníků. Takový úspěch výstavy ho přesvědčil, že z dočasné výstavy nechá udělat stálou expozici. A tak se zrodilo Etnologické muzeum.

Prvním ředitelem nově vzniklého muzea se stal katolický etnolog Wilhelm Schmidt, jehož prvním úkolem bylo vybrat ze 100 000 děl vystavených na dočasné výstavě 40 000, která měla zůstat pro stálou expozici jako dar národů papeži. Dále byla stálá sbírka obohacena o díla, který se ve sbírkách Vatikánských muzeí nacházela, jako byly “exotické kuriozity” ze sbírky kardinála Stefana Borgia. V současné době sbírka Etnologického muzea čítá přes 80 000 exponátů, které se vystavují střídavě, aby se usnadnila jejich konzervace.

Pavilon kočárů

Pavilon kočárů (Padiglione delle Carrozze) byl slavnostně otevřen 19. dubna 1973 papežem Pavlem VI. Najdete zde vystaveny nejen kočáry, ale také sedla, postroje, oděvy, nosítka a automobily. Za zmínku stojí kočár Berlina Berlina di Gran Gala zhotovený na objednávku papeže Lva XII. v roce 1826 či devět kočárů Berlina, které patřily papežům a kardinálům. Vystaveny jsou také automobily, které jako první vjely na území Vatikánu. Prohlédnou si můžete papamobily i Fiat Campagnola spojený s pokusem o atentát na Jana Pavla II. na Svatopetrském náměstí v roce 1981.

Další zajímavá místa Vatikánských muzeí

Schodiště Bramante

Ve Vatikánských muzeích se nachází dvě točitá schodiště, která nesou jméno slavného architekta Donata Bramante. Pouze jedno je však jeho dílem, druhé bylo postaveno podle jeho vzoru až v roce 1932. Obě schodiště se nacházejí v blízkosti Muzea Pia a Klementa.

Původní schodiště navrhl Donato Bramante na objednávku papeže Julia II. v roce 1505. Práce na schodišti byly zahájeny pravděpodobně v roce 1507, ale Bramante zemřel dříve než ho mohl dokončit. Bohužel zůstalo nedokončené do dnešního dne, protože postupem času ztratilo svůj význam. Prohlédnout si toto schodiště je možné pouze v rámci speciálních prohlídek Vatakánských muzeí.

Moderní schodiště bylo postaveno podle návrhu Giuseppa Momo v roce 1932 na objednávku papeže Pia IX. Bronzová balustráda schodiště je dílem sochaře Antonia Maraini a celý projekt realizovala umělecká slévárna Ferdinanda Marinelliho. Po schodišti se můžete projít v rámci prohlídky Vatikánských muzeí.

Tipy k návštěvě Vatikánských muzeí

Vatikánská muzea mají přísný dress code. Vyžadující zahalení kolen a ramen. Nošení šortek, minisukní nebo topů s tenkými ramínky je nepřípustné. Vstup naboso nebo v plážové obuvi je zakázán. Nejsou dovoleny ani pokrývky hlavy (čepice, klobouky). Zahalování hlavy, např. šátky u žen, není vyžadováno a je zbytečné. Důležité je dodržet dress code.

Fotografování je povoleno bez blesku a pouze pro soukromé využití. Není dovoleno používat profi vybavení (např. stativy), to vyžaduje povolení. Je také zakázáno používání selfie tyčí. Fotografování je přísně zakázáno v Sixtinské kapli.

V Sixtinské kapli se vyžaduje naprosté ticho a je zde přísný zákaz používání mobilních telefonů.

Ve Vatikánských muzeích je zákaz konzumace jídla a pití. Občerstvit se můžete však přímo na prohlídkové trase, je zde i pizzerie.

Pro návštěvníky Vatikánských muzeí je k dispozici přehledná mapa zdarma, stáhnout si ji můžete také předem na adrese: https://www.museivaticani.va/content/dam/museivaticani/pdf/visita_musei/servizi_visitatori/mappa_musei_vaticani.pdf.